WTF momenty v RPG (aneb hranice mezi zábavou a šíleností)

Na úvod jedna otázka a odpověď z webových stránek Altaru – Otázky blbé a blbější:

Otázka: Rád bych věděl, kdy musí PJ vymyslet novou jeskyni.

Michal Hobit Řeháček napsal:
Pán Jeskyně nemusí vymyslet novou jeskyni nikdy. Znal jsem totiž jednoho Pána jeskyně, který začal hrát Dračí Doupě ihned po jeho vzniku. Stejně jako každý jiný PJ, i on začal se svou družinkou v Bílém hradě. Po několika letech jsem se s ním znovu setkal a povídali jsme si o tom, co se mezitím událo. Došlo i na dobrodružství, která jsme vytvořili. Byl jsem velmi udiven, když jsem od něj uslyšel přibližně toto: "Vymýšlení nových jeskyní? Blázníš? Já nové jeskyně nevymýšlím. Je sice pravda, že se hráčům nelíbilo, když už Ahuru Mazdu zachránili šestnáctkrát a já jsem s nimi Bílý hrad chtěl hrát posedmnácté, ale pak naštěstí vyšlo Prokletí Karaku. To jsme zatím odehráli třikrát a hráči o tom ani nevědí. Když totiž otočíš všechny mapky vzhůru nohama nebo na bok, tak hráči nic nepoznají - alespoň ne do chvíle, kdy dané dobrodružství hrajete potřinácté." Po tomto rozhovoru jsme se opět rozešli a já dodnes přemýšlím, zda budu s naší družinou hrát Karak, zda otočím Bílý hrad na bok nebo snad počkám na vydání nových dobrodružství Altarem.

Jako mnoho jiných hráčů jsem i já v začátcích prošel jak Bílým hradem, tak později i Karakem. A Karak byla opravdu prokletá jeskyně. Jeden případ, který mě nejvíc kopnul do očí:
Karak je trpasličí město vytesané ve skále. Jednou ho napadli skřeti, a tak se trpaslíci stáhli do spodních pater a během bojů vykopali místnosti, ve kterých se teď ukrývají. Tedy ukrývají - v jedné spí, v druhé jí, ve třetí vezmou zbraně a jdou do čtvrté. Tam se postaví na barikádu, odbojují dvanáctihodinovou šichtu proti skřetům, pak mají padla a jdou zase zpátky.

Naše družina tomu ale pár zajímavostí přidala:
Když jsem Karak procházel jako postava, byl v naší skupině i jeden hobit zloděj. Tento hobit našel v jedné z předchozích jeskyní (uveřejněné v Dechu Draka) přívěšek, který povolával lva. Potíž byla v tom, že lev se objevil za držitelem a byla šance 20%, že na něj zaútočí.

Hobit nechtěl riskovat překvapivý útok zezadu a následný boj, takže v trpasličí knihovně chráněné iluzí – mimochodem lépe chráněné než trpasličí pokladnice - vylezl na žebřík k horním policím a stále čelem k žebříku povolal lva. Logika tohoto postupu spočívá v myšlence, že lev spadne dolů, nic se mu nestane (vzpomínáte ještě na pravidla pro pád? Prvních 10 metrů pádu = -1 život) a kdyby náhodou chtěl útočit, tak se na žebřík nevyhrabe a my ostatní bychom ho (tedy lva) udolali.

Vyvolání se naštěstí povedlo, takže hráč hobita použil poučku, že postava velikosti A může určitě jet na tvorovi velikosti C. Následně celou jeskyni jel v čele. Ostatně posuďte sami – obratnost 21/+5 (jako snad každý „regulérně naházený“ hobit zloděj), lehká kuše s maximálním útočným démonem, kožená zbroj s maximálním obranným démonem, zásoba šipek a k tomu lev se třemi útoky za kolo … připadal jsem si jako bych byl v oddílu pěšáků, kteří postupují za tankem.
V posledním patře bylo několik zlobrů – na ty měl připravené šípky s démonem požírače duší. Jeden výstřel = jeden vyřazený zlobr.


Ke své škodě jsem se z této hry nepoučil a o něco později ji vedl pro jinou skupinu. Napřed ale napíšu používaný způsob určování prokletých magických předmětů a zacházení s nimi:

Nevím kde se psalo, že postava takovou zbraň nechce pustit z ruky, jakmile se jí jednou dotkne, ale všichni to brali jako oficiální pravidlo. Postup byl následující:
Postava A: "Hele, prsten, nasadím si ho.“
Postava B: „A teď ho sundej, můžeš?“
Postava A: „Jo, jasně … (obdrží papírek od PJ) … tedy ne, mě se nechce.“
Postava B: „Je prokletý, taste zbraně kluci a naplocho do něj, pak mu ho sundáme."

V Karaku byly dvě prokleté zbraně, krátký meč a sekera. Ve skupině byl jeden kudůk alchymista, který chtěl mít všechno pro sebe. Po meči se vrhnul hned jak ho uviděl. Chtěl jsem obejít klasický postup (viz výše), takže jsem mu řekl, že má parametry jako běžný krátký meč, jen vyšší útočnost. Hráč si ho nechal dobrovolně - alespoň do prvního boje. V něm jsem použil radu z Dechu draka a upravoval čísla hráče sám, tajně. Kudůk boj přežil, ale hráč měl silný dojem, že nezabil ani jednoho skřeta a chtěl ten meč zahodit, takže jsem musel použít papírek a zakázat mu to natvrdo.
Šli dál a u mrtvoly uviděli sekeru - a kudůk se k ní opět vrhnul jako první. Rovnou jsem mu poslal druhý papírek, že je taky prokletá, a on se zaťatými zuby hrál dál. V boji držel obě zbraně najednou. Nevěděl jsem jak bych měl počítat postihy, nakonec jsem je sečetl, takže nezasáhl už vůbec nic.

Ostatní ho nechali, dokud díky zranění nepadl do bezvědomí, pak vzali zbraně do kleští a vyhodili.


Nějaký čas poté jsem začal studovat na vysoké škole a našel novou herní skupinu. V té době jsem už sice hrál jiný systém, ale tahle banda používala DrD a tak jsem hrál s nimi. Ovšem už od první hry byla má přizpůsobivost přetěžována. Posuďte sami.

Napřed výzbroj. Byl jsem zvyklý, že každá magická zbraň i zbroj mívá maximálního útočného nebo obranného démona, tedy nejvyšší možný bonus plus případně další kouzla. Jako hobit lupič (pro pořádek - obratnost 21/+5) jsem však dostal „fluidum“ – silně magický předmět se dvěma podobami. V první šlo o lupičův klíč se třiceti magy (běžná verze jich obsahuje tuším 12), v podobě druhé šlo o dýku použitelnou k boji nablízko i vrhu s útočným číslem 19/+5. Ne, to není vlastnost. To je bonus k útoku 19 a ničivost+5. Ano, dvouruční meč má útok 7/+1. Tohle byla dýka. Vrhací. S dosahem třicet metrů. Která se vrátí majiteli za tři kola do ruky. Pokud uspěje proti pasti na obratnost. Jinak musí odolávat stejnému útoku. Past byla 10, tedy šance 50:50, že budu zasažen (s menší než maximální obratností bych se prostě neuplatnil)
Proč to píšu takto? Protože přesně takto jsem se o nových vlastnostech tohoto fluida dozvídal. Po prvním dobrodružství jsem ho s díky vrátil mocnému čaroději, který mi jej daroval, a dál hrál postavu s odporem k magii. Měl jsem mnoho příležitostí.

Trojbřitý dvourčák – tři čepele paralelně vedle sebe. V jedné démon proti magických tvorů, v druhé chodcův démon a ve třetí démon proti drakům nebo skřetům, to nevím. Tímto mečem (a plátovou zbrojí) byl vybaven kapitán pirátů ve svém žulovém paláci. To znamenalo, že odrážel jak šípy, tak moji magickou dýku. Mám tušení, že tři čepele dávaly už v základu útočné číslo rovné součtu tří běžných mečů. Plus bonusy za démony … no, ustál jsem jednu ránu, jen tak tak, po chvíli jsme se všichni dali na útěk.
Piráti měli plátovou zbroj jako běžnou výbavu - dokonce měli i kovovou podrážku, takže nášlapné hřeby byly k ničemu (podle PJje). Podlaha paláce byla z velkých mramorových desek, hladká ... už víte kam tím směřuji? Ne? Jako hobit zloděj jsem s sebou totiž nosil pytlík kuliček, běžné hliněnky, které se můžou hodit, když je nuda ... nebo když budu mít hladkou podlahu a humanoidy, kteří potřebují trochu přibrzdit. Tedy když jsme utíkali, za zatáčkou jsem vysypal celý pytlík kuliček na podlahu a běžel dál, přičemž jsem PJjovi popsal, proč to dělám.
PJ mě ovšem dostal: "Pro tohle nejsou pravidla - prostě to přeběhli".


Tedy, nemělo mi to být divné, protože už při průzkumu jsem se pokusil použít hobití čich, který má odhalovat jiné živé tvory a dát hobitovi malou výhodu. „Tohle tady nefunguje,“ jsem se dozvěděl hned poté.

Zpět ke zbraním – po hře mi PJ ukazoval návrh další zbraně – čtyřbřitou sekeru. To je jako dvoubřitá, ale zdvojená. A opět v jednom břitu démon proti magickým tvorům (to je prostě univerzální základ), v druhém proti drakům, pak proti skřetům a čtvrtý si opravdu nepamatuju – je to důležité? Na útočné číslo se mě neptejte.

Tento PJ hrál také postavu – chodce, který se na začátku každého boje teleportoval pryč a nechal ostatní ve štychu. Vybavil ho chodcovým mečem – kovaný v žáru salamandra (to je další bonus), z meteoritické oceli (další bonus) a s dutinou uvnitř. V té dutině byla rtuť, která se při úderu přelévala a dodávala tak meči větší pádnost, tedy větší útočnost. (Tento princip se používal, ale u holí, nikoliv u mečů. To jen tak na okraj.)
Plus ten nejsilnější možný démon chodcova meče, ale to vás snad už nepřekvapí.

Jiný hráč měl pro změnu magickou rytířskou zbroj. Byla lehká, takže v ní mohl mít zabudovanou levitaci – ale neměl. Zbroj byla totiž vyrobena z kovu lehčího než vzduch. Jo, fakt. V DrD nemá smysl poukazovat na Mendělejovu tabulku prvků – žádné tam neexistují. Navíc „to je magie, a magie může všechno.“
Když pak tento válečník zemřel v boji s armádou orků, vznášela se jeho mrtvola metr nad zemí, nadlehčována zbrojí. Onen kov měl asi zápornou hmotnost.



Jak byly silné magické zbraně, tak slabé byly zbraně nemagické. Nebo možná ne slabé, ale nepoužitelné.

Hraju svého lupiče v druhém dobrodružství, používám nemagickou kuši, bojuji s ghůlem. Mám nabito, ale jak nemám bonus na iniciativu, ghůl útočí první a já dostanu takovou ťafku, až padnu odletím metr dozadu a padnu na zem. Přicházím o akci, střílet budu až v dalším kole. Tedy dobrá, PJ řekl, PJ má pravdu.
V dalším kole neskutečným štěstím vyhraju iniciativu (hodil jsem 6 a ghůl 1 - jediná kombinace, při které jednám jako první). Ne že by mi to pomohlo, protože vstávání je jedna akce a na výstřel potřebuju další dvě, a já mám celkem dvě (to že mám nabito se nepočítá) Ale co, kuše je lehká a ghůl stojí metr daleko, takže prostě z lehu zamířím, zmáčknu páku a "nemůžeš", říká PJ.
Samozřejmě se zajímám proč, a dostane se mi poučení včetně ukázky textu z pravidel, kde je psáno, že pro střelbu z kuše musí být mezi střelcem a postavou dvě volná pole. Já mám jen jedno, takže můžu mačkat spoušť jak chci, ale střílet prostě nebudu. No co, tak přezbrojím - ale pak se mi počítá obrana bez zbraně, jsem velikost A proti C, ležím - takže vlastně místo obratnosti +5 se mi počítá -3 ... no prostě už jsem se nezvedl a nahazoval si novou postavu, v onom sezení už třetí.


A nyní pár taktik, které tato družina vyvinula a používáním zdokonalila – a také protitaktik, které vymysleli a zdokonalili jednotliví PJjové (ve skupině se střídali).

Využívání svitků ochrany proti magickým tvorům, neviděným a jiným nestvůrám asi nikoho nepřekvapí. Družina jimi byla vrchovatě zásobena a dokázala každou takovou nestvůru z bezpečné vzdálenosti ubleskovat a ustřílet, aniž by nestvůra mohla postavy ohrozit. Proto PJ vytvořil kontrataktiku – stavební prvek jménem "lamač ochranných bariér".

První místnost je vybavena zástupci tvorů, kteří jsou v jeskyni zastoupeni. Kus od vchodu je vybudována zatáčka a za zatáčkou je v přesně vypočtené vzdálenosti výklenek. Do výklenku se postaví další magický tvor daného typu.
Družina vstoupí, je napadena první várkou, pobije je, vytáhne svitek proti dotyčným nestvůrám, aktivuje a jde. Bariéra zasahuje do chodby i za zatáčku a jak nositel svitku postupuje, přimáčkne bariéra nestvůru ve výklenku na zeď pod takovým úhlem, že z toho nemůže vyklouznout. A podle pravidel kdykoliv se nositel pokusí natlačit rezistované nestvůry na zeď, tak bariéra mizí - v tu chvíli se otvírají výklenky ve stěnách a za družinou, z nichž vystupuje hlavní bojová síla jeskyně – silnější nestvůry daného typu. Všichni členové skupiny jsou napadeni ze dvou stran, první a poslední pak ještě jedním protivníkem navíc. Není kam ustoupit a vždy jeden protivník útočí zezadu. Skupina umírá (kromě hraničáře, který v první akci zakouzlí hyperprostor pryč.)

Hledání tajných chodeb a pronikání skrz zatarasené dveře.
Zloděj je zbytečný – stejně nic nenajde, protože všechny dveře mají zápornou náročnost najití i otevření. Žádné dveře nejsou otevřít, odemknout ani vyrazit, a tato činnost je i nebezpečná – jsou magicky zamčené, zavřené závorou nebo jen namontované přímo na zdi.
Proto nastupuje čaroděj a kouzlo hyperprostor II (z verze 1.5, kde co deset metrů, to jeden mag).
Potřebuje dobrovolníka s mnoha životy – stačí libovolný válečník. Ten se postaví před zeď, čaroděj ho hyperprostoruje metr za zeď. Nastanou dva případy:
a) válečník zůstane na místě a je zraněn v průměru za 3,5 životu
b) válečník se přesune a tajná chodba je nalezena. Tajné dveře mají klasicky zevnitř běžné otvírání. Běžné dveře mají též otvírání z druhé strany, nebo alespoň válečník odstraní závoru.

PJ se tomuto postupu brání. U tajných dveří má mnoho možností, u klasických dveří následuje tato evoluce zajišťovacích a pronikacích postupů – střídavě je popsána vždy kontrataktika PJ a na to reagující taktika hráčů:

PJ: Za dveřmi je židle – válečník zůstane na místě a je zraněn.
Hráči: Válečník je portován dva metry za dveře.
PJ: Za dveře se postaví kostlivec (či jiný nemrtvý) otočený zády ke dveřím, který na válečníka zaútočí okamžitě po objevení - bonus za útok zezadu, válečník je překvapen, a tak dál.
Hráči: Válečník je portován dva metry za dveře, čelem ke dveřím
PJ: Za dveřmi jsou dva kostlivci - jeden těsně za dveřmi zády, druhý na třetím sáhu čelem - jeden vždycky bude útočit zezadu.
Hráči: Pomocí prstenu, svitku nebo dvou čarodějů jsou hyperprostorováni dva válečníci, jeden na druhý a jeden na čtvrtý sáh, oba čelem ke dveřím.
PJ: za dveřmi je lávové jezírko


Potápění lodí:
Lodě se zásadně potápějí kouzlem "Zprůchodni zeď". Čaroděj vybavený prstenem vodoměrky a kryt neviditelností dojde po hladině k lodi a sešle na bok lodi kouzlo na zprůchodnění zdi tak, aby polovina otvoru byla pod čarou ponoru. Opět se neviditelní a loď se za chvíli potopí.
Kontrataktika PJ:
Bok lodi je nad i pod čarou ponoru natřen několika barevnými vrstvami z odlišného materiálu, takže každé kouzlo zprůchodní jen jednu vrstvu barvy. Kouzelníkovi buď dojde magenergie, nebo je zpozorován posádkou a nucen se bránit.

A nakonec postup, jak za 35 magů zabít malou armádu nebo draka:
Potřebujete čaroděje na vyšší úrovni a pravidla pro experty. V tabulkách tvorby kouzel si najdete parametry pro vytvoření iluze. Konkrétně potřebujete vytvořit iluzi draka. Napočítáte procenta a hodíte - při troše štěstí vytvoříte iluzi, která se dá seslat za 35 magů. Možná že bez toho štěstí vám vyjde 50 magů – blíže jsem to nezkoumal, ale čaroděj na 16. úrovni ji sešle bez problémů.

Takže přijdete na bojiště, máte tam draka nebo armádu, zakouzlíte iluzi, a pak je to jeden dračí dech, druhý, třetí, čtvrtý, pátý (řekl jsem, že je to iluzi zlatého draka? Ne? No tak je to iluze zlatého draka). Každý dech bere nějakých 300 životů, přičemž iluze je prakticky imunní vůči podobným kouskům - samozřejmě že tímto způsobem nebudete bojovat s jiným zlatým drakem. Jen s nějakým obyčejným.

No a protože taková iluze způsobuje stínové zranění, máte po pěti kolech draka ve spolehlivém bezvědomí nebo pár tisíc ležících humaniodů. A pak přichází práce pro válečníky, kteří jdou a dorážejí bezvědomé. Jeden úder, obránce má místo obratnosti -5 a další -3 za boj bez zbraně, zranění se násobí úrovní, válečník provede minimálně dva nebo tři útoky za kolo, posílíme rychlostí – šestičlenná družina dokáže zabít za deset minut zhruba 700 protivníků. Nebo zasadit drakovi 700 úderů.



Další zážitky mám z Shadowrunu. Chronologicky předchází hře s výše popsanou skupinou, takže na některých šílenostech mám také svůj podíl.

Příběh první - obrněné auto:
Hraju riggera - maximální řízení, maximální střelba z lafetovaných zbraní, mám upravený policejní pancéřák s namontovanými zbraněmi (protože cokoliv slabšího je kus plechu, který nepřežije první přestřelku).
Vezu dva pouliční samuraje nadopované kyberwarem a mága k domu za městem, kde čekáme potíže. Mág provede astrální průzkum a hlásí nám, že nepřátelé mají protipancéřové rakety (to by normálně nezjistil, ale GM zjevně chtěl vyřadit moje auto.)
Tak otevřu pravidla a studuji, jaký účinek mají protipancéřové rakety. Pak se dívám na jejich hodnocení a uvažuji nad tím, kolik si asi tak můžu hodit úspěchů proti soupeřům, když budou mít parametry obdobné našim. Pak studu jak je to s dovedností K/O - tedy konstrukce a opravy. A samozřejmě zjišťuji, že pokud mě se jedna taková raketa trefí - a trefí se prakticky pokaždé - tak už auto nikdy nesložím dohromady. Na nové pochopitelně nemám, všechny zdroje jsem utratil už na začátku, abych měl vůbec nějakou techniku k dispozici.
Takže nechávám samuraje vystoupit a spolu s mágem jdou jako živý štít před mým autem - mají totiž lepší výdrž při zásahu protipancéřovou střelou a i když by byli zraněni, tak je mág dá snáze dohromady.

Příběh druhý - vyvolání ducha:
Šaman chce povolat ducha, studuje pravidla. Zkusmo hodí kostkami a zjišťuje, že povolat rozumně využitelného ducha povede k omráčení jeho postavy, takže půl dne nebude k použití. Ale pak si všimne, že vyvolání hodně silného ducha nezpůsobí omráčení, ale rovnou zranění - což je lepší. Postih stejný, ale zranění se dá léčit kouzlem, omráčení ne.
Takže s Charismatem 6 vyvolává ducha 13 - velmi silného a přitom nejslabšího, který mu způsobí fyzické zranění. Povolá ho, je vážně zraněn, přijde mág, vyléčí - a můžeme jít do akce (viz dále)

Příběh třetí - mág a ohniví elementálové:
Podobným způsobem jako šaman vyvolá mág ohnivé elementály - může jich mít víc a oni vydrží, tak si je vyvolá do zásoby. Později útočíme na korporační barák, jednotky ozbrojené po zuby, ale žádný mág. Ten náš prostuduje pravidla a říká: "Tady se píše, že jeden rozkaz je jako jedna služba, bez ohledu na rozsáhlost. Takže dávám rozkaz elementálovi - Zabij všechny v tom domě".

GM samozřejmě nic nevykoumá - běžné zbraně na elementála neúčinkují a je jen otázka času, než ten vymlátí celé osazenstvo. My ostatní si skoro hodinu koušeme nehty nudou, než si dočte pravidla, pak chvíli háže kostkami a nakonec prohlásí, že jsou všichni mrtví.

Příběh čtvrtý - šaman a ohniska
Šaman zaklíná kouzla do ohnisek. Obrany, létání. Zjišťuje, jakou rychlostí může létat, násobí úspěchy základní rychlostí, chřestí kostkami, používá rezervy. V následujícím boji si ostatní opět dělají dentální manikůru, zatímco šaman poletuje rychlostí asi padesát metrů za bojové kolo, díky bariéře je prakticky nezranitelný a manovými vlnami všechny protivníky zabíjí.

Příběh pátý - mág a bojová kouzla
Od minule mají kouzelníci zakázaná ohniska, takže se všichni krčíme za mým pancéřovým autem, které je momentálně zablokované. Protivníci se krčí přes ulici za svým autem. Mág chce kouzlit, ale GM mu říká, že by musel vidět cíl - když ho nevidí, tak nesešle ani prostorové kouzlo. Mág prochází svoje kouzla a vidí magické prsty nebo jiné levitační kouzlo. Studuje pravidla a zjišťuje, že auto s konstrukcí 2 má jen dva metráky, což je naprosto směšné cílové číslo. Hodí, vydělí úspěch a hned může auto zvednout do vzduchu, posunout o tři metry a pustit na bandu. čtyři mrtvolky za cenu jednoho odlivu. Kam se hrabe manová vlna.

Příběh šestý - šaman a duch prérie:
GM nasadil těžkou techniku - obrněné osmikolové transportéry s kulomety, raketomety a tak dál. My jedeme v autě. Šaman zjišťuje, že prérijní duch může zpomalit nebo urychlit cíl ve svém prostředí, násobitel je počet úspěchů. Hodí šest úspěchů - a rázem se řítíme rychlostí 950 km/h. GM se s hráčem dohaduje, jestli se to dá, ale pravidla se tváří, jako že to prostě duch nějak zařídí. Asi jedeme na křídlech bouře. Ale taky by mohl pět obrněnců 6x zpomalit, je to jedno - tak jako tak nás nedoženou. Stálo to jen jednu službu, pochopitelně.

Sedmý a závěrečný - šaman a stíhačka:
GM nasadil stíhačku, cena pět milionů, vylepšené pancéřování, mnoho zbraní. Přemýšlíme co s tím. Šaman povolává ducha oblohy a má zase jedno přání. "Vezmi tenhle kámen a hoď ho stíhačce do motoru" - tím myslí nasávací otvor. GM s hráčem opět prochází pravidla, jak rychle se duch pohybuje. Jeho rychlost i manévrovací schopnost je prakticky neomezená, určitě je rychlejší než stíhačka, navíc neviditelný. GM dostává školení, jaký efekt má dvoukilový kámen v turbíně. Stíhačka hoří, padá k zemi, GM balí pravidla. Byla to poslední hra s ním.


Možná, že se mezi vámi najdou hráči, kteří načerpali inspiraci pro své postavy. Já však doufám, že většině jsem ukázal momenty, v kterých hra přestává být zábavou a stává se fraškou.
Napsal: Jerson
Autorská citace #81
13.8.2009 10:14 - Lotrando
Hugo: a není jedno, jestli to dotykem sesílám na postavu nebo to co má oblečené na sobě? Smyslem je přece dát souhlas, ne obejít pravidla tím, že mu to sešlu na trencle nebo fusekle.
Autorská citace #82
13.8.2009 10:22 - Noldo2
noir: Tim pocitem nenaplnění jsi mi připoměl, kdy jsem sekl s fantasy RPG. Kamarádi se chtěli vrátit z mě nepochopitelných důvodů k DrD. Prostě jim vyhovovala ta sranda a kydlení skřetů. Použil se Asterion - nejhorší ze všech možných světů.

Mě totálně ničilo a deptalo to, že ten svět _je _dělanej pro dobrodruhy - má všude samý jeskyně, dobrodruzi mají svoje hospody, svoje obchody, svoje spolky, všude jsou spousty jeskyní, spousty předmětů, cechy a gildy dobrodruhů - a co mě drásá nejvíc - ta připravenost jeskyní.

Chápu, když bysme měli zabít mága ve věži, a ten si ji zabezpečí, to dává smysl... ale to, co jsem já zažil, bylo většinou z 90% samoúčelné. Proč by se proboha nějaký armády znudějejch alchymystů dělala z golemama, hádankama, propadlama a co já vim s čim všim, jen proto, aby o pár set let po jejich smrti někdo hledal jima zakopanej poklad? OMFG!

Totální vrchol herní saúčelnosti byla, teď se podržete - putující jeskyně, která nasává dobrodruhy, a vystavuje je různým fiktivním nebezpečím, aby zjišťovala, jak zareagují, a baví se jejich emocemi. PROBOHA PROČ??? To jsem fakt nerozdejchal, seřval jsem game-mastera, a z fleku jsem s tim seknul.

Přijde mi to jako hodně častý problém ve fantasy hrách - hodně prvků v ději dávají svůj smysl jen ve hře, ale nemá svůj vlastní raison d'etre ve svém světě. A to nemluvim o časové náročnosti vytvořit některé věci - ty šílené jeskyně třeba... Dyť to by kopali celá staletí...

Nesnášim ten pocit, když vim, že je to jen herní svět bez vnitřní logiky a když věci nemají své opodstatnění.
Autorská citace #83
13.8.2009 10:26 - Sethi
Nemůžu si pomoc, ale složité labyrintoidní jeskyně s hromadou pastí a strážců jakého si mystického původu mi přijde jako hrobka někoho, kdo je pár set let mrtev, naprosto v pořádku. Copak se v Egyptě dělo něco jiného?
Autorská citace #84
13.8.2009 10:59 - Bouchi
Noldo2 píše:
Mě totálně ničilo a deptalo to, že ten svět _je _dělanej pro dobrodruhy - má všude samý jeskyně, dobrodruzi mají svoje hospody, svoje obchody, svoje spolky, všude jsou spousty jeskyní, spousty předmětů, cechy a gildy dobrodruhů
Uvazis-li, ze "ustrednim prvkem" je znovuosidlovani kontinentu po uplynuti stovek let, cili prace pro dobrodruhy je tam opravdu hodne. Takze i hodne dobrodruhu.
Autorská citace #85
13.8.2009 11:00 - Jerson
noir píše:
Teď se mi zdá, že Jerson hodně napadá mechaniku "save or die"-v podstatě všechny příklady, které uvádí, jsou o ní. Je pravda, že Dračák jich měl hromadu.

Přiznám se bez mučení - nesnáším ve hra magii fungující jako ultimátní zbraň, kterou bud máš nebo nemáš. Strašně špatně se mi s tím hraje, a dvojnásob špatně se mi v takových pravidlech vede hra. (Ale stejný problém mám i v počítačových hrách, to není jen RPGčky)

Hugo píše:
Tady náhodou někdo cituje mě (z DnD 3.5e). Pokud se nepletu a ještě blbě.

Hugo, nevím jestli jsi ten článek do Nemesis psal ty, ale zcela určitě šlo o ADnD a nikoliv DnD 3.5e

Jinak pokud jde o "složité jeskyně" - RPGčka v tomto dost přehání. Jednou jsme se na dvacet minut ztratili ve sklepech školy, protože to bylo doopravdy bludiště, a přitom šlo o jednu jedinou budovu a jedno patro, navíc navržené tak, aby nebylo bludištěm - byly to šatny.
Bohužel jsem si ten skle nestihl nakreslit, než ho předělali, ale věřím, že plánek by vedle klasických DnD podzemí vypadal velmi jednoduše, a přitom to pravdu na bloudění stačilo.

Na druhou stranu když jsem si několikrát zkusil kreslit dispozice budov podle toho jak je procházím, tak je to dost obtížné a velmi snadno nějaký kus nevyjde. Takže žádné "hele, tady je třímetrová zeď a pak hluchý prostor, musí tu být tajná chodba" fakt nefunguje.
Nemluvě o tom, když jsem se pokoušel kreslit mapu v 3D počítačové hře, jedno jestli viděnou z vlastního pohledu nebo z pohledu třetí osoby. Tomb Raider nebo Quake II, obojí bylo dost časově náročné a nepřesné.

Takže pokud chce někdo bloudit, prostě stačí mu neříkat mapu po sázích.
---

Plně se ztotožňuji s tím co píše Noldo, nesmyslnosti ve fantasy byly jedny z věcí, které mě od dalšího hraní odradily.
Autorská citace #86
13.8.2009 11:22 - Noldo2
Bouchi: Já Tvůj argument beru, ale i tak je to svět stavěný na dračáku a pro dračák. Někde během tvorby to sklouzlo k tomu, že vesnice už neni běžná vesnice, ale vesnička z Diabla I, kde je kovář, léčitel, mudrc, čarodějka a jeskyně, to celé v hero-friendly balení. Ten svět je totálně a bez mezery pro-herní a to je IMHO špatně.
Autorská citace #87
13.8.2009 11:32 - Bouchi
Jerson píše:
nesmyslnosti ve fantasy byly jedny z věcí, které mě od dalšího hraní odradily.
Rekl bych, ze fantasy neni nutnym predpokladem pro existenci nesmyslnosti (ale uznavam ze diky magii k nim muze byt nachylnejsi).

Noldo2: Myslim, ze by s tebou tvurci Atserionu nesouhlasili, jenze sem asi nikdo z nich nechodi.
Autorská citace #88
13.8.2009 11:39 - Argonantus
Noir píše:
Mě totálně ničilo a deptalo to, že ten svět _je _dělanej pro dobrodruhy - má všude samý jeskyně....
Chápu, když bysme měli zabít mága ve věži, a ten si ji zabezpečí, to dává smysl... ale to, co jsem já zažil, bylo většinou z 90% samoúčelné. Proč by se proboha nějaký armády znudějejch alchymystů dělala z golemama, hádankama, propadlama a co já vim s čim všim, jen proto, aby o pár set let po jejich smrti někdo hledal jima zakopanej poklad? OMFG!


No, to je problém, který začíná v Bílém Hradě, a končí... s Pravidly pro pokročilé, kde se vyleze ven a je pokoj.
Vznikne úplně jiná hra; a dungeon je potom pevně zasazen v nějakém světě, kde už je vynuceno, aby nějaký smysl dával (což znamená ve středověkém settingu konec s rzivými netvory a růžovými krychlemi, a naopak, v nějakém scifi emzáckém světě konec skřetů a koster).
Ukázalo se dost rychle, že nesrovnatelně zábavnější je organizovaná monotématická armáda (zejména nemrtváků), než chaotická směs huňáčů modrých, zajíců a dároshů, která se dá vyčíst z bestiáře.

Mám dojem, že velké procento bijců "dračáku" z jeskyně nikdy nevylezlo.
Soudě podle popisu Jersonovy družiny na šestém levelu k tomu byl už nejvyšší čas. Tak silná parta se v jeskyni umlátí.
Autorská citace #89
13.8.2009 11:40 - Noldo2
Bouchi No tak jasně. Třeba mě to štve ještě v detektivkách, když si vrah začne hrát s policií, nechává tajemné vzkazy, jen proto, aby se policie náhodou nenudila... Napíše neviditelný nápis na zeď a pro jistotu přes něj dá obraz, wow... Já když bych chtěl někomu něco sdělit, napíšu mu to mailem nebo na papír třeba, no ale proč ne, žejo.
Autorská citace #90
13.8.2009 12:26 - Jerson
Bouchi píše:
Rekl bych, ze fantasy neni nutnym predpokladem pro existenci nesmyslnosti (ale uznavam ze diky magii k nim muze byt nachylnejsi).

S tím souhlasím, fantasy není předpoklad nutný, ani (nikoliv "nezbytný", ale) postačující (editováno)

Argonantus píše:
No, to je problém, který začíná v Bílém Hradě, a končí... s Pravidly pro pokročilé, kde se vyleze ven a je pokoj.
Vznikne úplně jiná hra; a dungeon je potom pevně zasazen v nějakém světě, kde už je vynuceno, aby nějaký smysl dával

Ale kdeže. Ještě hodně dlouho se může hrát stylem "z jeskyně do jeskyně", šílené zapasťované chodby se používaly pořád (jeskyně v Dechu Draka, tuším že Hledání Orinu? Prostě mág co se mění ve vlkodlaka, k tomu nějaký deník, už si to moc nepamatuju, ale byla to soutěžní jeskyně na mistrovství DrD), a k tomu přibyde "náhodné setkání" - rozuměl lupiči / skřeti / divá zvěř / nestvůry, které "náhodou" potkávají dobrodruhy na cestách. Opět to bylo téma, které se řešilo mnohokrát a velmi dlouho, Order of the stick si z toho dělá srandu, takže to není výlučně specialita DrD a rozhodně to není nějaká neobvyklá věc.
Autorská citace #91
13.8.2009 12:46 - Nerhinn
Takové malé OT, jaký je rozdíl mezi slovy nutný a nezbytný?
Autorská citace #92
13.8.2009 12:48 - Lotrando
Naše WTF situace byla s pyroforem, který když uviděl kudlanku nábožnou, tak vypil Lektvar chladných vod, polil se něčím zápalným, škrtnul a skočil na kudlanku. Držel se jí za nohu tak dlouho, dokud nezdechla.

Druhá, kterou jsou zažil z pozice PJeje. Přišlo mi divný, že postavy mají nějak moc rudých křížů. Tak jsem se zeptal, kolik jich vlastně alchymista v truhle má a on bez uzardění prohlásil 1500. Prostě na to měl dost surovin.
Autorská citace #93
13.8.2009 12:51 - Sethi
Když bych nad tím tak hloubala, tak mi přijde, že nezbytný vychází zevnitř zatímco nutný se tak jako připlácnek procesu. K tomu aby se člověk projel po okolí je nezbytné mít auto, ale to, že s sebou musí brát sestru, je nutné zlo, třeba?

Třeba taky ne =)
Autorská citace #94
13.8.2009 12:52 - Nachtrose
S temi lektvary bych to tak tragicky nevidel, hlavne vzhledem k tomu, ze nesli pit po kyblech, jako treba v DnD. A u pyrofora bych spis cekal, ze ji efektne odpali rachejtli, ale takhle to asi bylo levnejsi :-)
Autorská citace #95
13.8.2009 12:54 - Bouchi
Jerson píše:
a k tomu přibyde "náhodné setkání" - rozuměl lupiči / skřeti / divá zvěř / nestvůry, které "náhodou" potkávají dobrodruhy na cestách.
Zrovna v tomhle dobrodruzstvi neslo ve vetsine pripadu o "nahodna setkani" nybrz o zamerna, protoze druzinu se snazili behem cesty zneskodnit prostrednictvim svych lidi hned dva protivnici.

EDIT: Lotrando: A magy na ty rude krize bral kde? Aspon si nevybavuju, ze by v nejake drivejsi verzi PPZ nebyla magenergie potreba.
Autorská citace #96
13.8.2009 12:56 - Lotrando
Nachtrose: právě že tehdy šlo vypít co se do tebe vešlo.
Autorská citace #97
13.8.2009 12:58 - Noldo2
Lotrando - to jsi mi připoměl jeden "lucky shot"... Postavy byly asi na 7. levelu v DrD, hráli dobře, a byli výborně vybavení..měli těch krámů už tolik, že na to měli povoz... Jednou v noci je napadli skřeti, a protože na jejich povoz útočili na danym místě už podruhé, vzali si zápalné šípy. Pyrofor otevřel truhlu, začal něco hledat, když v tom mu do té napěchované truhly přistál zbloudilý (5%) zápalný šíp :D Půlka skřetů mrtvá, dvě postavy mrtvý, a hráči taky mrtví :D
Autorská citace #98
13.8.2009 13:08 - Lotrando
Noldo2: nojo, to byly časy :)
Autorská citace #99
13.8.2009 13:19 - Gurney
Argonantus píše:
Finální bitvy u nás mívají buď podobu ohromné bitvy, nebo souboje s uberzáporákem. Nikdy se nestalo, že by to byla nuda, i když se podařilo vyhrát podle plánu. Převaha záporáka je totiž očividná.

To bude asi ten rozdíl, v mé poslední hře byl finální souboj přestřelka v záporákově (na místě by bylo spíš protivníkově) kanclu za účasti dvou jeho securiťáků, potom co se postavám podařilo jich asi tak patnáct zaměstnat jinak.

Noldo2 píše:
Tim pocitem nenaplnění jsi mi připoměl, kdy jsem sekl s fantasy RPG. Kamarádi se chtěli vrátit z mě nepochopitelných důvodů k DrD. Prostě jim vyhovovala ta sranda a kydlení skřetů. Použil se Asterion - nejhorší ze všech možných světů.

Mě totálně ničilo a deptalo to, že ten svět _je _dělanej pro dobrodruhy - má všude samý jeskyně, dobrodruzi mají svoje hospody, svoje obchody, svoje spolky, všude jsou spousty jeskyní, spousty předmětů, cechy a gildy dobrodruhů - a co mě drásá nejvíc - ta připravenost jeskyní.

Asterion bych zas tak nezatracoval, ten svět má svoji logiku a vždycky hodně záleží na hráčích (v DrD hlavně na GMovi) jakej žánr a jakej feelimg hře dá. Jestli chtěli všichni hrát Hack'n'Slash tak by to doopadlo úplně stejně v jakémkoli světě, na druhou stranu umím si představit hru na Asterionu kde by se bojovalo jednou za tři sezení. Beru že nápady typu putující jeskyně (mám pocit že dobrodružství do DrD tohohle typu jem viděl už aspoň pět) a podobné výmysly jsou fakt otřes, ale to bych nedával za vinu autorům Asterionu. A konečně nikdo nenutí GMa něco takového používat (tedy pokud nepatří k "obětem" DrD, ketrým ještě nikdo neřekl že se dá hrát i jinak :)

Argonantus píše:
Mám dojem, že velké procento bijců "dračáku" z jeskyně nikdy nevylezlo.
Soudě podle popisu Jersonovy družiny na šestém levelu k tomu byl už nejvyšší čas.

Ano, jedna z největších zhovadilostí DrD, předávat začínajícím GMům dojem že prvních šest levlů má družina strávit čistě v jeskyni.

Argonantus píše:
Tak silná parta se v jeskyni umlátí

Lol, DnD má spostu dobrodružství pro vyšší levely, které se v jeskyních odehrávají.
13.8.2009 13:30 - Nachtrose
Lotrando píše:
Nachtrose: právě že tehdy šlo vypít co se do tebe vešlo.


Aha. No ja pamatuju DrD tusim az od verze 1.5 a tam uz to bylo omezeny.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.091701984405518 secREMOTE_IP: 18.191.195.110