Strahd a van Richten

Tento příběh nás zavede do temných děsů nechvalně proslulého pána Havranohřadu (Ravenloftu). Hrabětě Strahda von Zaroviče a přinese trochu světla v záblescích naděje, které skýtá Strahdův rival, mistrovský lovec nestvůr Dr. Rudolf van Richten. Začíná pasáží z pohledu jediného přeživšího brutálního útoku, který unikl s poškozeným exemplářem tajuplné knihy… autor: Sterling Hershey
Napsal Alnag

Zoufalý příchod

Madam Zpěváková! Pátral jsem po Vistanijské karavaně celé týdny. Zabralo mi mnoho dní vás dohnat. Jste zjevně ve spěchu, ale já vás přesto prosím, naléhám, potřebuji informace, které mi může poskytnout jen Vistani… Ano, mohu zaplatit… Ano, bude mi ctí jet s vámi ve voze, zatímco budeme hovořit. Rozhodně si nepřeji vás za této temné noci zpomalovat…

Madam, prosím odložte tarokkové karty a křišťálovou kouli. Nehnal jsem se za vámi mnoho líg pro pouhou věštbu nebo proroctví. Víte, jsem posledním svého rodu. Asi před měsícem byl náš statek za noci napaden. Když jsem slyšel výkřiky rodiny a přátel, zpanikařil jsem a vyběhl ven, do kraje. A když nadešlo ráno a já se vrátil jsem se domů, zahanben strachem a zbabělostí, zjistil jsem, že všichni od služebných až po staršinu našeho rodu byli brutálně povražděni. Když jsem viděl jejich polámaná těla, mou hanbu a strach nahradil hněv a touha po odplatě. Při hledání přeživších jsem narazil na opálené zbytky této knihy v krbu zničené knihovny mého otce.

Jak vidíte, je téměř zničená. Vše, co dokáži přečíst, je její titul, Van Richtenův průvodce upíry. Můj otec se zřejmě s jedním z těchto zlých tvorů dostal do křížku a hledal radu, jak je zničit předtím, než si ho ten tvor oné děsivé noci našel.

Lidé říkají, že Vistani vědí o upírech mnohé. Prosím povězte mi, jak je porazit. Řekněte mi o tom van Richtenovi – zná prostředek jejich zničení?

První upír

Ó ano, mladíku, víme o upírech. Někteří říkají, že až příliš mnoho. Jsem si jista, že jsi byl varován, aby sis na Vistani dával pozor.

Jsi ale bláhový, že tak rychle zavrhuješ mé mystické síly a důležitost čtení v osudu. Konec konců, jak jinak bych věděla, že přicházíš? Naštěstí pro tebe jsem předvídala tvůj příchod, tvé zoufalství i váhu tvého měšce. Jinak by touhle dobou byla karavana o mnoho světů dál a ty bys bloudil dlouhou prázdnou silnicí.

Tvůj otec měl neuvěřitelné štěstí, že získal jeden z van Richtenových svazků. Na tvůj rod dopadne velká hanba za to, že byl zničen, zatímco byl ve vaší péči. Ne všichni té ztráty budou želet, rozhodně ne upír, který jej zničil. Možná ani Vistani… no, rozhodně ne všichni Vistani.

Van Richten je jméno, které dobře známe. Vistani jsou svým způsobem zodpovědní za to, jakým směrem se vydal jeho osud. Nebýt našich příbuzných van Richtenova nenávist k upírů, jeho nikdy nekončících bitva proti nadpřirozenu ani jeho detailní manuskripty by nikdy nevznikly. Zachránil nesčetně smrtelných duší. Jeho texty umožnili dalším zničit tisíce strašlivých nestvůr a nečistých tvorů. I přesto by nám za naši inspiraci nepoděkoval. Jak zjistíš, má plné právo Vistani nenávidět.

Ale abys porozuměl van Richtenovi, musíš nejdřív pochopit jeho největší nepřátele – upíry. Pokud se chceš utkat se svým upírem, mohu tě nasměrovat na tu správnou cestu. Ale poradíš si s tím? To teprve uvidíme.

Takže, mladíku, musíme začít s takzvaně prvním upírem. A máš právo být ohledně toho označení skeptický. Je nepravděpodobné, že by byl prvním upírem, který chodil po zemi. Na druhou stranu se říká, že je prvním, kterého vytvořila sama smrt. Rozhodně byl však prvním upírem v jeho nyní proslule soužené zemi – Barovii.

Triumf a tragédie

Hrabě Strahd von Zarovič byl Barovijským vládcem. Vistani jej znají ještě lépe, než van Richten. Naši lidé cestují mnoha zeměmi a někteří z nich rádi sídlí v Barovii – aby byli Strahdovi nablízku.

Ano, mladíku, známe upíry. Známe i toho nejznámějšího z nich. Osobně, řekli by někteří…

Strahd vyniká v klamu a manipulaci. Většina jeho poddaných, lidé Barovie, věří, že je to normální muž. Byť mu říkají „ďábel Strahd“ myslí si, že je to jednoduše neuvěřitelně starý muž v dlouhé linii von Zarovičů. Je jedno jak se jim to pokusíte vysvětlit, pravdu nikdy neakceptují.

Ale věř mi, mladíku, jen máloco na Barovii nebo jejím pánu se dá považovat za normální. Před dávnou dobou dorazil Strahd do Barovie jako přísný šlechtic, ale v zásadě s dobrými úmysly. Byl úspěšným dobyvatelem a jeho armáda se v této krajině usadila. Strahd svolal svou roztroušenou rodinu, aby se k němu připojila na hradě Havranohřadu, jeho nové rezidenci a sídle moci.

Možná tomu ještě nerozumíš, ale roky války a smrti těžce dopadají i na ty největší z vůdců. Strahd litoval let svého mládí, která ztratil ve svém dobyvačném úsilí. V jeho mysli se usadila zlověstná temnota.

Strahd vládl Barovii nelítostně. Byl však autoritářský, nikoliv skutečně zlý. Byl to jiný druh ztráty, co ho dohnalo k šílenství.

Už jsi poznal lásku, mladíku? Ano? Neopětovanou lásku? Pak znáš bolest soužení, žálivosti ba dokonce šílenství, které může postihnout ty, jejichž city jsou odmítnuty tím, koho zbožňují.

Hrabě von Zarovič se prostě a jednoduše zamiloval. Byla to mladá žena jménem Taťána. Zbožňoval ji a pronásledoval. Samozřejmě, že jej odmítla. Nazývala jej „staršinou“ i hůř. Takové zacházení pošramotilo jeho ego. Strahd věděl, že jej odmítla, protože v něm neviděla nic než stáří a smrt.

Ale bylo hůř, Taťána se zamilovala do Sergeje, Strahdova mladšího bratra. Od okamžiku, kdy Sergej dorazil na Havranohřad se zbytkem rodiny, jím Strahd opovrhoval pro jeho mládí a pohlednost. Slova o jejich zásnubách Strahda zdrtila. Žárlivost a zklamání poslaly jeho duši na temnou stezku.

 Protože Strahd se nevzdal, dokonce ani smrti ne. Namísto toho využil svých mystických schopností, aby se smrtí uzavřel pakt. V den Sergejovi svatby tuto dohodu se smrtí završil zavražděním svého bratra.

Taťána před Strahdem utekla, odmítaje jeho pokusy se ospravedlnit. Hradní stráže hraběte během pronásledování zastřelily. Zcela pohlcena žalem a děsem se Taťána vrhla z hradeb Havranohřadu. Zmizela v mlhách tisíce stop pod ním.

Hrabě měl na svá zranění zemřít, jako by se to stalo každému normálnímu muži. Ale pakt zachránil jeho život, svým způsobem. Nezemřel, protože zemřít nemohl. Stal se nemrtvým. Stal se upírem a jeho hněv dopadl na všechny svatebčany.

No, mladíku, a teď musíš pochopit, že upíři jsou obvykle vytvářeni jinými upíry. Ne tak Strahd. Taková byla povaha jeho smlouvy se smrtí, že byl schopen ji spojit se svou nezlomnou vůlí a zmařit plány své vlastní smrtelnosti.

Strašlivá proměna

Barovijské země se změnily, když se Strahd zrodil do neživota. Od těch časů se osud lidí zde žijících stal ještě temnějším.

Hranice Barovie obklopila nepřirozená mlha. Obyvatelé zjistili, že jsou lapeni, a že mají pramálo kontaktu s vnějším světem. Kdokoliv se pokusil projít mlhami se octil zpět v Barovii… nebo už o něm nikdo nikdy neslyšel.

Kdokoliv, kromě Vistani, abychom byli přesní. Pronikáme mlhami, jak si zamaneme, a mlhy se jsou nám otevřeny. Občas sebou dokážeme vzít i jiné, byť ti, kteří o této naší schopnosti vědí, zřídkakdy žádají naši pomoc. Cestovatelé se bojí, že je necháme v nějaké zlé říši nebo je opustíme uprostřed mlh. Takové obavy nejsou zcela neopodstatněné…

Barovijští se zřídkakdy pokoušejí uniknout. Po transformaci upadli do příznačného stavu myšlení a nemají problém prodlévat ve své vlastní zemi. Strašliví tvorové a mocní nemrtvý se toulají nocí. Nikdo se po západu slunce neodvažuje vystrčit nos. Nikdo ani neotevře po setmění své dveře, ani v odpověď na výkřiky či prosby přátel nebo sousedů.

Posléze jsme odhalili, že se Barovie přesunula do Stínopádu, vytvářejíc svou vlastní říší obklopenou hranicí mystické mlhy. Strahd vládne nad mnoha aspekty své domény a dokáže sledovat některé události. A co víc, mlha lapila Strahda stejně úspěšně jako všechny ostatní. Je na tom stejně jako jeho poddaní, nemůže odejít…

Bylo by chybou myslet si, že je Barovie otevřena jen cestovatelů z řad Vistani. Občas se mlhy obklopující Barovii tajuplně objeví v daleko ležících světech či zemích. Cestovatelé, kteří vstoupí do oblaku obyčejné páry nebo mlhy husté jako mléko z ní vyjdou v Barovii. Většina nikdy neunikne a je nucena se stát trvalými obyvateli. Pár zjistí, že my mohli být schopni odejít, pokud porazí temného vládce, Strahda samotného.

A možná tě překvapí, mladíku, že během desítek let se několika málo podařilo i úspěšně uniknout. Byť si vydobyli svou svobodu, Strahd nebyl nikdy zcela poražen. I v těch chvílích, kdy zmizí na týdny či celé měsíce pokračují Barovijští ve svých prostých životech, připraveni vrátit se domů s každým soumrakem. Vědí, co by se jinak mohlo stát.

Dosud nepoznaní nepřátelé

Mocní lidé a zlí tvorové nejsou nikdy bez nepřátel. Je-li postavení jedince měřeno kvalitou jeho protivníků, co vypovídá o hraběti Strahdovi von Zarovičovi a doktoru Rudolfu van Richtenovi, že jsou sobě vzájemně nejzavilejšími oponenty? Změní nějak tvůj pohled, když uvážíš, že se tento nejznámější lovec nestvůr smrtelného světa se svým nejhorším protivníkem nikdy osobně nestřetl?

Nu, mladíku, nejjednodušší odpověď zní, že tenhle příběh ještě neskončil. Možná jednoho dne vybojují epický duel tesáků proti kladivu a kůlu. Pro teď je přesnější říci, že jsou zaujati méně patrnou formou konfliktu.

Svým způsobem jsou si Strahd a van Richten podobnější, než by si dobrák doktor byl ochoten přiznat. Oba dávají přednost tomu své protivníky přelstít. Oba užívají násilí, když se jim to hodí. Oba manipulují nebo rekrutují druhé, aby bojovali jejich bitvy, byť jejich metody se liší. Říká se, že van Richten dokonce do Havranohřadu vstoupil, ale jen aby získal informace, ne aby se střetl se Strahdem v boji.

Jsem si jistá, že se van Richten Strahda bojí. Jen blázen by se nebál. Brzdí tahle emoce van Richtenovu ruku? Pochybuji. Van Richten pohrdá upíry nade vše jiného. Jem si jistá, že i přes jeho obavy je odhodlán najít způsob Strahdova skutečného a trvalého zničení.

Barovijského pána nelze odpravit tak, jako normální upíry. V některých koutech světa se povídá, že upíry může zničit denní světlo. A vskutku Strahd slunce nesnese a pře den podřimuje. I když je ale zničen fyzickým útokem, magickou silou nebo jiným násilným způsobem, vždy se, nakonec, navrátí. Coby smrtelník, má van Richten jen jeden život, který může v takové konfrontaci riskovat. A ještě horší by bylo nemrtvým protivníkům podlehnout a stát se jedním z nich. Takže je právem opatrný před ďáblem Strahdem.

Koho by Vistani v takové konfrontaci podpořili? Zbrklé dítě! Neurážej nás. Ti, kteří jednají se Strahdem tak činí výměnou za jiné příležitosti. Vistani netouží poskytnout žádnou podporu. Bude-li Strahd zničen, Vistani pojedou prostě dál. Bude-li van Richten zabit, Vistani nebudou plakat. Vistani slouží jen sami sobě.

Ten poslední fakt je důvodem, proč tě jiní před Vistani varovali. Je to důvod, proč nám nevěří. Říkají, že bychom prodali kohokoliv při první příležitosti, pokud by cena za něj byla ta pravá. Občas, mají pravdu. Naštěstí pro tebe, dnes mi postačí tvoje zlato…

Vskutku, Vistani znají Barovii dobře, ale nejsme omezeni na tu říši nebo jakoukoliv jinou. Barovie není jedinou doménou děsu, která je ve Stínopádu držena v izolaci. Ve skutečnosti odtud pramení další podobnost mezi Strahdem a dobrákem doktorem – protože van Richten pochází z další izolované domény děsu zvané Darkon.

To místo je mimo dosah hraběte von Zaroviče, ale je zrovna tak nebezpečné jako Barovie. Mnohé z těch samých děsivých nadpřirozených bytostí číhají v obou říších, stejně jako v tomto světě. Možná jsou to mlhy, co jim dovoluje mezi nimi přecházet.

Izolace Darkonu je důvodem, proč nejsem překvapena, že jsi nikdy o van Richtenovi neslyšel, dokud jsi nenašel tuto ohořelou knihu. Její získání tvým otcem musí být dlouhým příběhem na konci obtížné pouti. Není sice první z van Richtenových manuskriptů, které dosáhly tohoto světa, ale taková událost je vskutku vzácná.

Otcovská láska

Takže jsme došli k tvému nástroji odplaty, mladíku – knize a jejímu autorovi. Možná by s tebou van Richten dnes nesdílel tvou násilnou motivaci, ale rozhodně by jí rozuměl. Prožil si svou vlastní bolest a pukající srdce.

Doktor Rudolf van Richten byl kdysi skromným, nenáročným praktikantem medicíny. Jeho chirurgická zručnost byla spíš průměrná, ale byl zdatným bylinkářem. Možná mohl pokračovat ve své tiché kariéře, nebýt intervence osudu a Vistani.

Před mnoha lety unesl kmen Vistani van Richtenova syna, Erasma. Chlapec byl prodán upírovi velké moci a dobrého postavení zvanému baron Metus. Žádný Vistani, který o tomto incidentu ví se neuráčil prozradit, co je k tomu přimělo – zda měli Vistani za doručení chlapce od Meta něco získat nebo zda je baron manipuloval nebo uplácel, aby pro něj skutek vykonali. Každopádně se van Richten okamžitě jal únosce stopovat a nakonec je dohnal v Barovii.

Pak, poté co z únosců dostal místo pobytu svého syna vyrazil k baronově sídlu a konfrontoval upíra přímo. Metus reagoval tou nejnižší formou pohrdání, věnuje van Richtenovi toliko šklebek a smích předtím než byl doktor z jeho přítomnosti vykázán. Samozřejmě, že kdyby v tu chvíli zvolil van Richten přímý útok, potkal by se s totální zkázou. Protože to ještě nebyl velkým lovcem.

Takže se van Richten stáhl na území těsně za hranicemi baronova sídla a začal zvažovat svůj další krok. Doktor byl šokován, když k němu namísto toho přišel jeho syn. Bylo to strašlivé setkání. Upír Erasma pokřivil a chlapec se stal nemrtvým. Prosil svého otce, aby jej ihned zabil, předtím než zapomene, jaké to je být člověkem a stane se jen dalším zlým tvorem lovícím obyvatele světa.

Van Richtenovi to lámalo srdce, ale obával se, čím by se Erasmus mohl stát. Jak vidíš, mladíku, když bojuješ s upírem, musíš být připraven tu bestii zabít, bez ohledu na to, jaké tělo obývá nebo jakou duši kdysi měl. Van Richten tomu všemu rozuměl a proto svého syna zabil…

Řekni mi, mladíku, udělal bys to samé? Pokud by upír pokřivil tvého otce, vzal bys kladivo a kolík a prohnal jej srdcem svého ploditele? Uvědomuješ si ve svém hladu po odplatě, že selhání z tebe může udělat právě to, čím nejvíc pohrdáš? Jsi ochoten vystavit tvé zbývající přátele a rodinu riziku svého selhání?

Víš, ptám se tě proto, že baron Metus se pomstil okamžitě. Když se van Richten vrátil domů, nalezl svou ženu mrtvou – dluh splacený, v baronových očích, v naturáliích. Naplněn zoufalstvím a pomstichtivostí, se van Richten vzdal léčení a zasvětil svůj život zničení barona Meta a všech jeh druhu.

Světlo v příšeří

Van Richtenův hněv byl v prvních chvíli přirozeně namířen proti upírům. Poté co dokončil úplné zničení barona Meta, zvážil van Richten znovu svoje motivy. A rozhodl se odvrátit z cesty odplaty a začít tyto strašlivé tvory studovat.

Brzy připadl na další velké děsy a hrozby světa. Nejprve a předně studoval další nemrtvé, kteří jsou s upíry spřízněni ve smysly jejich zlovolného neživota. Toto poznání jej dovedlo k pravdě o dalších nepřirozených a nadpřirozených tvorech. Některé příběhy zpočátku považoval jen za lidové pověry. Jenom osobní setkání s tvory jako jsou vlkodlaci, mu otevřelo oči.

Stále hnán ztrátou svých milovaných, snažil se svou zemi těchto děsů zbavit a sdílet své vědění s těmi, kteří by toho byli též schopni. Van Richten dával přednost navedení špatným směrem a úskok před osobním bojem. Konec konců, byl léčitelem a učencem, který cítil, že byl donucen vyvinout i nová nadání, aby přežil a mohl tak pomoci ostatním.

Během svých studií odhalil van Richten plnou realitu existence Darkonu – byla to říše lapená ve Stínopádu. Jak se v tomto bouřlivém moři dostal z jedné říše do druhé? Možná oklamal či uplatil Vistanijského průvodce, aby jej provedl mlhami. Možná že mu mlhy samy dovolily cestovat mezi doménami. Jakkoliv toho dosáhl, odhalil van Richten pravdu o Baroviia Strahdově spojení s touto děsivou doménou a když tak činil i skutečnou Strahdovu podstatu.

Nyní bys sis, mladíku, měl uvědomit, že jak lidé stárnou, začínají víc myslet na svůj odkaz a na svůj dopad na svět. Van Richtenovy záznamy a distribuce jeho vědění jsou fantastická témata. V jeho bylinkářském obchodě v Darkonu napsal van Richten nesčetně manuskriptů, každý o jiné nestvůře, souborně nazývané Van Richtenovy průvodce.

Uvnitř těchto knih, zaznamenal pozorování a poznámky odhalující důležité aspekty chování, slabin a schopností jeho kořistí. Někteří, kteří v těchto svazcích čtou, nikdy neuvěří, že ti tvorové zde popsaní skutečně existují. Nicméně van Richten doufá, že ti kteří takovou informaci budou potřebovat – ti, kteří tento děs zažili z první ruky – naleznou jeho knihy a objevy klíčové pro jejich přežití. Možná lidé jako jsi ty a jako byl tvůj otec, mladíku…

No, hodina pokročila, a náš čas je u konce. Kočí za moment zastaví, abys mohl vystoupit. Obávám se, že tvoje hledání pomoci budou dlouhé. Nevím, zdali ti můj příběh pomůže, ale v každém případě předvídám, že poté, co opustíš můj kočár, se se dozvíš o mnoho více. Kromě toho ti nemohu říct nic. Konec konců ses rozhodl, nenechat si číst svůj osud…

„Sbohem, mladíku.“

Epilog

Hlavu plnou příběhů prastarých upírů, děsivých domén a lovců nestvůr jsem vystoupil z vozu Madam Zpěvákové! Ztracen v myšlenkách jsem udělal pár kroků, než jsem si všiml, že se noc stala mlžnější než předtím.

Očekával jsem, že budu stát vedle břehu řeky, která se táhla podél cesty, ale tu jsem neviděl. Opar zamlžil můj zrak. Pak jsem si uvědomil, že to není opar – je to hustá mléčná mlha. Cítil jsem, jak mi podél páteře projel mráz spolu s nově nalezeným pocitem děsu. Otočil jsem se zpět k vozu, ale ten byl pryč. Byl jsem sám v mlze.

Nevěda, co jiného dělat, vykročil jsem. Najdu řeku nebo doménu děsu? Darkon nebo Barovii? Van Richtena nebo ďábla Strahda? Nechali mne Vistani uprostřed nebezpečí?

Najedou jsem si přál, abych si nechal od Madam Zpěvákové vyložit tarokku…

Napsal Alnag 25.08.2013
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 8 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12375903129578 secREMOTE_IP: 54.225.1.66