K tomu mám jednu poznámku, kterou jsem četl v různých zdrojích, třeba v knížkách pro fantasy malíře. Tvůrce fantasy a sci-fi věcí by měl vědět, jak vypadají a hlavně fungují reálně věci, aby mohl přemýšlet o tom, jak budou fungovat a tím i vypadat věci nereálné, ale "dobré" - tedy uvěřitelné. Samozřejmě že to nemusí domýšlet do posledního detailu, stačí jen o jednu úroveň níž, než uvidí divák - občas doslova, pokud divák uvidí fantasy tvora, ilustrátor musí vědět, jak fungují jeho kosti a svaly. Pokud kreslí kyborga, měl by promyslet mechaniku pod kryty a elektrické vedení, ale nemusí znát konkrétní rozvody, nebo dokonce konkrétní zapojení.
Díky tomu dokáže kreslit uvěřitelné tvory, kosmické stanice, zbraně, světy, a všechny působí dojmem, že by opravdu mohly fungovat. Protože když víš, jak věci fungují, tak taky víš, co můžeš zanedbat. Když to nevíš, tak výsledek jen nějak splácáš a můžeš nanejvýš doufat, že si děr nikdo nevšimne.
A když to uděláš dobře, tak i profesionálové v daném oboru nebudou přemýšlet, co je v takovém návrhu špatně, ale spíše budou přemýšlet, jak by takové věci mohly fungovat ve skutečnosti - jako to lidé dělají třeba se
Star Wars
To také znamená, že realita
dokáže odpovědět i na otázku, zda by upíři měli něco neměli city, zda by se vůbec chovali jako zuřivé nestvůry, případně co by bylo třeba dodat nebo obrat, aby se takovým způsobem chovat mohli.
Gurney píše:
Proto ostatně velká část hráčů hraje hry, které jsou od reality velmi vzdálené
Nikoliv. Drtivá většina hráčů hraje naopak hry, které jsou reálném světu ve skutečnosti velmi blízké, což se týká i velmi rozšířené pseudostředověké fantasy - funguje tu běžná každodenní fyzika, tvorové chodí po zemi, ostré věci v těle jsou nepříjemné při pronikání do těla, obvykle se musí jít, pít a dýchat, dokonce i když existuje magie, bohové a duše, tak lidé umírají. Svět
velmi vzdálený od reality vypadá třeba
takto (v extrému, jsou i méně vzdálené světy) a hraje je minimum lidí, drtivá většina hráčů potřebuje setting, ve kterém některé základní předpoklady budou fungovat - tak základní, že si je ani neuvědomují. Třeba plynutí času jedním směrem.
Pro srovnání doporučuju zkusit si představit náš normální svět, ve kterém čas plyne opačně, a představit si, jak by se v něm hrálo. I když by šlo o reálný svět se (zdánlivě) jednou jedinou změnou, tak ve skutečnosti by byl úplně jiný, velmi vzdálený jakékoliv zkušenosti a nad možnosti chápání většiny hráčů.
Takže i v těch filmech, knížkách a komiksech drtivá logika fungování světa vychází z okolní reality, a změn proti ní je vlastně docela málo.