Doletame na Randon. Relativne nezajimava planeta az na to, ze lezi na hranici s Hutty. A ceka tu na nas par drobnosti. Jdu je prevleceny vyzvednout skoro okamzite. Trva mi pak dalsi cast dne, nez je uspesne preprodam. Na kreditcipech mam 15 tisic nevystopovatelnych, volnych penez. Vracim se zpatky na lod. Chceme tu totiz vymyslet a idealne i vyrobit ty paseracke skryse. Kdyz se tak o tom bavime, nikdo uplne nevi, jak na to. Davame hlavy dohromady a kazdy si vezmeme jeden aspekt planovani. Dulezite je zjistit, nejen jak na to, ale promyslet i samotnou instalaci na nasi lod.
Vytahnu si poznamky o vysetrovani a celnim prohlizeni lodi. Procedury, skenery a ostatni. A pak hledam jejich slabiny a zpusoby nejen, jak je obejit, ale take co nevyslo a koho kvuli tomu chytili.
Po celem dni prace si sdelujeme vysledky. Ja, Teo i Miqua jsme odvedli poradny kus prace. Mame nejen plany, ale i fakta, odkazy potrhujici nase vyzkumy, priklady a dokonce i navrhy jednotlivych dilu. Jenom Leris se na to nejak vykaslal a jeho prace je neucelena. Snazil se prijit s maskovanim, ale neuspesne. Navic ani nepokryl vse, natoz ze by pripravil kustomizaci pro nasi lod. Rikam mu, ze takhle ne a ze by se mel vic snazit. Copak nevidi, jak se tomu ostatni radne venovali?. Znechucene vrtim hlavou.
Druhy den rano s Teem jdeme nakoupit holoprojektory a cvicebni droidy a strelecke modifikace. Rikal jsem si, ze misto toho skladiste u vstupu do lode udelame strelnici. Chci, aby se Miqua naucila strilet. Jestli budeme takove akce proti Moffum delat, bude muset byt pripravena vystrelit alespon z omracovaci pistole. Posledne ji kvuli chybejicimu vycviku malem dostali a to kriceni o bombe nektere povede k tomu, ze se ji radsi pokusi rovnou odstrelit.
Pracujeme dalsich dvanact hodin na vyladeni planu. Leris chce zase zkusit to maskovani. Rikam mu, ze asi ne, neb se tomu evidentne moc nevenuje. Tak at nam ostatnim aspon nosi treba kafe, nebo tak neco. Miqua me ale premluvi, ze to ma zkusit znova. Nu coz. Budu pracovat v salonku, rovnou u zdroje kafe.
Vysledek je dokonaly. Snad z kazdeho myslitelneho smeru jsme to perfektne vyladili. Najimam pak tri droidy, aby nam pomohli s instalaci a nasledujici ctyri dny na tom makame. Huf, poradna fuska! Ale je hotovo, takze smaznu droidum selektivne pamet a jsme pripraveni zase letet. Do dalsi zastavky mi zbyva asi tyden, ale chce to pohnout.
Pri jednom z veceru po praci jsem jim postel muj oblibeny film. Je o chramu na Dorinu, kde se ztraceji deti a lide. Zajimal je totiz zly Kel Dorsky kult jmenem Baran Do, ktery je nutil pro ne otrocit a dokonce nektere obetovali ve svych zvracenych ritualech. Lide z mistni vesnice pozadaji moji postavu, profesionalniho archeologa a dobrodruha, aby se na to podival. Pak je tam docela dost akce, kdyz musim prekonavat pasti, politicke nastrahy kultu a dokonce s kultisty bojovat. Vyuzivam v tech bojich nervovy bic. Jeste porad mam nekde datakartu s instrukcemi, jak na to.
Ukazuju jim pak nektere me oblibene sceny. Treba jak brecim nad obetovanymi detmi a slibuji, ze zadne takove zverstvo uz v Imperiu nedopustim...
Leris se me pta, jestli na povel dokazu brecet. Otacim se na nej, emocionalne polozeny do mych rannych vzpominek z detstvi a slzy se mi kouli po tvari. "Prozit minule vlastni emoce", to je ten klic k verohodnemu hrani. Kdyby byval chtel, abych na povel prestal, asi by to byl tezsi orisek. Ty emoce jsou prave, jen umne privolane. A tak chvili trva, nez me melancholie prejde.
Na konci se ptam, jak se jim to libilo, ale nejsou moc nadseni. Cekal jsem lepsi reakce. Na Tea to dokonce bylo malo akcni, ach jo. Priste jim asi radsi nebudu nic sveho promitat...
Nastavuji smer na mou povinnou zastavku na Eregu. Navigacni pocitac nabidne univerzalni trasu, kterou dodatecnymi vypocty a citem optimalizuji pro Obsidian Claw. Motory basove zaduni, kdyz se vzdalujeme z doku. Jemne zachveni, kdyz proletame poslednimi zbytky atmosfery a uz jsme ve volnem vesmiru.
Citim se naprosto klidne. Mozna az prekvapive na to, ze jsme provedli dalsi protizakonny cin a pasujeme v nem ukradene zbroje stormtrooperu. Na radaru se objevi dve stihacky TIE, ktere jsou na hlidkove trase. Extrapoluji jejich vektory a srovnam s nasim. Priblizi se k nam sice na dohled, ale jemne ubrani plynu je vynese pred nas, ne naopak. Mozna drobnost, ale jsem dusledny. Vzdycky jsem byl. Myslim, ze je to neco co me naucili ve skole. "Pozornost uprena detail, pane Leaway, ne do prazdna jako ta vase" vzpomenu si na oblibenou vetu meho prvniho filmoveho rezisera. Rikal to kde komu. Osvetlovacum, rucharum, stejne jako snad vsem hercum. Naucil me toho hodne o praci. O detailu a o hrani kazde sceny, jako by byla ta jedina v celem vesmiru. Jako by na mem zahrani zavisel muj zivot.
Skoro jako bych byl zase ve filmu, rikam si. Ale jedna vec se zmenila. Ted uz na tom nezalezi jen muj zivot, ale i ostatnich. Ruce mi behaji po konzoli a smeruji lod do severniho kvadrantu. Je tam mene lodi a budeme mit rychlejsi odlet.
"Letova kontrolo Randonu 45, tady Obsidian Claw Mike Sedm Delta Tri na odletovem koridoru Beta Patnact. Zadam o povoleni k odletu na Whiskey Tango Sedmdesat Tri ve smeru na Eregu bez mezipristani" sdeluji klidnym profesionalnim hlasem.
"Mike Sedm Delta Tri, Obsidian Claw, mate povoleni k odletu na Whiskey Tango Sedmdesat tri ve smeru na Eregu bez mezipristani. Dobry let" Hlas operatora je znudeny, protoze v jeho koridoru se nic moc nedeje a za pul hodiny se bude stridat. Ted uz urcite odpocitava kazdou vterinu, aby si mohl jit dat vychlazene pivo a poradne jidlo.
Podekuji, zkontroluji nabiti hypermotoru a pak, pri tom barevnem zkresleni celeho vesmiru plynule skocime do hyperprostoru.