Meldin: Máš opakovaně problém s tím, zahrát postavu příběhotvorně. To je asi největší problém všech tvých postav. Všimni si, že jsi opět vůbec nepochopil, co se stalo. A přitom to bylo snadné - všichni chtěli nějaké řešení. Mia vymyslela řešení příběhově zajímavé do budoucna (všimni si, že to nemuselo být DOBRÉ řešení, ale mělo k tomu předpoklad). Ty ses tomu postavil a chtěl ho zabít.
Zbytek nestál na tvé straně. V reálu byl neutrální, do vašeho sporu v tu chvíli nezasahoval.
Byl jsi to ty, kdo ho vyhrotil tím, že se rozhodl ho jednostranně zabít. V tu chvíli jsi vyvolal konflikt v rámci družiny s jinou postavou. Postavou asasinky. Postavy, která je v dané lokaci doma. Nevím, jaký jsi měl nebo máš plán, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Jak jsi psal - svobodně sis zvolil nějaké řešení ale za ním je logicky následek.
Měl jsem za to, že na konci hry byla shoda na tom, co se stalo (tj. Mia tě veřejně označila za vraha). Už si nevybavuji, zda tě i vyvlekla ven nebo ne.
Ale v zásadě jsou 2 možnosti - buď zabijí/chytí jen tebe. Nebo zabijí/chytí z nějakého důvodu i ostatní. Je stejně pravděpodobné, že Mia uprchne (přece jen je drow) jako to, že ostatní budou díky tobě dopadeni.
Ostatní varianty mne momentálně nenapadají, ale rád si je poslechnu.
btw: Z hlediska příběhu jsem preferoval možnost, že tě hned nezabijí ale naloží s tebou jako s každým jiným "vzpurným" zajatcem, tj. skončíš v gladiátorské díře. Je to však jen výsledná aproximace z mnoha dílčích (mnou v duchu simulovaných) scén a přiznávám, že je tu významná možnost, že tě při reálném odehrávání zabijí. I prostě proto, že se tvá postava chová často nepředvídatelně.
PS: Co myslíš tím, že se hráči vraždí mezi sebou? Všimni si, že i v drowí hře, kde se to dalo čekat, byli všichni obezřetní a dali si sakra pozor, aby nepřekročili hranici. Kromě Tebe hned v první bojové scéně. Když už došlo na konflikt mezi postavama, odehráli to korektně, a jako vyvrcholení příběhu své postavy (souboj Beltarova žodláka vs. Smudovo kněžky).
V normální Encounters hře je mezi postavama spousta úžasnýho napětí. Rozhodně se nedají vztahy všech mezi sebou označit za idylické. Je pozoruhodné, jak Beltar třeba dokáže příběhově a hodnověrně manévrovat s trpasličím knězem Thungilem tak, aby nezaškrtil Miu :)) A naopak - jak si Mia dává sakra pozor, aby se nikdy nenašel žádný důkaz, když už něco provede. A jak do toho proradný bard vždycky elegantně ostatním zdůvodní, proč zrovna v tu chvíli "naoko" zradil...to je právě to koření hry.
Nalézt hodnověrné vysvětlení pro konání své postavy. Mám za to, že se obecně nedokážeš podívat na svoje postavy z jiného úhlu. Pochopit, že ostatní to třeba vidí jinak. A někdy přizpůsobit hraní své postavy tak, aby jsi z dočasné nevýhody získal později výhodu. Abys třeba i spolupracoval. Zkus se nad tím zamyslet, protože jinak si myslím, že o dost herně přicházíš.
Jak příběhově v interakci s ostatními postavami a NPC, tak i v soubojích.
