Lotrando: Vzhledem k ostatním Nolanovým filmům je víc než jasné, že to záměr byl. hra ve hře, příběh v příběhu, měnění úhlů pohledu, nejistota ve všem - to je prostě typický Nolan.

BSG byla od druhé sezony pseudonáboženská sračka, která měnila postavy epizodu od epizody, jak jen se autorům zachtělo. ALe souboje ve vesmíru byly parádní, o tom žádná.

Co píše Nerhinn, může být jedno z těch vysvětlení - Cobb se možná pokoušel sám sebe inceptionovat, anebo to byla Ariadne, kdo se ho pokoušel zachránit? Proč se postava, která je jmenuje Ariadne stane konstruktérkou bludišť? Je to jen fakt divná náhoda, nebo to už pracuje Cobbovo podvědomí, když sní? Těch indicií, že něco je jinak nebo divně, je ve filmu hodně.

sirien: Co jsem se snažil napsat, je, že poslední scéna nebyla pointa. Bylo to jen další znejistění v jiném znejistění. Vždyť ona ta káča ani nic jednoznačného neudělala - jen se točila a lehce se zatřásla. Co už by mohlo být subtilnější?

Nejsem z filmu nějak nekriticky nadšený, ale líbil se mi hodně, hlavně oceňuju tu neuvěřitelnou režijní práci - byť jsem si taky (stejně jako Argonantus) říkal proč jsou tam proboha ty akční scény tak dlouhé. Ale ony měly smysl, neustále diváka tlačily a nenechávaly mu ani vteřinu na zastavení. I když možné to bylo našláplé až moc...

Cobb hlavne odesel drive nez to nejak dopadlo, coz evidentne neco znaci.
Jinak souhlasim s Noirem, ze Nolan je zrovna reziser, ktery vetsinou nic nedela jen tak, na to je moc velky intelektualni onanista.
Co se tyce finalniho poctu konecnych moznych interpretaci, doporucuji se nad tim zamyslet, ale tak doporucuji jeste druhou a treti projekci :-)

Počet možných interpretací libovolného díla je zjevně nekonečno.

sirien píše:
Pokud Tvoje deti budou mít rády HP, pak se můžeme začít o něčem bavitNebudou. I kdybych je měl přinutit k přečtení, jinak nedostanou večeři, tak nebudou :-)noir píše:
Pro mě se nejistota nesla aspoň v tomhle:
a) závěrečná scéna je pořád ještě Limbo, protože se nezastřelil Cobb, ale Saito.
b) závěrečná scéna je realita
c) Cobb sní už od prvního vstupu v Paříži a Ariadna se snaží ho inceptionovat.
d) Cobb sní celou dobu a jediná pravda byla ona realita, kde se Mal ze snu dostala skokem ven.

Takhle lidé rozebírali sérii Matrixu a nic to nemění na věci, že oceňován je první díl, zatímco z kvality dalších dvou si snad všichni utahují.
Popravdě, když si vzpomenu na Dark City, které bylo natočené ještě před MAtrixem, tak mi přišlo mnohem lepší než Inception, a to včetně změn reality - v Dark city měly nějaký smysl. V Inception bypadala ohnutá ulice nebo trosky letící ulicí efektně, ale co z toho?

Po prvním shlédnutí se mi Inception líbil, ale čím dál víc mám dojem, že ta nejednoznačnost je hodně umělá.

Jerson: V čem je ta nejednoznačnost "umělá" a co tím slovem myslíš? Ano, Inception je Matrixu v něčem hodně podobný, ale současně řeší úplně jiné věci. A když píšu Matrix, tak myslím jen první díl, druhé dva se už fakt nepočítají (a to přesto, že i tak jsou mnohem lepší než 75 procent další sci-fi produkce).

A ohýbání světa v I. smysl má - a velký. Vpodstatě naznačuje, že Ariadna je něco víc, než se zdá. Umí po první návštěvě věci, na které hledí jako na zázrak i Cobb, který ve snech prožil půl století. To ti nepřišlo "zvláštní"?

noir píše:
A ohýbání světa v I. smysl má - a velký. Vpodstatě naznačuje, že Ariadna je něco víc, než se zdá. Umí po první návštěvě věci, na které hledí jako na zázrak i Cobb, který ve snech prožil půl století. To ti nepřišlo "zvláštní"?
Pokud jsi viděl Dark City, tak snad chápeš, že ne - to že někdo umí ve snu složit ulici do sebe je efektní, ale co z toho bylo? Nic. Stejně tak to jejich "bludiště" nebo o čem to tam povídali se projevilo jediným efektem, totiž schody, které vypadaly nekonečné a přitom nebyly. Přičemž i tohle jsem už viděl ve nějaké filmu o zloduchovi ovládajícím počasí, asi tak třináct let zpátky, a mnohem efektněji zpracované. To že na to kouká filmová postava je sice hezké, ale mně to nepřijde nijak zvláštní.

"Umělost" vidím v tom, že z Inception na mě z každé druhé třetí scény vyskakovalo "tak teď přemmýšlej, je tohle skutečnost nebo jen další sen? A jak je to doopravdy? A co teď?" ... jenže takhle se dá přemýšlet pořád dokola a popravdě mě to dost nudí.

Kromě toho ve svých snech a se svými sny toho zvládnu dělat víc, aniž bych měl potíže s rozlišením reality a snu (v realitě určitě) ... takže asi tak nějak.

noir píše:
byť jsem si taky (stejně jako Argonantus) říkal proč jsou tam proboha ty akční scény tak dlouhé.
Protože samy o sobě podsouvají zdání snovosti a nereálnosti.
Hlavní hrdina je hned od počátku kýmsi pronásledován - jakousi nevyřčenou temnou organizací, megakorporací, tajnými agenty... kteří jej stopují krok za krokem. Vem si tu akční scénu v "realitě" v té kavárně - jen tak se tam sejde s přítelem, hned poté co tam přiletí, což ani neměl delší dobu naplánované, a hned ho tam odhalí, čekají na něj, pak ho pronásledují ulicemi...
...nepřijde Ti to trochu jakoby spíš snil a stavěl sám sebe do středobodu jakéhosi archetypálního příběhu, než aby takhle fakt někdo fungoval v realitě?

Já nepopírám, že je ten film fakt dobrej. Jen neni tak ultimátně geniální jak kdekdo tvrdí - mě osobně se nicméně líbil taky.

noir píše:
Inception je Matrixu v něčem hodně podobný
Vynecháme-li pseudointelektuální onanii s Inception spjatou, tak vyjma žánru a toho že se to odehrává napůl v realitě a napůl ve virtuální realitě tak prakticky vůbec.

Ve fázi, kdy Ariadne ohýbala ulici, tak to bylo ještě zábavné a zajímavé.

Podstatou akce býval adrenalín; člověk se bál o to, že se hrdinovi ublíží. Potom přišel Chuck Norris a další, kdy se časem odhalilo, že hrdina je neprůstřelný, a akce byla rázem o patro méně zajímavá. No a pokud se v akci nic ani stát nemůže, protože všechny zásahy a zranění včetně smrtelných jsou jen "jako", pak je z toho příšerná nuda. U toho "pětipatrového" snu přesně podle předem ohlášeného scénáře byla ta fáze k finále málem nekonečná.
Mimochodem, nevím jak komu, ale mně se takové sny nikdy nezdály - že by se tam někdo celé hodiny pral furt dokola. Ohýbání ulice byl sen, ale střílečka v Antarktidě byla střílečka v Antarktidě.

Konec byl celkem zajímavý, ale to už jsem byl otrávený a těšil se do reality, kde se svět zase rozeběhne normálním tempem a bude nepředvídatelný.

Osobně mi hlavně přišlo že oproti deklarovanému "inception must be non-violent" mu tam tu myšlenku vnutily naprosto brutálnim způsobem.
A sny byly na můj vkus málo snový a moc jako virtuální realita, ale whatever

Mě se film moc líbil. Taky si myslím jako Sirien, že sny byly málo snové. Ve snech je běžné (aspoň v těch mých), že se třeba na pozadí odehraje byzarnost a nijak se nad tím nepozastavím, druhá věc, že to prostředí není virtuální reality, ale reality snová, kde občas je i fyzika pozměněná.
Závěrečnou scénu s káčou jsem vnímal tak, že tam je daná úmyslně, podle klasické koncepce tam měla být, ale je udělaná tak, aby to nebyla pointa.

Tady je tolik věcí, nač reagovat! K těm snům: Je otázka, proč to tak bylo-klasický sen to rozhodně nebyl. Na druhou stranu, pokud přijmeme za svou hypotézu, že VŠE byl Cobbův sen, kterým se jeho podvědomí snažilo přesvědčit ho, že žije v realitě, pak by to smysl dávalo. Už jen tím, že Cobbův táta říká Ariadně, že Cobb dokázal tvořit ze všech nejlíp...

Jerson: Ariadna tím dokázala, že není normální, že její pravidla jsou jiná něž ostatních. Je málo, že dvacetivteřinová scéna ti dá klíč k tomu pochopit film? Tvé sny neznám a věřím, že s nimi pracuješ. Já ne. Moje sny jsou nekontrolované, často je nechápu a velmi často se v nich ztrácím. Možná se opět vrací, co jsem psal dřív: je důležitější divák /svou zkušeností se sny/ než režisér. Dodnes se pamatuju, jak jsem měl v dětství opakovaně sen, ve kterém mi do pokoje vlezla černá kobra. Přiblížila se mi k posteli a já probudil. Pak se otevřely dveře a do pokoje se mi vplazila černá kobra. Přiblížila se k posteli a pak jsem se probudil. A těchhle vrstev měl ten sen asi deset, br. Dost jsem s Cobbem a spol. cítil...

Argonantus: Akce nebyla pro hrdiny nikdy nebezpečná. Nikdo se nebál, že by Grant nebo Coooper nebo Frigo v první půlhodině zemřeli. Všichni věděli, že je to film a že jejich hrdina zvítězí. Akce se líbí proto, že vypadá skvěle.

sirien: to vše, co píšeš, rozumově chápu. A akční scény se mi moc líbily. Ale třeba v té sněhové pustině mi přišlo, že jí bylo moc. A čím je Inception podobný Matrixu? Podle mě hlavně tím, že je celý o útěku. O odvaze a jejím nedostatku vyjít do reality a schopnosti lidského mozku svět kolem ignorovat.

Píše:
Nikdo se nebál, že by Grant nebo Coooper nebo Frigo v první půlhodině zemřeli.

Já ano.
Respektive, ne u těchto pánů, ti působili na obrazovce už dost brzo, ale třeba u Vinnetoua. Který ostatně taky umřel - v rovině filmového světa.
Když není smrt doopravdy - alespoň v tom přípběhu - není důvod se bát, protože nic není definitivní. Vůbec plno věcí ztrácí smysl.

Káča na stole je daleko zajímavější a dramatičtější, než rvačka. Její soud sice také není moc jasný a definitivní, ale dělá dojem, že by mohl být.

Argonantus: Mám pocit, že o dětských divácích jsme se nikde nebavili, ne? Moc nerozumím tomu, proč přivádíš dětského diváka do debaty o filmu jako je Inception. A že ses o Vinetoua bál jako dospělý divák, tomu ve vší úctě prostě nevěřím :)

Každý normální dospělý divák vždy věděl, že hrdina nemůže prvních 90 procent filmu umřít. Proto byly ve své době filmy jako Psycho (kde "hlavní hrdina" zemře hned na začátku) tak děsivé...

Jerson píše:
"Umělost" vidím v tom, že z Inception na mě z každé druhé třetí scény vyskakovalo "tak teď přemmýšlej, je tohle skutečnost nebo jen další sen? A jak je to doopravdy? A co teď?" ... jenže takhle se dá přemýšlet pořád dokola a popravdě mě to dost nudí.
Hlavne, vyznel by ten film hodne jinak kdyby to vsechno byly sny, a kdyby to vsechno nebyly sny? Mel by jiny vyznam?

Nejistota ktera je umela (protoze at je to tak nebo tak, nic se tim ve skutecnosti nemeli) proste na lidi nefunguje, proto to o cem mluvis (ze to po chvili nudilo) -- argo rika v zasade to same, a na me to pusobilo stejne.

Poissonův proces: Jak nic nemění? Je tedy (v rámci vyprávění) jedno, jestli Cobb miloval své děti, nebo jen iluze? Je jedno, jestli dosáhl svého cíle? Je jedno, jestli někomu pomáhal, nebo někdo naopak pomáhal jemu?

noir píše:
Podle mě hlavně tím, že je celý o útěku. O odvaze a jejím nedostatku vyjít do reality a schopnosti lidského mozku svět kolem ignorovat.
Na můj vkus příliš obecné, takhle bych mohl přiřadit kdejaký film kdejakému. Z mého pohledu má k Matrixu mnohem blíž třeba Terminátor, než Inception, protože ačkoliv má Inception "podobnější" obal, sdělení, v podstatě i svět a forma je u Terminátora o dost bližší, přesto netvrdím, že by byl Matrix podobný Terminátorovi, jsou to odlišné filmy a Inception je ještě o něco odlišnější.

noir píše:
Každý normální dospělý divák vždy věděl, že hrdina nemůže prvních 90 procent filmu umřít.
Nicméně byly doby, kdy mohl být třeba zraněn nebo nějak jinak fatálně omezen. S příchodem Segala, Norrise a podobných vymizelo i toto.

noir píše:
Je tedy (v rámci vyprávění) jedno, jestli Cobb miloval své děti, nebo jen iluze?
On je očividně miloval tak jako tak.
Sdělení Inception se nijak nemění s tím zda to je nebo není sen, protože sdělení Inception je především o tom že je těžké rozeznat co je a není sen - jak to nakonec opravdu je na tomto sdělení nic nezmění.
V tomhle směru Inception srovnání například s K-Paxem, kde se podle "skutečné" verse mění naprosto všechno, naprosto neustojí, promiň

Co řek tukan.

noir píše:
Jerson: Ariadna tím dokázala, že není normální, že její pravidla jsou jiná něž ostatních. Je málo, že dvacetivteřinová scéna ti dá klíč k tomu pochopit film?Klíč? Možná tak puzzle, které je třeba jen zmuchlaným drátem.

Ariadna dokáže ohnout ulici, když o nic nejde, ale když všem jde ve snu o život, zmůže se na něco byť jen vzdáleně podobného?
Ve svých snech sám sobě řeknu, že spím a měl bych se probudit, tak se probudím, přitom pořád spím, <i>vím to</i>, ale stejně s tím dokážu pracovat. Sny v Inception byly z mého pohledu nudné. Kromě toho ta redukce času je podivná, když vím, že sny nefungují časově popořadě, jen si je tak pamatujeme.

noir píše:
Akce nebyla pro hrdiny nikdy nebezpečná. Nikdo se nebál, že by Grant nebo Coooper nebo Frigo v první půlhodině zemřeli. Všichni věděli, že je to film a že jejich hrdina zvítězí. Akce se líbí proto, že vypadá skvěle.
Protože šlo o sen, mohla akce vypadat mnohem lépe než vypadala. Více snově. Tu opravdu ve snu podléhají gravitaci (kromě jedné beztížné pasáže)? A co nějaký děs ve snech místo nudných týpků se zbraněmi?

noir píše:
Jak nic nemění? Je tedy (v rámci vyprávění) jedno, jestli Cobb miloval své děti, nebo jen iluze? Je jedno, jestli dosáhl svého cíle? Je jedno, jestli někomu pomáhal, nebo někdo naopak pomáhal jemu?
Jo, je. Popravdě, kdybych tuhle situaci nezažil několikrát v RPG, tak bych řekl, že tenhle konec byla jediná možost, jak mohl režisét odejít s jakž takž nepostřísněným štítem - protože kdyby se jen trochu víc přiklonil k závěru "všechno byl jen sen", tak nemusel točit vůbec nic. Opět srovnám s Dark City - to má konec jednoznačný, ale mnohem působivější. A o srovnání s K-Paxem ani nemá smysl mluvit, jak už naznačil Sirien.

Cobbovi jsem starost o děti věřil asi tak jako Arniemu v Commandu (tedy vůbec).

Jerson píše:
opravdu ve snu podléhají gravitaci (kromě jedné beztížné pasáže)
To udělali jen aby tam mohli předvést cool triky co vytvořili pro tu beztížnou pasáž a víc to tam vyznělo, nic jinýho než cool-efect-hunting za tim nehledej :)

Jerson píše:
Cobbovi jsem starost o děti věřil asi tak jako Arniemu v Commandu (tedy vůbec).
V Commandu je dcera jen randomní záminka aby moch Arnie zmlátit, rozsekat a rozstřílet desítky lidí různejma cool způsobama, to bych sem vůbec netahal :)