EDGE - články

[Nerath] Pavoukovy myšlenky

Stíny nad Nerathem: Nesourodé Pavoukovi myšlenky, dumání a úvahy
Napsal Ebon Hand
Obsah článku:

Vyzvednutí nebožtíka..

 

Zdar dědo, zase na tebe myslím, musím se přiznat, že mi chybíš a chybí mi tvoje moudré rady, kterými jsi vždy prokoukl pletichy pohlavárů. Já se tu seru bahnem na povoze s nebožtíkem, žádná ženská, žádný pivo, o kořalce ani nemluvím.
Dál se snažím z úcty k předkům dávat svůj meč v šanc, kdykoliv je příležitost obnovit staré pořádky. Ale v poslední době to dost smrdí. Byli jsme vysláni do císařské hrobky komturem pobrat ostatky samotného císaře, prý hrozilo znesvěcení či dokonce zcizení. Nechápu sice proč krást nebožtíka, ale budiž. Komturovi obavy nebyly liché, jak se brzy ukázalo. Ba co víc, hrobka již byla v permanenci démonů, kostlivců, ghůlu a nějakých flanďáků v černých hábitech s lebkama. Opět jsme vyrazili v narychlo uplácané sebrance a ještě nás doprovázel ten ambiciózní had Kozlovski z nehynoucího plamene.
Scénař byl jako vždy stejný. V hrobce jsme byli pozdě, zase nás předběhli. Náš flanďák, mimochodem cizinec s takovým blbým jménem, snad Pao, se za nás pomodlil a pak jsme to šli vymlátit. Překvapivě hned na úvod padací zeď rozmázla hada Kozlovskýho tak, že z něj koukala jen klepající se ruka. Nedokázal jsem si to odpustit a popřál jsem mu, ať se smaží v pekle. Taky jsem mu sebral podivný náramek, už mu byl stejně k hovnu.
Zase si měl pravdu, že charakter se ukáže, až když čumíš smrti do chřtánu. Měl jsem po boku parťáky Erika a Girela a byl na ně spoleh, drželi formaci a když jsem uvízl osamocen, tak se ke mně prosekali. Náš flanďák modlitbou vymazal řadu kostlivců, dobrý výkon, samo je to člověk. Pak tam byl takový divný ptáček, co si říkal Krysa. Moc podezřelej, tváří se jako člověk, ale nevrhá stín. Víš, že jsem nikdy nebyl žádný mudrc, ale tohle mi vrtá hlavou. Mizel a zase se objevoval jinde, v rukách se mu objevovali a mizeli zbraně a dokonce se nemrtvý mlátili navzájem, když chtěl. Jako kosil je jako obilí, ale stejně mi je podezřelý. Jestli se z něj vyklube nějaký skřetí zmrd, tak přísahám, že mu tím výpadem, co jsi mě naučil, probodnu oko i s celou hlavou. Ještě tam byl takový podivín Ivan, po prvním boji jsem ho našel za rohem v limbu, kousnul ho ghůl, tak nevím co bláhovýho měl za lubem.
Flanďák taky odchytil umírajícího flanďáka v černým hávu, tak jsme ho s Girelem skřípli, aby kápnul božskou, jen potvrdil, že tu byli před námi, ale naštěstí je předběhlo ještě něco jinýho, co jim nakopalo prdel. Nakonec nám ještě posloužila jeho ruka, kterou sežrali dveře, takže to byl dobrý úlovek.
Ve finále jsme šli přímo do krypty, nebo jak se říká té místnosti se sarkofágem. Hlídali ji z mrtvých vzbuzený Nerathský rytíři, snad to nebyl nikdo u našich předků, to bych jim nepřál. Chlapy je vylákali a já se tam vplížil. Šéfoval to tam nějaký démon, kterýho jsem se pokusil přechcat. Ale nesežral mi to a dostal jsem se do úzkých, tak jsem aspoň zdržoval a spoléhal že to Erikovi s Girelem dojde. Byli tam ještě nějací démoni, nebo ďábli, nepoznám to, ale byli nebezpeční. Nemýlil jsem se, chlapy dorazili, mají vojenské myšlení, během chvíle se vřítili do krypty a začali to tam rubat. Byli to pěkný jatka. Znovu jsem zkusil démona přechcat, pořád se zneviditelňoval, a dost mě tím sral, skoro mi to vyšlo. Na mě si nepřišel! Zapíchnul jsem ho tak, že by to chlapa skolilo, ale on to ještě ustál, naštěstí jej Girel dorazil takovou ranou, že by to chlapa přepůlilo a bylo hotovo. Vypustil ňáký jiskrý, uprdnul trochu pekelnýho smradu a na podlaze po něm zbyly cetky.
Otevřel jsem sarkofág a s Girelem koukáme na seschlýho císaře. Ostatní se začali hádat, co bude dál a kam s císařem. Vymýšleli takový píčoviny, že jsem jim po třech větách přestal rozumět. Koukám na císaře, měl na ruce stejný náramek, jako původně Kozlovski, tak jsem si ho nasadil, než hrábnu dovnitř. Pak znovu koukám na císaře, že svírá moc pěkný meč, tak jsem mu ho vyndal z těch seschlých prstů, stejně mu byl k hovnu, když ho stěhujem a strčil ho do pouzdra. Ještě by ho šlohnul nějaký gnolý zmetek, v lidských rukou je v těch nejlepších. Na to Girel pozvedl obočí a slibně písknul a taky si ze sarkofágu vzal trofej na památku. Ostatní se furt hadáli a překrucovali ty svoje píčoviny, dokonce už flanďák tvrdil, že komtur kope za démony, nebo co. Tak mě to přestalo bavit, kouknu na Girela a hned si rozumíme. Rozkaz zněl jasně, přinést ostatky císaře. Tak jsme s Girelem nic nevymýšleli. Já bafnu císaře, Girel jako pořádná plechovka mi bude krýt prdel a vyrazíme za komturem. Ten Girel se mi líbí, je to dobrej voják a v hlavě to má srovnaný jako já. Jak jsme se domluvili, tak jsme udělali, ostatní nás dohonili až venku u vozu se stráží a komturem.
Hned, když jsem ho viděl, tak mě nasral. Už z vočí mu koukala ta vojebávka, kterou jsem tušil. Jen co jsme nebožtíka uložili na vůz, tak spustil, že jako skvělá práce, ale že ho nyní musíme odvést na to slibovaný bezpečný a strašně tajný místo. A já se tak těšil, že pustím v krčmě nějaký to zlato, vožeru se jako sviňa, vyrazím pár zubů nějakýmu vořešprutovi a že protáhnou nějakou tu zvlhlou pipinu. Sice mě i Girelovi zkusil ucpat hubu měšcem, ale sedět v hospodě s rukou pod ženskou sukní je úplně jinej příběh, než teď moknout na povoze s nebožtíkem.
Jó dědo, služba je řehole, přesně jak si říkal.

 

< Strana 1 >
Strana 2
Napsal Ebon Hand 16.11.2012
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 6 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.10775399208069 secREMOTE_IP: 54.90.207.75