Zpravodajský důstojník se ohlásí u imperiálního důstojníka.
„Pane, máme problém. Někdo leze, kam nemá a hledá zrádkyni Rak Dol.“
„A víte, o koho se jedná?“
„Ano pane, zachytili jsme část zprávy, která tu osobu posílá na planetu Munto Codru, takže jsme byli schopni i dohledat, kdo na tuto planetu cestuje. Jedná se o nějakou patnáctiletou dívku z Alderaanu.“
„Co s tím může mít společného? Přiveďte mi ji živou.“
„Pane, planeta je celkem velká a je tam jen malá posádka, schválíte mi výdaje na externí spolupráci.“
„V klasické míře můžete použít i tyto zdroje. Hlavně, ať Vám nezmizí.“
„Děkuji pane.“
Spojení zpravodajského důstojníka s gildou lovců lidí.
„Potřebuje někoho živého přivést na stanici na planetě Munto Codru. Spěchá. Máte někoho poblíž.“
„Ano, pár lovců tam můžeme dopravit celkem rychle. Máte přesnější zprávu, kde se nachází.“
„Dorazila včera na místní přístav. Hlavně Vám nesmí utéct. Posílám fotografii a další dohodnuté informace.“
„Děkuji a nemějte obavy, vše zařídíme ke spokojenosti Impéria.“
„To bych Vám doporučoval! Konec spojení.“ A spojení se přerušilo.
„Nemám rád tohle imperiální jednání a jejich namyšlenost, ale platí dobře, tak co. Co víme o té planetě a kdo je poblíž.“
„Většina planety je bez technologického pokroku, ale lidi tam tolerují vládu Impéria, takže by neměli dělat problémy, ale sdílní asi také nebudou. Jinak máme v okolí pět lovců. Dva se specializací na město, tři na přírodu, kde jeden z nich je přímo Codru-ji pocházející z dané planety.“
„Ok, toho bereme, alespoň se tam vyzná a přihoďte k němu i někoho, kdo něco dokáže zjistit z těch lidí a nebere si servítky. Kdo z těch dvou má lepší úspěšnost?“
„Sukko Leris má plnou úspěšnost, jen má požadavek, že pracuje vždy sám.“
„To mne nezajímá. Teď holt budou ve dvou. Zařiďte to.“
„Rozumím.“
„Dobrý den, máme pro Vás zakázku.“
„Zdravím. Na živou, či mrtvou, kde, kolik?“
„Musíte ji dopravit živou. Je to na planetě Munto Codru. Je k tomu i příplatek za rychlost, ale nesmí Vám zmizet.“
„To se nestane, vyrážím.“
„Vzhledem k tomu, že je to barbarský svět, dohodli jsme Vám kolegu a průvodce, kdo se tam vyzná.“
„Zásadně pracuji sám! Už jsme to několikrát zmiňoval.“
„Rozumíme, ale musíte uznat, že mimo město se moc nevyznáte a tady je velká šance, že bude mimo civilizovanou oblast.“
„No dobře, ale ne, ať se to opakuje. Kdo je to?“
„Ještě jste se nepotkali. Codru-ji. Transport na Vás bude čekat za patnáct minut. Stačí to?“
„To mi vyhovuje.“
„A nezklamte, tahle zakázka je důležitá. Odevzdáte ji přímo na imperiální stanici.“
„Rozumím a slibuji, že jestli je na té planetě, tak ji přivedu, tedy přivedeme, na stanici a živou.“
„Příjemný let.“
„Mějte se.“
„Tak Ty jsi ten Codru-ji, se kterým mám spolupracovat.“
„Už to tak bude.“
„Tak si tam nehraj hlavně na chytráka a teď si odpočinu v kajutě.“
„Nápodobně.“
„Podařilo se mi zjistit, kam míří. Je to nějaká nedaleká vesnička se jménem Mountain Grass.“
„To vím kde, je. Jenom asi dva dny odsud.“
„Je tam i nějaký jiný přístup? Ať to nevypadá, že ji jdeme po stopách?“
„Jen to zabere o trochu víc času, ale dovedu najít vhodné pěšiny, takže to vlastně nebude tak dlouhé.“
„Ok, odešla před třemi dny, takže bychom měli mít čas.“
„Tak vyrazíme, zásoby máme na dost dlouho, kdyby se přihodilo něco neočekávaného a něco nám cestou nalovím, pokud neulovíme rovnou ji.“
„Jo, ty by šlo. Ale tu zvěřina bych si dal radši syrovou.“
„Neboj, tepelně upravená bude chutnější, uvidíš.“
„Včera jsi nějak vyváděl a nebyl ve své kůži.“
„Jsem Ti povídal, že mi ji máš dát syrovou, pak se nediv, že jsem z toho úplně mimo a podrážděný.“
„No, vypadal jsi nepříčetně. Už vypadáš rozhodně lépe, tak Tě snad nebudu muset znovu uspat?“
„Cože jsi? No dobře, zapomeňme na to. Asi nějaká reakce na místní faunu.“
„Jak myslíš.“
„Tak ještě je v té vesnici a chystá se brzy odjet.“
„Jdeme ji tedy sbalit.“
„To nebude nutné. Půjde s námi a ráda.“
„A jak to chceš asi udělat?“
„Zahrajeme si na výpravu, co se vrací z divočiny do města Munto Codru Spaceport.“
„To by šlo. Připravím ještě nějaké kožešiny a zbytek vycpeme listím.“
„Takže domluveno.“
„Jsem ráda, že jsem narazila na karavanu do města.“
„Rádi Vám takto pomůžeme. Přeci jenom jsme na cestě už dost dlouho, tak se nějaké oživení hodí.“
„On s námi nechce být?“
„Je jen opatrný, proto jde napřed a hlídá okolí. Vše pro bezpečnost karavany.“
„A hrozí nám tu něco?“
„S námi se nemusíte bát. Slibuji, že Vás v bezpečí dopravíme do města.“
„To jsem ráda, ale neodpověděl jste mi.“
„No, na pár problematických zvířat jsme cestou narazili, ale místní jsou pozorní a hodní, takže nám nic moc nehrozí.“
„A co jste lovili?“
„Šelmy Karfu, ale moc jsme jich nenalezli, tak jsme se spokojili alespoň s menšími zvířaty.“
„Máte hromadu kůží.“
„Činili jsme se. A jak vy jste trávila svůj čas?“
„Prohlídkou okolí. Je to tu pěkné, ale potřebují spoustu pomoci a technických vymožeností.“
„Vy se v tom vyznáte?“
„Jsem docela dobrá v rozmontovávání a skládání věcí. Ať už mechanických, či živých.“
Večer u ohně.
„Je to dobré. Jste dobrý lovec. Jen škoda, že Vám nevyšel ten lov na Karfu?“
„Cože to? Žádná taková zvěř není.“
„Asi jsem si jen spletl ten název.“
„Název čeho?“Je zmaten Codru-ji i evidentně Keldorka, která zrychleně těká mezi námi a už se pomalu zvedá k útěku a tak neváhám a vybíhám za ní. Podaří se mi ji sevřít a znehybnit, když mnou projede něco jako výboj. Najednou mám pocit klidu a vnitřní tlak se mírní. Nevím co se přesně stalo, ale už to pominulo a zjišťuji, že se mi mezitím vysmekla, ale neuběhla moc daleko, než ji na dálku omráčil.
„Co blbneš?“
„Nevím. Něco mi musela provést.“
„No, teď už si na nic nemusíme hrát, tak ji svaž a vem si první hlídku. Já se jdu prospat.“
Zmateně si ji prohlížím a svážu ji. Mám pocit, že má živou a zdravou auru, ale tu už jsem zažil u jiných i dřív a takový vliv na mne neměla. Tak co to bylo? No, počkám, až se probudí a třeba se něco dozvím.
Už se začala vrtět.
„Kdo opravdu jsi?“
„Co bych byla a Tebe to vůbec nemusí zajímat.“
„Co jsi na mne použila za předmět?“
„Jaký předmět? O ničem nevím.“
„Něco to muselo být. Něčím jsi mne ochromila.“
„Nic jsem nepoužila. Co se mnou chcete udělat?“ A začíná pomalu natahovat.
„Nebul! Už nejsi malá!“
Přiblížím se k ní, sice se odtahuje, ale spoutané ji to moc nejde. Zkusím se ji dotknout a znovu podobný pocit, tak ji pustím a zkouším to znovu. Párkrát to opakuji.
„Co to děláte? Co mi chcete provést? Úchyláák! Pomoooc!“
„Tady se nedá spát!“ A několik přesných výstřelů ji posílá opět spát. Pak se převalí a spí dál.
Teď už to nefunguje, ale i tak mám pocit, jakoby to nějak přetrvávalo a spí se mi mnohem klidněji, až si prohodíme hlídku.
Ráno se sbalíme a připravujeme se na cestu. Neobešlo se to bez dalšího řvaní, tak jsem ji dal rovnou i roubík a přehazuji si ji přes rameno. Schválně tak, aby to bylo co nejméně pohodlné a nemusel jsem se s ní tahat celou tu dobu. Asi po hodině to zkusím, postavím si ji před sebe a zkusím to. „Chceš dál nést, nebo půjdeš radši po svých?“
Kývá, tak ji rozvážu nohy. Pak něco zkouší pronést přes roubík, ale moc ji není rozumět.
„Nebudeš už ječet jak malá?“
Kývá, že ne, tak ji ho sundám. „Chci čůrat.“
Ach jo, že jsem ji ho nenechal. Ale pak by to ještě pustila na mne. „Tak si posluž.“
„Jak? Mám svázané ruce a přece nebudeš u toho?“
Po chvíli ji tedy přivážu ke stromu. K větvi, na kterou je vidět. A poodejdu trochu stranou. Po chvíli se vracím zpět a odvážu ji. Opět ji svážu ruce a nechám ji na provaze. Pokračujeme v tichosti dál, ale asi není zvyklá moc dlouho mlčet. Asi po dvou hodinách opět navazujeme rozhovor, kdy se zkouším o její minulosti dozvědět více. Ona zase o tom, proč jsme ji vlastně unesli. A tak ji ukazuji datapad s její podobiznou a odměnou za přivedení.
„Jsme Lovci lidí.“
„Ale to není správné. Nic jsem neudělala.“
„Něco asi ano, že se o Tebe zajímá Impérium.“
„Ale i tak mne můžete nechat jít.“
„Slíbil jsem, že Tě přivedeme a to hodlám splnit, když to bude v mých silách stejně jako to, že Tě v pořádku dopravíme do města.“
„Ale i tak.“
„Snad si nemyslíš, že sliby jsou jen plané řeči a nemusí se dodržovat? To tě doma nic nenaučili.“
„To sice ano, ale já jsem nic neudělala.“
„To říkají všichni. Ale něco je na Tobě zvláštního. Možná tedy na spirituální úrovni.“
„Ty mne balíš?“
„Neboj, ode mne Ti nehrozí.“
„To už jsem slyšela.“
„Na mne jsi moc mladá, abych chtěl s Tebou v tomto směru mít něco společného.“
„Tss.“
„Jak jsi to tedy včera udělala?“
„Nic jsem neudělala už se s Tebou nebudu bavit.“
„Tak netrucuj. Nekkel juuvar obwegadada.“ Ale už byla po zbytek cesty potichu a znovu se nerozmluvila.
Až jsme se přiblížili k městu, tak dostala pro jistotu znovu roubík, ať to nemusíme tolik řešit s místními. U hlídky na okraji města jsme se prokázali zatykačem a průkazy a pokračovali dál.
I tak se pokusila hned zdrhnout, když měla možnost na rušnější ulici, ale nikdo ji přes roubík nerozuměl a sic se na nás místní podívali, tak nám nikdo nevěnoval druhý pohled a radši si hleděli svého. Již pak nedošlo k žádnému incidentu a v klidu jsme ji dopravili až do malé věznice, kde jsme ji odevzdali. Odměnu dostaneme přes guildu. Když jsme ji vedli do cely, viděli jsme v dalších spoustu místních Codru-ji.
Zašli jsme se podívat na spaceport, ale něco odlétá až za tři dny a jediný další prostředek je soukromý transportér. Pokračovali jsme to tedy oslavit do místní krčmy. Později jsme se dostali i k rozebírání situace, která mi stále vrtala hlavou.
„Nevadí Ti, že je tam zavřených tolik Tvých krajanů?“
„Vadí, ale co zmůžu.“
„A možná měla také pravdu. Není správné, aby ji takto mladou hned za něco zavírali do vězení.“
„To ne, no. Také se mi to nezamlouvalo.“
„Neuděláme s tím tedy něco?“
„Mohli bychom.“
A postupně jsme se dopracovali k plánu. Zjistil jsem, že ta loď patří nějakému týpkovi, co si nechá říkat Houston Wafrid Leaway. Takže ho zkusíme zajmout, přinutit spolupracovat, odvedeme ho na loď, kde s ním počká a já se vrátím do vězení s pár mechanickými hračkami a budu doufat, že se nenaparovala zbytečně, že se v mechanice vyzná a dovede si ten zámek otevřít sama.
Moc strážných by tam nemělo být a neměl by být problém, aby mne s ní nechali promluvit. A pokud to nevyjde, tak zkusíme přejít k alternativnímu plánu, buď získat klíče a nebo odpálit její zeď.
Sice mi nemusí věřit, ale nezaškodí zkusit změnit přístup a nejdřív se jí omluvit, že už ji do toho nebudu zatahovat. Třeba se časem rozpovídá sama. A teď ji chceme pomoc ven, tak by mohla spolupracovat.
A pokud vše půjde dobře, tak se tam pak vrátí, zamaskuje naše stopy od věznice a naopak je nafinguje spolu s dalšími směrem do lesa, aby ji tak snadno a rychle nehledali a později se s námi opět setká přes pozici v mrtvé schránce.