Někdy sedíte ve škole, a ještě předtím, než zazní vaše jméno víte, že učitel vyvolá právě vás. Někdy máte pocit, že ICQ bliká předtím, než vám přijde zpráva, nebo slyšíte zvonit telefon o vteřinu dřív, než opravdu začne. Někdy máte prostě jen špatný pocit a pak se něco stane. Jindy máte špatný pocit a něco neuděláte, a až zpětně zjistíte, jak neskutečně šťastné rozhodnutí to pro vás bylo. Možná máte divné sny, nebo někdy cítíte, co cítí druzí. Někteří to nazývají náhoda. Někteří další mystika. Před pár staletími to bylo běžné. Toto téma je určeno k představení světa, ve kterém se tahle hra odehrává., stejně jako k dotazům na tento svět. Ve skutečnosti toho o něm vím mnohem, mnohem víc, než bude tady uvedeno... ale některé hry mají své kouzlo právě v tom, že ST je jediný, který ví... a proto na některé věci neodpovím, v případě opravdového zájmu pouze po PM.
A protože jsme na začátku, tak toho nebude moc
Tenhle projekt vznikl trochu experimentálně, s lidmi, kteří spolu předtím nikdy nehráli a kteří mají společné jen dvě věci - hrají RPG, a znají mě. Z mojí staré skupiny to je jen Filip, i když se měl původně účastnit i Tomáš, a Heimdall slíbil, že si občas najde čas na to si zahrát nějaké to epizodní NPC. Odtud se mi podařilo zkonvertovat Vlasáka, Sathel a Quasita... a pevně doufám, že v téhle sestavě nejen začneme, ale budeme i pokračovat.
////Tomáš se nakonec neúčastnil a Heimdall se nikdy nepřidal
Představte si Zemi, která vypadá spíše jako nějaký její odraz z vesmíru, kde jsou mýty skutečností. Zrůdy se procházejí po cestách, démoni se prohánějí v myslích lidí, v lesích sídlí fae, podkovy nade dveřmi mají více než reálnou moc... vlastně takový svět DnD.
...a lidé vládnou magií. Všichni. Magie je vlastně jako vzduch, je všude, celý svět je prosycený kouzlem.
Ta doba je pro lidi temná. Ze všech bytostí světa, oni patří k těm nejslabším. Většina ras si sice hledí svého, ale ani mezi lidmi samými to není nic úžasného. Trochu to připomíná aristokracii... drtivých devadesát devět lidí ze sta je slabých, zatímco jeden ze sta vládne. Rozdíl je v tom, že tato moc není dána tím, že by se zdědila, nebo byla stvrzena nějakým církevním učením. Toto dělení má původ v tom, že zatímco devadesát devět lidí ze sta má sílu na to podpálit ohnivou koulí v krbu, jeden ze sta s ní dokáže vypálit hrad. A jeden ze sta těchto mocných byl ještě mocnější než tihle... a vždy několik mágů z lidské generace tvořilo mocenský vrchol tohoto světa. Jedni z desítek a stovek tisíců.
Jak známo, moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně. Vládci lidí nejsou žádní vysnění panovníci - jsou to povětšinou egomaniakální mocichtiví parchanti, slizcí politici nebo alespoň vyšinutí krutovládci. Jen takoví se dokáží udržet v konkurenci takových.
Ta doba je dobou nesčetných válek lidí proti lidem, i mnoha a mnoha dalším bytostem. Je to doba zapomenutých hrdinů a velkých činů. Je to doba utrpení lidského rodu.
Ty časy jsou ale dávno pryč.
Lidé samotní byli slabí. Ale bylo jich mnoho. Jejich společné stupňované utrpení bylo klíčem k podvědomému provázání v kouzle, jehož nevědomé, ale o to silnější vyvolání trvalo celé roky. Lidské Duše se pomalu provázaly jemnou pavučinou stále sílícího kouzla, které je spoutávalo. Odsávalo jejich sílu a moc a přelévalo ji k sobě, lidé byli s každým rokem slabší a slabší, jejich kouzla se začala ztrácet. Spolu s jejich kouzly odešla i jejich schopnost kouzla vnímat. Pavučina je nakonec všechny spoutala a spolu s částí tohoto světa je vytrhla pryč od ostatních, do jejich valstního prostoru, do místa, kde nebylo kouzel. Do toho, co se dnes nazývá "reálný svět".
Pavučina s sebou vzala všechny slabé lidi, kteří ji uvítali, stáhla s sebou i slabší z těch mocných, kteří ji nedokázali odolat, někteří z nich se jí oddali sami... pouze ti opravdu silní dokázali zpřetrhat její nitě a zůstat v původním světě.
Od té doby utekla spousta času. Pavučina se zcela usídlila v lidských myslích, nahradila chybějící minulost iluzí, vytvořila zdání, že svět je racionální. Možná, že svět v Pavučině je omezený a nudný... ale je bezpečný. A ta nuda mnohdy spočívá v tom, že se vás nic nesnaží mnoha vzrušujícími způsoby zabít, sníst, vysát nebo připravit o vaši Duši. Lidé se stali nezajímaví. Bez kouzla se mocným čarodějům stali nepotřebnými služebníky, démonům slabými stránkami, upírům nevýživnou potravou. Propad v jejich užitečnosti byl obdobný, jako by se z předního světového odborníka na léčbu rakoviny a trojnásobného přeborníka v karate náhle stal blekotající idiot bez pohybové koordinace.
Pavučia má několik nástrojů, jak lidi udržet v nevědomosti. Tím prvním je, že vše vidíte zkresleně (ten chlap, co vás zmlátil, měl jen neudržovaný ruce, rozhodně ne drápy), druhým je, že nevidíte nic (rozhodně vedle vás v hospodě nesedí vlkodlak, ta židle je prázdná (ale podvědomí vám stejně zabrání si na ni sednout)). Pokud je impulz příliš silný, než aby tohle stačilo, pak sice uvidíte pravdu, ale ta se brzy zakalí... pokud je to, s čím jste se střetli opravdu příliš velké, pak vše zahalí spánek.
Jen málokdy se stane, že se nějaká událost prosadí skrze všechno co má Pavučina k dispozici. V tom případě se Pavučina v mysli konkrétního člověka roztrhá a on z ní vypadne - a už nemá cesty zpět.
Takoví lidé zjišťují, že celý jejich předchozí život byl vlastně jen stín skutečnosti. Je to jako probrat se a zjistit, že jste ve světě WoD, ale hned jak vyjdete z bytu najednou odhalit, že se procházíte Podlondýnem, a než se stihnete rozkoukat, tak si uvědomíte, že máte celý život svět ne nepodobný tomu z DnD hned za vaší garáží. Jak se od vaší mysli odmotávají vlákna zpřetrhané Pavučiny, tak se propadáte stále hlouběji skrze Krustu, která dělí "reálný" a Skrytý svět. A zjišťujete, že zde jsou zvláštní místa... jakési mosty. Ulice kterých si nikdo nevšímá a ani je nevidí, jako by byly začarované přesně podle Harryho Pottera. Ulice, které jdou napčíč domem a jinými ulicemi, aniž by se s nimi křížily. Všimnete si, že ta sexy holka, kterou občas potkáváte na ulici, má svislé zornice... a nejsou to čočky.
A protože vás už nechrání Pavučina, tak se do vašeho těla a Duše začne navracet Kouzlo. A to přitáhne ty, pro které se náhle opět stáváte hodnotnými. Ty, kteří vás chtějí vysát, sníst, ukrást vám Duši, využívat vás... nebo vás požádat o pomoc.
Tam někde je váš život, který byl až doteď skutečný. A všude kolem vás je váš skutečný svět. Volba je na každém zvlášť... alespoň zdánlivě.
tento text možná není úplný tak, jak jsem ho říkal na první schůzce U Kočky, nebo možná není v některých místech jasný. Kdokoliv, kdo ví, o čem je řeč, mě může doplnit, kdokoliv kdo neví, se může zeptat
Tohle RPG je temné urbanfantasy o hledání, nalézání a ztrácení. Je možná trochu o hororu a trochu o strachu... ...ale ve světě kde se kouzla prolýnají vším jsou i světlé chvíle. Okamžiky, pro které stojí za to žít, trpět, a možná že i zemřít. Možná že bude také o důvěře a nedůvěře a o přátelství a nepřátelství... nebo o jiných věcech, které do hry ostatní vnesou, nebo které se v ní spontánně objeví.
