Amazing Adventures - články

Vzpomínky na úchvatná dobrodružství

V patnácté části se Sven loučí se svou smečkou a chystá se odejít jinam a Aiss nakonec všechny (opět) překvapí. Čtěte další díl vaší oblíbené webonovely... Omrkněte také místy značně zavádějící, ale přesto občas zajímavý zápis havraní kněžky.
Napsal Alnag
Obsah článku:

Část první – Přízračná lebka

Vzpomínky mne opouštějí. Myslím, že čas konečně nadešel. Modlím se za to už nejméně staletí. O sto let víc, než by měl půlelf žít. Nevím proč, ale stále ještě dýchám. Nebo možná vím, ale raději bych nevěděl…

Kde začít?
Mohl to být další klidný den mého života. Obíral jsem právě nějaké chudáky o poslední úspory v kartách, když tu se rozlétly dveře. Do dveří se s dupáním cpala ta parodie na draka, co se poslední dobou roztahuje všude kolem. Drakorozených v tomhle kraji přibývá, což je s podivem. Tenhle měl na sobě brnění a tvářil se vážně, ale pak se kolem něj mrštně protáhla dívenka… tedy dívenka. Ďáblice dalo by se říct. Ale vypadala, že by stála za hřích.
„Ty-„ ukázala prstem „a ty.“ Prohlásila rezolutně a zároveň označila na obecního blázna a místního šarlatána, který se vydával za mága, a všichni mu to evidentně žrali. „Jdete s námi. Vyšší poslání, osud, znáte to.“ Zhoupl jsem se na vratké stoličce a vytáhl poslední doutník, který mi ještě zbýval. Tohle bude zajímavé…
„Asi bychom měli začít znovu,“ ozval se po chvíli dráček v blyštivém brnění. „Je tu někdo, kdo se vyzná v okolí Col Fen?"
Nikdo se nehlásil.

Probudil mne slabý výkřik. S reflexy, kterým mne naučil nepříliš pohostinný život mezi mými nevlastními bratry, jsem se vymrštil z lůžka. Jednoznačně dívčí výkřik se ozval znovu. Rozhrnul jsem záplavu listoví, která zakrývala vchod do strážního hnízda. Pode mnou se prostírala elfí vesnice umně zamaskovaná v listí a lesním podrostu. Pátral jsem očima po zdroji zvuku.
Spustil se plačtivý nářek. Srdce se mi na chvíli zastavilo. Kolem páteře vystřelily podivné pocity. Myslí proběhly ty nejhorší představy. Zdálo se mi podivné, že nikdo jiný neslyší. Skočil jsem dolů, skončil v kotoulu a rychle se postavil na nohy. Nebyl čas vracet se pro zbraň, v hlavě mi hlodalo příliš zlé tušení. Prorocká vize, chcete-li.
„Nech mě,“ sekl ostře dívčí hlas, který jsem až příliš jasně poznával. Zvuk trhající se látky prořízl tmu jako rána bičem. Cítil jsem, že se mi žaludek scvrknul do velikosti pěsti. Každý krok, který jsem udělal k tomu místu, byl pro mne utrpením. To už nebyly jen mlhavé představy, ale velice jasný záblesk toho, co uvidím.
Magie hudby mi pulzovala ve spáncích jako systematické bušení bubnů. Drala se ven, nehledě na to, co jsem chtěl. Moji elfí učitelé by nebyli překvapeni, že nejsem schopen ji kontrolovat. Nikdy neměli mnoho pochopení pro napůl lidského levobočka. Ale také nikdy nechápali veškeré nuance, které to podivné spojení přinášelo.
Poslední krok mi nabídl pohled, který jsem v životě nechtěl vidět.
Ležela tam a už se nebránila.
Můj nevlastní bratr stojící nad ní se po mne krátce ohlédl. V očích mu zaplály dva temné ohně. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Vypadal víc jako zvíře než jako elf. „Jdi si po svých Saere,“ zamručel a s těmi slovy jeho opasek s mečem zaduněl o zem. Zíral jsem na tu scénu neschopen pohybu.
Ale meč ke mně zpíval svou píseň. Byla to píseň o bratrovraždě. Ozval se bolestivý výkřik. Jemný svist taseného meče. Tupý pád odťaté hlavy. Teď moje oči zpívaly píseň temných plamenů.
„Cos to udělal?“ její slova práskla jako bič, zatímco její nahé tělo bylo zkrápěno čerstvou krví. Dívala se na mne zhnuseně, tak jako všichni elfové. A já ji přesto v skrytu duše vždy miloval.
Meč prosil o další krev. Chvíli jsem se zálibně díval na její štíhlou šíji. Nakonec jsem ho ale jeho žíznivé volání zažehnal. Dnes se napil, a pokud k tomu budu mít co říct, bylo to naposledy. Zasunul jsem ho zpět, kam patřil, a otočil jsem se. Cítil jsem, jak se mi její pohled propaluje do zad. Vykročil jsem do hloubi lesa…


Došel jsem dráčka na ulici. Cinkání jeho brnění se neslo daleko.
„Slyšel jsem, že sháníte průvodce,“ opáčil jsem jen tak mimochodem.
Měřil si mne pohledem hodně dlouho. Neříkal jsem nic. Nakonec souhlasně kývl a od nozder mu vyrazily obláčky páry.
„Bydlím v hostinci. Najdete mě tam,“ oznámil jsem mu suše, upravil klobouk na hlavě a šel si po svých. Jeho společnost mi nebyla nijak příjemná, ale ta mladá pekelnice mne zajímala. A navíc, město už pro mne přestávalo být bezpečné. Cítil jsem, že se smyčka už pomalu stahuje.
Když jsem se vracel zpět do hostince, začalo jemně sněžit. Nepřikládal jsem tomu význam.

Vyrazili jsme další ráno.
Po sněhu nebylo ani památky. Bylo slunečné, byť poněkud chladné jaro, ale sluneční paprsky už rozpustily led v průsmycích, kterými jsme se měli vydat.
Šel jsem kousek vzadu, ne zrovna v dobrém místě pro průvodce, ale měl jsem zrovna chuť dívat se pekelnici chvíli na zadek. Slušelo jí to, než si přes ramena přehodila plášť. Kdesi před námi pobíhala dvě zvířata.
Nevím, čí nápad to byl pozvat na výpravu gnolla, ale pokud bych měl hádat, tipoval bych tu tieflingku. Ta měla vždycky hloupé nápady. Elfové krmí gnolly obvykle šípy. Taková podlá a podřadná rasa lepší zacházení nezasluhuje. Zvlášť, když si zkouší hrát na něco lepšího.
„Už tam budeme?“ zeptala se tiefligka asi po hodině cesty. Vrhnul jsem po ní kradmý pohled, abych zjistil, jestli to myslí vážně. Vypadalo to, že ano.
„Ne,“ odtušil jsem stručně a pokračoval zamyšleně dál jen s kloboukem víc naraženým do čela.
Kolem nohou se mi prosmýkla hyena. A za ní s čenicháním po chvíli i gnoll, byť ve vztyčené poloze.
„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal jsem se ho, ale asi mne nevnímal.
Byla víc než jedna chvíle, kdy jsem zapochyboval, jestli nebylo lepší počkat ve městě na svoje lovce. Ale co se dalo dělat. Jednou jsem se zavázal tyhle jedince doprovázet, takže jsem byl rozhodnut splnit svoje slovo. V sázce byla moje elfí čest a nezbývalo, než je ochránit i před nimi samými.
Moje trpělivost se ale napínala k prasknutí.
Od chvíle, kdy jsem kněžce neprozřetelně prozradil, že jsem bard, se soustavně dožadovala písničky nebo veršů.
Přemýšlím, jak jí mám vysvětlit, že elfí válečný bard zná jen píseň smrti a že verše, které mu přejdou přes rty, zvěstují jedině něco velmi nedobrého?
I ta tieflingka mi začíná být protivná.

Vesnice, kterou máme zachránit, by zasloužila spíš vyplenit a vypálit. Podobně jako jiná lidská sídliště je plná primitivismu a nenávisti k čemukoliv, co neznají nebo čemu nerozumí.
To, že na nás divně civí, by bylo to nejmenší. To, že před námi zavírají své děti, bych pochopil. To, že nechtějí pomoci, byť jinou alternativu nemají, je něco, co ve mně vyvolává touhu se na podpatku otočit a jít.
Aby toho nebylo málo, také lžou, jako když tiskne. Nebo přinejmenším neříkají celou pravdu, ale to je jedno. A nechtějí s námi poslat průvodce. Naštěstí se mi podaří jednoho místního týpka vyhecovat, protože bych byl docela nerad, abychom padli do nějaké pasti. Bereme si ho jako pojistku. Slyšel jsem dost příběhů o lidech, abych jim nevěřil, i když jsem napůl jedním z nich.
Slibuji mu, že z něj udělám hrdinu. Hrdinu, nebo mučedníka, už nedodám.
Malá pekelnice se cítí silná v kopýtcích, abych tak řekl, a slibuje, že všechno srovnáme. Nutno dodat, že proti srovnání vesnice se zemí bych nic neměl. Ale to asi neměla na mysli.

„Já to říkal,“ zasyčel jsem, ale zdálo se, že mi nikdo nevěnuje pozornost.
Krátce nato, co jsme opustili vesnici a vydali se do roztroušených, téměř bukolických hájků za ní nás napadli slibovační divocí psi. Jenže to zdaleka nebyli divocí psi. Můj instinkt, že se v téhle vesnici děje něco nedobrého, se ukázal jako správný.
Nemrtví psi byli ale jen začátek. V dávno opuštěných a zpola rozbořených hrobkách byli další nemrtví. Je jich hodně. Co je ale ještě zvláštnější, jsou hrobky samotné. Kdo by je tu stavěl? Vesničané určitě ne, s jejich chatrčemi z bláta a hlíny. Vypadají, že pamatují ještě dávnou říši tieflingů, ale když tomu nevěnuje pozornost kněžka, není důvod se o to starat.
Souvislost mezi hrobkami a nemrtvými je však jen chabá. Možná, někdo použil dávno mrtvá těla, ale ta magie je dnešní, současná. Cítím ji ve vzduchu. Tohle je dílo někoho živého. Měli bychom ho vystopovat a pověsit na stromě, aby měly elfí děti nějaký praktický terč. Ale všichni jsou příliš zaslepeni vítězstvím a unaveni z boje, než aby je napadlo přemýšlet nad tím, co se tu skutečně děje.

„Jděte všichni pryč, ať to tu mohu vysvětit,“ konstatuje naše rohatá pekelnice.
Se zájmem pozoruji improvizovaný oltář, na němž je umístěna fialová lebka jen o málo menší než lebka dospělého člověka. Kolem visí různé fetiše a obětní misky naznačující, že se zde praktikuje nějaký větší kult.
Pekelná slečna, která podle všeho slouží Paní smrti, má zřejmě nějaké postranní úmysly.
„Co okouníš?“ utrhne se na mne, skoro jako by to nebyla ona.
„Však už jdu,“ opáčím, a když projdu kolem lebky, schovám ji do pláště a zabalenou strčím do batohu.
Nemám v úmyslu dát jí příležitost realizovat největší hloupost jejího života.
Najednou nemá chuť nic vymýtat a běží za mnou, seč jí kopýtka stačí. Zlostně mi něco šeptá do ucha, ale pak nás už podezřívavým pohledem sleduje paladin.
Jednu ruku mám stále zasunutou v batohu a podvědomě osahávám talisman. Na dotyk je podivně mrazivý. Prsty téměř cítím, jak v jeho očích planou podivně povědomé plameny. Je to bizarní, ale šeptá mi svou píseň. Píseň, kterou přece jasně znám. Meč u mého pasu rezonuje v odpověď…

< Část první – Přízračná lebka >
Část druhá – Temná věž
DnD 4e - Amazing Adventures; DM - Almi; hrají: Alnag (Sven), Jarik (Ghar), Nerhinn (Gaerwyn), Noir (Konstantin) a Sethi (Aiss)
Napsal Alnag 09.03.2010
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 308 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.18106198310852 secREMOTE_IP: 54.198.113.51