Podařilo se nám vyřešit záhadu ztracené lodi. Před opuštěním soustavy se u ní zastavujeme a jdeme si promluvit s duší Jediky uvězněné v holocronu. Zdá se, že jí tato existence nevadí a dokonce se z ní těší, jen by ocenila bližší kontakt s lidma z planety, což se pokoušíme zařídit pravidelnýma návštěvama legií a přiřazení jejích osobních dronů. Tyto drony budou u určitých legií, ale pravidelně se k ní budou vracet, aby byla jistota, že je nepřepsali.
Pak pokračujeme zpět do doků, kde se chýlí ke konci dokončení fregaty. Záhy nás kontaktují ohledně Durose, který si s námi chce promluvit, že má důležité informace. Odzbrojeného ho přivádí na palubu, kde se dozvídáme, že na nedalekém měsíci nakládají těžké střely a některé z nich mají být použity proti Adře. Letíme to omrknout v novém transportu.
Přilétáme v noci, tak se vydáváme rovnou na akci. Přidal se k nám a je to odstřelovač, co se umí i slušně schovávat. Všichni se společně přiblížíme apronikáme okolo hlídky. Na srázu nad táborem připravujeme plán a dáváme se do akce. Hravě slézám skalní stěnu a přibližuji se k transportéru. Zrovna ho připravují na nakládku. Tudyma neproniknu.
Zkusím jiný vchod a po chvíli se mi podaří se vydrápat ke spojovacímu tunelu. Je zavřený, ale ne nadlouho. Brzo jsem uvnitř. V pilotní kabině nikdo není a transportér je připraven k odletu. Kontroluji kontrolku s nákladní rampou a jsem připraven zneškodnit případného pilota.
Měl jsem dát vědět, jestli jsou naložené rakety, což zatím nejsou, ale zdá se, že brzo už budou. Jen je problém, že větší loď, která tu také měla parkovat, tak už tu není...
Venku se začne ozívat palba. To nevypadá dobře. Radši tu vyčkám. Hádám, že budou chtít brzo odletět. Manshara mne žádá komlinkem o odlet. Dám se do příprav a jakmile nasedá, zkouším odletět. Venku je snad celá armáda. Prvním střelám se zvládám vyhnout, přestože nemáme skoro rychlost a teprve se odlepujeme od země, ale po pár vteřinách se tam již řítíme zpět. To nepůjde snadno opravit.
Ten nový hlásí, že v hale mají konzoli ke droidům. Vylézám ven a nejdříve hážu rychlý pohled ke spider droidům. Manshara si je ale dává, tak se obracím k devíti skupinám po pěti B2kách. Opatrně se k nim přiblížim a začne tóču. Ani se nenadáli a zbývá jich sotva šest. Vyrážím dál k hale, ale jsem pod ostřelem tanků. Z kopce nás mezitím kryje odstřelovač a Rak Dol se asi zvládla vypořádat s protiletadlovým dělem. Už jsem skoro uvnitř, když dostávám přímý zásah. Rána mne zvedá do vzduchu a já dveřmi přímo proletím. Ještě, že byly otevřené. Pár kotrmelců, ať uhasím plameny a těžce oddychuju. No nic, jdu pokračovat dál. Narážím na pár maníků, co přezbrojují na těžší zbraně. Podaří se mi je rychle vyřídit z úkrytu. Ještě že tak, v tomto stavu bych to s nimi dlouho nevydržel.
Za chvíli je po všem. Máme pár přeživších techniků, od kterých se dozvíme, že nějaké rakety naložili a míří i na doky s naší fregatou. Jsou velice výbušné rakety, co nadělají pěknou paseku. Rak Dol se spojí se sestrama a předává tak zprávu Leesovi o dané situaci. Dáváme si chvilku pauzu a navzájem se s vzájemnou pomocí proléčíme. A z Manshary dostaneme i jedy, kterými ji odstřelovali.
Moc dlouho se nezdržujeme a z dálky odstřelujeme skladiště, jehož výbuch pravděpodobně vychýlí i orbitu tohoto měsíce. Snad ne o moc, ale šlupka to byla pořádná. Vyrážíme zpět a sic se jedná o krátkou cestu, radši se odebereme k meditačnímu, posilujícímu spánku. Den ještě neskončil, takže potřebujeme načerpat co nejvíc síly. I když nám to proti vesmírným raketám asi moc nepomůže, stále to bude lepší, než usínat v bitvě...
