Sirienův blogček: Jak psát fantasy

Říkal jsem si, že by možná nebylo od věci sepsat takový manuálek pro psaní fantasy. Tak tady ho máte:

Fantasy stojí na dobře zvoleném hrdinovi. Může se to zdát snadné, ale je to krok, který je potřeba dobře uvážit a který skýtá mnohá zrádná úskalí, kterých si nemusíte na první pohled všimnout.
Za prvé, není nijak zvlášť chytré volit jako hlavního hrdinu dívku. Těžko říct čím to je... možná, že zatímco kluci si rádi počtou o jiném klukovi a holky si rády přečtou o sympatickém klukovi, tak by ani jedny nebavilo číst o hrdince, která by půlku času trávila klábosenim s kamarádkama místo řešenim příběhu a druhou půlku pokukovánim po klucích (nejspíš hlavních záporácích, jak známe teenagerky).
Hlavní hrdina by na začátku rozhodně neměl být něčím zajímavý. Neměl by nic užitečného vědět, umět nebo tak. Jen si to představte - hlavní hrdina, který by byl snad sám něčeho schopný! Kdo by to četl. Na druhou stranu nijak nevadí, když do hlavního hrdiny někdo naleje vědomosti za nesmyslný časový úsek. Stejně žádný čtenář nepochopí, jak nesmyslné to je (třeba když se za pár týdnů naučí šermovat jako celý život trénovaní bojovníci).
Není nijak naškodu udělat z hlavního hrdiny Očekávaného Vyvoleného. Popravdě nevím, co na tom je tak zajímavého, ale podle všeho to lidé mají tak nějak rádi. Vemte si nejprodávanější fantasy - HP, Eragon, Bible... Nicméně ať vás ani nenapadne, že by z toho mohl hrdina těžit! Naopak, hrdina musí nést svůj úděl velmi těžce a musí jím trpět. Představte si například, že hrdina přišel na školu, kde ho všichni znají jako Vyvoleného. V takovém případě hrdina rozhodně nesmí chodit okolo, shánět na to kamarády a balit holky!
Hlavnímu hrdinovi je dobré dát nějaké světské problémy. S láskou to není nijak na škodu, přiblížíte se tak běžnému čtenáři - udělat z hrdiny playboye, po kterém by letěla každá, kterou by potkal, by tudíž nebylo zcela ideální.
Nějaká ta iracionální hnutí mysli nejsou vůbec naškodu. Prostě nechte hrdinu, ať se občas chová jak idiot; je to jistá cesta k tomu, aby vás pak kritici a později učitelé češtiny chválili za to, jak "lidsky" jste jej pojali. Není naškodu, když hrdina tato iracionální hnutí mysli často řeší a vnímá je jako svou slabost, zatímco mu ostatní vnucují, že právě ony z něj naopak dělají toho dobrého.
Mohlo by se zdát, že takový hrdina bude k uzoufání nudný a nezajímavý. Ale nenechte se zmást, to není problém. Marketing se postará o to, že hrdina nebude nudný, nýbrž "archetypální". Umět správná cizí slovíčka se prostě vyplácí.

Samozřejmě určitě cítíte, že s tímto přístupem bude příběh ochuzen o nějaké to coolness. Ale nenechte se děsit - prostě ten coolness dáte nějaké vedlejší postavě, kamarádovi hlavního hrdiny. Ve SW byl stejně nejvíc cool Han Solo. Tohle je také důležité - hlavnímu hrdinovi je potřeba vybrat ty správné kamarády.
Správný kamarád hlavního hrdiny musí být buď ten, co mu vysvětluje, co všechno se kolem něj děje, nebo ten, který vám jako autorovi umožní napravit tu paseku, kterou si v příběhu naděláte tím, že necháte hlavního hrdinu chovat se "lidsky", aniž byste museli přepisovat 100 stran zpátky.
Své místo ve skupině má samozřejmě i na dobro obrácený záporák, ale s tím opatrně. Taková postava musí být fakt cool a je až moc snadné ji zkazit. Třeba tím, že jeho obrácení na dobro vysvětlíte nějakou nesmyslnou, dvacet let trvající zamilovaností, která dotyčného neopustila ani patnáct let potom, co objekt jeho lásky zkapal. O něco snazší je udělat mezi záporáky postavu ne-až-tak zlého záporáka, ale tam zase hrozí, že ho na konci budete chtít udělat kladnějším, než by se hodilo (nechat tu kladnost vyšumět do ztracena jako zbabělost náležící krysoměnci neni o moc lepší).

Pro své prvotní počiny se rozhodně nebojte vykrád... inspirovat se u jiných zdrojů. Třeba když píšete urbanfantasy o čarodějích ve školním prostředí, tak můžete totálně vybrat Čarodějky školou povinné nebo tak něco. Když chcete psát něco zajímavého z fantasy světa, vsaďte na draky, už se toho o nich napsalo tolik, že se dá krást na každém druhém rohu.

Důležitým aspektem fantasy je také hlavní záporák. Hlavní záporák se musí jmenovat děsivě cool. Galbatorix. Voldemort. Rahl. Kitiara. Obyčejná jména si nechte pro hlavní hrdiny jako další aspekt jejich obyčejnosti. Vlastně mám občas dojem, že by se předešlo mnoha problémům, kdyby se ve fantasy světech lidé s neobvyklými jmény zabíjeli hned po křtinách.
Udělat ze záporáka šílence hned od začátku (Galbatorix) není vůbec špatný nápad, protože pak jde o jeho všem známou slabinu, proti které lze hrát a zvítězit tak nějak regulerně. Je to mnohem lepší, než nechat hlavního záporáka najednou na konci postihnout náhlou retardací, aby mohl být poražen.
A bohové, nikdy nenechte hlavní hrdiny dělat chyby hlavních záporáků. Okamžik, kdy Harry Potter vysvětluje Voldemortovi na konci poslední knihy, jak ho vlastně porazí, to bylo stejně nablblé, jako kdyby hlavní záporák vykládal Jamesi Bondovi jak hodlá zničit Velkou Británii 15 minut před koncem filmu.

Zaplaťte si nějakého trochu schopného recenzenta, který srovná vaše dílo (byť negativně) s dílem nebo autorem, který vás a vaši práci přesahuje o několik úrovní způsobem, že si takové srovnání vůbec nezasloužíte. Lidé brzy zapomenou, v jakém kontextu jste byli srovnáni a pamatují si jen, že se o vás mluvilo ve spojitosti s někým velkým a slavným. Například béčkovej příběh o dracích nebo cé až déčkovej příběh o teenage čarodějích srovnejte s Tolkienem a jeho fenomenálním dílem... Tolkien je zažitej, je to jistota.

A hlavně si pamatujte - dobrý marketing zahladí mnoho problémů a zbytek za vás okecají nadšení a marketingem zblblý fanoušci (kteří by bez marketingu o vaši knížku tak nějak zavadili, nicméně tím, jak se o ní hodně mluví, ji začnou chválit, protože je cool).

A poslední rada na závěr - SKUTEČNÍ autoři NIKDY nepíší jen JEDNU knihu. Opravdový autor tvoří příběhy minimálně, ale opravdu minimálně, na trilogii. Heptalogie není na škodu, případně lze na konci třetího dílu napsat omluvu, že jste to nedali, ale že jste vlastně rádi, protože jste mohli nechat postavy interagovat přirozenější pozvolnější cestou a že se se čtenáři uvidíte u čtvrtého dílu...

Tak. Hodně štěstí s psaním :)


PS - Obrázek je pro Jakuba, aby se mu nestýskalo...