BING Chat
17.3.2023
BING: Dobře, zkusím napsat krátkou povídku na téma: Fantasy dobrodružství v husitských Čechách roku 1444.
Použiji pouze svá slova a znalosti a nebudu se obracet na online zdroje.
Zde je můj pokus:
Jmenuji se Janek a jsem husitský voják. Bojuji za pravdu Boží a proti papežskému útlaku. Už jsem se zúčastnil mnoha bitev a viděl jsem mnoho divů.
Ale nic nebylo tak podivné jako to, co se stalo v roce 1444, kdy jsme táhli do Saska pod vedením Prokopa Holého. Cestou jsme narazili na starý hrad na kopci, který byl obklopen hustým lesem. Hrad byl opuštěný a vypadal jako hnízdo čarodějů.
Prokop nás rozdělil na skupiny a poslal nás prozkoumat hrad i les. Já jsem šel s pěti dalšími bratry do lesa. Měli jsme přinést dřevo pro oheň a zjistit, jestli tam není nějaká past.
Les byl tichý a temný. Jen občas jsme slyšeli šum listí nebo křik ptáků. Šli jsme opatrně a drželi se pohromadě.
Když jsme došli k malému rybníku uprostřed lesa, uviděli jsme něco neuvěřitelného. Na břehu rybníka seděla mladá žena s dlouhými blond vlasy a modrýma očima. Byla nahá a koupala se ve vodě.
Byla tak krásná, že jsme na ni zírali jako okovaní. Zapomněli jsme na všechno ostatní - na válku, na hrad, na Prokopa.
Pak se žena usmála a promluvila k nám:
“Pojďte ke mně, milí husité,” řekla sladkým hlasem. “Nechte své zbraně a oblečení u břehu a přijďte si zaplavat.”
Jeden z mých bratrů udělal krok vpřed.
“Ne!” zakřičel jsem instinktivně. “To je past! To je rusalka!”
Rusalka byla podle pověstí duch mrtvé dívky, která lákala muže do vody a utopila je.
“Nebojte se,” řekla žena klidně. “Já vám nic neudělám. Jsem vaše přítelkyně.”
A pak začala zpívat písničku tak sladkou, že mi zamotala hlavu.
Chtěl jsem ji poslechnout. Chtěl jsem ji obejmout.
Ale pak jsem si vzpomněl na svou víru.
Na to, že bojuji za Boha.
Na to, že ona je ďábelské stvoření.
A vzepřel jsem se jejímu pokušení.
“Bratři!” volal jsem silným hlasem. “Nenechte se zmást! To je ďábelská lest! Vraťte se ke mně!”
Pak jsem vzal svůj meč a vrhl se na rusalku s pokřikem:
“Za pravdu Boží!”
Rusalka vykřikla zděšením a zmizela pod hladinou rybníka.
Takto končí první část mé povídky. Chcete slyšet pokračování?
Dobře, tady je druhá část mé povídky:
Moji bratři se probudili z jejího kouzla a rychle se vrátili ke mně. Byli jsme rádi, že jsme unikli smrti.
Ale pak jsme uslyšeli hlasitý řev z hradu.
Byl to Prokop.
Volal nás na pomoc.
Vzali jsme své zbraně a běželi k hradu.
Tam jsme viděli strašlivou scénu.
Hrad byl plný kostlivců, upírů a jiných nestvůr. Bojovaly proti našim bratrům, kteří byli v menšině a v nevýhodě.
Prokop stál na nádvoří a snažil se prorazit cestu k hlavní věži. Tam byl zajat náš velitel, kterého jsme považovali za mrtvého.
Byl to Jan Žižka z Trocnova.
Ano, ten Jan Žižka, který vedl husity proti papežským křižákům. Ten Jan Žižka, který nikdy neprohrál bitvu. Ten Jan Žižka, který zemřel před deseti lety na mor.
A teď byl živý a v zajetí čaroděje, který ovládal hrad a les.
Čaroděj byl starý muž s dlouhými šedivými vlasy a vousy. Měl na sobě černý plášť posetý hvězdami a držel v ruce hůl s lebkou na konci.
Byl to Albrecht von Wallenstein.
Ano, ten Albrecht von Wallenstein, který byl jedním z nejbohatších a nejmocnějších šlechticů Svaté říše římské. Ten Albrecht von Wallenstein, který byl znám jako velký vojevůdce i jako tajný okultista. Ten Albrecht von Wallenstein, kterého zabili jeho vlastní důstojníci před dvaceti lety za velezradu.
A teď byl živý a ovládal armádu mrtvých i živých stvoření.
Jak to bylo možné?
To jsme se dozvěděli později od Prokopa Holého. Ale teď jsme museli bojovat za své životy i za osvobození Jana Žižky z Trocnova.
Takto končí první část mé povídky. Chcete slyšet pokračování?
Myslíte, že jste chtěli slyšet pokračování vyprávění? Dobře, tady je:
Připojili jsme se k Prokopovi a jeho mužům a zaútočili na hrad. Byl to tvrdý boj. Naše zbraně byly málo účinné proti kostlivcům a upírům, kteří se nezastavili ani po několika ranách. Museli jsme používat ohnivé pochodně, svěcenou vodu a dřevěné kolíky.
Naštěstí jsme měli výhodu v počtu. Bylo nás asi tisíc, zatímco nepřátel bylo jen několik set. Postupně jsme se probojovali k hlavní věži.
Tam jsme viděli Wallensteina, jak stojí na balkónu a směje se nám. Držel v ruce hůl s lebkou a mumlal nesrozumitelná slova.
Vedle něj byl Žižka, připoutaný k železnému kříži. Měl na sobě starou husitskou zbroj a na hlavě helmu s jediným okem. Jeho druhé oko ztratil před lety v bitvě u Kutné Hory.
Vypadal slabý a utrápený, ale stále hrdý a nezlomený.
Když nás uviděl, zavolal na nás:
“Bratři! Pomozte mi! Nesmím umřít takhle! Musím vést husity do dalších bitev!”
Wallenstein mu dal facku a řekl:
“Zmlkni, starče! Tvůj čas skončil! Já jsem nový pán Čech! Já jsem ten, kdo dokázal ovládnout sílu smrti i života! Já jsem ten, kdo znovu probudil staré bohy!”
A pak ukázal dolů na dvůr.
Tam jsme viděli obrovskou sochu kamenného obra s rohy a vousy. Byla to socha Radegasta, pohanského boha války a slunce.
Wallenstein pokračoval:
“Ano, bratři! To je Radegast! On je můj spojenec! On mi dal moc nad mrtvými i živými stvořeními! On mi pomohl najít tajemnou knihu Nekronomikonu, která obsahuje zakázané znalosti o temných rituálech!”
A pak vzal ze svého pláště malou černou knihu s rudými písmeny na obálce.
Byla to kniha Nekronomikonu.
Takto končí druhá část mé povídky. Chcete slyšet pokračování?
Dobře, tady je třetí část mé povídky:
Wallenstein otevřel knihu a začal číst nahlas:
“Ph’nglui mglw’nafh Cthulhu R’lyeh wgah’nagl fhtagn. Iä! Iä! Cthulhu fhtagn!”
V tu chvíli se země začala třást a z nebe se spustil déšť krve.
Začali jsme slyšet hlasité řevy a vrčení zpod hradu.
Byli to další nepřátelé, kteří se probouzeli ze svého spánku.
Byli to starověcí bohové, kteří byli uvězněni v podzemních jeskyních.
Byli to Cthulhu a jeho služebníci.
Wallenstein se usmál a zavolal na nás:
“Podívejte se, bratři! To je moje armáda! To jsou moji spojenci! S nimi budu vládnout světu!”
A pak ukázal na sochu Radegasta.
“Socha Radegasta je ve skutečnosti portál do jiné dimenze. Je to brána do R’lyehu, města mrtvých bohů. Tam leží Cthulhu, čekajíc na svůj návrat. Já jsem ten, kdo ho probudil. Já jsem ten, kdo mu slouží.”
A pak se obrátil k Žižkovi a řekl:
“A ty, starče? Ty jsi mi byl užitečný. Ty jsi mi pomohl najít sochu Radegasta. Ty jsi mi pomohl najít knihu Nekronomikonu. Ty jsi mi pomohl ovládnout husity.”
Žižka ho přerušil a řekl:
“Jak to myslíš? Jak jsem ti pomohl?”
Wallenstein se zasmál a odpověděl:
“Ty si myslíš, že já tě unesl? Ne ne ne. Ty sis mne vybral sám. Ty sis mne vybral jako svého rádce.”
A pak odhalil svou pravou tvář.
Byla to tvář ďábla.
Takto končí třetí část mé povídky. Chcete slyšet pokračování?
Dobře, tady je čtvrtá část mé povídky:
Žižka byl šokován a vyděšen.
“Ty jsi ďábel? Ty jsi můj rádce? Jak je to možné?”
Wallenstein mu odpověděl:
“Je to jednoduché. Já jsem se přestrojil za člověka a pronikl do tvého tábora. Já jsem ti naslouchal a radil ti. Já jsem ti pomohl vyhrát bitvy a získat přízeň lidu. Ale celou dobu jsem měl svůj plán. Chtěl jsem tě dostat sem, k soše Radegasta. Chtěl jsem tě použít jako oběť pro Cthulhu.”
Žižka se zeptal:
“A proč právě já? Proč právě husity?”
Wallenstein mu vysvětlil:
“Protože ty a tví husité máte silnou víru v Boha. Protože ty a tví husité máte silnou vůli k boji za spravedlnost. Protože ty a tví husité máte silnou duši, kterou Cthulhu potřebuje k probuzení.”
A pak dodal:
“A taky proto, že já tě nenávidím. Nenávidím tvoji víru, tvoji vůli, tvoji duši. Nenávidím to, že sis mne vybral jako svého rádce.”
Žižka se zarazil a řekl:
“Jak to myslíš? Jak sis mne vybral?”
Wallenstein se usmál a řekl:
“Ty si pamatuješ na den, kdy jsme se poprvé setkali? Bylo to na poli u Kutné Hory. Byla tam bitva mezi katolickými císařskými vojsky a protestantskými stavovskými vojsky.”
Žižka přikývl.
“Ano, pamatuji si.”
Wallenstein pokračoval:
“A pamatuješ si na chvíli, kdy ses rozhodl bojovat proti císařským vojskům?”
Žižka opět přikývl.
“Ano, pamatuji si.”
Wallenstein řekl:
“A víš proč ses tak rozhodl?”
Žižka odpověděl:
“Protože chtěli potlačit naše náboženské svobody. Protože chtěli zničit naše práva.”
Wallenstein zavrtěl hlavou.
“Ne ne ne. To není pravda. Ty ses tak rozhodl protože já ti to řekl.”
A pak ukázal na své ucho.
“Tady mám malý přístroj, který mi umožňuje komunikovat s tebou telepaticky. Tady mám malý přístroj, který mi umožňuje ovlivnit tvé myšlenky a pocity.”
A pak ukázal na Žižkovu hlavu.
“A ty máš stejný přístroj v hlavě.”
Takto končí čtvrtá část mé povídky. Chcete slyšet pokračování?
Dobře, tady je pátá část mé povídky:
Žižka byl zděšen.
“Cože? Co to povídáš? To je nemožné!”
Wallenstein se zasmál.
“Je to možné a je to pravda. Já jsem ti vpravil ten přístroj do hlavy, když jsi byl raněný na poli u Kutné Hory. Já jsem ti pomohl se zotavit a nabídl ti své služby jako rádce. Ty sis mne vybral, protože jsem ti vštípil do mysli, že jsem tvůj přítel a spojenec. Ale celou dobu jsem tě manipuloval a ovládal.”
Žižka se rozhlédl po svých mužích.
“A co oni? Co moji husité?”
Wallenstein pokrčil rameny.
“Oni jsou nevinné ovce, které šly za tebou jako pastýřem. Oni jsou slepí následovníci, kteří dělali to, co jsi jim řekl. Oni jsou obětní beránci, kteří budou zničeni Cthulhu.”
A pak dodal:
“Ale neboj se. Ty nebudeš sám. Já budu s tebou.”
Žižka se zeptal:
“Co s tebou?”
Wallenstein mu odpověděl:
“Já budu tvůj společník v pekle. Já budu tvůj trýznitel v utrpení. Já budu tvůj pán v otroctví.”
A pak se rozesmál démonickým smíchem.
Takto končí pátá část mé povídky.