Má existence s předchozími Gamecony

(koho zajímá jen tento gamecon, může s klidem skipnout k dalšímu nadpisu)
Gamecon je akce, kterou jsem nikdy nějak zvlášť nemiloval a nijak jsem se tím netajil. Přesto jsem se na GC několikrát objevil: v roce 2002 jako mladého RPG nadšence (tou dobou s vlastní skupinou čerstvě konvertující na GURPS) mě GC přivedl na Festival fantazie, což je plus, které mu u mě navždy zůstane, o rok později jsem se tam podíval ještě jednou, tehdy už jen na požádání pár kamarádů, kteří hledali šestého do skupiny.
Byla to doba, kdy se mi otevíral svět RGček v plné šíři, ale ještě ne ve všech kontextech a kdy jsem uznával prakticky jen silně roleplayingové hraní. Samotná idea hraní RPG jako soutěžní disciplíny mi tehdy (a ještě dlouho poté) přišla dost diskutabilní, a ačkoliv jsem si uměl představit pár relativně schůdných konceptů od Shadowrunových misí (které jsou GC soutěži asi nejbližší) až po různé roleplayingové experimenty, tak turnaj DrD připomínající počítačovou adventuru mi vždycky cuchal nervy.

Později jsem na GC zapomněl ve víru vlastních conových aktivit, zahrnujících nějaké přednášení a hlavně otevřená hraní RPG. GC jako takový mě nijak zvlášť nelákal. Znovu jsem se na něm objevil teprve předloni, kdy jsem tam jel pouze abych potkal pár známých.
A byl jsem těžce zklamán. Neturnajový program mi přišel velice slabý, akce byla rozplizlá mezi kolejemi, kde se bydlelo a hrálo, a 20 minut vzdálenou ČEZ arenou, kde byla registrace a deskovky, někoho potkat náhodou, což je pro mě silná deviza conů, bylo takřka nemožné, člověk aby stále běhal z jednoho místa na druhé kvůli nějakému programu, nějaké komunitní uzly jako jsou na jiných conech bufety, čajovny nebo tak prakticky žádné... prostě děs.

Přesto, když mě loni Erric oslovil, zda bych se na GC neukázal s nějakými RPGčky, jsem zaváhal. Dělat na akcích otevřená hraní je prostě něco, čemu těžko odolávám. Nakonec se ale ukázalo, že organizační jádro Gameconu je s mou představou o organizaci (a to jak organizaci RPGček, tak organizaci jako takové) prakticky neslučitelné. Trochu jsme se pohádali a já nakonec na GC stejně jako Alnag, který měl obdobný názor, znechuceně nejel s tím, že to je prostě akce, která mě zájmově zcela míjí a pouze mi odsává lidi na Festival fantazie, který se koná těsně před ní.

Proto když se mě Almi někdy kolem listopadu nebo kdy zeptal, zda chci jet na Gamecon letos, jsem se mu málem vysmál, že se asi zbláznil. Jenže Almi vytáhl několik velice zajímavých argumentů, jako třeba že GC už nebude organizován Altarem, ale samostatným sdružením, v jehož čele stojí Gandalf, kterého jsem z pražských srazů Kostky znal jako velice sympatického týpka. Když mi pak Gandalf osobně na jednom z těchto srazů řekl, co všechno hodlá na GC změnit a zavést (mimo jiné smysluplnou organizaci různých aktivit), tak jsem si řekl, že to teda ještě naposledy zkusím a uvidím...

Gamecon 2009

Gamecon se letos konal od čtvrtka 16. do neděle 19. července, tedy pouhé čtyři dny po Festivalu fantazie. Vzhledem k tomu, že jsem měl z různých důvodů po návratu z FFka docela dost práce, takže jsem se nestihl nějak zvlášť oživit, jsem na GC nejel zrovna úplně čerstvý. Původně jsem myslel, že pojedu sám, nakonec se ke mě přidaly ještě blondýnky (Sethi a Sihája) a do auta si na poslední chvíli přisedl ještě Dodo.

Čtvrtek

Cesta proběhla relativně v pohodě, dálnice byla vcelku prázdná, Sethiin hudební mix nebyl sice úplně hudba, kterou bych si pouštěl k řízení, ale poslouchat se dal, takže jsme na GC dorazili v docela dobré náladě poměrně brzy odpoledne. Registrace proběhla rychle (až na vyzvedávání klíčů od pokoje na kolejní recepci), takže jsme se mohli hned ubytovat a porozhlédnout se, jak to vlastně na GC vypadá a kteří staří známí už stihli dorazit.

Hnedka ze začátku mě velice mě potěšilo, že Gandalf udělal, jak řekl, a celý Gamecon přesunul do prostoru kolejí, hezky na jedno místo (i když s dlouhými chodbami - ty se ale ukázaly ještě velmi užitečné, jak se dozvíte dále), takže člověk nejenže nemusel nikde pobíhat, ale také mohl celý víkend potkávat různé známé. Nově (alespoň pro mě) se objevila i Melkorova čajovna, ve které jsem sice až tak moc nepobyl (čaj má na mě málo ethanolu), ale stejně to bylo příjemné zjištění.

Po pár hodinách strávených s různými známými od deskovek, z jiných conů, RPG Fóra a dalších míst (zahájení jsem úmyslně minul, stejně jako na všech conech) jsem se odebral vést své první gameconové RPGčko - Středoškolskou tradici ve WoD. Byl jsem velmi zvědavý jak na hráče (velmi mile mě překvapili, vůbec žádní dračákysti, kterých jsem se bál, spíš naopak), tak na to, jak hra dopadne (zkoušel jsem si jí na FFku a musel jsem udělat pár úprav, aby se na GC s relativně krátkými herními bloky stihla).
Hráči hráli docela dobře, hezky roleplayovali (zvlášť pokaždé, když míjely tělo mrtvé Tracy, z čehož bylo dobré psycho...), a půlka jich i přežila, což nebylo úplně zlé :) Trochu mě zklamalo, že zrovna Gamecon nenabídl úplně ideální podmínky pro atmosférickou hru (dost špatné stoly, nakonec jsme hráli jen v kruhu křesel a pár dalších malých, ale významných detailů), nicméně hráči vypadali, že se jim hra i tak dost líbila, takže jsem byl spokojený.

Pátek

Pak nastala ta zlá část - Když Erric posílal na zkontrolování program, tak jsem zrovna dělal na FFku, takže jsem mu nevěnoval dost pozornosti a nevšiml jsem si, že mám program od devíti ráno. Pominu-li, že jsem kvůli RPGčku šel spát ve tři, tak prostě vůbec nejsem ranní tvor, právě naopak. Po velmi bolestivém vstávání jsem šel na přednášku a doufal, že tam nikdo nebude a já se budu moct během hodinky, hodinky a půl v klidu probudit. Záhy jsem zjistil, že tomu tak není a že na GC jsou lidé, kteří ráno opravdu vstávají. A nebylo jich až tak málo.
Podle svého nejlepšího svědomí jsem tedy zkusil odpřednášet typologii příběhů a scén, nejhorší to vzhledem k pozdějšímu ohlasu asi nebylo, ale zázrak se nejspíš také nekonal. (Tímto se všem zúčastněným, kteří tohle mohou číst, omlouvám.) Během další hodinky jsem se stihl nasnídat a probudit, což se docela hodilo, protože jsem hned od jedenácti šel přednášet o alternativních stylech RP a storytellingu, což byla přednáška, na kterou jsem se na GC těšil nejvíce. A musím říci, že se (asi jako jediná) poměrně povedla. Stihl jsem toho během hodiny docela dost a několik lidí si mě pak ještě odchytlo později a chtěli vědět víc, což mě mile potěšilo.

Poledne jsem pak strávil u deskovek. To byla na letošním Gameconu trochu slabší část, protože byly umístěny v příliš malé místnosti s nic moc větráním, takže to tam v tom vedru podle toho také vypadalo. Přesto to stále bylo docela dobré - výběr z kvalitních her, které si bylo možné půjčit, stál za to a na způsob, jakým se mi zničila loď v Galaxy truckeru, jen tak nezapomenu (tři meteory v řadě do stejnýho místa je prostě podvod).

Odpoledne jsem měl další RPGčko - piráty z jakéhosi low fantasy světa, kteří se i s lodí omylem propadli do Sigilu a chtějí najít cestu zpět. Hrálo se ve FATE, což pro mě znamenalo poměrně nenáročný storytelling, kdy jsem prostě dal hráčům prostor, ať se vyřádí dle libosti - a vyřádili se, hra se povedla a několik scén z ní určitě jen tak nezapomenu. Zde mě hodně mile překvapila hlavně samotná příprava hry před gameconem po e-mailu, kdy se několik hráčů přihlásilo ke znalosti systému. Snad i svítá na lepší časy :)

Večer jsem pak strávil u Špíny, což je úžasná venkovní polo-larpová hra na mafiány se stříkacími pistolemi. Zúčastnit jsem se bohužel nestíhal, takže jsem alespoň pokecal s Jezevcem a pár dalšími lidmi z Court of Moravia. Později jsem jsem se zašel podívat na závěr Erricovy hry Střepů snů (hra vypadala, že se velmi podařila, zato Erric, chudák, vypadal dost hladově) a rovnou jsem zneužil příležitost a nechal jsem si ten den koupenou hru autorem podepsat.
Zbytek večera jsem trávil typicky - s přáteli a alkoholem. Tentokrát jsem nicméně večer moc neprotahoval a šel jsem spát brzo, jak proto, že jsem byl z dvou gameconových tak z předchozích dnů už dost unavený, tak proto, že jsem druhý den ráno měl opět přednášet (příště až mi Erric pošle program na zkontrolování si ho prohlédnu skutečně o dost líp).

Sobota

Sobotu jsem začal opět nepříjemným vstáváním a hned přednáškou, jejíž obsah byl průlet různými RPG systémy. Rozhodl jsem se, že se zaměřím především na ty, které lze sehnat v češtině a k nim přidám pár významnějších nebo hodně zajímavých. Vzhledem k tomu, že šlo o relativně nenáročnou přednášku spočívající především v tom, že jsem ze své paměti tahal různé systémy a krátce je popisoval, jsem mohl přepnout na automat a přednášku udělat v polospánku. Nejspíš to nebyl vzor správného přednáškového projevu (rétorika, gesta, intonace...) ale narozdíl od předchozí si jsem alespoň jistý, že byla k věci a obsahově nepoznamenaná mým vztahem k brzkému ránu. Lidé v publiku sem tam vyjádřili i zájem dozvědět se o některé ze zmíněných her něco víc, což mě povzbudilo v dojmu, že se monopolní pozice DrD poněkud oslabuje.

Dopoledne a poledne jsem pak strávil porůznu s knížkou, s kamarády na obědě a přípravou na odpolední Shadowrun.
Ten se bohužel až tak moc nepovedl, hráči se zasekli hned na začátku, v místě, kde jsem to vůbec nečekal (triviální vloupačka do ne moc chráněné vily) a nakonec se odehrála jen úvodní část příběhu.

Vzhledem k tomu, že jsme hru ukončili o něco dřív, jsme alespoň stihli druhou půlku křtu Střepů snů, který moderoval Markus. Křest byl poměrně povedený a zmíním zde i to, že povedená je i hra. Už na první pohled - pevné desky, křídový papír, vkusná grafika a hezké, stylově sladěné ilustrace konečně vytváří české RPGčko, které skutečně vypadá jako od profesionálního designera. Kterým Erric shodou okolností je. A ne jako něco, co kdosi v Altaru poslepoval na koleni. (Zrovna jsem někde za půlkou a vypadá to, že i co do herní stránky jsou Střepy velmi povedené. Až je dočtu, tak o nich napíšu víc.)

Abych se odreagoval, tak jsem podlehl Sihájině nabídce jít si zahrát Chňapsni vlajku (capture the flag), nicméně nám v tomto případě velmi nepřálo počasí. To se ale nakonec vyplatilo, neboť Jezevec se své aktivity rozhodně nechtěl vzdát, a tak vymyslel její indoor obdobu Hon na Rudý říjen (technothriller, zfilmován jako Hon na ponorku). Podstata hry zůstala stejná - dva týmy (v tomto případě zástupci gnómích impérií) se snaží ukrást vlajku toho druhého, umístěnou kdesi ve vedlejším bloku kolejí. Původně jsem myslel, že vynechám, ale když kolem šly dvě sličné členky Court of Moravia a hledaly ještě dva lidi na doplnění jedné z ponorek, tak jsem neodolal.
Hra se narozdíl od klasického CTF nehraje po týmech jednotlivců, ale po týmech čtyřčlených gnómích ponorek, které vypadají tak, že si čtyři lidé stoupnou do řady, chytí se za ramena, a první tři si zaváží oči. Kapitán vzadu musí celou ponorku ovládat pouze dotykem (a záchranným "stop"). První člověk v ponorce je torpédometčík, ale torpéduje poslepu, podle kapitánových instrukcí (pal dopředu, pal vlevo...), což vůbec není tak snadné, jak by se mohlo zdát. V hlubokých vodách (chodba spojující bloky kolejí) bylo nutné mít motory naplno, což bylo zábavné pro publikum, ale poněkud vysilující pro nás (zkuste si deset minut v kuse dělat "mrr mrr mrr mrr mrr...")
Na začátku jsme naši ponorku pojmenovali "červená pampeliška" (už ani nevím proč) a všichni ti ostatní Zabijáci žraloků, Drtiči hoven, Rychlé roty a další se nám smáli. Tak jsme jim slíbili, že až s nimi skončíme, tak je ten smích přejde. A jak jsme řekli, tak jsme udělali - na konci hry jsme byli s 25ti uznanými potopenými nepřáteli suverénně první a dostali jsme čestný titul "Rudý říjen".

Zbytek dne a značnou část noci jsem i přes znovu se objevivší únavu strávil s Almim, Qualdezarem (Bajem) a blondýnkami v místních barech a pak na kolejích s flaškou medoviny.

Neděle a pondělí

Neděle snad tradičně nezačala nijak zvlášť dobře. I když jsem vstával po desáté, tak jsem se cítil dost unaveně, od jedenácti jsem měl přednášku o poměrně triviálním tématu a v publiku jsem narazil na Errica, Jezevce, Lorelai (tuším že) a Ester z Court of Moravia. Když vám 80% publika na přednášce o něčem základním tvoří lidé, kteří by mohli s klidem přednášet místo vás, tak vám to na náladě obvykle moc nepřidá. Klidně se přiznávám, že to bylo poprvé za dlouhou dobu, co na conech přednáším (možná úplně poprvé), co mě něco na přednášce takhle rozhodilo (navíc jsem toho zase moc nenaspal, ten týden už po mnohokráté...) Ze začátku jsem moc nevěděl, odkud kam, v druhé půlce jsem se chytil, ale i tak to bylo docela nic moc.

Ještě jsem zašel na slavnostní zakončení (kam obvykle na conech také nechodím, ale neodpustil jsem si možnost vyzvednout si tam diplom za vítězství v gnómích ponorkách), které Jezevec pro ohromnou účast se slovy "lepší nějaké řešení teď, než výborné řešení zítra" operativně přesunul i přes riziko deště ven na plochu před kolejemi.
Na zakončení se střídal Jezevec s Gandalfem, bylo tam pár typických děkování, ale hlavně předávání cen, které bylo provedeno poměrně záživnou formou. Spolu se začátkem, kdy Jezevec dvacet minut bavil publikum než se přesunuly všechny potřebné věci ze sálu ven, to byl poměrně zábavný program.

Po zakončení jsem se odebral konečně trochu prospat. Plánoval jsem si hodinku dvě zdřímnout, nicméně spal jsem asi pět hodin, než mě probudila Sihája s tím, že jestli se mi chce, tak se můžu stavit za ostatními organizátory, co zůstávají do pondělka nahoru na kalbu (alcon). Alcon byl docela hezky strávený večer, nicméně i tak jsem ho ukončil relativně brzy (asi kolem třetí) a vrátil jsem se do postele.

Ani v pondělí ráno jsem se necítil úplně svěží, i když jsem si vstal vcelku podle sebe. Skutečně jedenáct dnů festivalu a tři dny lítání po půlce Prahy a zařizování kdečeho není úplně ideální předehra k tomu si naplno užít Gamecon. Přesto zbývalo už jen nějaké to balení a odjezd (vzhledem k tomu, že jsem fakt chtěl být doma co nejdříve, jsem si od Sethi slízl poznámku o tom, zda si s ní nechce Almi prohodit na přední sedadlo, a od Siháji něco o tom, že si myslela že si na můj styl řízení už zvykla, ale že se očividně spletla... že sme byli za hodinku doma bez nějaké vyloženě rizikové situace typicky nikdo neocenil).

Závěrem

Letošní Gamecon nebyl špatný. Poprvé za dobu, co na něj sem tam jezdím, jsem měl konečně dojem, že jsem na akci, která je zábavná i pro někoho, kdo netouží vyhrát turnaj v DrD (i když jsem si z Gameconu užil přinejlepším dvě třetiny, protože jsem zbytek strávil v mlžném polospánku).
Netřeba tajit, že zbývá ještě hodně mezer na vyřešení a pár dalších věcí na doladění (deskovky a tak), nicméně noví organizátoři letos odvedli skutečně velký a hlavně citelný kus práce a Gamecon je na docela dobré cestě se za rok nebo dva stát akcí, na kterou se člověk těší dlouho dopředu.

Mrzelo mě, že mi letos moc nevyšly přednášky, resp. že se mi povedla jen jedna ze čtyř, které jsem na GC měl. To je hodně slabý výsledek, bohužel jsem letos měl skutečně vysilující období a ani Festivalu, kde herní linii přímo organizuji, jsem se nedokázal věnovat tak, jak jsem měl. Věřím, že to je něco, co se příští rok určitě nebude opakovat. Hraní na Gameconu mi bylo mnohem sympatičtější, než jsem očekával že bude, a vzhledem k tomu, že to je hlavní důvod, kvůli kterému jsem tam jel, tak tenhle výlet rozhodně nepovažuji za špatný.

Co jsem si ale z Gameconu odvezl nejvíc, bylo pár rozhovorů s lidmi, co hrají turnaj v DrD. Vůbec to nejsou ti šílení drd geeci maniakálně hrající RPGčka způsobem z nějž sem tam vstávají vlasy hrůzou, které si až příliš dobře pamatuji z minula. Naopak většina z nich jsou docela normální hráči, kteří berou gameconový turnaj jako takovou alternativní RPG zábavu, což už je náhled, se kterým se dokážu více než ztotožnit (... což asi nepochopí ti, kteří si neumí čas od času mezi všemi těmi roleplayingovými drahokamy užít například takový pořádný bezmyšlenkovitý dungeon crawl), takže se mi zdá, že snad skutečně RPGčka u nás čekají i světlé zítřky... a že Gamecon na tom může mít svůj díl zásluh.