Opět díky, Alnagu, za pokračování. Hezky jsem si početl :)
Je fajn sledovat vnímání hry DnD od někoho kdo to popřádně ani nehraje. Ještě víc, než tenhle článek od Jareda, mě kdysi dávno pobavila „reportáž“ v časopisu Reflex, kde se jeden reportér se silně vyhraněnými názory snažil všem čtenářům vštípit, jak je hraní RPG her tupý, blbý, nesmyslný a úchylný. (Asi není náhoda, že autora toho článku vnímám stejně jako on RPG hry.)
K Jaredovu článku přidám svůj názor. Je jednoduchý vyjmenovat pár příšer z bestiářů a prostě říct: Tyhle jsou praštěný. V podstatě není ani potřeba některé vybírat. Ještě jednodušší je vzít celý bestiář a říct: Celý tenhle svazek je praštěný.
Problém je v tom, že nejsou uvedeny souvilosti, proč ta která nestvůra existuje, jaký má smysl a v jakém je prostředí. Někdo v diskuzi k předchozí části tohohle článku správně uvedl, že součástí popisu každé z nestvůr v DnD je také „Ecology“, tedy její přirozené prostředí. Například v tomto článku zmíněný „Piercer“, tedy plž imimtující krápníky, je hloupá příšera. Přitrouble vypadá to, že prostě jen čeká na to, až se pod ní někdo nachomejtne a pak na něj spadne aby se mohl přiživit. Co je na tom přihlouplého? Mimikry se používá naprosto běžně. Navíc když si vezmete takový klíště, tomu taky nejde o nic jinýho, než počkat na náhodnýho kolemjdoucího, aby z něj mohlo vysát krev a třeba přenýst trochu infekce. Není to stejně děsivý?
Mně osobně Piercer ani trochu nevadí, ale musím dodat, že nemám rád samoúčelně nafrkané potvory někam do jeskyně. Co tím myslím? Na příkladu právě Piercera třeba to, že jeskyně, ve které žije, musí mít potřebné prostředí – musí být z vápence nebo podobného minerálu, s dostatkem vody, která umožňuje tvorbu krápníků, neměly by chybět ani další věci jako lyšejníky, mechy apod. a co hlavně…. ostatní přirození obyvatelé takové jeskyně, tedy takoví, na kterých se piercer může běžně živit, nebo jejichž je potravou, dále pak různí mrchožrouti, kteří se postarají o zbytky po piercerově hostině, atd. atd….Pak takováhle nestvůra dává smysl.
Jiný příklad – Carrionette (já osobně jsem jí překládal jako Mrchoneta – tedy kombinace mrchy, mršiny a marionety, Alnag použil trochu eufemistický překlad Zdechloutka, která ovšem nevyjadřuje její bestiální povahu). Na první pohled je to ubohý příklad toho, jak z Pinocchia udělat obávaného protivníka, ale to jen proto, že k tomu nejsou známé souvislosti. V tomhle případě se nedá mluvit o přirozeném prostředí jako v u piercera, ale spíš o setting, ve kterém se nestvůra nachází. Mluvíme teď o Ravenloftu. Stačí si pročíst dobrodružný modul „The Created“ a souvislosti vzniku a významu Carrionetty budou rázem jasnější. Je pochopitelný, že kdekoli jinde musí taková postavička vypadat dost bizarně.
Mimochodem, to už taky někdo správně zmínil, že nejde bezmyšlenkovitě píchnout prstem do bestiáře a přiřadit do dobrodružství jakoukoli nestvůru, kterou právě najdu.
Tím nechci říct, že spousta z dalších zmíněných nestvůr nepůsobí trapně až blbě. Jen to, že vysmát se všemu jen proto, že to na první pohled vypadá blbě, svědčí jen o nedostatku informací.