Zdar, byl jsem vyzván, abych sem postnul zápis z nedávného závěrečného sezení našeho krátkého kuduckého (ano, vidíte dobře) tažení, tak to zkouším.
Kritzujte jemně, je to jenom zápis :-)
„Tohle ti neprojde!“ ozval se z ničeho nic Eredriah.
Bránil se smíchu – Umi se začala zubit a přes náročnost situace sem si dovolila úsměv i já. Dvojka orků se pochechtávala a mágovi se roztřásla ramena, takže musel na chvíli sklopit zbraně. To se zase jednou sešla skupina milovníků psychologických filmů...
Cesta k této povídce byla docela dlouhá a zahrnovala několik samostatných motivací a zdrojů.
Prvním z nich byla zmínka o povídce Flatland z roku 1884, kterou jsem nikdy nečetl. Jen mi přišlo zajímavé, že i ve dvourozměrném světě se může odehrát nějaký příběh.
Druhým inspiračním zdrojem byly obrázky, které jsem náhodou viděl při návštěvě své bývalé školy. Šlo o černobílé pokroucené šachovnice, ve kterých byly další tvary vytvořené pomocí negace barev. Následujících několik let jsem si takové obrázky kreslil a čím dál více mi tyto objekty přišli jako dvourozměrní tvorové.
Třetí motivace bylo prohlášení Jiřího Grygara, že "ve 2D světě nemůžou existovat tvorové z důvodu vpravdě komického - trávící trubice by způsobila, že takové tvorové nebudou držet pohromadě." To mi přišlo velmi krátkozraké. Kdo říká, že v takovém světě musí tvorové požírat nějakou potravu?
Čtvrtou motivací byl názor některých lidí, že v RPG je možné zahrát všechno - když jsem ale předestřel vizi hry v plochém světě, často jsem se setkal s odpovědí, že v takovém světě se nedá nic dělat, tak co by se v něm asi tak hrálo. Nicméně mi trvalo další tři roky, než jsem našel tři hráče, kteří se v plochém světě chtěli zahrát.
Pátou a poslední motivací byla věta "Podle RPG se nedá napsat povídka". Možná že toto není dobrá povídka, ale je to víceméně neupravovaný zápis ze hry.
A ano, JE to poněkud zvláštní povídka. Také je to hodně neobvyklý svět.
Tohle je zápis z naší hry Hunter the Vigil, psaný formou zápisů do "profesního deníku" mé postavy, Jacka Norrmana, soukromého vyšetřovatele. Zápis je rozdělen na stránky zhruba tak, jak jdou za sebou stránky v onom deníku. :) Klidně můžete použít jako herní materiál.
Tenhle kus textu mi leží v počítači už delší dobu a já nevím co s ním. Vznikl všemi těmi nesprávnými způsoby a já pořád váhám, jestli je vhodný k publikaci nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl to zjistit a vyzkoušet průzkum bojem.
Rád bych zde založil téma, kam by jste mohli psát své kvalitní herní zažítky. Podobné téma je na rpg f, ale tam nepřispívá řada lidí d20, kteří mají určitě co nabídnout.
Abych ukázal, co tím myslím, níže je jeden z mých skvělých herních zážitků o kterém jsem již párkrát hovořil, postupem času přidám další.
Rád bych, aby toto byli zápisky věcí, které se stali ve hře. Jedno jestli to napíše hráč, nebo vypravěč. Moc netoužím po teoretickém pitvání, hráčské a herní komentáře jsou vítány!
Tančící dav ztuhl a stáhl se kolem nás.
Jen tak pro výstrahu jsem barmana zastřelil.
„Příště už to neudělá,“ podotknul jsem.
V davu se objevily ostré věci.
Tek vytáhl dva granáty a odjistil je.
„To neuděláš,“ řekl jeden z nich. Upír.
Elf se usmál.
Určitě se vám někdy stalo, že jste četli nějakou knížku a všimli jste si, že hlavní hrdina je pro vás absolutní blbec - vždycky udělá něco, co vy byste kompletně změnili a když potom čtete dál, tak si říkáte "Kdyby ten a ten (ne)udělal to a to,tak by se (ne)stalo to a to!"
Já ale sem tam taky přečtu knížku, kde se hrdina chová přesně podle mých představ a stejně je to trochu nuda, takže nevím...Právě kvůli tomu, že jsem při čtení nemohl ovlivnit chování postav a tím i celý příběh, jsem zkusil gamebooky,ale to už patří jinam.
Co na to vy všichni?
Dotaz na adminy: co vsechno je potreba, aby i Eberron dostal vlastni zalozku, tak jak to navrhoval tusim ShadoWWW v jine diskuzi? Dotaz na vsechny: Meli by jste vubec zajem o samostatny projekt o Eberronu? A byli by jste ochotni nekdo ho spravovat, psat clanky ci prekladat zajimave materialy k nemu?
Dřív byla policistka. Docela dobrá policistka, člen zásahové jednotky. Možná trochu znuděná životem, jednotvárnou prací. Nikdy se nesetkala s ničím neobvyklým, žádná rozervaná hrdla, dokonce jí ani před očima upíři nerozsápali vlastní matku. Přesto ten člověk z ONZOJe přišel za ní.
Tohle jsem přede dvěma měsíci napsal jako svojí slohovou práci na češtinu. Zadání byla povídka na téma "setkání s tajemnem", nicméně originál je psaný rukou a v rychlosti (limit písemky...), takže tohle je trochu upravená verze. V originále byly nějaké trochu neobratné obraty a dialogy byly odfláknuté v rychlosti, čtěte = neskutečně trapné. Jinak se to odehrává ve světě Pavučiny, ve kterém teď hrajem, je to taková... dejme tomu Urbanfantasy, pokud by někoho zajímalo víc, tak jsme na d20 měli k dispozici sekci (PS - bylo to za 1-, prý abych si uvědomil, že to "mohlo být lepší" :)) )
„Jak si přeješ, Ještěrko,“ odvětil jsem tiše, bezvýrazně. „Kdybys...“ načal jsem pak, ale nedokončil.
„Ne...“ zavrtěla zvolna hlavou. „Ne.“
Spěšně, bez ohlédnutí, se vydala pryč.
A já jsem ji nepozorován sledoval až ke dveřím jejího příbytku - jen abych si byl jistý, že jí po cestě nikdo neublíží.
Možná jsem hlupák. Možná ne.
"Jistěže to dělám kvůli penězům, peníze znamenají moc! Mwhahahahahahahahaaaa! Hahaha! Haha. Ha. Podejte mi další nevinné dítě, zardousím ho, aby měli kladní hrdinové víc důvodů mě pronásledovat!"
kapitola osmá
„Mamba…“ Sethi se zamračila. „To není ovoce?“
„Had,“ řekl Tek jakoby mimochodem. „Smrtelně jedovatej.“
„Tři bobule zabijí dospělého vlka?“ zeptala se deckerka.
„To je lýkovec,“ opravila ji Qena. „Keř. Taky jedovatý, má i stejný počet nohou jako mamba, ale je mnohem míň… hm… pohyblivý. A mamba nefotosyntetizuje.“
"Slyšela ste to?" Naklonila se kramářka přes uličku. "Prej už zas řádil, v noci!"
Její sousedka hned věděla, o kom je řeč: "Vážně? Povídejte, kde?"
"Ve skladu hedvábí pana Tionga. Málem ho chytli, prevíti. Prej na něj zas nastražili past, ale on se jim vysmál a zase utek! A jednoho vojáka zabil. A oni se přitom smějou, že prej se mu nepovedlo ani zapálit to hedvábí, jak chtěl. Ale však on na ně vyzraje, dejte na mě, něco chystá. A všechno jim to za nás za všechny spočítá!"
kapitola sedmá - ve které se něco dozvíme, ale stejně ne vše co bychom se dozvědět chtěli...
víc interakce s NPC... a víc, a víc. přiznávám, že se jí valná část odehrávala v mé hlavě a pak přeneseně v povídce... ale do dalších her se to hodilo jak spoluhráčům, tak GM, který to obratně a s chutí zneužíval. a J.E.Scott... ten mi byl nejmilejší =)
Kapitola šestá - ve které jsme měli být o trošku důkladnější
vytváření příběhů na pozadí postav může být záludné. sethi si celou dobu nemůže vzpomenout z jediného důvodu - tehdy ještě nebyl ustanoven jeden poměrně důležitý fakt, který by celé její jednání výrazně změnil.
kapitola čtvrtá - ve které je začínáme už fakt štvát. (alespoň si to rádi namlouváme.)
začíná se formovat zápletka, možní spojenci a pravděpodobní nepřátelé. tady už byl alespoň náznak nějakého pokusu o kvalitně odvedenou práci, co na tom, že to ne vždycky vyjde...
trocha klišoidních scén, ano, stydím se =)
kapitola třetí - ve které se setkáme s někým důležitým
už nám trochu svítá... na scéně se objevují oblíbená npcs, my začínáme projevovat nějaké náznaky osobnosti... teď už to bude jen lepší =P
kapitola druhá - kdy jsme z daleka ještě netušili, jak velké by ty problémy mohly být
*negativní reklama*
tahle, ač druhá v pořadí, byla napsána jako první. nemám ji ráda. ještě více než první, naprosto špatně popisuje charaktery - které v dalších dílech poměrně rychle získávají určitý tvar. a ten děj... a to zpracování... no prostě... trapnýýýý =) jenže je to součást příběhu a těžko by to bez ní fungovalo.
na druhou stranu, je to také jediná povídka, u které existuje rukou psaný originál. až budu jednou slavná, tak ho strašlivě zpeněžím.
Nakonec jsem podlehla nátlaku a dokopala se k jakémusi postupnému zkulturnění svých zápisů z našeho shadowrunu do takové míry, kdy jsem ochotná je zveřejnit.
sama jsem z toho po pravdě trochu nešťastná, protože si uvědomuju pochybnou kvalitu prvních kapitol, ale můžu vám slíbit, že se jak obsah tak zpracování bude postupně zlepšovat.
nesnažím se tu prezentovat naše výkony jako nějaké profesionální zásahy. jsem si vědoma toho, že i naše pojetí světa bylo - především ze začátku, kdy šlo hlavně o výbuchy a loot - ne zcela podle příruček. ale i tak si myslím, že se nám z toho vyvrbil pěkný příběh.
pokud vydržíte, můžete se těšit tak na 25 povídek, které postupně učešu a vypustím =)
pro zjednodušení orientace jsem dodala obsazení a k jednotlivým scénám přidala vyprávěče. přiznám se, že jsem se občas sama musela zamyslet, kdo to sakra...
Slíbila jsem, že přihodím něco ze své tvorby. Toto je úryvek zápisu ze hry ADnD 2e, starý rok a půl. Když to čtu znovu, uvědomuji si svoje stylistické chyby, ale nechce se mi to přepisovat.
Povídka o tom, jak osud zvláštně míchá karty a svět občas dokáže překvapit.
Vznikla zhruba před čtyřmi lety. Původně měla trochu jiný obsah ale v této úpravě není ( snad ) pointa tak průhledná.
Zajímá mě váš názor! První dva střípky z připravovaného textu pro Beluosus, dlouho propracovávané prostředí. Hrál jsem v něm už dvě RPG, textů z něj mám několik. Tenhle je nejčerstvější. Rychlost psaní dalších příspěvků je úměrná tomu jak mě potěší a nabudí vaše reakce, takže se do toho opřete:-) Díky moc!
Tohle je příběh ze středověkého světa s církví, rytíři a vším tím ostatním... plus s vedlejšími světy, pro tuto povídku je z nich podstatná jen Faerie - svět emocí, vášně a života ve všech jeho podobách (krásných, vznosných... krutých, predátorských, parazitických). Fae, kteří faerii obývali, se dělili mezi světlé, čerpající z kladných emocí (to byli to příjemní a sympatičtí) a na temné (to byli ti, kteří byli odrazem predátorství a podobých projevů života), čerpající temnou sílu. K jejich stvoření jsem byl velmi inspirován Feistovou knihou Pohádka (Faerie tale).Casandra byla snoubenka jedné PC. Chovala se dost svérázně a po příjezdu inkvizice proto byla odsouzena k upálení. Tohle je povídka pro hráče, aby out of game věděli, co se s ní vlastně stalo (a ano, je v tom i moje odporná škodolibost vůči tomu hráči, co hrál Antonyho :) )
Válka je jako rozmařilá milenka. Vždycky si bere a málokdy umí dát.
Cos přední nestihl, už nedohoníš. A když tě v bitvě zasáhne protivníkova zbraň, kdepak jsou všechna rána slibovaná.
Tohle je příběh z roku 8000 před naším letopočtem, ze světa Shadowrunu, z doby, kdy magie byla ještě ve své první periodě vzestupu a technologie byla naprosto neznámá.V jednom mém runu jsem vytvořil postavu Enrymora, megamocného elfího mága, který byl proklet nesmrtelností - nikoliv tou že nezemře věkem, ale skutečnou nesmrtelností, kterámu umožňovala přežít výbuch atomovky. Toužil zemřít, ale nemohl. Tohle je příběh o tom, jak to celé začalo. Neví, jak je ta povídka stará, ale minimálně dva roky to budou...
Hoj chlapi a devy,ak máte záujem si prečítať zápisy z nnášho hrania Arcana Evolved - Serathis, môžete ich nájsť tu v článku.Hráčmi sú: Bifi (GM)
Corvus (Rahan)
Dalibor (Wydven)
Dvorax (Tevak)
Joe (Sorchan) (Tahalon†) Thera (Arren)
Tohle je takový příběh z baru ležícím někde mezi světy, který jsem napsal pro jednu mojí kamarádku jako slohovou práci, když jsem se večer nudil a ona ji ráno zoufale potřebovala. Téma bylo "V takové krásné společnosti" a původně to v baru mělo pouze začínat, jenže... příběh té povídky si do baru odskočil "na jedno" a víte přece, jak tohle vždycky dopadne :)
"Svět nad hlavou" je volný překlad názvu původní knihy Davida Cooka "Beyond the Moons", ke které jsem zde i napsal recenzi "Cyklus CLOAKMASTER". Protože se k překladu tohohle díla nemá žádné z našich vydavatelství, rozhodl jsem se si alespoň jednu knížku z téhle řady přeložit pro sebe a tady vám na ukázku přináším úvod a možná časem přihodím i nějakou kapitolu.
Nad vesnici se stahovala bouře, jako každý podzim. Byl opět konec sedmého cyklu po odchodu bohů a tedy i čas oběti, aby byli jejich duchové uplaceni a dále i po odchodu Starých chránili zemi před Stíny Podsvětí. Vždy dítě, jež bylo narozeno nejblíže tomuto datu, bylo odevzdáno Opuštěnému chrámu, aby jeho krev mohla nasytit to, co žije ze Vzpomínky.
Mečem a Křížem je příběh vyprávěný z pohledu jedné postavy, která ho prožila. Dobrodružství vypracováno Lotrandem, odehráváno mnou, Almim, Vaškem a Jardou.
"Co můžu říct o Lin ? Hm... no ona je jak tady ten oheň před tebou... posvítí ti, když pořebuješ světlo, zahřeje tě, když je ti zima, ochrání tě v divočině před zvířaty, a když nedáš pozor, popálí tě. To je Lin." - Felix Longhorn z Tilvertonu
Mám takový nápad :)
Každý, kdo vede hru, asi občas zatouží po nějaké té inspiraci. Hráči postavy se zase rádi chlubí tím, co kde zažili. Proč to tu vlastně nerozebíráme spolu a pěkně to neskloubíme? Neváhejte a pochlubte se tím, co jste zažili jako postavy, nebo připravili pro hráče jako DMové! Stačí i stručně, heslovitě, chápu, že ne každý má na romány... nervy. :))
Pátá část příběhu Leorika, Gotfruy, Hagrida a jejich přátel. O cestě zpět do Bílého města, návštěvě u Sarumana a o konečném vypořádání s vrahem Lukasem.
Chtěl bych Vám představit zdánlivě vedlejší, a přitom ústřední postavu jednoho mého tažení, které dovedlo poměrně početnou družinu z 1. na 10. úroveň, a právě ona mi zajišťovala pestrost zápletek a přitom nenásilnou kontinuitu celého příběhu.
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více
<<
Nová generace d20.cz
Náš web se změnil. Některé věci zůstávají, některé byly upraveny, některé přidány, další odebrány. Přečtěte si o tom >> více
<<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více
<<
