Dover

• Sven píše:„Pamatujete si na tu chlupatou věc ze Stínopádu?“ zeptala se. „Měla v žaludku prsten. Když jsme potkali Spercheia v Sarbatoin, hrozně po tom prstenu toužil. Bylo na něm napsáno Doverovi z lásky. A kdybych ho chtěla vrátit majiteli, musela bych prý umřít. Spercheios mi za něj dal tenhle toulec a ještě další věci.“ „A myslíš, že pak ho šel vrátit sám, nebo co?“ zeptal jsem se trochu jízlivě, protože mi nebylo jasné, kam míří.
• Aiss píše:Dover Rudopírko. Bývalý pán na Krkavčí Skále. Zřejmě skončil svou cestu vinou vlčího monstra ve Stínopádu. V Divočině? Vzpomínám si na to zvíře, nepatřilo tam, kde jsme ho potkali. Jako vytržené ze svého světa.
• Sven píše:„Kdo byl předchozím majitelem jeskyně?“ zopakoval jsem otázku.

„Pan Aldrik z Bree,“ vložil se do toho Durmen. A střípky doposud roztříštěné mozaiky začaly rychle zapadat do sebe. Aiss připomněla, že je viděla si mezi sebou cosi vyměňovat. A Gaerwyn si zase vzpomněla na svůj prsten s věnováním Doverovi, který Spercheios tolik chtěl. A všechno nasvědčovalo tomu, že Aldrik vyměnil se Spercheiem Hladovou tlamu za prsten.

Jakkoliv se to mohlo zdát malou cenou, prsten mohl být výtečnou pákou v Aldrikově úsilí dvořit se Doverově ženě, která stále očekávala manželův návrat.