Tak, protože si někdo před chvílí stěžoval, že se tu nic neděje, přidávám část svého deníčku :-).
Zápis druhý
Chci se probudit. Chci se probudit.
Uvědomila jsem si, že jsem nějak opomněla napsat, kdeže jsme se to vlastně ocitli. Byli jsme v Deheritovém dole, kde se těží všelijaké drahé kamení. Samozřejmě je to jenom zástěrka pro skutečnou činnost a tou je obchod. Tedy… Dobrá, budu upřímná - Ilegální obchod. Tak, tím je tomuhle učiněno zadost.
No, v těch tunelech. Někde v půlce jsme objevili takové důlní vozítko, ve kterém byl mrtvý muž. Něco se k němu dostalo z venku a zabilo ho to. Tím se počet přeživších členů redukuje již jenom na 4. A taky to vypadá, že ty obludy se mohou pohybovat v prostředí bez atmosféry. Samá dobrá zpráva. Muže z vozítka vytahujeme a dál jím pokračujeme k sektoru „C“.
Po chvíli dorážíme k hlavním dveřím, které otevřela na druhý pokus až Tessa. Bibovi se to nějak nepovedlo, ale tak každý den není posvícení, že?
Dveře se otevřou a naproti chodba, nalevo chodba. Oboje končí dveřmi. Všimla jsem si, že v chodbě nalevo jsou ještě jedny dveře a všichni se k nim okamžitě vydáváme.
Musím teď poznamenat, že to, co se stalo vzápětí, mě opravdu nemile překvapilo. Pod slovem „tajné“ si prostě představím věc, o které nikdo nic neví. Pouze zasvěcené osoby, jako jsem např. já a tudíž ne nějací cloni.
Co se vlastně stalo?
Otevřely se dveře, mi stáli tak na půli cesty ke dveřím po levé straně. V těch dveřích stáli clonoví vojáci a zcela jasně nás vyzvali, abychom se vzdali. Nemusím připomínat, že přitom jejich blastery mířily přímo na nás.
My však taková překvapení rádi nemáme, nebo alespoň já ne. Pustili jsme se s nimi do boje a trochu se stáhli k hlavním dveřím, abychom se mohli krýt za rohy.
Po krátké přestřelce zůstal na zemi ležet jeden klon. A k mému zděšení i můj společník Bib. Bože! Co ho to jenom napadlo vystrkovat hlavu zpoza rohu? Vím, že jsem také na vině, že jsem asi špatně ukázala, co se tam děje… Ale… No, to je jedno. Ten druhý klon nakonec utekl a s Tessou se nám Biba podařilo stabilizovat. Naložily jsme ho na náš paleťák vydali se do místnosti nalevo, které podle nás měly ukrývat centrální počítač.
A taky že ukrývaly. Tessa se v něm hned začala šťourat. Zeptala jsem se jí, jestli tady náhodou také nebude nějaká nemocnice a ona mi po chvíli oznámila, že je. Ani si nedovedete představit, jak moc se mi ulevilo. Bib ležící na paleťáku vypadal velmi špatně a já jsem se bála nejhoršího. Poháněla jsem Tessu a netrpělivě čekala, až konečně dodělá to, co dělala. Nakonec jsem se rozhodla, že Biba co té nemocnice dotáhnu sama. Nicméně, Tessa právě skončila a ještě na zajištění jakés takés bezpečnosti zablokovala dveře od hangáru, ze kterého se před malou chvílí vyrojili cloni. Tessa mi vzápětí oznamuje, že je tam nějaká loď (vím, že říkala název, ale už mi vypadl z hlavy) a že jsou tam i ta dvě zbylá monstra, která se tu mají kdesi potulovat. Co tam probůh dělaj? A ještě s clonama? Co to má všechno znamenat? Kruci, a to jsem si myslela, že horší už to být nemůže. Ani nevíte, jak jsem se v tu chvíli mýlila. Dneska už nic takového v žádné situaci netvrdím.
Nějak moc mě nezajímalo, co na tom počítači dělala, přesto jsem se jí zeptala a dozvěděla se, že přednastavila automatickou obranu na palbu po všem, co je oblečeno do bílého – tedy po clonech. Mělo by nám to prozatím zajistit ochranu. Docela mě to překvapilo. Netušila jsem, že něco takového se dá udělat. I když pravda, počítačům rozumím asi jako wookieům – vůbec. Možná najdu, kde to vypnout, restartovat, víc ale nic. V tom se vždycky vyznal Bib. Bib, který teď ležel smrtelně bledý (pozn. autora: Neberte to doslovně. Je to t´wilek) na paleťáku.
Nemocnice naštěstí nebyla daleko a Bib se byl po chvíli opět schopen postavit na nohy. A dohromady jsem začala dávat i já. Přeci jen výbuch jednoho granátu mě taky pošramotil. Abych byla upřímná, z mého skafandru toho moc nezbylo.
Zatímco jsme se dávali dohromady, ozval se zvuk odlétající lodi. Že by odtud odlétali? To by bylo skvělé! Doufám jen, že s sebou vzali i ta dvě monstra…
Tessa najednou někam mizí. Po chvíli z Bibem zaslechneme několik ran a pak jednu mnohem větší. Proboha! Co se to tam děje?
Tessa se vrátila a oznámila, že se jí podařilo loď zničit. Spadne mi brada. Paráda. To už jsme jim rovnou mohli poslat zprávu: Haló haló. Tady posádka Safírové lady. Nacházíme se v Deheritovém dole v sektoru „C“. Pojďte si pro nás. Ne že by se něco změnilo. Teď už o nás stejně vědí, ale takhle nám to ještě ztěžovat…
Paráda. Ještě ke všemu se jí podařilo zničit kanón, ze kterého střílela. V tu chvíli mě napadlo, ani nevím proč, že jsme tam na podlaze nechali ležet mrtvého clona a ani jsme ho neprohledali. Na mou omluvu snad nutno říct, že jsem měla plno starostí o svého parťáka. A že by to napadlo Tessu nepředpokládám. Myslím, že tohle ona nedělá.
Rozbíhám se zpátky, avšak již cestou se od hangáru ozve výbuch. Napadne mě, že bych asi do té chodby neměla bezmyšlenkovitě vpadnout a tak jen opatrně nakukuji za roh. A zalapám po dechu. Dveře hangáru jsou vylomené a za několika krabicemi naproti vchodu se krčí dva cloni. Když si představím, co se mohlo stát, kdybych tam jenom vběhla... Po zádech mi přejede mráz a raději se vracím neradostnou novinku sdělit ostatním. Se smutkem v duši se ještě vzpomenu na další dveře v chodbě, které vedou k vytěženým drahokamům… Takového bohatství… Co všechno bychom vydělali, kdybychom se tam mohli dostat… Alespoň pro něco…
No, uvidíme. Teď musíme vyřešit, co dál. Z tohohle prostoru už vede pouze jedna chodba, která je ještě ke všemu pod proudem. Koho to napadlo? Určitě nějakého chytráka, který si myslí, že nikdo jiný už není tak chytrý, aby to nedokázal vypnout. My ale chytří jsme a našli jsme vypínač. Narážíme na skladiště plné zásobníků a nějakých kanystrů s výbušným plynem. Vykulím oči a jen nechápavě na to koukám. Tohle sice je černý trh, ale ne se zbraněmi. Co se to tu děje? Co se stalo se stanicí? Dále nacházíme místnost s vypnutým generátorem a pomocí kamer jsme objevili montážní linku na zbraně! Tak tohle už je na mě moc. Mám dojem, že už nějakou dobu se tu normálně neobchoduje. Do toho přichází zpráva přes komlink od Jediho. Co to mele? Jaká snídaně? Proč na něj máme čekat?
Bib se však zatváří, že pochopil a vzápětí nám tlumočí ten zdánlivý nesmysl. Něco k nám prý letí. Než si stihnu cokoliv pomyslet, kolem opravdu něco proletí a podle zvuků poznáváme, že to přistává v hangáru v sektoru „C“. Napadá mě, jak pošetilé bylo si myslet, že horší už to být nemůže.
Nic, musím končit. Opět se vydáváme na cestu. Tentokrát je naším cílem planeta se starým Sithským křižníkem, kde se máme poohlédnout po artefaktech, po nichž zatoužil Asran – můj kontakt. Slíbila jsem mu, že se po nich poohlédnu a pak mu je dovezu prodat.
Až si zase najdu čas a pokud to všechno přežiju, dokončím Deheritový důl a budu pokračovat dál.
