Při čtení
Strádova prokletí jsem narazil na plánek Rychtářova domu, a na první pohled mě zaujalo pár místností.
Místnost L uprostřed je knihovna. Knihovna nejen že nemá žádná okna, takže rychtář používá na čtení petrolejovou lampu, která stojí na stole. On sám stojí s otevřenou knihou za židlí.
Nicméně okna nejsou ani v místnosti P, kde se baronka dívala do zrcadla. Je tu ještě další vysoké zrcadlo.
Dál tu máme podkroví:
Do něj je přístup jen přes místnost R, a to tajnými dveřmi ve stropě ložnice pod ní, do kterého se "pohodlně" vchází rozkládacím žebříkem. Je dobré si povšimnout, že někdo po tom zevříku dokázal vytáhnout i gauč, stůl a různé bedny, které podle svých proporcí neprojdou ani dveřmi, natož aby je někdo dostal do rohu půdní místnosti po žebříku.
Do místnosti T chodí Viktor - "neohrabaný mladík". Studuje tu tak často, jak to jen jde. A tahá sem různé věci, jako přísady na kouzla a mrtvé kočky. Po žebříku. V ložnici rodičů. Nejspíš tajně, když se učí kouzlit a používá k pokusům i služebnictvo.
Tenhle plánek je pro mě jeden z řady těch, kterým říkám "klasické DnD" - na první pohled pohled hezký, ale velmi hloupý a nefunkční, zejména v případě, že někdo má na takovém místě opravdu fungovat, a nikoliv sloužit jen jako překážka v příběhu.
(nevím jak sem nahrát obrázky, aby se zobrazovaly)