Dnes
Starší
Jerson píše:
Pro mě to nejsou začátky. Běžní záporáci jsou pořád lidé, pořád se dají zabít třeba pěstí. Hitler jako záporák bude za pár let úplná troska (pokud se tím záporákem stane). Ale na druhou stranu chci mít organizace, klidně záporácké, které se nedají zničit zabitím žádného rozumného množství jedinců, ani atomovkou nebo biologickou zbraní (a nic účinnějšího můj svět neobsahuje). Prostě jiný typ příběhů než jsou ty pohádkové, a jiné vyznění.
Takže máš svět. Máš připravené prostředí. To, že je to +-reálný svět a ty se nemusíš připravovat je irelevantní. Omega má svůj/tvůj svět.
Ve svých dobrodružstvích se snažím o to, aby postavy nevěděli co je dobře. W40k je pro to ideální. Pracují pro totalitní vládu, která svým způsobem, ale lidi chrání. A na druhé straně stojí ti, kteří uznávají svobodu jednotlivce, ale nemají problém kohokoliv kdykoliv zabít. A mezi tím je spousta "mezi".
Jak už jsem psal, nejlepší jsou ty diskuze o tom co je vlastně dobře. I jako hráč to mám rád, vždy vybírat mezi zly, a to i když bych rád vybral to dobro. Jak tu zaznělo finálního záporáka mám udělaného tak, aby se dal jednoduše zlikvidovat a jedním z "úkolů" je přijít na to jak. Když na něj naběhnou na férovku, umřou. Když na něj ani nepřijdou, taky umřou. A když se přidají k němu, což můžou udělat kdykoliv během hry, budou hrát za druhou stranu, kterážto se nedá snadno opustit (viz fluff W40k). A to jak se to celé vyvíjí je pro mě zajímavé a zábavné. Pozor - moji hráči nečíst :-) - Moje stará skupinka, první kampaň dohrála tak, že koukali jak hlavní záporák vstupuje warpovou branou do světa. A super bylo, že vše co dělali, dělali pro něj, což jim došlo právě ve chvíli kdy s otevřenými pusami sledovali jak přichází. A mohli tomu zabránit, jen si z těch informací, které měli odvodili tohle. Dokonce jsem to neměl dále připravené a další dění jsem musel trochu předělat.
Jestliže chceš hrát reálně NPC, pak je hraj reálně. Skutečný svět ti dává neomezené možnosti. Agenti Omegy (prostě hráči) pracují v utajení, tak po nich zprvu půjdou taky agenti. Ti, podle mě, musí splňovat nějaké psychologické požadavky. Oportunismus je velice hezká vlastnost. Takže v přestřelkách nebudou chtít umřít, proti jakýmsi agentům, o kterých se teprve začínají dozvídat nepošlou těch pár nejlepších esesáků (nebo čeho) co mají k dispozici. A hned tam máš pro akčňáky přestřelku ve stylu seriálu Tři králové. Ostatně ve stylu tohohle seriálu si tak trochu omegu představuji.
A že to hraješ subjektivně a emocionálně. Možná tě trošku překvapím (na nadpřirozeno nevěřím), ale jsi jenom člověk a hráči (pozor) také lidé, ti to budou tolerovat, když se budou bavit.
ad veterán z Afgánu: jeden z nás je veterán, již po čtvrté se navrátivší z afgánistánu. Na téma realita bojů a jednání ve stresových situacích jsme se s ním bavili. A řekl nám, tohle je zábava, realita je jiná a v tomhle ji nepotřebuji. Hraje tak aby nekazil zábavu a hraje žánrově. Nikdy nekazí to co vymyslíme, mimo jiné proto, že prý viděl věci, o kterých si myslel, že se stát nemůžou - zranění, zásahy, nezásahy apod.
Pro mě to nejsou začátky. Běžní záporáci jsou pořád lidé, pořád se dají zabít třeba pěstí. Hitler jako záporák bude za pár let úplná troska (pokud se tím záporákem stane). Ale na druhou stranu chci mít organizace, klidně záporácké, které se nedají zničit zabitím žádného rozumného množství jedinců, ani atomovkou nebo biologickou zbraní (a nic účinnějšího můj svět neobsahuje). Prostě jiný typ příběhů než jsou ty pohádkové, a jiné vyznění.
Takže máš svět. Máš připravené prostředí. To, že je to +-reálný svět a ty se nemusíš připravovat je irelevantní. Omega má svůj/tvůj svět.
Ve svých dobrodružstvích se snažím o to, aby postavy nevěděli co je dobře. W40k je pro to ideální. Pracují pro totalitní vládu, která svým způsobem, ale lidi chrání. A na druhé straně stojí ti, kteří uznávají svobodu jednotlivce, ale nemají problém kohokoliv kdykoliv zabít. A mezi tím je spousta "mezi".
Jak už jsem psal, nejlepší jsou ty diskuze o tom co je vlastně dobře. I jako hráč to mám rád, vždy vybírat mezi zly, a to i když bych rád vybral to dobro. Jak tu zaznělo finálního záporáka mám udělaného tak, aby se dal jednoduše zlikvidovat a jedním z "úkolů" je přijít na to jak. Když na něj naběhnou na férovku, umřou. Když na něj ani nepřijdou, taky umřou. A když se přidají k němu, což můžou udělat kdykoliv během hry, budou hrát za druhou stranu, kterážto se nedá snadno opustit (viz fluff W40k). A to jak se to celé vyvíjí je pro mě zajímavé a zábavné. Pozor - moji hráči nečíst :-) - Moje stará skupinka, první kampaň dohrála tak, že koukali jak hlavní záporák vstupuje warpovou branou do světa. A super bylo, že vše co dělali, dělali pro něj, což jim došlo právě ve chvíli kdy s otevřenými pusami sledovali jak přichází. A mohli tomu zabránit, jen si z těch informací, které měli odvodili tohle. Dokonce jsem to neměl dále připravené a další dění jsem musel trochu předělat.
Jestliže chceš hrát reálně NPC, pak je hraj reálně. Skutečný svět ti dává neomezené možnosti. Agenti Omegy (prostě hráči) pracují v utajení, tak po nich zprvu půjdou taky agenti. Ti, podle mě, musí splňovat nějaké psychologické požadavky. Oportunismus je velice hezká vlastnost. Takže v přestřelkách nebudou chtít umřít, proti jakýmsi agentům, o kterých se teprve začínají dozvídat nepošlou těch pár nejlepších esesáků (nebo čeho) co mají k dispozici. A hned tam máš pro akčňáky přestřelku ve stylu seriálu Tři králové. Ostatně ve stylu tohohle seriálu si tak trochu omegu představuji.
A že to hraješ subjektivně a emocionálně. Možná tě trošku překvapím (na nadpřirozeno nevěřím), ale jsi jenom člověk a hráči (pozor) také lidé, ti to budou tolerovat, když se budou bavit.
ad veterán z Afgánu: jeden z nás je veterán, již po čtvrté se navrátivší z afgánistánu. Na téma realita bojů a jednání ve stresových situacích jsme se s ním bavili. A řekl nám, tohle je zábava, realita je jiná a v tomhle ji nepotřebuji. Hraje tak aby nekazil zábavu a hraje žánrově. Nikdy nekazí to co vymyslíme, mimo jiné proto, že prý viděl věci, o kterých si myslel, že se stát nemůžou - zranění, zásahy, nezásahy apod.
Jerson píše:
Určitě bys v něm nechtěl zjistit, že jsi celou kampaň stál na té špatné straně
Proč ne?
Co to má společného s DnD jako systémem?
Určitě bys v něm nechtěl zjistit, že jsi celou kampaň stál na té špatné straně
Proč ne?
Co to má společného s DnD jako systémem?
Jerson píše:
DnD je styl hry, který jsi popsal, a který se hodí na ty (v základu) "pohádkové" příběhy. Určitě bys v něm nechtěl zjistit, že jsi celou kampaň stál na té špatné straně a zabil dvě miliardy lidí, jako to zjistili mí hráči. Ani to, že nejsi skutečný člověk, ale jen figurka, duch ve stroji, program v lidském těle, který věří, že je skutečný člověk.
přijde mi, že si tu dáváš na DnD hru/hráče nějaké iluzorní požadavky, které v tom systému nijak zakomponované nejsou. Možná je to dané tvými zkušenostmi s DnD hráči, nevím.
Ale když sirien hraje DnD, myslíš, že v tomto smyslu hraje jinak než třeba Omegu či Blades?
DnD je styl hry, který jsi popsal, a který se hodí na ty (v základu) "pohádkové" příběhy. Určitě bys v něm nechtěl zjistit, že jsi celou kampaň stál na té špatné straně a zabil dvě miliardy lidí, jako to zjistili mí hráči. Ani to, že nejsi skutečný člověk, ale jen figurka, duch ve stroji, program v lidském těle, který věří, že je skutečný člověk.
přijde mi, že si tu dáváš na DnD hru/hráče nějaké iluzorní požadavky, které v tom systému nijak zakomponované nejsou. Možná je to dané tvými zkušenostmi s DnD hráči, nevím.
Ale když sirien hraje DnD, myslíš, že v tomto smyslu hraje jinak než třeba Omegu či Blades?
Jerson píše:
DnD je styl hry, který se hodí na ty (v základu) "pohádkové" příběhy.
Eh, cože, proč?
DnD je styl hry, který se hodí na ty (v základu) "pohádkové" příběhy.
Eh, cože, proč?
Pro všechny ostatní: S tím pohádkovým příměrem jsem začal já a taky myslím, že k němu má DnD/oDrD blíž, než ke Hře o trůny a tuplem než to co popisuje Jerson. Akce je rychlá, boj je běžný a detailně ošetřený pravidly, na nemoci se běžně neumírá a nepřítel bývá poměrně jasně definovaný. Samozřejmě s popularizací GoT a třeba Malazké knihy se to posouvá i do jiných žánrů, ale ty pohádkové kořeny tam jsou. Mimochodem ano, Zaklínač začínal jako pohádka. Povídky jsou většinou jen moderně převyprávěné pohádky. Pohádky mohou být temné (zmiňoval jsem třeba toho Čarodějova učně). Až pak sága změnila žánr.
Jerson píše:
DnD je styl hry, který jsi popsal, a který se hodí na ty (v základu) "pohádkové" příběhy. Určitě bys v něm nechtěl zjistit, že jsi celou kampaň stál na té špatné straně a zabil dvě miliardy lidí, jako to zjistili mí hráči. Ani to, že nejsi skutečný člověk, ale jen figurka, duch ve stroji, program v lidském těle, který věří, že je skutečný člověk.
Hele, tohle je ale myslím daleko důležitější, než celých 60 stránek o pravidlech. Když přijde nový hrác, řekneš mu tohle? Protože jestli ne, pak je jedno jestli se tahají karty, nebo hází čert-ví-kolika-stěnnou kostkou. Jestli očekává dobrodružnou pohádku, tak u tebe spokojený nebude. A možná si bude myslet, že DnD je lepší, protože pravidla… houby. DnD mu s daleko větší pravděpodobností dá to co chce, ale protože v DnD se bude hrát s největší pravděpodobnost jiný žánr.
A mimochodem, napsal jsi tohle v anotaci toho kroužku?
Jinak máš pravdu, já bych to hrát nechtěl. To je ale jen o mých preferencích. Jen bych rád věděl předem, jestli to bude dungeon crawl, rytířský epos, fantasy pohádka, nebo meziválečné psycho.
A ještě jedna poznámka - kdo urči, jestli hráči stojí na špatné straně, jestli jsou skuteční, nebo jsou jen chytří automatoni? Oni sami? Ok, může být zajímavé hrát inteligentního robota a řešit problémy vlastní identity. Od komediálního Krytona, po Animatrix: Druhá renesance. Ale jestli začnu jako proklamovaný Indiana Jones, nebo James Bond a pak zjistím, že jsem vlastně robot plnící něčí program, pak budu nejspíš naštvaný. Protože když si jako hráč naházím Indiana Jonese, nechci řešit problémy robotické identity.
Jerson píše:
DnD je styl hry, který jsi popsal, a který se hodí na ty (v základu) "pohádkové" příběhy. Určitě bys v něm nechtěl zjistit, že jsi celou kampaň stál na té špatné straně a zabil dvě miliardy lidí, jako to zjistili mí hráči. Ani to, že nejsi skutečný člověk, ale jen figurka, duch ve stroji, program v lidském těle, který věří, že je skutečný člověk.
Hele, tohle je ale myslím daleko důležitější, než celých 60 stránek o pravidlech. Když přijde nový hrác, řekneš mu tohle? Protože jestli ne, pak je jedno jestli se tahají karty, nebo hází čert-ví-kolika-stěnnou kostkou. Jestli očekává dobrodružnou pohádku, tak u tebe spokojený nebude. A možná si bude myslet, že DnD je lepší, protože pravidla… houby. DnD mu s daleko větší pravděpodobností dá to co chce, ale protože v DnD se bude hrát s největší pravděpodobnost jiný žánr.
A mimochodem, napsal jsi tohle v anotaci toho kroužku?
Jinak máš pravdu, já bych to hrát nechtěl. To je ale jen o mých preferencích. Jen bych rád věděl předem, jestli to bude dungeon crawl, rytířský epos, fantasy pohádka, nebo meziválečné psycho.
A ještě jedna poznámka - kdo urči, jestli hráči stojí na špatné straně, jestli jsou skuteční, nebo jsou jen chytří automatoni? Oni sami? Ok, může být zajímavé hrát inteligentního robota a řešit problémy vlastní identity. Od komediálního Krytona, po Animatrix: Druhá renesance. Ale jestli začnu jako proklamovaný Indiana Jones, nebo James Bond a pak zjistím, že jsem vlastně robot plnící něčí program, pak budu nejspíš naštvaný. Protože když si jako hráč naházím Indiana Jonese, nechci řešit problémy robotické identity.
Šaman píše:
ale ty pohádkové kořeny tam jsou
Aha. Pleteš si pohádku a mýtus.
ale ty pohádkové kořeny tam jsou
Aha. Pleteš si pohádku a mýtus.
Aegnor píše:
Někdy ke konci dlouhé kampaně postavy zjistí, že vše, co prováděli, bylo pro to, aby umožnili nějakému velkému zlu na náš svět, tohle zlo pak přijde, vyhladí většinu světa ... a v nastálém post-apo světě se naši protagonisté rozhodnou se pomstít a vyrazí na svoji poslední akci, zabít tohle velké zlo.
Co na tom není DnD?
Wow. Kdy je první session? :-)
Někdy ke konci dlouhé kampaně postavy zjistí, že vše, co prováděli, bylo pro to, aby umožnili nějakému velkému zlu na náš svět, tohle zlo pak přijde, vyhladí většinu světa ... a v nastálém post-apo světě se naši protagonisté rozhodnou se pomstít a vyrazí na svoji poslední akci, zabít tohle velké zlo.
Co na tom není DnD?
Wow. Kdy je první session? :-)
Aegnor píše:
Dokud to tam nějaký z tvých hráčů nedodá
Tak zrovna věci ničivější než anthrax nelze přidat jedním hráčem :-)
Boldrick píše:
Jestliže chceš hrát reálně NPC, pak je hraj reálně. Skutečný svět ti dává neomezené možnosti. Agenti Omegy (prostě hráči) pracují v utajení, tak po nich zprvu půjdou taky agenti.
To je právě věc, která není tak snadná. Mám třeba velitele velké organizace, a musím určit, kolik toho ví o agentech Omegy. Nemůžu nijak odehrát, kolik toho jeho lidé o Omeze zjistili "mimo obraz", a musím u téhle postavy oddělovat její vědomosti od mých vědomostí jako GMma. Měl bych taky určit, v čem jeho lidé selhali při získávání informací i při vykonávání rozkazů. A takové organizace mám třeba tři. Takže to buď můžu určit podle sebe, nebo se nad tím nějak zamyslet a jako odehrát sám se sebou, nebo vezmu pravidlo, které mi řekne, co se povedlo a co ne, co NPC můžou vědět, nebo spíše jak se to projeví.
Boldrick píše:
že to hraješ subjektivně a emocionálně. Možná tě trošku překvapím (na nadpřirozeno nevěřím), ale jsi jenom člověk a hráči (pozor) také lidé, ti to budou tolerovat, když se budou bavit.
Ja vím, že když to udělám dobře, tak hráči budou spokojení. Mně jde o to, že dělat do dobře bez pravidel je pro mě příliš náročné a chci si to zjednodušit.
K té "pohádce" - Šaman to zčásti vysvětlil, já špatně použil zájmeno. Chtěl jsem tím říct, že když v DnD někdo hraje "pohádkový" - heroický příběh, ve kterém jsou postavy na straně dobra a bojují proti zlu, tak v takovém příběhu asi nechce zjistit, že celou dobu stál na špatné straně. Nicméně v DnD se dá hrát i takový temný příběh.
Naproti tomu Omega sice dává hráčským postavám výhody, ale příběh o hrdinech dobrá bojující proti zlu by se kvůli mechanikám hrál špatně, nebo spíše by zlo asi nepříjemně často vyhrávalo. Taky není stavěná na to, aby postavy vyvolaly několik bojů za sezení a ve všech vyhráli.
Šaman píše:
Když přijde nový hrác, řekneš mu tohle? Protože jestli ne, pak je jedno jestli se tahají karty, nebo hází čert-ví-kolika-stěnnou kostkou. Jestli očekává dobrodružnou pohádku, tak u tebe spokojený nebude. A možná si bude myslet, že DnD je lepší, protože pravidla… houby. DnD mu s daleko větší pravděpodobností dá to co chce, ale protože v DnD se bude hrát s největší pravděpodobnost jiný žánr.
A mimochodem, napsal jsi tohle v anotaci toho kroužku?
Tohle byl výsledek předchozí kampaně, ale jo, nováčkům podobné věci říkám - že můžou zjistit věci, které se jim nebudou líbit, ale se kterými těžko něco udělají vlastními silami. Že stačí jen pár misí, aby jejich postava zjistila věci, které by většina lidí nechtěla vědět. A že to jejich postavy změní.
V anotaci to nebylo, ostatně mi hráči anotaci nečetli, tohle jsem jim řekl na úvodním sezení.
Šaman píše:
ještě jedna poznámka - kdo urči, jestli hráči stojí na špatné straně, jestli jsou skuteční, nebo jsou jen chytří automatoni? Oni sami? Ok, může být zajímavé hrát inteligentního robota a řešit problémy vlastní identity. Od komediálního Krytona, po Animatrix: Druhá renesance. Ale jestli začnu jako proklamovaný Indiana Jones, nebo James Bond a pak zjistím, že jsem vlastně robot plnící něčí program, pak budu nejspíš naštvaný. Protože když si jako hráč naházím Indiana Jonese, nechci řešit problémy robotické identity.
Oni začali jako lidé, ale kampaň skončili s vědomím, že jsou uměle vytvořená vědomí v lidském těle. Ale to jsme se na začátku dohodli, že to bude temná kampaň, dost možná se špatným koncem, ve které věci dlouho nebudou dávat smysl a smrt nebude vysvobození. To si hráči užili i scénu, ve které postavy našly své vlastní mrtvoly.
Dokud to tam nějaký z tvých hráčů nedodá
Tak zrovna věci ničivější než anthrax nelze přidat jedním hráčem :-)
Boldrick píše:
Jestliže chceš hrát reálně NPC, pak je hraj reálně. Skutečný svět ti dává neomezené možnosti. Agenti Omegy (prostě hráči) pracují v utajení, tak po nich zprvu půjdou taky agenti.
To je právě věc, která není tak snadná. Mám třeba velitele velké organizace, a musím určit, kolik toho ví o agentech Omegy. Nemůžu nijak odehrát, kolik toho jeho lidé o Omeze zjistili "mimo obraz", a musím u téhle postavy oddělovat její vědomosti od mých vědomostí jako GMma. Měl bych taky určit, v čem jeho lidé selhali při získávání informací i při vykonávání rozkazů. A takové organizace mám třeba tři. Takže to buď můžu určit podle sebe, nebo se nad tím nějak zamyslet a jako odehrát sám se sebou, nebo vezmu pravidlo, které mi řekne, co se povedlo a co ne, co NPC můžou vědět, nebo spíše jak se to projeví.
Boldrick píše:
že to hraješ subjektivně a emocionálně. Možná tě trošku překvapím (na nadpřirozeno nevěřím), ale jsi jenom člověk a hráči (pozor) také lidé, ti to budou tolerovat, když se budou bavit.
Ja vím, že když to udělám dobře, tak hráči budou spokojení. Mně jde o to, že dělat do dobře bez pravidel je pro mě příliš náročné a chci si to zjednodušit.
K té "pohádce" - Šaman to zčásti vysvětlil, já špatně použil zájmeno. Chtěl jsem tím říct, že když v DnD někdo hraje "pohádkový" - heroický příběh, ve kterém jsou postavy na straně dobra a bojují proti zlu, tak v takovém příběhu asi nechce zjistit, že celou dobu stál na špatné straně. Nicméně v DnD se dá hrát i takový temný příběh.
Naproti tomu Omega sice dává hráčským postavám výhody, ale příběh o hrdinech dobrá bojující proti zlu by se kvůli mechanikám hrál špatně, nebo spíše by zlo asi nepříjemně často vyhrávalo. Taky není stavěná na to, aby postavy vyvolaly několik bojů za sezení a ve všech vyhráli.
Šaman píše:
Když přijde nový hrác, řekneš mu tohle? Protože jestli ne, pak je jedno jestli se tahají karty, nebo hází čert-ví-kolika-stěnnou kostkou. Jestli očekává dobrodružnou pohádku, tak u tebe spokojený nebude. A možná si bude myslet, že DnD je lepší, protože pravidla… houby. DnD mu s daleko větší pravděpodobností dá to co chce, ale protože v DnD se bude hrát s největší pravděpodobnost jiný žánr.
A mimochodem, napsal jsi tohle v anotaci toho kroužku?
Tohle byl výsledek předchozí kampaně, ale jo, nováčkům podobné věci říkám - že můžou zjistit věci, které se jim nebudou líbit, ale se kterými těžko něco udělají vlastními silami. Že stačí jen pár misí, aby jejich postava zjistila věci, které by většina lidí nechtěla vědět. A že to jejich postavy změní.
V anotaci to nebylo, ostatně mi hráči anotaci nečetli, tohle jsem jim řekl na úvodním sezení.
Šaman píše:
ještě jedna poznámka - kdo urči, jestli hráči stojí na špatné straně, jestli jsou skuteční, nebo jsou jen chytří automatoni? Oni sami? Ok, může být zajímavé hrát inteligentního robota a řešit problémy vlastní identity. Od komediálního Krytona, po Animatrix: Druhá renesance. Ale jestli začnu jako proklamovaný Indiana Jones, nebo James Bond a pak zjistím, že jsem vlastně robot plnící něčí program, pak budu nejspíš naštvaný. Protože když si jako hráč naházím Indiana Jonese, nechci řešit problémy robotické identity.
Oni začali jako lidé, ale kampaň skončili s vědomím, že jsou uměle vytvořená vědomí v lidském těle. Ale to jsme se na začátku dohodli, že to bude temná kampaň, dost možná se špatným koncem, ve které věci dlouho nebudou dávat smysl a smrt nebude vysvobození. To si hráči užili i scénu, ve které postavy našly své vlastní mrtvoly.
Ještě ke včerejší hře. Čtyři hráli podle pravidel DnD, Lucka podle Omegy. Snažil jsem se hrát na atmosféru a na začátku se mi to i trochu dařilo, ale když Matyáš začal herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití, na každou mrtvolu "kástil" kouzlo Mockery, neustále říkal, že jeho noční vidění je magické, takže ho nedostatek světla vůbec netrápí, chtěl lézt do chodby označené na nalezené mapě lebkou jen kvůli tomu, aby byla nějaká sranda, a při vyrážení dveří se s Nikol začali bavit o tom, kdo má největší sílu (jako číslo u síly), tak se mi atmosféru moc nedařilo udržet.
Po hře pak říkal, že b jeho vkus tam bylo málo hodů na útok, protože všechny tři zombie, které napadli, vyřadili prvním útokem (zombie neměly v úmyslu bojovat).
Po hře pak říkal, že b jeho vkus tam bylo málo hodů na útok, protože všechny tři zombie, které napadli, vyřadili prvním útokem (zombie neměly v úmyslu bojovat).
Jerson píše:
Čtyři hráli podle pravidel DnD, Lucka podle Omegy.
Jak to fungovalo?
Jerson píše:
herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití
Matyášova postava je tedy pěkný idiot.
Matyášovi se nejspíš jen plete in a out of character mluva.
Jerson píše:
eustále říkal, že jeho noční vidění je magické, takže ho nedostatek světla vůbec netrápí,
Ale to měl pravdu.
Jerson píše:
chtěl lézt do chodby označené na nalezené mapě lebkou jen kvůli tomu, aby byla nějaká sranda,
Znám až moc dobře.
Jerson píše:
při vyrážení dveří se s Nikol začali bavit o tom, kdo má největší sílu (jako číslo u síly)
Jojo, to taky občas dělám, ale když to není moc často, tak se to dá snést.
Čtyři hráli podle pravidel DnD, Lucka podle Omegy.
Jak to fungovalo?
Jerson píše:
herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití
Matyášova postava je tedy pěkný idiot.
Matyášovi se nejspíš jen plete in a out of character mluva.
Jerson píše:
eustále říkal, že jeho noční vidění je magické, takže ho nedostatek světla vůbec netrápí,
Ale to měl pravdu.
Jerson píše:
chtěl lézt do chodby označené na nalezené mapě lebkou jen kvůli tomu, aby byla nějaká sranda,
Znám až moc dobře.
Jerson píše:
při vyrážení dveří se s Nikol začali bavit o tom, kdo má největší sílu (jako číslo u síly)
Jojo, to taky občas dělám, ale když to není moc často, tak se to dá snést.
Jerson píše:
Taky není stavěná na to, aby postavy vyvolaly několik bojů za sezení a ve všech vyhráli.
Tohle je asi důležitá část pro hráče, se kterou by měli být srozuměni. Chápu, proč to tak máš, jen na to je třeba hráče připravit a ne každý bude nadšen, protože třeba inklinuje právě k těm vítězným bojům.
Jerson píše:
Matyáš začal herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití
Dobrá příležitost ukázat mu, jak by se to dalo ve hře odehrát lépe, aby to vyznělo "herně". Asi hráli takhle metagamově dříve a zvykl si na to.
Taky není stavěná na to, aby postavy vyvolaly několik bojů za sezení a ve všech vyhráli.
Tohle je asi důležitá část pro hráče, se kterou by měli být srozuměni. Chápu, proč to tak máš, jen na to je třeba hráče připravit a ne každý bude nadšen, protože třeba inklinuje právě k těm vítězným bojům.
Jerson píše:
Matyáš začal herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití
Dobrá příležitost ukázat mu, jak by se to dalo ve hře odehrát lépe, aby to vyznělo "herně". Asi hráli takhle metagamově dříve a zvykl si na to.
Jerson píše:
Matyáš začal herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití, na každou mrtvolu "kástil" kouzlo Mockery, neustále říkal, že jeho noční vidění je magické, takže ho nedostatek světla vůbec netrápí, chtěl lézt do chodby označené na nalezené mapě lebkou jen kvůli tomu, aby byla nějaká sranda, a při vyrážení dveří se s Nikol začali bavit o tom, kdo má největší sílu
Tolik o tom, jakou hru chce tenhle hráč hrát. Ne, že by od tebe už dřív nepadlo dost flagů v tomhle smyslu, ale tohle je definitivní potvrzení.
Když už máte tak rádi špatná přirovnání: Je to asi jako kdybyste oba přijeli na olympiádu, ovšem ty na matematickou a on na sportovní. A pak si vzájemně ukazovali, jak se správně soutěží...
Log 1=0 píše:
Matyášova postava je tedy pěkný idiot.
O postavu mu vůbec nejde. Nebo teda jde, ale úplně jinak, než jsme zvyklí. Zajímá ho, jakou bude dávat damage, ne jaký to bude dávat smysl ve ficki.
Matyáš začal herně mluvit o tom, že nalezenou vodu použijou pro sebe, protože další dvě postavy jsou jen support damage dealeři a teď v boji méně důležití, na každou mrtvolu "kástil" kouzlo Mockery, neustále říkal, že jeho noční vidění je magické, takže ho nedostatek světla vůbec netrápí, chtěl lézt do chodby označené na nalezené mapě lebkou jen kvůli tomu, aby byla nějaká sranda, a při vyrážení dveří se s Nikol začali bavit o tom, kdo má největší sílu
Tolik o tom, jakou hru chce tenhle hráč hrát. Ne, že by od tebe už dřív nepadlo dost flagů v tomhle smyslu, ale tohle je definitivní potvrzení.
Když už máte tak rádi špatná přirovnání: Je to asi jako kdybyste oba přijeli na olympiádu, ovšem ty na matematickou a on na sportovní. A pak si vzájemně ukazovali, jak se správně soutěží...
Log 1=0 píše:
Matyášova postava je tedy pěkný idiot.
O postavu mu vůbec nejde. Nebo teda jde, ale úplně jinak, než jsme zvyklí. Zajímá ho, jakou bude dávat damage, ne jaký to bude dávat smysl ve ficki.
York píše:
O postavu mu vůbec nejde. Nebo teda jde, ale úplně jinak. Zajímá ho, jakou bude dávat damage, ne jaký to bude dávat smysl ve ficki.
Což při jeho věku celkem chápu, to není až tak neobvyklé.
Nejde přitom pominout fakt, že to, jaký dává postava smysl ve fikci, je dost subjektivní a zažil jsem nemálo diskusí o konkrétních postavách, jestli jsou či nejsou v rámci dané hry smysluplné, na druhou stranu, jaký dává postava damage, je zcela objektivní kritérium :) A pro některé hráče důležitější než co jiného. Protože je pro ně měřítkem možné úspěšnosti dané postavy v rámci hry. Jo, není to tu populární přístup, vím.
O postavu mu vůbec nejde. Nebo teda jde, ale úplně jinak. Zajímá ho, jakou bude dávat damage, ne jaký to bude dávat smysl ve ficki.
Což při jeho věku celkem chápu, to není až tak neobvyklé.
Nejde přitom pominout fakt, že to, jaký dává postava smysl ve fikci, je dost subjektivní a zažil jsem nemálo diskusí o konkrétních postavách, jestli jsou či nejsou v rámci dané hry smysluplné, na druhou stranu, jaký dává postava damage, je zcela objektivní kritérium :) A pro některé hráče důležitější než co jiného. Protože je pro ně měřítkem možné úspěšnosti dané postavy v rámci hry. Jo, není to tu populární přístup, vím.
LokiB píše:
Což při jeho věku celkem chápu, to není až tak neobvyklé.
Tohle nemá co dělat s věkem. Nejde o nějakej "nedospělej" styl hry (naznačovat to je docela neuctivé, btw), ani menšinovej. Drtivá většina hráčů PC her, zejména MMOček, přistupuje ke hře právě takhle. Nemálo z nich už jsou dneska dědové a babičky.
Což při jeho věku celkem chápu, to není až tak neobvyklé.
Tohle nemá co dělat s věkem. Nejde o nějakej "nedospělej" styl hry (naznačovat to je docela neuctivé, btw), ani menšinovej. Drtivá většina hráčů PC her, zejména MMOček, přistupuje ke hře právě takhle. Nemálo z nich už jsou dneska dědové a babičky.
ShadoWWW píše:
Wow. Kdy je první session? :-)
:-) Na to odvést takovouhle zápletku nejsem dostatečně dobrý GM.
Jerson píše:
Tak zrovna věci ničivější než anthrax nelze přidat jedním hráčem :-)
Tak nestačí, když ten hráč přesvědčí dostatek spoluhráčů, že to bude cool a že ho mají podpořit?
A teda schopný hráč by tohle nepřidal najednou, ale postupně přidával prvky a jejich interakce tak, aby později (Třeba o deset misí později) dokázal nějakou ničivou věc sestrojit. :-)
LokiB píše:
Jo, není to tu populární přístup, vím.
Myslím si, že není populární ve smyslu "většina z lidí na kostce tímto způsobem úplně nehraje", než že bychom se na něj přímo mračili. I když, to rýpání do "bojových deskovek" ... no, vlastně nevím. Tak aspoň za mně - pokud ten styl hráče baví, tak na něm není vlastně nic špatnýho. :-)
York píše:
O postavu mu vůbec nejde. Nebo teda jde, ale úplně jinak, než jsme zvyklí. Zajímá ho, jakou bude dávat damage, ne jaký to bude dávat smysl ve ficki.
To nemění nic na tom, že ve fikci je jeho postava pěkný idiot. :-)
Wow. Kdy je první session? :-)
:-) Na to odvést takovouhle zápletku nejsem dostatečně dobrý GM.
Jerson píše:
Tak zrovna věci ničivější než anthrax nelze přidat jedním hráčem :-)
Tak nestačí, když ten hráč přesvědčí dostatek spoluhráčů, že to bude cool a že ho mají podpořit?
A teda schopný hráč by tohle nepřidal najednou, ale postupně přidával prvky a jejich interakce tak, aby později (Třeba o deset misí později) dokázal nějakou ničivou věc sestrojit. :-)
LokiB píše:
Jo, není to tu populární přístup, vím.
Myslím si, že není populární ve smyslu "většina z lidí na kostce tímto způsobem úplně nehraje", než že bychom se na něj přímo mračili. I když, to rýpání do "bojových deskovek" ... no, vlastně nevím. Tak aspoň za mně - pokud ten styl hráče baví, tak na něm není vlastně nic špatnýho. :-)
York píše:
O postavu mu vůbec nejde. Nebo teda jde, ale úplně jinak, než jsme zvyklí. Zajímá ho, jakou bude dávat damage, ne jaký to bude dávat smysl ve ficki.
To nemění nic na tom, že ve fikci je jeho postava pěkný idiot. :-)
York píše:
Tohle nemá co dělat s věkem. Nejde o nějakej "nedospělej" styl hry (naznačovat to je docela neuctivé, btw), ani menšinovej. Drtivá většina hráčů PC her, zejména MMOček, přistupuje ke hře právě takhle. Nemálo z nich už jsou dneska dědové a babičky.
Ale kule neuctivé.
přechod: zajímají mě víc čísla > zajímá mě víc hraní role postavy, je s postupujícím věkem častější než opačným směrem.
Tohle nemá co dělat s věkem. Nejde o nějakej "nedospělej" styl hry (naznačovat to je docela neuctivé, btw), ani menšinovej. Drtivá většina hráčů PC her, zejména MMOček, přistupuje ke hře právě takhle. Nemálo z nich už jsou dneska dědové a babičky.
Ale kule neuctivé.
přechod: zajímají mě víc čísla > zajímá mě víc hraní role postavy, je s postupujícím věkem častější než opačným směrem.
Ono to není tak jednoduché, protože Matyáš si sice stěžoval, že se málo bojovalo, ale zásadně chodil uprostřed rady a odmítal bojovat (sice měli jen pár zbraní, ale ani pochodní to nechtěl zkusit.)
A já jim říkal, aby zkusili mluvit v roli, nicméně to nemělo žádný vliv.
Jinak ta odlišná pravidla - tam kde ostatní házeli proti 15 si Lucka tahala jednu nebo dvě karty. Žádné zranění jsem jim stejně nepočítal (když Matyáš seslal nějakou bouři, která v chodbě okolo něj shodila část stropu a trochu je vše všechny zasypala sutí a prachem.) Ondra byl schopen lépe popsat sesílání blesku, jen se jím netrefil (hodil 3).
A to že by magické vidění bylo úplně stejně dobré na světle jako v naprosté tmě je prostě blbé, když se proberou jen v rubáši, poblíž dohořívá poslední svíčka, a jedna z postav má pořád přístup "no a co, mně to nevadí".
A já jim říkal, aby zkusili mluvit v roli, nicméně to nemělo žádný vliv.
Jinak ta odlišná pravidla - tam kde ostatní házeli proti 15 si Lucka tahala jednu nebo dvě karty. Žádné zranění jsem jim stejně nepočítal (když Matyáš seslal nějakou bouři, která v chodbě okolo něj shodila část stropu a trochu je vše všechny zasypala sutí a prachem.) Ondra byl schopen lépe popsat sesílání blesku, jen se jím netrefil (hodil 3).
A to že by magické vidění bylo úplně stejně dobré na světle jako v naprosté tmě je prostě blbé, když se proberou jen v rubáši, poblíž dohořívá poslední svíčka, a jedna z postav má pořád přístup "no a co, mně to nevadí".
Jerson píše:
A to že by magické vidění bylo úplně stejně dobré na světle jako v naprosté tmě je prostě blbé
Pokud má postava v DnD vidění ve tmě (rasová vlastnost), tak v naprosté temnotě vidí černobíle, jinak tam (defaultně) žádná změna není.
A není to blbě, jenom to je něco, co tobě nesedí a nevyhovuje. :-)
A to že by magické vidění bylo úplně stejně dobré na světle jako v naprosté tmě je prostě blbé
Pokud má postava v DnD vidění ve tmě (rasová vlastnost), tak v naprosté temnotě vidí černobíle, jinak tam (defaultně) žádná změna není.
A není to blbě, jenom to je něco, co tobě nesedí a nevyhovuje. :-)
LokiB píše:
přechod: zajímají mě víc čísla > zajímá mě víc hraní role postavy, je s postupujícím věkem častější než opačným směrem.
To je sice nejspíš pravda, ale celkem zákonitá: Noví hráči tabletop RPGček, zejména DnD, se skoro určitě rekrutují převážně z hráčů PC her. Takže drtivá většina nováčků má zažitý styl hry "zajímají mě hlavně čísla" a tudíž se k němu nemohou s věkem "dopracovat", protože u něj už jsou. Takže logicky naměříš skoro výhradně příklady přechodu opačným směrem :-)
přechod: zajímají mě víc čísla > zajímá mě víc hraní role postavy, je s postupujícím věkem častější než opačným směrem.
To je sice nejspíš pravda, ale celkem zákonitá: Noví hráči tabletop RPGček, zejména DnD, se skoro určitě rekrutují převážně z hráčů PC her. Takže drtivá většina nováčků má zažitý styl hry "zajímají mě hlavně čísla" a tudíž se k němu nemohou s věkem "dopracovat", protože u něj už jsou. Takže logicky naměříš skoro výhradně příklady přechodu opačným směrem :-)
Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.