Tichý cvakot konzolí a rozhovorů posádky přeruší řízné hlášení pilota.
"Jedna minuta k výstupu z hyperprostoru!", Dex se otočí na pohodlném velitelském křesle a vypne hlášení o nové dodávce výbušnin. Sice to vypadalo, že dostaneme komerční třídu 4G-9, ale nakonec někde Leese zařídil pravé Republikové L8 a L9 ze zásob na Alderaanu. Prý se hodlají zbavovat zbraní ve velkém. Pch! Pacifisti. Nebýt nás tady, projela by tou jejich zasněženou parádou nadržená brigáda bé jedniček. Vypínám konzoli, nechávám velitelské křeslo být a přesuji se k turbolaserům.
"Vše připraveno, kapitáne, tady máš přepnutou komunikaci a tady jsou data o přívodu energie. Snaž si to moc neužívat, ok?" Seržant Pecka se na mě ušklíbne a zamíří naproti k druhé soustavě turbolaserů. Ví, že to tady znám, natož že bych tu byl poprvé. Na druhou stranu jdeme do ostré akce tentokrát bez Leese na můstku a tak, i když si budu hrát na střelce, musím mít zkontrolovanou komunikaci na vydávání rozkazů.
Motory zahučí, jsme v systému. Dravčí profily destroyerů Sepek se otáčí, aby nás uvítaly. Chytám se mikrofonu.
"Tady spojené síly projektu Daidalus. Toto je jediná výzva k vaší kapitulaci, tento systém se nyní nachází pod naší kontrolou." silná slova, pevný hlas. Zrak mi padne na taktický zákres. Kde se Kmeny flákají, sakra? Nervozita se mi zakousne do žaludku. Jestli v tom budeme sami, bude to kolosální průser. Rak Dol zase skončí na marodce. Nebo ne, tentokrát jí nedovolím páchat komplikovanou sebevraždu, když bude dobíjet další nepřátelskou loď. Je těhotná, kruci, dva životy, neměla by riskovat. Svědomí mi dá facku, ty posero, je to válečnice jako ty a má právo se svým tělem a svým potomkem riskovat a bojovat. Nemáš právo jí to zakázat, jen jí můžeš nabídnout pomoc a možnost si vzít volno.
Nepřátelské lodě se přesunují v klasickém obchvatu. Prstem vytyčím cíl na displeji a pilot se postará, abychom se přiblízili jen k němu. Myšlenky na Rak Dol vypustím. Nahodím zaměřovací kříž, ručně doupravím a pak vedu těžkou palbu na vybraný destroyer. Ničivá energie přejíždí po celém boku a čelu lodi. Hledá slabé místo, opomenutý, či opotřebovaný generátor štítu. Zatím ale drží. Jiskřící energie se do štítů zakusuje a je jimi pohlcována. Palba zpět se nás snaží najít, ale pilot svou práci dělá dobře. Když Leese jmenoval pilotem stíhacího pilota, přišlo mi to jako kravina. Když teď vidím a dokonce i cítím ty přemety, chápu. Leese si Adru postavil dobře a ta citlivě reaguje i na prudší reakce. Jen ty inerciální tlumiče nestíhají. Vyztužené jádro lodi ani nezaskřípe při manévrech, které by standardně postavenou loď mohly rozlomit vedví.
Zaměřuji citlivé body na Sepkách a koordinuji palbu obou turbolaserů. V druhé baterii sedí Marnshara a také se činí. Zelené výstřely olizují destroyer a hledají si cestu dovnitř. Když se pilotovi podaří útočný manévr, naše střely najdou slabší štít co k nám byl odvrácen a prostřelí ho. Toho hňupa naproti by trefil i slepej, předám své místo vojínovi a utíkám k raketám. Je potřeba jim naznačit, s kým mají tu čest. 25 tun opustí loď. Na dálku upravuji směr rakety a nechám ji podletět nepřátelský křižník. Jen co je pod motory, bum! Výbuch smýkne křižníkem do strany a opět nakloní poškozené štíty palbě z turbolaserů.
Blíží se ale malé stíhačky. Je čas jít do strojů. Ta nová se činí a kropí i velkou nepřátelskou loď. Heh, to je sranda, říkám si, dokud si nevystřílí lokální oslabení štítu destroyeru a nevletí mu po ně. Laserové střely neschopné poškodit křižník se teď zakusují do štítových generátorů. Rak Dol se zase pouští do boje s nepřátelskou letkou. S Marnsharou nasedáme do dvou upravených ARC a vylétáme ven.
"Tady Zelená jedna, hlašte stav, letko!" rázně vysílám z kokpitu mé stíhačky.
"Tady Zelená dva, docela jsem to dostala." Rak Dol. Má mít číslo tři, dvojka je Marnshara. Ach jo. Měl jsem jí to ještě zopakovat.
"Kryj se za námi a my je přebereme!", postrčím loď kupředu a nasadím útočný vektor. Křídla jsou v bojovém módu, zbraně plně nabité a prst přepíná na automatickou střelbu. Rak Dol se však řadí vedle našich lodí, místo za nás. Spolu s Marnashou rozebereme jednu nepřátelskou letku, ale zbytek jejich lodí se zaměří na Zelenou dva. A ta, protože se nás drží na našem útočném vektoru je celkem snadný cíl. Ve vysílačce zapraská a Rak Dol volá, že se jí to nějak rozbilo. U sithských černých kostí, nestačí si nechat rozstřílet zbroj, ale teď už i stíhačku? Alespoň že jsou v pořádku. Volám na fregatu ať poškozené ARC stáhnou vlečným paprskem. Rak Dol neváhá a jde si hrát s turbolasery. Ach Sílo, jen ať nejsem v cestě...
Výkruta, zběsilá dávka, další výkruta. Sypu to klasicky od oka, nečekám na potvrzení zaměření a využívám automatické palby na maximum. Vesmír se zahltí dávkou střel. A jak jsem zvyklý, smýknu stíhačkou jako by to byla hlaveň rotačáku. Střely nejdříve olíznou záď cíle a pak ukousnou z droidí stíhačky jedno křídlo. Roztočí se a je z boje venku. Operátor hlasí, že polovinu nepřátel jsme už rozstříleli. Otáčím to na destroyer, co se stále kočkuje s fregatou. Převedu energii z motorů do zbraní a držím se v uctivém odstupu. Krátký zážeh afterburnu, směrové trysky a spokojeně letím bokem. Astrodroid píská, že přetěžuju tlumiče a integritu trysek. Ále prdlajs, vaše velebnosti a spustím kanonádu na oslabené štíty křižníku. Je tak velký, že nepotřebuji lodní zaměřovač a ze zvyku se řídím dopadem střel. Jejich energie se vyzařuje na efektně rozsvícených štítech, nežli najde několik volných míst, kde jsou generátory zničené. Začínáme rozebírat jejich trup s XY-256. To se nemohla nahlásit lépe? Pro přístě to bude šestka, říkám si a je to. Střílím co to jde. Energie z dobíjení štítů a motorů je vyvrhována v záplavě modrých střel na cíl.
A pak to přijde, tlumiče sice pohltí náraz, ale i tak to s námi hodí na bezpečnostní pásy. Instriktivně zakroutím kniplem a loď roztočím. Náhodně vyberu směr a přidám motorů štávu. Nějak jsem zapoměl na stíhačky a palubní zbraně křižníku si mě taky všímají víc, než od posledně. Lehký a otravný cíl rovná se mrtvole v úhledném balení. Když se mi mihne v zaměřovači útočník, vymažu ho z vesmíru. Pak se srovnám, najdu další letce a velím.
"Všem jednotkám, zaměřte se na střední sekci křižníku. Potřebují vyvětrat!", palba ze všech zbraní jednotky si razí cestu skrz. To je už moc na velitele lodi a velí ústup. Tažný paprsek se však na jejich loď přisaje a zesílené motory fregaty se udrží, i když se destroyer snaží vytrhnout. Tak přece k něčemu bylo ho ukrást. Che! Je načase to ukončit. Přesunu se elegantní vývrtkou před průzory můstku a slušně požádám o kapitulaci. Nechtějí. Dokonce velitel utíká v záchraném transportu a okamžitě skáče do hyperprostoru. Hromada B1 podobných droidů na mě čučí. Zamávám. Pitomci taky zamávají nazpátek. Jen co jejich ruce opustí konzole, vysypu celé zásobníky blasterů do můstku. Je historií. Pitomí droidi, mávat, pche!
Záložní můstek destroyeru sice převzal řízení a stále se snaží odletět, ale tažný paprsek a s ním závaží fregaty je stále drží na místě. Náš operátor zkušeně přesměrovává energii a nepustí křižník, dokud se nepřeruší přívody energie. Světélka na lodi zhasínají, reaktory se odstavily, aby ochránily loď před kataklismatickým přetížením. Loď je vyřazena, stejně jako stíhačky obránců planety.
Vysílám týmy na zajištění destroyeru a jeho vybrakování. Náhradní díly k našim štítům, zesílené motory, díly k hyperdrivu, všechno se hodí. To ostatní, no, řekněme že nahodit reaktor a nechat ho se přetížit je sice neurvalé, ale stále ještě funkční. Ruka spolu s částí technického týmu by to měli za tři hodiny zvládnout. Ještě zvenku rozstřílíme droidí komunikační centrálu a výsadek začně.
My mezitím nasedáme do ARC a zamíříme k planetě. Je čas na osvobození bratrů. A nejspíš i dodávku nového kafe Leesovi. To co tady vaří Quareni z řas mu určitě tak nechutná...
