Princ 

Mladý muž, jenž má údajně v držení část žezla (konkrétně korunku). Prohlašuje, že žezlo je jeho právoplatným majetkem. Podle svých slov nyní přebývá v jiném světě. Skupině se zjevil prostřednictvím magické fontány ve Strážnickém opatství a žádal, aby mu donesla žezlo nazpět. Podle jedné z legend byl při pádu Nerathu z hořícího paláce zachráněn císařův dědic, tehdy ještě nemluvně, a byl ukryt na bezpečném místě. 

Oním bezpečným místem se ukázala být ne právě majestátně vyhlížející jeskyně v Kalnokořání ve Vílí divočině. Zklamání z dědicova nuzného "dvoru" přebíjelo snad jedině zklamání z něj samotného. Pravda, v jeho tváři šlo vyčíst pokrevní spřízněnost s císařem, avšak dědic se projevil být mimořádně neschopným avšak o to více panovačným hejskem. Na svém "dvoře" držel dívku, kterou představil jako svoji nastávající choť-královnu. Z této dívky se vyklubala apatická Stella, snad pod vlivem nějaké omamné látky, o které není v Kalnokořání nouze. 

Princ-dědic zadal hrdinům úkol, jenž se mu však stal osudný. Ve snaze získat pro sebe chybějící díl žezla vyslal Erika, Iladeda a Ivana k fomoriánské vědmě v Kalnokořání, aby od ní získali poslední díl artefaktu. Spleticí intrik a lstí se však situace obrátila vůči němu. Trojice se nejprve dohodla, že mu žezlo za žádnou cenu neumožní sestavit a poté co sama byla zajata pánem otrokářů v Kalnokřání, přistoupili Iladed a Ivan na dohodu se svým věznitelem: výměnou za svou svobodu souhlasili s tím, že mu dovedou jako otroka prince-dědice. Stačí mu pouze nasadit magický otrokářský obojek. Iladed vykoval věrnou kopii zbývající části žezla a když se rozjařený dědic natáhl po domnělém posledním díle žezla, Ivan mu připnul ke krku obojek a tím jej učinil poslušným otrokem kalnokořánského pána.

Ještě než byl zoufalý dědic odveden otrokáři do hlubin kalnokořánských tunelů, hrdinové mu odňali žezlo, korunku a také jakousi tajemnou stříbřitou lebku s dvěma diamanty v očích. Není zcela jisté, k čemu tuto věc princ používal. Krom toho, že nápadně připomíná Orkusův symbol, možná nějakým způsobem sloužila k ovládnutí Stelly.

Princ byl zanedlouho z kalnokořánského otroctví vykoupen jakousi záhadnou osobou, která byla v účetní knize uvedena pod pseudonymem "Paní z Rudé doliny". Tou se neukázala být nikdo jiná než Marie. Tieflingka se snažila odvést prince společně se svou druhou zajatkyní, Stellou, kamsi do hlubin Feydarku. Pronásledována hrdiny v těsném závěsu se pokusila Marie uchýlit do fomoriánského města. Při pokusu proniknout do města narazila ovšem Marie na dvojici kyklopů, došlo ke střetu a v nastalém zmatku uprchli princ a Stella své věznitelce. Zatímco Stella se ztratila v ulicích fomoriánského města, vyděšený princ-dědic se nezmohl na nic jiného, než si vystrašeně dřepnout na bobek v nejbližší postranní uličce, kde byl také nalezen hrdiny, kteří sledovali jeho a Stelliny stopy.