první nástřel píše:
Tamika se narodila do bohaté měšťanské rodiny. Jako jedna z mnoha dcer, které její otec zplodil, nemohla doufat v příliš barvitou budoucnost - její povinností bylo dobře se vdát a dále tak rozšířit bohatství a slávu rodu. Ve věku čtrnácti let - na místní poměry běžný věk - byla vyvdána za významného kupce, se kterým doufal její otec navázat výhodné obchodní vztahy.
V manželství byla cokoli, jen ne šťastná. Její pán byl hrubý, často ji bil. Pak tu byl ten neustálý tlak na to, aby porodila dědice. Ať to byla chyba její nebo jejího stárnoucího manžela, protrpěné noci dlouho nepřinášely žádný výsledek. Když však po více než roce konečně otěhotněla, manžela to jistě nepřimělo k jemnějšímu přístupu. O co méně navštěvoval její lože, o to častěji se vracel pozdě v noci domů opilý a téměř vždycky si dal tu práci, aby si vymyslel důvod, proč ji zbít. Tamika nátlak dlouho nevydržela a o dítě přišla.
Po potratu se situace ještě zhoršila - nejen manžel jí dělal z života peklo, ale ještě na ni naléhal otec, protože se obával hrozícího rozvodu - taková potupa by uškodila obchodu. Tamika málokde nacházela zastání.
Měla to být další z těch nocí - pán přišel domů pozdě, již značně podroušený. Vztek z prohry v kartách si chtěl jako obvykle vybít na Tamice. Do cesty se mu
ale připletla mladičká služka, v domě nová - chtěla opilého pána vyvést z Tamičina pokoje, podcenila ale situaci. Než stihla Tamika byť jen vykřiknout, její manžel, muž medvědí postavy, droboučkou dívku smetl na zem a několikrát ji v záchvatu vzteku udeřil stoličkou. Byla na místě mrtvá.
Tamika dokázala snášet příkoří, které se dělo jí samé - a dokázala by ho snášet o moc déle, ve snaze vyhovět otci a zachovat čest rodiny - kam jinam by také šla, v kraji, kde měl dobrý kůň vyšší cenu než žena? Ale v ten okamžik, když kvůli ní někdo trpěl, když kvůli ní někdo zemřel - v Tamice se něco zlomilo.
Ani nevěděl, co se přihodilo. Zabila ho jeho vlastním mečem, rychle, bez milosti. Stála pak nad jeho mrtvolou, ve spáncích jí bušila krev, tělem se jí rozlévala nová, dosud nepoznaná síla. Potrestá každého, káždého kdo by neprávem ubližoval slabším.
Tamika je drobná, štíhlá - nosí meč, který se zdá být příliš dlouhý pro styl boje, který preferuje, přesto jí nijak nebrání v tom být smrtící. Tančí tmou a stíny, dokáže se pohnout rychleji, než zaznamená oko. Je obouruká, ale levou paži má dominantní - překvapení jí umožnilo vyhrát mnohé souboje. Moc toho nenamluví, lidí se straní. Věří jen svému koni, který jí nosí od města k městu, v jejím věčném pátrání po těch, co páchají příkoří na slabších.