Ono bude víc hp a kdyžtak old-school způsobem vytvoříš Esmeraldu VII. ;)

Karotka píše:
Myslím ideální hra na jednorázové akce. Na dlouhodobější hraní už moc ne, protože tu všechno strašně záleží na náhodě a nedej bože když někomu nějaká postava příliš přiroste k srdci, zvlášť pokud má 1HP jako moje hornice Esmeralda.
Váhám jestli vám mám zasahovat do diskuze o vašem hraní (zvlášť když jsem si DCC ještě nezahrál, tak co napíšu berte s rezervou...), ale ve chvíli kdy Esmeralda dostane první level Thiefa nebo Warriora, d6 nebo d12 hitpointů navíc a co je možná důležitější, classové ability (případně i spellcasting, když se to někde naučí), hned jsou její perspektivy o hodně moc veselejší.

A jen tak btw věc co mě docela zajímá (pokud máte zájem to řešit) vy kdo jste to hráli, dokážete si představit hrát DCC dlouhodobě? A tím myslím přijmout to, že vaše oblíbená postava prostě může umřít, přijmout to a udělat si nějakou její náhradu (možná jejího společníka, někoho z rodiny, milenku nebo třeba otroka, který by je šel pomstít, pokračoval v jejich cílech nebo prostě jen využil příležitosti na nový život...) a pokračovat (tak trochu ve stylu Game of Thrones) až k nějakému hustému zakončení kampaně?

Já celkem ano, hlavně jako sandbox tedy, protože dlouhá příprava díky chasu generovanému postavami a kostkami nemá moc cenu a pravidla jsou dost jednoduchá na to, aby se to dalo rychle zařizovat. Postavy ale polezou docela pomalu po lvlech. A s tou vyhlídkou na lepší zítřky bych to nepřeháněl, protože i na k 12 existuje 1 (v Berouně Fighter lvl 1 má celé 2 hp :D)

Hm DCC asi nebude moc vhodná hra pro děti co, když prcek se mi rozbulí kdykoliv, když jeho postava schytá consequence (hrajem fate)?

Nebo by se to dalo nějak zhausrůlovat, aby tam stále bylo to kouzlo vymlacování jeskyní a přitom hrdina nemohl umřít?

Ona je ta trvanlivost beztak strašně individuální.

Záleží na hráči. Někdo to hraje jako 4e s menšíma číslama. Jednoho takovýho v grupě máme, a je jedno jestli má 7hp nebo 27hp. Dřív nebo později narazí na něco/někoho, co ho porazí, když všude nabíhá bez rozmyslu

Někdo si zvykne na pořádné taktizování a dokáže přežít s deseti životy na pátym lvlu. Takového v grupě taky máme. Zásoben lektvary, s předvojem ostatních hráčů, psů a žoldnéřů, a s únikovým plánem, nakonec dycky přežije. Když na prvnim lvlu začínal s 1hp, tak dokonce musel raněného utíkající žoldnéře zastřelit, aby ostatní donutil bojovat do posledního dechu.

A pak záleží na vypravěči, když jsou pasti vždy nějak drobně naznačené. Random encounter s potvorou většího lvlu nikdy není překvapení, každé vězení má loophole, aby se z něj dalo utéct etc., tak to jde.

Když chytneš za kliku, ozve se "KABOOM, hoď si deathsave", tak to moc nejde.

My máme už relativně opatrné hráče i vypravěče, a umírá se celkem zřídka. Asi 5x tolik, co ve 4e, ale nijak brutálně uberoldschool, aby se nedalo dožít sedmého lvlu.

Sparkle: Místo smrti dej bezvědomí a střih: Přišel jsi o všechno vybavení a jsi
a) v otroctví
b) ve vězení
c) v kotli a voda začíná být horká
d) u druidů, co tě zachránili, a teď chtějí protislužbu
...

Štěpení skupiny je trochu blbé :(

Já myslel, že sparkle hraje s jednim dítětem jenom.

V družinách si přeživší ty bezvědomé postavy posbíraj a pohealujou. A výše zmíněné scénáře se aplikují, až když leží všichni :)

Sparkle: Zrovna tohle téma jsem nedávno otevřel paralelně tady a na RPG fóru a probíraly se různé alternativy. Možnosti jsou například:

:: klasická plot immunity. A alternativní možnosti újmy, tedy třeba to zmiňované vězení a podobně.

:: prorocké vize. Postavy tam nejdou ve skutečnosti, využívají nějakou věšteckou magii, například aby zjistily, jak moc je to tam nebezpečné. Smrt je může třeba vrátit na začátek s tím, že si ale pamatují vše ze svého neúspěšného pokusu.

:: využívání agentů. Postavy magicky ovládají jiné tvory a zkoumají podzemí jejich prostřednictvím. Po smrti ovládaného tvora si postava zachovává své magické schopnosti a znalosti, vybavení ale zůstává tam, kde ovládaný tvor umřel a případný další si pro něj musí dojít.

jj hraju jen s jedním dítětem, a vězení nebo otroctví by už asi nerozdejchal vůbec :)

no nevím... půlka těch řešení mi přijde neuctivá k tomu dítěti, popř. pokud ne tak těžce rozvrací mé iluze o dětské inteligenci :) Prorocké vize co ho vždycky zachrání... srsly?

Jak staré je to dítě?

Sparkle píše:
Prorocké vize co ho vždycky zachrání... srsly?

To jsem to tak blbě napsal?

Tak lépe: Hra začíná posezením u ohně se starým šamanem a konzumací magického býlí. Zbytek je "vize". Umřel jsi? No, co se dá dělat, aspoň víš, že tudy to nepůjde. Pořád lepší dvoudenní kocovina, než někde exnout natvrdo.

A ehm, přímou využitelnost pro děti negarantuju, já to bral obecně. I když kdo ví, třeba by děcka šamanistické býlí bavilo ;-)

Děti jsou chytrý, ale dost citlivý na to, když něco není tak jak by chtěly.
My měli jako malí zakázáno hrát dračák, po tom co mladší ségra předvedla strašnou scénu po tom, co jí v bitvě s velkym záporákem umřel pes.

Vrátim se několik postů zpátky k DCC:
Když jsem GM tak mi taky smrt postavy připadá zajímavá, jako hráči už míň. A přijde mi (je to jen můj dojem, hrál jsem to jen jednou s postavami bez class) že v DCC je to tak trochu paragánská padina… V jednorázovce, nebo kratší kampani je to sranda, prostě nejdřív pokosíš bandu husťáků, fantasticky unikneš z hořícího skladu, aby tě pak sejmula krysa. Vezmeš si další postavu a jede se vesele dál. Jenže v dlouhodobé kampani si na svojí prostě postavu zvyknu a nechci o ni přijít. Aspoň ne zbytečně. Když to sedne do příběhu, tak v pravou chvíli jít do velkýho rizika nebo se rovnou obětovat je fajn, jenom nechci, aby moje postava umřela kvůli tomu, že mi 3x za sebou padne blbý číslo.

Ono DCC není podle autora nijak určeno k hraní si na superepickou kampaň, kde by se řešil nějaký vývoj postav. Osobnost tak nějak vyplyne z toho nekňuby, ze kterého postava vzešla a jeho akcí. Postavy jsou z těch, které nebavilo vrtat se v hlíně a tak se vydaly za dobrodružstvím, při čemž dobrodružstvím se myslí prolézání zatuchlých chodeb, pobíjení zavilých potvor a (ne)přežívání smrtonosných pastí a získávání pokladů tyto překážky ukrývající. Ne, že by tam pak nebyly možnosti záchrany a resurekce, samozřejmě ne jen tak za hubičku, jako v DnD 3E/4E. Tady se to musí zasloužit velmi tvrdě ;)

Na deskách je následující:
You are no hero.

You’re an adventurer:
a reaver,
a cutpurse,
a heathen-slayer,
a tight-lipped warlock guarding long-dead secrets.

You seek gold and glory, winning it with sword and spell, caked in the blood and filth of the weak, the dark, the demons, and the vanquished.

There are treasures to be won deep underneath, and you shall have them.

Vojtěch: I tak ale musíš failnout hod na Luck, abys doopravdy umřel ne?

QuentinW píše:
A pak záleží na vypravěči, když jsou pasti vždy nějak drobně naznačené.
Já bych řekl že u vypravěče to začíná. Pokud komunikace mezi hráčem a GMem probíhá ve stylu

hráč: prohledávám prostor před sebou!
GM: hoď si Perception! (hm... DC 15)
h: 14
GM: nic tam není
h: pokračuju dál
GM: Gotcha! máš to za 20d6 dmg

tak je jen otázka času kdy to nevyjde a je celkem jedno jestli jseš opatrnej nebo ne a jaký rozhodnutí uděláš.

Karotka: J to chápu. Je pravda že pokud chceš od hry dramatickou akci se stálým komparzem, kdy jen tak tak unikáš z nebezpečných situací typu hořící skladiště, DCC "as written" na to asi nejlepší nebude (i když samozřejmě v klidu jde považovat 0HP za bezvědomí a místo smrti nechat postavu máchat se v příběhových komplikacích, ale to se dá v zásadě v každým rpgčku)

Nejen fail luck. Po tom, co tě klepnou, tak máš ještě tolik kol, kolik je tvůj lvl (tedy noobové smůla), aby ti někdo pomohl.

Vojtěch píše:
You are no hero.

You’re an adventurer:
a reaver,
a cutpurse,
a heathen-slayer,
a tight-lipped warlock guarding long-dead secrets.

You seek gold and glory, winning it with sword and spell, caked in the blood and filth of the weak, the dark, the demons, and the vanquished.

There are treasures to be won deep underneath, and you shall have them.
To zní tak awesome :)

Vojtěch píše:
Nejen fail luck. Po tom, co tě klepnou, tak máš ještě tolik kol, kolik je tvůj lvl (tedy noobové smůla), aby ti někdo pomohl.
Jak tohle vypadá ve fikci?

My hrajeme na to, že když padneš na 0hp, tak hážeš death doors save. Když ho hodíš, tak padáš do bezvědomí nebo jsi jinak odstavenej z boje. A když ho nehodíš, tak si na tebe vypravěč popíše brutální kill.

QuentinW píše:
To zní tak awesome :)

Pojď si to zahrát ;)

Jinak... postava na lvlu 0 je na 0 hp MRTVÁ.

na lvl 1+ na 0hp padneš a krvácíš tolik kol, kolik je tvůj lvl, než pojdeš. Pokud do té doby někdo přiběhne a vyléčí tě, tak dostaneš permanentní -1 stamina a strašlivou jizvu, aby jsi si to pamatoval.

Pokud jsi teda zdechnul už jako geroj, tak ještě máš možnost hodit si na štěstí (to je jeden ze statů, který se výjimečně podhazuje na k20, jinak se dělají klasická ověření proti TN s opravou za vlastnost) a pokud uspěješ, tak jsi byl sice dobitý, ale ne mrtvý. Obnovíš si 1 hp, následující hodinu jsi dost mimo (-4 na všechny hody) a dostaneš taky strašlivou jizvu s tím, že postih je náhodně do síly, obratnosti, nebo staminy.

Chápu to srpávně, že se začíná draftem na nultym lvlu, kde každej hraje za 4 postavy a ta, co přežije pokračuje jako hrdina? to jsem už dávno chtěl udělat, a dycky jsem na to zapoměl.

To krvácení v boji a snížení statu+jizva bych taky zkusil. Akorát jsem se ptal na to, jak to vypadá ve fikci. Jak ti ostatní hráči můžou pomoct? Jak dlouho to trvá? Myslí se tim, že tě jen odtáhnou z bojiště, nebo je to nějakej field dressing, jak z válečnejch filmů?

Zahrát bych si to šel, kdyby byl nějakej opengaming v tejdnu.