Starší
Sirienův blogček: Proč hrajete RPG
Zamysleli jste se někdy nějak víc nad tím, proč hrajete RPG? A myslíte, že má smysl se vůbec zamýšlet?Já osobně myslím že má, a nejsem sám - takový Robin D. Laws a mnoho dalších dokonce vytvořili dotazníky podle kterých poznáte, co vás na RPG zajímá. Podle toho co vás na RPG zajímá se pak dá určit, jaké RPG vás bude bavit, a můžete do hry pak zakomponovat prvky, které jej pro vás učiní zajímavějšími.
Co je ještě pozoruhodnější je to, že lidé kteří se tímto fenoménem zabývali a měli dost peněz na to aby je mohli házet z okna bez jistoty návratu (Wizards of the Coast) objevili, že hry ve kterých se sejdou lidé se stejným zaměřením jsou obvykle vnímány jako méně zábavné a zajímavé než ty, kde je repertoár motivací ke hře u hráčů pestřejší... možná protože pak ten jeden aspekt více vyniká, možná kvůli něčemu jinému.
Tenhle článek ale nemá být o tom, jak strukturovat hru nebo které hry jsou lepší, je o mě a o Tobě - každém jednom čtenáři.
Co nás tedy na RPG láká? Byla by chyba omezovat se jen na samotnou herní motivaci (sejmout co nejvíc skřetů, bejt co nejvíc cool, roleplayovat, řešit hádanky...) a ti kteří se vydali tímto směrem zjistili že mají hezký materiál pro články o struktuře hry, ale neřeknou toho moc o samotné touze hrát RPG.
Osobně myslím že existují (tedy - u mě existují) tři hlavní pilíře, na nichž stojí moje chuť hrát RPG.
Prvním pilířem je kreativita - možnost tvořit, uvolnit fantazii, objevit se v prostoru kde nic není neproveditelné, nemožné, neexistující, ve světě bez hranic, které by mi říkali co je možné a nemožné, protože v prostoru RPG je možné vše, co si dokážu představit. Ta volnost je pro mě skutečně osvobozující, stejně jako naplňující, protože můžu pustit uzdu nejen své fantazii, ale i tvořivosti.
Druhým pilířem je pro mě sociální rovina hry - hraji se svými přáteli, s lidmi se kterými si mám co říct i jinak, s lidmi kteří myslí buď podobně jako já, nebo odlišně způsobem, o kterém se domnívám, že mě osobně obohacuje. Co víc - potkávám nové lidi, mám možnost seznámit se s dalšími zajímavými osobnostmi. Spoustu svých výborných přátel, i těch se kterými dávno nehraji, jsem potkal skrze RPG.
Třetí důvod který mě táhne k RPG trochu souvisí s tím prvním a to je možnost vyprávět a poslouchat příběhy. Ačkoliv jsem velmi racionální, tak v tomhle je něco tak nějak mystického - přátelé v tmavé místnosti osvětlené jen plameny svíček kteří si vzájemně vypráví příběh o tom, co se stalo kdesi jinde, mimo čas a prostor, v místech, která nikdo jiný nepotkal.
Ano - myslím že tohle jsou ty hlavní důvody, proč mě RPG baví, a to, co mě na něm obohacuje. Jsou zde samozřejmě i jiné věci, jako třeba určitá výzva (co všechno dokážu zahrát), to že si můžu přestavit být na chvíli někým jiným, u mě, který jsem RPG věnoval mnoho času a pozornosti je to i určitý "profesní zájem" ohledně mechanik, technik a herních stylů... ale v porovnání s těmi třemi to je u mě spíše vedlejší.
To bylo ale o mě - ale já sám vím, proč hraji. To co mě zajímá je, proč hrajete vy ostatní - co vás na RPG přitahuje, proč vás baví, co je na nich pro vás tak neodolatelné že tím trávíte hodiny svého volného času? Prosím podělte se o to se mnou a s ostatními v diskusi.
Napsal: sirien
Sociální kontakt, kreativita (taky) a pak ještě možnost vcítit se do týpka, kterému hoří v patách a musí přežít v nehostinném prostředí, totiž jednou z mojich nejoblíbenějších tém v RPG jsou různé survivaly : )
Jop a taky adrenalin, ať už díky hodům kostkama nebo popisem a dobrým vžíváním se.
Odpovedi nejake te plne racionalni "zrudicky" :) by bylo jasne lamentovani, ze delame spousty veci, aby jsme zapomeli na cyklicky prubeh zivota, na nase "memento mori" ... nu a zde maji hry tak peknou propujcenou skutecnost, ze slava hrdinu je vecna; ze hrdinove nemusi platit dane :)Opravdove vyhody nad hrami pocitacovymi a hrami na pracovistich mi RPG hry skytaji v udrzovani lidskosti, a ne nutne neseni nasledku za preciny :Ojonka: survivalitu? myslis neco jako temny setting a la terminator, kde, pritlacen ke zdi, musis vsechny zapornaky rychle rozstrilet, jinak to udelaji tobe? :)
Poslední dobou jsem si podobnou otázku mnohokrát položil a zjišťuji, že se to v čase mění. Dřív to bylo kvůli hře jako takové, pravidlům a kombinacím pravidel. Tento rozměr přetrvává a přidává se k němu snaha vytvořit osud, povahu příběh, který je vzhledem k mé osobnosti co nejvíc odlišný. Přiznám, že je to velmi těžké a často člověk sklouzává k hraní sama sebe a nemyslím, že jen a tom cokoliv špatného. Jen mi hraní si na něco jiného přijde jako parádní výzva. Také nalezení způsobu, jak svoji postavu "předat" či zprostředkovat ostatním, aby ji pochopili, nebo aspoň ten záměr. To je možná nejtěžší.Bitkaření, vytváření příběhů a to vše okolo je taky výborná zábava, to je samo sebou. Hraní RPG je výborný koníček a když má člověk i jiné zájmy, bývá to daleko bohatší, protože je odkud čerpat.Co mě někdy děsí, jsou hranice mé fantazie. Na můj vkus se mi stává až příliš často, že nemám nápad a musím počkat na nějaký podmět, obrázek, film, knihu či píseň, než se pohnu dál.
pipux: k survivalu mi úplně stačí, když si vezmu (virtuálně) batoh s věcma, obleču se do zbroje a vydám se do lesa lovit, stopovat, poznávat kraj - přežívat. Kdykoliv se tomuhle pocitu blížím se svojí postavou tak jsem happy : )
Asi nejvíc to je již zmíněná kreativita a možnost být někým jiným v jiné situaci - třeba v poslední době mě baví hry založené na špionáži a intrikách, i když v reálu bych si zapletení do nějakého spiknutí či zájem tajné služby o svou osobu rozhodně neužil.
A taky sranda a dobrá zábava - proto mám rád takové systémy jako je třeba Og nebo Chuť magie.
Asi takto - už od dětství jsem si před spaním vymýšlel příběhy, ve kterých jsem hrál hlavní roli - nebo moje alter ego. Většinou mi jedno téma vydrželo na pár let a jednotlivé scény jsem napřd přidával a pak rozvíjel a přidával detaily.RPG bylo pro mě vcelku přirozeným přechodem, jen s tím rozdílem, že jsem si nemohl vymýšlet všechno jen tak z hlavy, ale byl jsem podřízen pravidlům, i když ze začátku ne pravidlům dobrého příběhu. Ale mohl jsem tyto příběhy tvořit snáze, a bavilo mě to. Navíc jsem byl hlavní hrdina - nebo jeden z nich.Jako Vypravěč jsem se víc vrátil k vytváření příběhů, i když jsem už neměl tak velkou moc nad hlavní postavou - ale i tak jsem své nápady mohl realizovat, hodit je do placu a nechat semlít čtyřmi nebo pěti hráči.A pak jsem se v RPG vrátil ke svému oblíbenému tématu válečného a předválečného světa, čímž jsem spojil oblíbený setting s oblíbenou zábavou, a v podstatě je hotovo. Teď v RPG můžu využít modely, četbu o technice i situaci dané doby, popisy zbraní, sci-fi prvky, magické prvky ... kde jinde to najdu.
Ja mam rekneme ty same tri pilire, co ty; myslim, ze je to celkem vycerpavajici popis.Jeste bych pridal, ze rad sleduju, co mechaniky delaji s hrou, jak se vyber tehle a tehle aspektu pozdeji promitne, jak dokaze nektera mechanika inspirovat, jak dokaze nekdo popsat kouzlo v dnd na 1 radek kde polovina sou cisla a presto to ve hre je kouzlo s popisem jak blazen. Bavi me nechat se ovlivnovat atmosferou a dynamikou systemu, nejen settingu. Jak to rikal bajo ... jsem formalista.Pak je tu jeste nenapadny hrejivy pocit, ze RPG jsou jeden z nejlevnejsich konicku, takze nemam zadne vycitky timhle smerem :DD
(mě teda ty chipsy a kola a hospoda po hře a tak obvykle nepřijdou úplně lacino, přičtu-li související ježdění po conech a Slezinách a případně ceny RPG knížek tak se to dost vyšplhá...
nic, to mi jen nedalo si postesknout :D )
nic, to mi jen nedalo si postesknout :D )
Hraju hodně kvůli lidem a docela dost kvůli příběhu. Souhrně a jinými slovy - kvůli zábavě.
Alnag píše:
25.9.2008 18:53 - Hraju hodně kvůli lidem a docela dost kvůli příběhu. Souhrně a jinými slovy - kvůli zábavě.
tak s timhle souhlasim.25.9.2008 18:53 - Hraju hodně kvůli lidem a docela dost kvůli příběhu. Souhrně a jinými slovy - kvůli zábavě.
Ano a ne.Na jednu stranu má Alnag pravdu - samozřejmě všichni hrajeme RPG z toho důvodu, že nás to nějakým způsobem baví, že nás na tom něco baví. Jenže tahle odpověď je natolik samozřejmá, že je dost nesměrodatná - moje otázka byla spíš o tom, proč nás to baví, respektivě co nás na tom baví, jestli mě teď chápete.
sirien: no tak na tohle muzes mit myslim mylionpet odpovedi. nekdo zacne s tim, ze ho bavi prozivat zivot jako barbar(nelibi se mu zivot managera). jiny je sadista a rad se vyziva v tom,ze zde muzes vrazdit a trapit nebohy priseraky,pekne to popsat. dalsi je strateg,militarista,herec(bavi ho predvadet postavu svym kamosum). az muzeme zkoncit u toho, ze hraje protoze na hru chodi slecna co vypada jak C.Diaz. :-)
ja osobne hraju,protoze se setkam s kamarady co maji podobny zajem.dale mam rad fantasy a rad si vymyslim co a jak by mohlo byt. a potom taky abych osalil DM svou novou pro me "ultimatni"postavou :-D.
ja osobne hraju,protoze se setkam s kamarady co maji podobny zajem.dale mam rad fantasy a rad si vymyslim co a jak by mohlo byt. a potom taky abych osalil DM svou novou pro me "ultimatni"postavou :-D.
jistě, právě proto jsem tuhle diskusi chtěl - abych se podíval na všechny ty důvody proč lidi RPG hrajou :)
Jak říkám; nemám v tom vůbec jasno.
Asi mne to baví jako Alnaga; což je ovšem vědecky nepříliš užitečná odpověď.
vědu se sem neodvažuj tahat!! Tý mám plný zuby v diskusi k jiné části mého blogčkuJinak - u Tebe mě tak napadá... co třeba zájem o to období ve kterym hraješ? Máš v něm docela přehled, co sem si všim.
Sirien:samozřejmě, že mám zájem o období, ve kterém hraju; ale to mohu projevovat i mnoha jinými způsoby, než hrát RPG (a to se taky děje). Viděl bych to obráceně; někde je nějaký důvod, proč hrát RPG... a když RPG, tak samozřejmě středověké, to dá rozum... těžko budu hrát v Arábii 30tých let 19. století, když o tom nic nevím a nemám to rád...
Sirien píše:
vědu se sem neodvažuj tahat!! Tý mám plný zuby v diskusi k jiné části mého blogčku
RPG je pro mě taková věda, strašně mě baví zkoumat vztahy kerý tam vznikají, jak to funguje, vůbec nejlepší je GNS a premisa...vědu se sem neodvažuj tahat!! Tý mám plný zuby v diskusi k jiné části mého blogčku
Argonantus: Hm. To je otázka - spousta lidí třeba hraje v "náhodně" vytvořeném SF prostředí. Ale to je téma trochu na jinam. Nenapadá Tě něco jinýho co by Tě na tom mohlo bavit? Nějak mě ani nenapadlo že by mohl někdo nevědět, co ho na hraní vlastně baví :D
Jsem línej pročítat tady historii a vlastní zamyšlení na tohle téma, tak z toho udělám ctnost a odpovím nezatížen znalostí názorů ostatních, ok? :)Mě odjakživa bavilo vymýšlet si vlastní příběhy nebo dotvářet ty, co jsem někde viděl/četl. Když hraju, tak si to užívám v trochu jiné rovině - nevymýšlím si sám, jen se podílím na tvorbě, což znamená, že jsem mnohem víc překvapenej. :)Ale je tam ještě jeden důležitý prvek: to sladké koření v podobě vítězství nad nepřítelem! Nejsem vyloženě soutěživý typ, ale samozřejmě každýho potěší, když to někomu nandá. A podstatou Dnd (dalo by se říct) je to, že dokud hrajete, pořád vítězíte :))
Jakkoli vím, že překážky a problémy jsou takové, aby se daly vždy nějak překonat, přesto potěší, když se to podaří. Existují přece pravidla, v jejichž rámci se pohybujeme a díky tomu vítězství má cenu, neboť pravidla definují i to, kdy dojde k porážce. A co může být krásnějšího, než vymýšlet si příběh, kde jste hlavním, vítězným hrdinou?? :))Jsou tu samozřejmě další důvody, hraní je relax, je to sranda, jsou to lidi, s nimiž jsem díky tomu v kontaktu.. ale popravdě řečeno, hlavní důvody, že mě to pořád baví a že jsem ochoten s hraním trávit svůj drahocenný čas, je myslím si ta kombinace prvních dvou - ta tvorba příběhu, do kterého se mohu ponořit a alespoň občas ho vážně prožívat.. a zároveň vyhrávat ;)
Jakkoli vím, že překážky a problémy jsou takové, aby se daly vždy nějak překonat, přesto potěší, když se to podaří. Existují přece pravidla, v jejichž rámci se pohybujeme a díky tomu vítězství má cenu, neboť pravidla definují i to, kdy dojde k porážce. A co může být krásnějšího, než vymýšlet si příběh, kde jste hlavním, vítězným hrdinou?? :))Jsou tu samozřejmě další důvody, hraní je relax, je to sranda, jsou to lidi, s nimiž jsem díky tomu v kontaktu.. ale popravdě řečeno, hlavní důvody, že mě to pořád baví a že jsem ochoten s hraním trávit svůj drahocenný čas, je myslím si ta kombinace prvních dvou - ta tvorba příběhu, do kterého se mohu ponořit a alespoň občas ho vážně prožívat.. a zároveň vyhrávat ;)
hm, a myslíš, že potřebuješ přímo mechanicky stanovená pravidla k tomu aby sis vítězství užil? Co kdybys hrál třeba... já nevim... The Window a zvítězil třeba bez soubojových mechanik, ať už tím, že v závěrečném boss-fightu kdy vás boss děsně dává popíšeš tak cool scénu jak se najednou vzchopíš a nečekaným pohybem mu prosekneš krk, že ostatním jen spadne brada a kývnou, že tohle se prostě musí podařit, nebo tak, že hlavního enemáka nějak děsně přelstíš?
To by nebylo ono ;)
A to proto, že jsem děsně sebevědomej a myslim si, že dokážu popsat takřka cokoli, aby to bylo super a podle mého - takže v tom vlastně není žádné riziko prohry, vyhrál bych, kdy chci...
Kdežto hody kostkou až tak v malíku nemám, občas i mě zradí, mrchy ;)
A to proto, že jsem děsně sebevědomej a myslim si, že dokážu popsat takřka cokoli, aby to bylo super a podle mého - takže v tom vlastně není žádné riziko prohry, vyhrál bych, kdy chci...
Kdežto hody kostkou až tak v malíku nemám, občas i mě zradí, mrchy ;)
ale co když toho odpornýho záporáka popisuje proti Tobě dobrej Vypravěč a taky může za něj popsat nějakou cool věc kterou Tě sesadí?Jistě - nejspíš Tě hnedka takhle nesejme, protože PC je hlavní hrdina příběhu, jenže jak jsi sám řekl - u mechanický hry taky metagame víš, že jsou oponenti nastaveni tak aby nakonec poraženi byli...(tohle je jen tak odbočka, klidně nás může kdokoliv přerušit a pokračovat příspěvkem k původní otázce ;) )
Siren píše:
ale co když toho odpornýho záporáka popisuje proti Tobě dobrej Vypravěč a taky může za něj popsat nějakou cool věc kterou Tě sesadí?
tohle jak souboj raperu nekde ve slumech :-)) ,mas pravdu. a dle me nemusi byt ani tak vinikajici ten vypravec, staci jen dobra "latka"(pribeh) a at jsi sebevetsi hero,nemas sanci. viz. treba svet Ravenloft. Ale i sebe lepsi pribeh muzes pokanhat. takze je to stale kdo z koho.ale co když toho odpornýho záporáka popisuje proti Tobě dobrej Vypravěč a taky může za něj popsat nějakou cool věc kterou Tě sesadí?
sirien: a co ty myslis,ze by jsi mohl Rytiri oponovat v souboji popisu? muzeme zkusit test. nazou se kostkami hody dopredu na souboj a pak popis jak si kdo predtavuje jak to asi bude vypadat... Mechanismus mame, KRONIKY. ;-) ja se priznam,ze bych vsazel na tebe proti Rytiri.
Rytíř: Jeno, ty jsi "Mekgajvr" a nebo nee,ty jsi Rytirbond. ;-)
Ono to samozřejmě není tak jednoduché, snažil jsem se jít až na samotnou dřeň, takže jsem toho spoustu pominul. Navíc jsem vycházel samozřejmě ze stylu naší hry, která může být ostatním cizí :)
A hádám, že ty důvody, proč já pořád ještě hraju, mají úzkou souvislost s tím, že hraju zrovna Dnd (a nehraju RL) a žádný Window nebo Fate.. ;)rozepsal bych se víc, ale musím už končit, tak příště
A hádám, že ty důvody, proč já pořád ještě hraju, mají úzkou souvislost s tím, že hraju zrovna Dnd (a nehraju RL) a žádný Window nebo Fate.. ;)rozepsal bych se víc, ale musím už končit, tak příště
Rytíř: ono většina lidí, co hraje, hraje právě to DnD. Už jenom proto, že je to nejrozšířenější hra. A na té myšlence s vítězením asi bude dost pravdy. Jen s tomu dá dojít různým způsobem, někdo přes taktickou tahovku a někdo popustí uzdu fantasii. Sám se řadím k těm, kdo taky rádi švácnou enemáka za zvuku kutálející se kostky.
Hraju uz par let a ozkousel sem hodne systemu, ale DnD je proste best , kdo chce hrat pekny rozhovory , popisi DnD mu nebrani,jen je skoda ze je ani nijak neodmenuje,ale kdyz dojde ke konfliktu (skill encounter , combat encounter) rozlisi se na kterych pravidlech hra stoji a marna slava hod d20+pekne vypiplany cislicko , na to proste nic nema.
Vitsi: na odměnu za roleplay přece nepotřebuješ mít systém...jaks přišel na to, že se neodměňuje za hovory? já naopak hráčům dávám xp za pěkně vedené hovory...i když je jim odměnou vlastně už ten samotný hovor. Přesto však určitě potěší pár xp navíc....posledně mi náš "ministr dezinformací" jak svorně nazýváme jednoho našeho hráče, předvedl tak úžasnou změnu osobnosti, že jsem fakt brečel smíchy...a samozřejmě jsem to ocenil. (ono, když malý půlčík nastvane křičí na tieflinga, že je pěkně škaredej, že je červenej a jeho vtipy nestojí za nic...mimo jiné...tak to byl zážitek)
Opakovaně se přesvědčuju, že za roleplay není třeba žádná mechanická odměna, že odměnou je zajímavá hra a rozvíjení charakteru svého i jiných. Ti co zajímavě hrají se nebudou snažit víc, když dostanou body navíc nebo plusy nebo tak, spíše začnou zbytečně přehánět. Ti co k takové hře nemají sklony začnou přehánět mnohem víc, aby se alespoň trochu vyrovnali těm, co jim popisy jdou.A hod D20+, zejména DnD4e mi moc nevyhovuje. Zejména když dojde na to "pěkně vypiplané číslíčko", tak se neshodneme. V poslední hře mě právě tato nedostatečná čísla odrazovala od akcí, do kterých bych se v jiném systomu pustil, ale tady jsem nechtěl kazit společnou šanci.XP nebo jiné odměny za rozhovory jsou dobré, když hráč potřebuje zvyšovat hodnocení schopností, aby mohl hrát dostatečně úspěšnou postavu, aby se ve hře mohl prosadit i po mechanické stránce. Když nic zvyšovat nepotřebuje, nepotřebuje ani dostávat odměny, ani jejich vidinu.
Jerson: zeptám se, znal jsi DC (cílové číslo). To se totiž dá dohodnout a není problém, aby GM nastavil obtížnosti nízko, když se třeba jedná o nějaký setting, kde s eočekávají roztodivné nápady a výkony.
Lotrando - znal. A právě proto jsem do některých akcí nešel, protože jsem si snadno spočítal, že s bonusem +3 mám šanci 3:2 (nebo horší) že neuspěju, a když musíme získat tři (nebo šest) úspěchů a nesmíme získat tři a více neúspěchů, tak prostě bylo lepší, když jsem se nezapojoval vůbec a nechal ostatní, co na tom byli lépe, aby situaci vyřešili. A to Alnag dával obtížnosti střední, takže 15, což mi nepřijde tak moc.Jenže moje přítomnost v dané scéně byla sice neutrální, ale moje aktivita škodila celé skupině. Ono by se to dalo zdůvodnit, že jsem prostě víc věcí zkazil než zlepšil (znám i takové lidi), ale tenhle princip se mi moc nelíbí. Tedy abych byl přesný - nemám nic proti tomu, když občas musí skupina napravit, co někdo z nich zkazí. Ale moc se mi nelíbí, že musím mít relativně vysoké charakteristiky, aby vůbec mělo smysl se o něco pokoušet. A to jsme znal DC a řídil se podle toho a podle znalosti mechaniky. Kdybych uvažoval jen jako postava, tak jsem ostatním zkazil mnohem více encounterů.
Jerson: vzhledem k tomu, že zase tolik nekrmím hráče combat encountry, ani bojem obecně..a přesto chci, at se zlešují..tak jim dám xp i za hru....není to přemotivované, protože oni stejně neví za co to je...proste dostanou jednou za čas, když vím, že je čas na přestup souhrnou částku....jen já vím, co bylo za boj, co za rp....proto se nebudou snažit víc než normálně...
To jsi narazil na druhou věc - někteří Vypravěči dávají přednost rozdělování zkušeností do kolonek, aby hráči věděli kolik jich za co mají ... a mě to přijde zbytečné. VE chvíli, kdy jsem použil systém "řekni co si chceš zlepšit /naučit a já ti řeknu, zda na to máš" nebylo třeba po tři roky hráčům říkat celkovou sumu - prostě se mě zeplati a já jim zlepšení ve většině případů schválil, protože na něj měli zkušeností dost.
Takže s tebou souhlasím, že hráč nepotřebuje vědět, za co dostal XP, aniž by se přestal snažit.
píše:
A hod D20+, zejména DnD4e mi moc nevyhovuje. Zejména když dojde na to "pěkně vypiplané číslíčko", tak se neshodneme. V poslední hře mě právě tato nedostatečná čísla odrazovala od akcí, do kterých bych se v jiném systomu pustil, ale tady jsem nechtěl kazit společnou šanci.
Nejsem si teď jistý, jestli jsem to říkal, ale teoreticky můžeš dělat i pomoc druhému proti DC 10. Takže je vždycky důvod něco dělat. (Pomoc druhému se nedá zkazit. Přinejhorším mu jen nepomůžeš.)A hod D20+, zejména DnD4e mi moc nevyhovuje. Zejména když dojde na to "pěkně vypiplané číslíčko", tak se neshodneme. V poslední hře mě právě tato nedostatečná čísla odrazovala od akcí, do kterých bych se v jiném systomu pustil, ale tady jsem nechtěl kazit společnou šanci.
Jerson,...pokiaľ nehráš klasické DnD ;)Tam to tak nejako patrí ku koloritu - za zloducha 250 XP, za dobrý roleplaying 150 XP, za dodržanie kľúčov (miestny hack) 250 XP, za ukončenie epizódy 550 XP.
Poslední dobou tíhnu k tomu, xp vůbec nedávat a po deseti střetnutích/výzvách dát level. Stejně to tak vychází, tak co se smolit s čísly. Problém je jen v tom, že hráči ty expy chtějí.
Lotrando: Tak jsem to dělal dřív. Ale teď je na mně vyžadovali po každém střetnutí...
Alnag: stejnej problém.JTaky dávám xp za major quest apod. Většinou při zadání rovnou zjistí, kolik je za splnění.
Abych vrátila diskusi do méně odborné roviny: překvapuje mě, že tu nikdo nezmínil jakousi... kompenzaci nedostatků v reálném životě. Byť by šlo třeba o nudné zaměstnání, tak určitě je příjemné se stát na chvíli někým dokonalejším. A u mě osobně RPG zprostředkovává i jakýs takýs sociální kontakt. Když s lidmi nejsem, nechybí mi, ale když mám motivaci se s nimi scházet (když má ono scházení se nějaký cíl... cílem nerozumím rozhovor či veselí nad pivem), občas se při hraní přistihnu při myšlence, že je docela fajn být mezi lidmi. Což se mi normálně vzhledem k mé poměrně samotářské povaze moc nestává.Posledním faktorem, proč ráda hraju RPG, byla zde již zmiňovaná kreativita. Díky vrozenému puntičkářství se nakonec k vymýšlení vlastních věcí nikdy nedokopu, resp. neustále je upravuju a zdokonaluju, takže to nejspíš nikdy nedokončím, ale ohromně mě baví, ponořit se do míst, která stvořila jen má fantazie, bloudit v nich, spojovat je a vymýšlet jim historii... vymýšlet skryté souvislosti. I když se obávám, že kdybych to někdy přeci jen dokončila, žádné hráče bych tam nepustila, takže se naskýtá otázka, nakolik je tenhle odstavec ještě o RPG :))
Alnagu, pravda, toho jsem využíval raději, i když ... jak si člověk na danou věc naháže, snáze na ní zapomene (jak jsem si všiml, použil jsem to snad jediný)K Nerhinn:
Sociální kontakt - rozhodně ano. TeĎ sice s pháči provádíme i jiné věci než jen hraní RPG, ale nebýt RPG, tak bych je nepoznal natolik, abych s nimi tyto jiné aktivity provozoval. Kromě toho mám dojem, že s některými lidmi se vidím stejně jen u hry.A kreativita - mám rád věci, které nějak postavím, rozběhnu a ony pak fungují samy od sebe. Možná ne dokonale, ale nějak ano, a dokud se nezaseknou, je zábavné pozorovat celý systém.
Na RPG se mi líbí hlavně fakt, že nemusím vymyslet dobrý příběh. žádný z hráčů nemusí - ale výsledkem hry nebo celé řady her může být mnohem lepší příběh, než by dokázal vymyslet kdokoliv z nás. A tento příběh je spojen se zážitky při jeho vytváření, prožívání ... nevím o jiné zábavě, která by mi tohle umožnila.
(A na skrytých souvislostech je nejlepší, že některé jsou skryté i předemnou :-)
Nerhinn: K té nezmíněné kompenzaci se nabízí dvě vysvětlení. Buď se za takový motiv stydíme a skrýváme jej :) ... či je ještě na nějakou kompenzaci v životě brzo. Jsme mladí, stále máme karty otevřené a momentální nespokojenost, třebas s prací, se dá stále řešit konvenčními prostředky (půjdu si hledat jinou). Anebo platí třetí možnost: jsme veskrze spokojení tak, jak jsme.Ale přihrála jsi mi myšlenku. Zvlášť Class&Levelové hry mohou být lákadlem také díky razantnímu zdokonalování postavy, které s sebou přinášejí. Zkušenostní body vesele přibývají a za půl roku hraní může být ze sedlákovic synka šermíř vyhlášený po celém okolí.
Naopak v životě člověku nezbývá, než se vypracovávat dlouhodobým úsilím, kde jsou dílčí zlepšení zřídka vidět, neboť přichází po malých krůčcích. Nad hlavou nám nevisí žádná lišta, na které je vidět, kolik XP nám ještě chybí, abychom postoupili na další úroveň ve "Znalosti ruštiny". Čímž student může po nějaké chvíli ztratit motivaci ("To nemá smysl, nevidím zlepšení.") a na šprtání slovíček se vykašlat. Přehledný stavový řádek je jiná podívaná – "Vždyť už mi chybí jen pár bodů, tak to teď přece nevzdám…" nebo "Teda, dneska jsem získal 15 XP, jsem o tři lepší než minulý týden!"Tím nechci říct, že lidé hrají D&D proto, že je nebaví se lopotit s každodenní prací, aby něčeho postupně dosáhli, a hledají nějakou náhradu. Ale když se naskytne taková alternativa "Snadno&Rychle", může to být příjemné zpestření.
Geralt: Tak teď mám pocit, že nejspíš žijeme na jiných planetách. Brzo? Vždyť právě pub- ehm, mladí lidé utíkají do virtuálního světa nejčastěji. A spokojení tak, jak jsme? V Česku? :)) Já bych si tedy vsadila spíš na (a).
Nerhinn:
ad a.) Stálo by za to zjistit zdejší věkový průměr. Řekl bych ovšem, že pod dvacet nepůjde. Řada zdejších už pracuje, případně studuje nějakým rokem na VŠ. Tudíž věkově vzato, etapu nešťastných a zranitelných puberťáků jsme zdárně překročili směrem k problémům a zodpovědnostem dospělých občanů. :)ad b.) Komunitu kolem d20 tvoří spousta chytrých, pozoruhodných a rozumných lidí. Tudíž si jim dovoluji připsat porci realistického uvažování a resistenci vůči klasickým hospodským debatám o tom, jak vláda okrádá lidi, protože zase zdražilo mlíko. :)
Technicky vzato, poslední dekáda patří k těm rozhodně šťastnějším etapám našich dějin. A z optiky celkového pohledu: špatně se fakt nemáme, i když se člověk musí ohánět. Ale radši končím, než to zvrtnu v debatu o hospodářské krizi a společenských poměrech.
Geralt: (a)A myslíš, že se k RPG všichni ti dvacátníci a výše dostali až teď, nebo už jako teenageři? (b)Technicky vzato asi ano. Taky si dovedu spoustu věcí rozumově zdůvodnit, ale pochybuju, že někdy budu spokojená. Vlastně doufám, že nebudu; maximálně tak na chvíli :)Nicméně nedívala bych se pouze na spokojenost. Spokojenost je jedna věc; zhodnocení, zdali je můj život zajímavý či nudný, se s ní ne nutně musí vylučovat. Tak jako tak, já se k těm zakomplexovaným mladým lidem s nezajímavým životem klidně přihlásím :)
Nerhinn:
Ad (A) To samozřejmě ne. I když pár výjimek by se našlo. Ale co jsem tím myslel. Pokud většina hráčů s RPG začínala v období puberty právě proto, že byli zranitelní puberťáci a v RPG spatřovali formu reakce na svou tehdejší, specifickou, situaci…
… pak se přímo nabízí otázka: proč hrajete (ještě) teď? S odstupem i třeba deseti let? Neměly by za tu dobu zmizet "výchozí problémy" a být nahrazeny jinými? Anebo prostě hrají proto, že měli tehdy jiné, silnější motivace? (Což už se vracíme k sirienově zadání)Ad (B) Řekl bych, že hodnocení bude také vycházet ze spokojenosti. Ne tedy tak, že se mezi oboje může položit rovnítko. Avšak spokojenost v těch nejzákladnějších oblastech (existenční a citové ukotvení) vytváří zázemí k tomu, aby člověk mohl hodnotit svůj život pozitivně. Jasně, vždycky pak přichází "nespokojenost" v dílčích ohledech, ale to je docela na místě, protože se tím chráníme před přílišným sebeuspokojením a máme motivaci se neustále posouvat kupředu. Jinak co jsem zatím měl tu zkušenost, za zakomplexované mladé lidi s nezajímavým životem se obvykle přihlašují ti, kteří ve skutečnosti mají k takovému stavu daleko. :) On totiž, je-li někdo zakomplexovaný, právě zakomplexovanost mu brání si to přiznat a hledá příčiny všude okolo, jen ne v sobě. :)
Ad (A) To samozřejmě ne. I když pár výjimek by se našlo. Ale co jsem tím myslel. Pokud většina hráčů s RPG začínala v období puberty právě proto, že byli zranitelní puberťáci a v RPG spatřovali formu reakce na svou tehdejší, specifickou, situaci…
… pak se přímo nabízí otázka: proč hrajete (ještě) teď? S odstupem i třeba deseti let? Neměly by za tu dobu zmizet "výchozí problémy" a být nahrazeny jinými? Anebo prostě hrají proto, že měli tehdy jiné, silnější motivace? (Což už se vracíme k sirienově zadání)Ad (B) Řekl bych, že hodnocení bude také vycházet ze spokojenosti. Ne tedy tak, že se mezi oboje může položit rovnítko. Avšak spokojenost v těch nejzákladnějších oblastech (existenční a citové ukotvení) vytváří zázemí k tomu, aby člověk mohl hodnotit svůj život pozitivně. Jasně, vždycky pak přichází "nespokojenost" v dílčích ohledech, ale to je docela na místě, protože se tím chráníme před přílišným sebeuspokojením a máme motivaci se neustále posouvat kupředu. Jinak co jsem zatím měl tu zkušenost, za zakomplexované mladé lidi s nezajímavým životem se obvykle přihlašují ti, kteří ve skutečnosti mají k takovému stavu daleko. :) On totiž, je-li někdo zakomplexovaný, právě zakomplexovanost mu brání si to přiznat a hledá příčiny všude okolo, jen ne v sobě. :)
Nerhinn: samozřejmě, že jsem se dostal k RPG jako teenager (ačkoliv nám tehdy říkali jinak) a je to bratru i sestře nějakých sedmnáct let. Ale pokud mě má stařecká pamět neklame, tak jsem z reality neutíkal...prostě to bylo něco co mě fascinovalo a co se mi líbilo...ikdyž...možná fakt funguje stařecká demence a já už si to nepamatuju
Nerhinn:Co se týče mne, tak si umím představit už jen málo věcí, jak by můj život mohl být ještě dokonalejší; něco jsou detaily, něco vážnější věci, ale nic z toho se rozhodně nedá řešit přes hraní RPG.
Co se týče sociálních kontaktů, tak v posledním roce se z různých důvodů před lidmi spíš skrývám. Mám dojem, že celé tohle klišé o "kompenzaci" je pokus o vysvětlení, jehož autorem je generace nade mnou, která se podobných věcí vždycky bála, protože to není důstojné, trávit čas hraním. To musí být nějací chudáci, co si furt hrají!Podobně jsou na tom počítačové hry. Někde kolem mne to začíná, a směrem k mladším už se považuje hraní čehokoli za celkem normální a nikdo nemá potřebu to vysvětlovat.
V tomto názoru mne podporuje skutečnost, že nejsem tak ojedinělý případ - třeba Dalcor, Wraiths nebo LZJ taky nejsou žádní kojenci.
Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.
sirien
Pokud mě chcete kontaktovat napřímo:
Mail/hangouts: sirien.neiris@gmail.comDiscord: sirien#2387Tel./Signal IM: +420 723 414 539* Jabber: sirien@jabber.org* ICQ: 208980071(nejsem a nebudu na FB)
* jen z počítačevíce
Mail/hangouts: sirien.neiris@gmail.comDiscord: sirien#2387Tel./Signal IM: +420 723 414 539* Jabber: sirien@jabber.org* ICQ: 208980071(nejsem a nebudu na FB)
* jen z počítačevíce
