Možnost řídit svůj pohyb jim právě chci dát, ať už tím že píchnou prstem do slepé mapy a vyrazí nebo se předtím připraví - např. vyšplhá na strom, uvidí dým a vyrazí tím směrem. Mapu mají jen obecnou, bez míst. Průvodce ani znalosti nemají, k tomu se mohou dostat postupně v rámci různých setkání.
Můj nápad byl, že bych ze začátku stanovil SO (hranici) pro úspěch na Přežití či Vnímání vysoko, třeba 20 (hrajeme JaD), protože lezou do zcela neznámého prostředí a možnost zabloudění, setkání s něčím zlým je velká. Postupně, jak budou znát některá místa na mapě, pohyb mezi nimi bude jednodušší, třeba 15, nebo 10, ale když vyrazí do neznámé části, SO opět naroste. Každý úspěch jim dá vodítko - narazí na místo, někoho kdo jim dá informaci, pokud neuspějí, bude taková věc vykoupena např. střetnutím, nebo komplikacemi v podobě počasí, či zapadnutím do bažin. Pokud ale, dejme tomu, naserou pána lesa a dostanou se mu do hledáčku, SO při cestování naroste, protože po jejich stopě pošle své bestie. Reálně bych tak udržoval pouze dvě čísla, jedno pro cesty v neznámém okolí a druhé pro známé cesty a obě bych upravoval na základě akcí postav a akcí okolí. Co nemám vyřešeno je, jako často by se ověřování dělo.
Když bych na to aplikoval Jersonův přístup, pak by mi odpadlo dilema kolik ověření v rámci jedné cesty dát a hrát scénu/ověření/scénu ověření. Postavy by si na tato ověření hodili předem, ovšem zůstává otázka, kolik ověření je akorát, abychom v rámci jedné cesty přes les nehráli deset setkání. Fajn je použít překvapení postav v případě neúspěchu, holt se někdo skrýval lépe než oni. Vybírat náhodně na co narazí nechci, mám podobně jak psal LokiB představu co se kde vyskytuje a podle toho kde by se nacházeli, bych před ně daná setkání kladl. Náhodu bych použil snad pro drobnosti typu studánka, nebo stromy s ovocem.