33. hra

Postavy se plácají po zádech, jak dobře se jim v boji dařilo a nabírají lup ze zabitých skřetů. Sice se jedná jen o hromadu stříbrných, ale je zařazena do banku. Ještě všichni obhlíží obrovského, mrtvého, lesního červa. Ale již si uvědomují, že mnoho skřetů uprchlo a za chvilku budou mít v patách celou osádku z okolí věže.
Je rozhodnuto, stáhnou se do nitra pralesa, kde si odpočinou a počkají, až se situace trochu uklidní. Kolman opouští bojiště jako poslední, na rozloučenou nejbližší skřetí mrtvole probodne dračí cejch na předloktí, aby ti, co ji najdou, nebyli na pochybách.

Půl dne se plahočili pralesem od bojiště, v noci jim nad hlavou krákali ještěří lítači, kteří usilovně pátrali nad hvozdem. Nebylo pochyb, koho hledají.
Ráno Samir s jaguárem ulovili opici, ale jedli ji syrovou. Netroufli si rozdělat oheň, aby se zbytečně neprozradili. A jak tak žvýkali syrové plátky z největších svalů jinak drobné opičky, řeč se samovolně stočili k věhlasné kuchyni vyhlášeného restaurantu U Zlaté konvice. Každý vzpomínal na pamlsky, jaké si tam dával a slibovali si, že až budou zpátky v Almgorthu, tak si tam uspořádají velkou hostinu.

Nyní se vraceli po vlastních stopách. Opět se setkali s Badagem a Pilzerem. Skřet i mladý kněz přišli od jezírka bez nejmenších problémů. Ale po seznámení se situací jim Badag nabídl úkryt, který byl asi dva dny cesty odtud skoro přímo na sever, a mohl jim poskytnout útočiště na dlouhou dobu.

V noci, při hlídce Samira s Arrikem byla družina zákeřně přepadena, aniž by si toho strážící muži všimli. Nejprve se spícím začali ve snech vynořovat černé postavy s pomalovanými tvářemi, kroužili kolem nich, nakonec je napadli a snažili se je pokousat. Všichni spící byli jakoby zmámení a sotva se zvládali bránit, ani zbraně v tom podivném snu neměli.
Než do tábora přišel Samirův jaguár, který okamžitě prskáním upozornil, že vrtící se spáči mají problémy, přízraky ve snech pokousali skřeta, Morra, Dayaka a Pilzera. Jen Kolman se ve snu s vypětím všech sil ubránil a vyhnul se pokousání od pomalovaného ducha, dokonce jednoho chytil, zápasil s ním, píchl mu prst do oka, ale na chování přízraku to nemělo vliv. Místo toho se mu držená postava v rukách proměnou otočila, jako voda jí přední část přetekla na místo zad, najednou byla obráceně a jen se štěstím se jí Kolman vyhnul, aby jej nekousla do stehna.
Když byl probuzen, všiml si svým nelidským zrakem, že se i v reálu kolem míhají rozostřené obrysy postav, ale ač se hlavně muži z hlídky snažili spáče chránit, vypadalo to, že jim čepele příliš neubližují.
Jakmile byli všichni vzhůru, přízraky se vytratili.

Hned za úsvitu Kolman našeptal psychicky zdeptanému Morrovi, že by se měl zkusit posílit napitím krve, nejlépe Pilzerovi a Morro jej hned oslovil. Mladý kněz byl nejprve překvapen, ale pak odmítl krev vydat, což Morra rozčílilo. Za Pilzera se postavil Samir s Badagem, to Morra odradilo v dalším naléhání.
Na kousance, které byly za světla vidět jen jako rudé tečky po zubech, bohužel nepůsobila ani svěcená voda od Arrika.

Navzdory zraněním dál rychle spěchali k Badagový skrýši. V noci posílili hlídky, ale přesto stíny opět napadali spící dobrodruhy. Naštěstí se tuto noc všichni ubránili a nepřibil žádný další pokousaný.

 
Ráno se značně rozrušení dobrodruzi spojili s kouzelnicí Lavazarou ve velkém přístavu. Samirův  přívěsek s ní umožnil navázat spojení, slyšeli ji hovořit a ona je nejen slyšela, ale dokonce viděla. Popsali jí noční útoky a Badag s Morrem dokonce ukázali jí-přívěsku své zranění.
Jelikož nebylo nic vidět ani slyšet, tak bez hnutí čekali řadu minut. Což nevydržel Kolman a nacpal se k těm dvěma a vystrčil holou prdel s tím, že tam ho stíny nekousli.
Kouzelnice se tomu zasmála, ale pak jim vážně sdělila, že se patrně jedná o šamanské kouzlo mrtvých. Nejpravděpodobněji jej seslal dračí šaman, každý kdo je kousnutý, přitahuje další stíny, zbloudilé duše skřetích válečníků, kteří jej budou ve snech napadat a dál trápit, bohužel neumí toto kouzlo odvrátit a asi nejsnažší způsob, jak se jej zbavit, bude zabít sesilatele.
Kolman do toho začal naléhat na Lavazaru, aby taky něco ukázala, nejlépe svoje krásné prsa. Nejdříve odmítala, ale nakonec souhlasila.
Chvilku bylo hrobové ticho, všichni oči na stopkách, ale nic nikde nebylo vidět, pak Lavazara prohlásila: „Hotovo, to vám musí stačit.“ Ostatní pokrčili rameny.
Načež Kolman vytáhl z kalhot své péro, díky prokletí nyní černé a vystavoval je směrem k Samirovi a jeho medailonu.
Kouzelnice se začala smát: „Trochu ti od minula ztmavnul, ale velikost je pořád stejná.“
Nakonec jí sdělili svůj plán s úkrytem, na to jim Lavazara přislíbila zakrytí úkrytu mocným kouzlem, které znemožní přízrakům, aby je našli. Ale musí být v úkrytu do soumraku, dřív než přízraky vyrazí a začne je šamanské kouzlo přitahovat k pokousaným válečníkům.

Vyrazili, Badag nasadil brutální tempo, družinu vedl nejkratší cestou, Samir kryl zadní voj a popoháněl opozdilce. Po pár hodinách odpadl Morro, který měl pokousanou nohu a nebyl schopen další chůze, naštěstí má létající koberec a po zbytek cesty se vezl, ostatní na něj postupně naházeli většinu výbavy, aby si ulehčili.

Badag je dovedl až k řece, která se postupně větvila a protékala úsekem plným kamenných věží. Sám je najisto vedl k nevelkému ostrůvku v proudu, kde byla věží celá skupina.
Po pas ve vodě, se přebrodili ke svému novému útočišti. Uvnitř skupiny kamenných věží byl nevelký plácek a převis největší věže kryl polootevřenou jeskyni, kam se všichni bez problémů vešli. Místo mělo krásný přístup k vodě, jelikož některé věže trčely napůl z vody a přitom mezi nimi byly mezery, aby se dala nepozorovaně nabírat voda a dost možná i rybařit.
Během pár chvil se začalo smrákat, ostatní ještě přinesli dřevo na oheň.  Za šera se ozvala Lavazara ze Samirova medailonu. Chvíli odříkávala zaklínadlo, vnímavější cítili závan magické energie a celý shluk věží pokryla světélkující pavučina.
Kolman spokojeně rozdělal oheň, aniž by z něj stoupal dým.
A skoro mimoděk nenuceně prohlásil: „Lavazaro, ty jsi docela mocná kusanda. Ať tě moje bohyně ochraňuje!“
Okamžik bylo ticho a pak se začali všichni smát, bylo cítit, jak se napětí uvolnilo po stresu posledních dní a všichni jsou rádi, že si mohou odpočinout.
I z hlasu Lavazary bylo slyšet, že ji to potěšilo a popřála všem, aby se opět setkali.
Ochranná clona kryla celá skaliska krom malého místa na průchod.
Samir vyrazil s jaguárem na lov a dovlekl dvě černá prasata a opici.

Později v noci se všichni s nevýslovným potěšením zakousli do pečeně, kterou neměli mnoho týdnů.
Z veselí je vyrušil tichý hlas Lavazary. Kouzelnice je upozornila, aby sledovali oblohu. Clona na chvilku zazářila, pak opět zprůhledněla a oni viděli tmavé siluety duchů, jak křižují temné nebe nad pralesem i řekou a marně hledají své oběti.
Chvilku jen tak diskutovali a dozvěděli se, že v Almgorthu rozpoutal Dračí kult takový teror, že se asi schyluje k občanské válce.
Z ničeho nic přerušila jejich dotazy a vyzvala je opět k pohledu na oblohu. Ze západu se blížil tmavý flek, který se postupně zvětšoval. Nabyl podoby okřídlené stvůry.
Všem se zatajil dech. Nebylo pochyb, co to po obloze letí.
Silueta draka byla proti hvězdám obrovská, tak velká, že jednu chvíli zakryla svým stínem údolí s řekou. Každý viděl obří hlavu a tělo několikanásobně větší, než byl lesní červ a blanitá křídla. Majestátně se přenesl nad nimi, bez jediného zvuku.
Samir měl na chvilku pocit, že i skrz tmu viděl drakovu hlavu a jeho obrovské oko, které na něj upjalo pohled.