V zásadě dobrý rady. Ale přiznám se, že mě přesně tenhle postup "brnkání na nervy" ve hře ale děsně vytáčí :)Nevim, jestli mam tak silný obranný mechanismy, nebo co, ale s vážnou tváří dokážu přijmout jen velmi omezené množství hrozeb. Jakmile se jedna nenaplní, ta další už nemá šanci :)
Bude to patrně jeden z důvodů, proč mě nijak nelákají hororové hry.

Docela se mi líbí ta část o nuceném humoru, jen si nejsem jist, jestli někdy nejde spíš o odvedení pozornosti jako takové, nejen jako reakci na pocit stísněnosti. To je ovšem nutné zkoumat jednotlivě, přesto by mě zajímalo, jestli máš recept i na tenhle neduh - hráče systematicky odvádějící pozornost (někdy to dělá každý).Celkově článku asi nejde nic moc vytknout, tématicky je trošku poznamenaný WoD a hororovým prostředím. Možná by se hodil příklad z nějaké tvé vlastní hry (tedy asi Pavučiny), kde se ti povedlo napjetí udržet. Doplnění pohledem hráčů by byla pěkná tečka. Ne vždy totiž mají hráči stejný pocit jako vypravěč :)

Má pravdu, předsedo. Připojím klasickou "teorii bomby" mistra Hitchcocka:Můžete nechat postavy žvanit o fotbale, a pak nechat vybuchnout bombu. Ale mnohem lepší je vysvětlit divákovi, že tu je bomba, a pak nechat postavy žvanit o fotbale. Základní jsou, myslím, dvě věci - nenechat problém vyřešit až do konce příběhu (nebo úseku hraní) a nechat mezi dramaty pauzu. To je to žvanění o fotbale, když postavy sedí na bombě. Má to daleko IMHO často větší efekt, než výbuch samotný. Nejčastější soudobý omyl je navršit hodně výbuchů za sebou, a nenechat jim dostatečný prostor (Piráti z Karibiku, poslední díl).

Ten článek mi připomněl Ravenloft DMG (resp. DM část starší verze Ravenloft Campaign Setting). Zabývají se tam podobnými věcmi trochu rozsáhleji. Je tam o hudbě i o hlasu, různé techniky. I těch strašících schémat tam zmiňují víc.

Rytíř: Tak zase čeho je moc, toho je příliš, a přehánění k ničemu nevede. Si s Tebou klidně někdy dám nějakou pěknou hororovku a uvidíme, ono jsou i trochu pokročilejší techniky než ty co jsem tu psal - třeba technika neustále oprávněného stresu, kdy hráč i postava vědí, že vše co se kolem děje MÁ význam a že to skutečně JE hrozba. Lotrando: Ok... můžeš prosím vysvětlit blíže co máš namysli pod "odváděním pozornosti?

Tím humorem si nejsem úplně jistý. Mají-li hráči potřebu žertovat tak to možná značí, že se vlastně Vypravěči značí. Neměl by se nechat tím humorem strhnout, ale jestli se jedná o takový ten šibeniční černý humor, tak ten bych možná v hororové hře nechal. I když nevím. Přiznám se, že hororové hry mi nikdy moc nešly... (thriller ještě tak únosně ano, ale protože jsem při hraní docela smíšek tak pokerová tvář hororového vypravěče mi nikdy moc nešla).

Humor v hororové hře je vždycky, lidé k němu zákonitě dojdou, když je toho na ně moc. Když to Vypravěč nechá, horor se rozpadne - pak ho znovu můe dotáhnout až k humorné linii, ale nikdy ne dál - stále se mu bude rozpadat.Pokud umí s humorem pracovat, je Vypravěč schopen udržet celou hru právě na té humorné linii, aniž by se mu rozpadla, bude to hra strřídající kritické napětí a uvolnění a napětí a uvolnění...Sadistický ST (a já tvrdím že pokud tohle nějaký ST umí, tak by se měl ujistit že o to hráči stojí) dokáže dovést své hráče ZA humornou hranici. Ve chvíli kdy hra dojde k humoru, tak humor chvíli nechá, aby si hráči zvykli, a pak ho v několika krocích naprosto zabije a zatáhne hráče do toho temného prostoru za obranou linií humoru. Tam už hra začíná být opravdu děsivá a to myslím děsivá na skutečně osobní úrovni, kdy se zážitky stávají pro některé až příliš autentickými. To je místo kde se bojí všichni kteří se tam dostanou, ale jen někteří si to užívají :)

Jednu pasáž jsem asi úplně nepochopil, totiž tu část, kdy Sirien píše, že je třeba držet hráče neustále ve stresu. Mám dojem, že toto udžování napětí a stresu bude funguvat tak 20 minut maximálně a pak už je to otrava, musíé přijít buď ten výbuch, nebo uvolnění napětí, i když nemusí být úplné.

nebylo myšleno tak dokonale doslova. Neustále ve stresu = nejen tam, kde stres skutečně je, ale dávat ho i do nevinných scén. Cílem je zmást hráče tak aby nedokázali rozpoznat kdy se něco děje a kdy ne, a pokud je ST dobrý v pokru, tak ještě lépe - aby podcenili skutečně stresové scény (a slízli si šok) a naopak aby se děsili v těch nevinných

Jestli jsi to myslel takto, pak naprosto souhlasím. A sám musím každou chvíli (to "každou" téměř doslova) měnit vyznění situace, protože mí hráči mě mají přečteného. Takže když čekají, že něco vyskočí, tak nevyskočí, když čekají že nevyskočí, tak vyskočí, a když čekají obojí, tak napřed přijde, slušně pozdraví a na odchodu řekne "nechám si vás na příště".

Sirien: ta část s větvičkama, kdy hráč ventiluje sobě neúnosnou, nebo nesrozumitelnou situaci humorem. Viděl jsem to často a přirozená reakce je ho napomenout. To ale není až tak efektivní, navíc to způsobí "vynoření". Ignorovat to taky nejde, protože ta humorná věta zůstává ve vzduchu a často na ni někdo naváže. V tvém článku by se asi vypravěč právě na tohodle hráče zaměřil a napětí stupňoval vůči němu. Tak mně jen zajímalo co ne-hororových hrách, ale možná už jsem si odpověděl :)

Pokud jde o napětí - nedávno se mi podařil dost dobrý kousek, kdy jsem klukům před hrou pustil kousek z filmu Wolf Brigade, konkrétně ten, kde těžkooděnci s kulomety kráčí kanály, obklíčí povstalce a v bitce je rozstřílí. A první co se vynořovalo ze tmy byly rudé průzory na jejich helmách - moc pěkně nakreslené.Původně jsem jim jen chtěl ukázat, jak vypadají těžkooděnci, které potkávají. Ale když se pak ve hře dostali do lesa, tak Freya (jejíž hráčka ten film neviděla) se otáčela za sebe, jestli něco neuvidí, a protože v testu moc neuspěla, napsal jsem jí, že zahlédla něco jako dva červené body. No a když to řekla ostatním, tak vyvolala reakci, o kterou bych se popisem musel snažit tak půl hodiny, a naopak Fryu ani nenapadlo se do toho lesa vracet, když viděla jak se tváří ostatní, jak se bojí.Prostě jednou vidět je lepší než 100x slyšet, a vlastní obrazotvornost je nejlepší na vyvolání strachu.

Lotrando: V nehororových hrách totéž, jen místo abys vůči němu hrotil napětí (licitace, hehe :) ) tak ho hodíš doprostřed akce. Hele, věci nemusej dávat smysl, pokud jsou cool. Hráči už to nějak vezmou, nebo se to okecá (eh, tohle jsem nikdy neřek nahlas a nenapsal veřejně, jasný?) takže pokud se nepřátelé nebo nějaký jiný zdroj akce objeví někde, kde nemá co dělat... tak čert to vem, pokud se podaří :) Jerson: De taky o to že efekt se tvoří mnohem snáz, když to vezme nějakej hráč s Tebou, než když to je jen na Tobě...

Článek je to zajímavej, nicméně to zabíjení humoru se mi moc nezdá. Sice s hororovýma RPGčkama zkušenosti nemám, ale když se hráči "baví" (a k tomu humor patří, ne? ;-) ) a vypravěč jim ten humor zatrhne, to je to neotráví? Mě by to teda otrávilo (dokonale).
Je to snad myšleno v tom smyslu, že "dobrý" hráč si při hororových typech RPG srandu nedělá? I když černý humor bych posuzoval zvlášť, horory můžou obsahovat černý humor samy o sobě a přisazování hráčů by nemuselo být na škodu.

Nekra píše:
Sice s hororovýma RPGčkama zkušenosti nemám, ale když se hráči "baví" (a k tomu humor patří, ne? ;-) )
Nikoliv nezbytně. Bavit se dá i vážnou hrou. Kromě toho když se hráči smějou, až je bolí břicho, tak to není hororová hra.

dva a čtvrt roku zpátky, už sem na ten článek tak zapomněl že sem si ho musel sám přečíst :)

každopádně k tomu humoru: Hororové hry nejsou pro každého. Pokud je chceš hrát, pak se chceš bavit "temnými" emocemi - stresem, strachem, nejistotou, obavou, nikoliv humorem jako takovým. Humor je v těchto hrách únikovým prostředkem - obranným mechanismem, který hráči intuitivně staví proti oněm temným emocem, když je začnou intenzivněji pociťovat. Prolomením humoru pak dojde k prohloubení oněch emocí, což vede k lepšímu hernímu zážitku.

Podrobněji se mi to tu psát nechce, protože o tom tu jsou už jiné články. Každopádně to je asi tak že i když máš ráda komedie a vtipy, tak když si pustíš Aliena, tak možná oceníš dva nebo tři vtípky, ale kdyby si se místo hororu dočkala divný komedie tak bez ohledu na vtipy budeš spíš zklamaná.