Halfred Podhorský pochází z vesnice Dobrá voda. Byl členem rozsáhlé rodiny, která se velmi často navštěvovala navzájem. Halfred byl už odmalička snílek. Vždy toužil být součástí nějakého většího tajemného příběhu. Jednoho dne se u jeho dveří objevila záhadná postava. Žeby mocný čaroděj? Ta postava mu dala nabídku že se může stát součástí velkého hrdinského příběhu. Halfred byl radostí bezsebe. Jakoby byl omámený (až skoro opilý) představami o budoucnosti. Druhý den se probudil se zvláštním pocitem. Podepsal snad něco? Přísahal snad něco? Myslel si nejdřív, že je to sen, ale pak se začaly projevovat podivné schopnosti, zejména s ohněm.

Halfred si pomyslel, že byl možná opravdu obdarován onou postavou. Pak se ale projevily další znaky, které ho zneklidnily. Slabý zápach síry, kouř jakoby vzlínající ze samotného Halfreda.

Halfred začal tušit, že byl možná napálen. Znal příběhy o smlouvách s ďáblem a tohle se tomu příliš podobalo. Sám radši utekl z rodné vesnice se studem, že byl napálen.

Ve městě se seznámil s cirkusáky. Začal svých schopností využívat k různým trikům a naučil se, že kouř z dýmky je schopen zápach síry přehlušit. Jednoho dne jeden starý cirkusák umřel a Halfred byl poblíž. Pocítil nebývalý příliv síly provázející skon cirkusáka a hlavně radost, bezuzdnou a živočišnou, což ho později vyděsilo.

Uprchl od cirkusu a potom co se přidal do skupiny dobrodruhů a zažil s nimi pár bojů si uvědomil, že tyto pocity přicházejí s každou smrtí v okolí.

Takhle to nemohl nechat, musí zjistit víc. Proč by ďábel chtěl duši hobita? Je to způsob jeho "hry"? Čeká snad ďábel na vyvolání, aby mu sdělil podmínky? Nebo se jen nudil?

Kdo ví. Ale Halfred to jen tak nenechá...

Post nad tímto jsou zveřejněny poznámky, které napsal hadrian na minulém setkání, jsou perfektní, takže jsem je nakonec nijak nepřepisoval. Akorát jsem pozměnil, že k získání síly ze smrti ji sám nemusím způsobit(stejně jako Dark One's Blessing), stačí když je poblíž jakoby v auře mích pekelných sil (curse).

Bylo by asi dobrý, aby je zveřejnil každý a ShadoWWW si je tak mohl přečíst (nebo se k nim již dostal jinak?)

BTW jako první post mám prázdný post od Nerhinn, mělo tam něco být?

Ne, nemělo. Myslím, že jsem omylem klikla na diskusi k článku, ale určitě nebylo mým záměrem něco odesílat.

Tož já to, co mám rozepsané už tři dny, taky postnu. Ale moc ucelené to není. Je to asi hlavně popis výjevů, co se mi válí v hlavě. Myslím, že ani podmínky popisu to nesplňuje :) Ale Shadow to neslyšel, tak to sem hodím, než to zapomenu (a znova omylem smažu).

První scéna (předehra):
Lovec se žene lesem za svojí kořistí. Když ji konečně skolí (byl to velký svalnatý ork), užuž se chystá se k ní sklonit, když tu něco zaujme jeho pozornost a on vzhlédne. Kus od něj, z křoví, slyší jemný hlas. Vyrazí tím směrem a skutečně - na paloučku za ním sedí prapodivný tvor. Chvíli mu trvá, než se mu v hlavě poskládá, co vidí: kenku navlečený v zle potrhaných zkrvavených šatech. Na různých místech má do masa zaryté šperky. Byl by to groteskní výjev, kdyby to ze všeho nejvíc nepřipomínalo týrání zvířat.
Stvoření na lovce upře velké oči plné otázek. Vypadá naprosto zmateně.
Lovec vytáhne zahnutou dýku, rozhodl se zvíře zbavit trápení. To ho pozoruje stále stejným neměnným, nechápavým výrazem.
Jsou od sebe tak tři kroky, když tu se náhle lesem ozve zatroubení rohu. A další. A další. Lovec se ohlédne, když za ním proběhne vyplašený srnec. Když se otočí zpět ke kenku, pták stojí; postavil se zcela neslyšně. Něco v jeho výrazu se změnilo. Po dalším zatroubení zakloní hlavu a neuvěřitelně líbezným hlasem se rozesměje. Je to prostý, šťastný smích. Podívá se na lovce rozesmátýma očima a jemu projede mráz po zádech. Všechny myslitelné výhody jsou na jeho straně, ale přesto na něj všechny smysly vřískají: "Vypadni!"
Lovec se otočí a pádí pryč. Kenku se po pár vteřinách dá do pronásledování. Postupně zrychluje. Když probíhá kolem mrtvého orka, ladně se sehne, uchopí jeho primitivní sekyru a aniž by přerušil pohyb, pokračuje v běhu. Povlávají za ním cáry kdysi elegantních šatů.

Mňáh.

Druhá scéna (setkání):
Allyks běží lesem. Troubení rohů rezonuje jejími kostmi. Musí být už hrozně blízko. Ostatní slyší poblíž, ale určitě je kořisti nejblíž. Její už tak zběsilé tempo se ještě zrychlí, okolí jako by se rozmazalo.
Pálení ve svalech přestala vnímat už dávno; když vletí na břeh potůčku, jsou její nohy lehčí než pírka, která je pokrývají.
Konečně spatří svoji kořist. Radostně zavýskne, zatímco mužík se z posledních sil belhá skrýt za balvan stojící na břehu. Allyks ho chňapne za košili, mrskne s ním o balvan, levým pařátkem ho tiskne ke kameni a pravým vytahuje dýku.
Chladná zahnutá čepel už se téměř dotýká gnómova krku, když ten [klišé]. Lesem projede [něco], která odmrští stranou i kenku. Ta se překvapeně kouká na mága. A pak na svůj pařát, ve kterém drží dýku. Překvapeně vzhlédne a lovci, kteří už vybíhají za nimi, se stanou nehmotnými a proženou se kolem nich.

Jj, hodil sem to do článku, a i sem. Dodělal sem i postavu v sekci postava

Hirkal:
Hirkal pochází Vílí divočiny z Eladrinského domu Beletherion. Starobylé rodové sídlo plné vzpomínek na dny slávy rodu, úzkoprsé lpění na tradicích, vštěpování nadřazenosti Eladrinů nad ostatními rasami (snad s výjimkou elfů, kteří byli považování za „užitečné“) a výjimečnosti Domu Beletherion, to jsou jeho nejranější vzpomínky. Zdědil sice některé vlastnosti, pro které byl Dům Beletherion znám (divokost, pomstychtivost), ale úcta k tradicím, autoritám (Hirkal to sám nazýval úzkoprsost – pokud mluvil mírně) mezi nimi nebyla. Hirkal měl 3 sourozence, 2 starší bratry, které vídal jen zřídkakdy při návratu z válečných a loveckých výprav po vílí divočině a mladší sestru. Ti tři splňovali, to co bylo nazýváno ideály Domu Beletherion bez chybičky, ne tak mladý Hirkal. Často byl kárán za příliš dobré vztahy se služebnictvem, za vlažný vztah k jiným rasám (nepohrdal jimi dost ostentativně, jak by si žádala tradice), za neposlušnost a sklon k nepřístojnému chování (lehkomyslnost a nevhodné vtípky).
Když dospěl do let, kdy je třeba mladé eladriny vzdělat, byl poslán na Akademii Bílého Lotosu, do světa mimo Vílí divočinu. Přijetí nebyl problém, Dům Beletherion byl mecenášem Akademie. Život zde se v některých věcech nelišil od života v rodovém sídle. Existoval zde takzvaný „Zlatý klub“ těch správných studentů (Eladrinsko Elfská klika, která ostatním dávala najevo, kdo má tady navrch). I složení učitelského sboru tomu nahrávalo – v drtivé většině Elfové a Eladrini. Zpočátku si toho života Hirkal užíval, ale necítil až takové zadostiučiní při týrání mladších a zejména rasově odlišných studentů.
Bojový výcvik mu šel víc než dobře, ale v teorii hodně pokulhával (slabé slovo…). A tehdy si všiml jiného studenta – mladého gnómského Artificiera Pebliga. V teorii nebyl nikdo lepšií než on, zato praktická bojová cvičení... Hrůza… Domluvil si s ním vzájemnou pomoc (a za to, že mu „Zlatý klub“ dá odteď pokoj). Nakonec, když zjistil, že má nadání i pro výrobu zajímavých věcí a zálibu ve vtípcích se z nich stali ne sice přátelé, ale občasní kumpáni.
Jednou od něj Hirkal potřeboval silné lepidlo. Řekl mu, že chystá na Děkana "překvapení". Děkan měl všem studentům ukázat, co to je "spojení s mečem" a Hirkal mu to díky pomazané rukojeti lepidlem umožnil – nikdy pouto s mečem nebylo tak silné :-D.
Při marných pokusech o setřesení meče Děkanem bohužel neudržel Hirkal mimiku a jako jediný ze studentů se smál. Hirkal nikdy neprozradil, kdo mu pomáhal (bylo jasné, že magické lepidlo by nesvedl) a byl okamžitě vyhozen ze školy. Jeho sestra mu doručila vzkaz z domova – měl se okamžité vrátit a přijmout zodpovědnost a sestra nastoupila na jeho místo v Akademii. Domů se vracet nehodlal a potuloval bezcílně světem. Dokud ho Peblig jednoho dne nevyhledal a nepřemluvil ke společnému putování za nalezením „čehosi“ co by vytřelo zrak těm panákům v Akademii.

Ještě Hirkalův osobní dovětek k textu výše:
Tak nějak se stalo, že shodou nešťastných náhod jsem byl donucen opustit Akademii Bílého Lotosu. Zlé jazyky říkají, že s tím má co do činění magické lepidlo, díky němuž Děkanova ukázka "pouta s mečem" byla poutavější (nesprávná volba slov - sakra ;-)), než obvykle. Domů se mi vracet nechtělo a tak když jsem dostal nabídku na nějaký cíl, přijal jsem ji. Takže teď hledám "něco" opravdu silného a magického aby jeden potrhlý Artificier dokázal učitelům na Akademii, jak se spletli, když ho nechtěli s famfárami přijmout mezi sebe. No jo, nezní to zrovna jako cíl, ale někde začít musím, no ne?

Motto: Na Eladrina mám úplně zlatou povahu.

EDIT (to je tak, když jména postav zaměníte s nicky)
Endreey a Deputy - neváhejte a vhoďte historie svých postav sem.

Sumarizace:

1. - Příprava na cestu

Mlha a Delgar se na dvou koních z jeskyně banditů vydávají zpátky do města Grasl dokoupit zásoby, koně, sedla a hlavně u knihovníka zjistit, kde se nachází koboldí vesnice Zagreb.
Zbytek očekává jejich návrat, který se uskuteční již k večeru, a tak se všichni společně odhodlají k přenocování v jeskyni banditů, aby další den vyrazili na dlouhou cestu na jih.
Koboldí vesnice Zagreb se nachází hluboko ve hvozdě. Hvozd je asi 150 mil na jih od Graslu a Zagreb dalších 50 mil samotným hvozdem.

2. - Poslední vesnice

Po čtyřech dnech cesty všichni společně doráží k poslední vesnici, která se nachází před hvozdem. Ve vesnici nemají rádi cizince, a tak družinu ani nepustí dovnitř. Doporučí však návštěvu nějakého uhlíře, který má dům u skály nedaleko vesnice.
U uhlíře, pohostiného a milého člověka je družina seznámena s faktem, že to není uhlíř, ale lovec Nesken Uhlíř. Ten nabízí nejen večeři a nocleh, ale také doplnění zásob a doprovod do hvozdu až k nějakým "bludným" kamenům.
Nesken také odvypráví legendu o koboldech žijících v Zagrebu, kde hlídají tunel, který vede až do minotauřího města.
Nesken si nečekaně dobře rozumí s Allyks, kterou v noci svými radami připravuje na cestu hvozdem.

3. - K bludným kamenům

Ráno se družina společně s lovcem vydává na cestu, dokud nedojdou k bludným kamenům, které vypadají jako menhiry, na kterých jsou elfí runy. Dle Hirkala mají varovat před pokračovaním v cestě.
Nesken upozorňuje, že dál musíme sami, ale protože se stmívá, přenocuje s námi.
Hirkal a oba gnómové se vydávají nasbírat suché dřevo, ale přepadne je malá smečka vlků. Allyks jim běží na pomoc, ale Mlha zůstává s lovcem, protože se nedokáže zorientovat v naprosté tmě.
Delgar zapálí svou magií část lesa a několik vlků začne hořet, Hirkal se přesto dostane do špatné situace. Oslepen plameny a shozen na zem vlky je jimi obklíčen.
Tato situace se rázem zcela obrátila v náš prospěch, kdy Hirkal využil blízkosti většiny vlků a svým magií posíleným mečem je smrtelně zraní.
Z nebezpečné smečky se stává snadná kořist pro zbraně ostatních a Mlha se zapáleným klacíkem přibíhá zbytečně na místo souboje.
Družinka spolu s lovcem jdou spát.

Paráda, aspoň vím, co se stalo :)

Velice pěkné. díky Assassine :) Chybí mi tam sice těch 300 let příbuzenských sňatků v té vesnici a výsledek v podobě čeledína, co nás nepustil... ;)

hadrian píše:
Chybí mi tam sice těch 300 let příbuzenských sňatků v té vesnici a výsledek v podobě čeledína, co nás nepustil...
To je jen jedna z mnoha teorií. Třeba to byl vlastně hodný pán, co nás zachránil před kanibalistickými rituály místního starosty-šamana, který nejraději papá gnómy a eladriny.

Assassin píše:
To je jen jedna z mnoha teorií. Třeba to byl vlastně hodný pán, co nás zachránil před kanibalistickými rituály místního starosty-šamana, který nejraději papá gnómy a eladriny.

No jo, to je možné, možná byl starosta šaman s kanibalistickými sklony. Jenže znáš to, chybka v komunikaci a nakonec bychom zjistili, že má jen příjmení "Šaman" (Véna Šaman) a že čeledín jen nezná rozdíl mezi "kanibalistický" a "kulinářský" a nám tak unikla nejlepší večeře v okolí sta mil. Navíc kanibal aspoň vidí v každém "to dobré", pozitivní přístup především. Mimochodem, proč by měl mít "hobití dietu"? 8-D (pokud sám není... TA DÁ. hobit...)

Myslím, že by to mohlo mít něco společného s pohádkami o víle Zuběnce, které mu vykládala jeho maminka, a následné touze ukázat všem vílám své zoubky pěkně zblízka.

Zkrátka, v té vesnici se později musíme zastavit. Rozhodně se tam děje něco nekalého. Říkejme tomu hobití instinkt.

souhlasím, budemeli mít při návštěvě pár zapálených loučí, rozhodně pro ně najdeme využití. Říkejme tomu eladrinský instinkt.

Sumarizace:

4. - Rozdělení družinky

Družinku probudí Hirkal, jeho zranění od vlků jsou daleko vážnější, než se ve tmě zdálo, jde mu o život. V podmínkách hvozdu není možné jeho stav nijak zlepšit, je nutné jej vzít zpátky k vesnici. Lovec se o něj prý postará, ale chce doprovod, nejlépe Allyks. Ta souhlasí a zbytek družinky se rozhoduje, zda se vrátit také nebo vyrazit bez nich. Nakonec se gnómové a hobit přeci jen shodují, že dát poklad koboldům nemůže být tak těžké a vyráží dál na cestu.
Gnómové a hobiti mají však o pojmu vyrazit na cestu úplně jiné mínění než eladrini. Nahodili vskutku vycházkové tempo a z průchodu temným hvozdem udělali turistickou pouť plnou rybaření, pokecu u ohně a hlavně odpočinku.

5. - Koboldí pevnost Zagreb

Snad jen náhodou narazili na stezku plnou koňských stop vedoucích ke koboldí vesnici, ze které se nakonec vyklubala velká skalní pevnost. Delgar se k ní tajně přiblížil, ale nezjistil žádný způsob, jak za světla proniknout dovnitř.
Mlha proto vzal pytel se zlaťáky pro koboldy, zamával hlídce na strážní věži a oznámil svůj úmysl darovat peníze koboldům. Ti požadovali, aby je nechal před branou a odešel. A tak se také stalo.
Úkol splněn, vznikly však dohady co dál. Peblíg chtěl zpátky za Hirkalem a Allyks do vesnice. Delgara však zajímal podzemní tunel, který mají koboldi hlídat. Stále však nevěděl, jak se do pevnosti dostat. Celou ji tedy obešel a zjistil, že z druhé strany je další brána a z ní vede cesta pokrytá koňskými stopami a rýhami od kol vozů. A po této cestě jsme se vydali.

6. - Zvláštní kamení

Dorazili až k jeskyni, před kterou stál vůz s koňmi. Na vozu byla plachta. Mlha k ní přiběhl a odkryl. Pod ní byla hromada třpytivého kamení. Peblíg okamžitě poznal znepokojující magickou moc, která z kamení zářila. Původ této magie odhadoval na Vzdálenou říši, místo mimo náš svět, plné šílenství, hrůz a pokřivených tvorů. To ale už Mlha nabíral kamení do své torny se slovy "to jim chybět nebude, když toho maj tolik."
Peblíg Mlhu dořval, vysvětlil své obavy a donutil jej kamení vrátit. Všechno! Nebo aspoň skoro všechno.
Delgar se svěřil se svými obavami, že vtrhnout do jeskyně je sebevražda, když v tom Mlhu něco napadlo. Vlezl si ke kamení, "zakryjem se plachtou a počkáme, co se bude dít." Gnómům se tento plán velice líbil, a tak všichni tři čekali schováni na voze pozorujíc zpod plachty okolí.
Z jeskyně nakonec vyšlo několik koboldů, někteří z nich však byli nechutně znetvoření. Dva vylezli na kozlík a rozjeli se směrem k pevnosti.
Před pevností se přišel jeden koboldí strážný podívat k vozu pod plachtu a spatřil Peblíga. Dlouho jsme nečekali a zaútočili, ale bojovat proti celé pevnosti nemá smysl, během boje jsme se stáhli, jen Mlha si neodpustil zabití strážného, který je objevil.

7. - Jeskyně

Trojice doběhla až zpátky k jeskyni, kde se nakonec odhodlali přeci jen vstoupit. Celá jeskyně byla malý provizorní důl na neznámý kov ze třpytivých kamenů. Byla plná různě pokřivených a znetvořených koboldů a netopýrů. Jeden z koboldů měl dokonce hůl, evidentně vyrobenou z kovu, který pochází z místního kamení. Měla slabé magické účinky, Mlha ji po smrti kobolda samozřejmě zabavil.
Hobit a gnómové úspěšně procházeli jeskyní a za sebou nechávali jen mrtvoly. Velký problém se stal až nějaký obrovský pojídač odpadků, velice znetvořený, snad kdysi člověk či něco podobného. Kdyby nesnědl tolik odpadků, že se již ani nevlezl do místních chodeb koboldí velikosti, Mlha, Delgar i Peblíg by byli minulostí. Díky terénu se jim nakonec podařilo vyhrát. Po náročném souboji se rozhodli opustit jeskyni, přenocovat a nabrat síly.
Další den se do jeskyně vrátili, dál zabíjeli pokřivené koboldy a obří netopýry, až Peblíg nalezl tajný, velmi dobře skrytý průchod, který vypadal, že není koboldí stavbou. Dveře průchodu ovládal velmi pokročilý mechanismus a navíc byl průchod velmi dlouhý a pokrytý silnou vrstvou prachu beze stop.
Vypadalo to, že průchod vede daleko mimo tento jeskyní komplex, který ještě není zcela prozkoumán, a proto jej prozatím opustili, dveře průchodu se automaticky zavřely.
Hobit a dva gnómové nakonec dorazili do poslední místnosti této jeskyně. Celá byla ozářena růžovou barvou z jezírka uprostřed, v kterém byla taktéž růžová olejovitá kapalina. U jezírka stálo několik znetvořených koboldů a jeden z nich již ani kobolda nepřipomínal. Peblíg a Delgar koboldy odstranili a Mlha mezitím shodil nejvíce zmutovaného kobolda do růžového jezírka, které s ním udělalo krátký proces.
V tom se ale v jezírku probudilo něco, co v něm raději mělo zůstat, obrovský znetvořený kobold. Nejprve se kobold v jezírku schovával před útoky, Mlha, Delgar i Peblíg proto do jezírka vylili své zásoby zelené jedovaté tekutiny, kterou nabrali v laboratoři nekromanta Kalarela.
Pak se z něj vynořil, Mlha využil veškeré své pekelné síly a kobold se stal obětí psychických úderů i ohnivých výbuchů, Peblíg i Delgar jen nevěřícně koukali na tu ohromnou magickou sílu proudící z Mlhy. Znetvořeného kobolda to ale jen naštvalo, chytil Mlhu do obrovských dlaní, stáhl ho k sobě do růžového jezírka a ponořil jej pod hladinu. Naštěstí se jej Delgarovi podařilo zabít dříve než Mlha umřel, ať už utopením nebo rozleptáním.

8. - Tajný průchod

Trojice se vrátila k průchodu a vydala se jej prozkoumat. Šli snad hodinu, průchod stále klesal hloub a hloub, až narazili na ocelovou mříž. Nikdo nenašel žádný otvírací mechanismus. Ani společnými silami s mříží nepohli. Dokonce ani páka v podobě hole z mimozemského kovu nepomohla. Vzpomínky na Hirkala a Allyks, jediné členy družiny, jejichž síla je alespoň větší než síla lidského dítěte, zahnal společný nápad. Síla magie, Delgar, Mlha i Peblíg začali do mříží pálit vší magickou energií, až nakonec povolila.
Šli dál a najednou uviděli na straně průchodu pootevřené dvěře, z nichž šlo světlo a hrdelní hlasy dohadující se o nějakém otrokovi.
Mlha vejde dovnitř "Zdravíčko vespolek", řekne usměvavě, "nezkoušel bych útočit být vámi" dodá výhružně. Místnost je plná hobgoblinů, kteří mají svázaného hobitího zajatce. "Na něj," zařve jeden z nich, ale trojice se o ně postará.

9. - Výslech

Po boji šel Peblíg pomoci hobitovi a zjistit od něj nějaké informace, Mlha a Delgar šli vyslechnout jediného přeživšího hobgoblina, který se šel schovat pod peřinu do postele.
Hobit se jmenuje Rendil Půlměsíc, pochází ze známého rodu Půlměsíců, který vlastní hospody v mnoha městech. Průchod vedl do místa zvaného Labyrint, původně Telos, jehož jedna z částí se jmenuje Sedmisloupová síň, kde Rendil bydlí a provozuje jedinou hospodu v Labyrintu.
Hobgoblini jsou součástí frakce zvané Krvaví loupežníci. Rendila unesli kvůli výkupnému. Krvaví loupežníci jsou jedna z mnoha frakcí, které se snaží o nadvládu nad Labyrintem, další jsou například duergaři. Podle hobgoblina Krvaví loupežníci sídlí na místě zvaném Komnata očí, ale může to být past.
Labyrint je původně minotauří město, ale žádní tam už nejsou, kdysi dávno se mezi sebou vyzabíjeli. Z Labyrintu vede několik východů, jeden z nich vede na povrch k Ohnivé hoře a jiný hlouběji do podzemních říší Podtemna. Sedmisloupovou síň před vpády nestvůr z Labyrintu a okolního podzemí chrání "Tři mágové Labyrintu". Díky nim je to relativně bezpečné místo.

10. - Sjednocení

Mlha po výslechu chladnokrevně podřízne zajatého hobgoblina a trojice najednou uslyší kroky z průchodu, k jejich překvapení to není nikdo jiný než uzdravený Hirkal a zkušená stopařka Allyks, která vypátrala zbytek skupiny. Všichni společně se poté na pozvání Rendila uchýlili do Sedmisloupové síně a především tedy do hospody Půlměsíce.

Moc pěkný příběh Assassine, odpoledne to všechno nahodím do článku. Zdá se mi to, nebo Mlha vynechal tu část příběhu, kde vytáhli z postele přeživšího hobgoblina a co s ním bylo dál? ;-)

perfektni!
koňskými stopy - stopami
pro kontinuitu pribehu bych mozna doplnil ze jsme pouzili "spatnou" tekutinu ze studen (kdyz uz je v deniku zmineno, ze jsem si ji nabrali)
rozhodne doplnit Mlhovo bezskurpulni dorazeni loupezneho hobgoblina

Dost dobrý shrnutí! Čiší z toho pěkný příběh.
Assassin píše:
Labyrint před vpády nestvůr z Podtemna a okolního podzemí chrání "Tři mágové Labyrintu".
Jen malá poznámka k tomuto: Nechrání Labyrint jako celek, ale jen Sedmisloupovou síň, která slouží jako jakási bezpečná výspa civilizace v Labyrintu.

Děkuji za připomínky, opravil jsem to.

5. - "Celou ji tedy obešel a zjistil, že z druhé strany je další brána a z ní vede cesta pokrytá koňskými stopami a rýhami od kol vozů."

7. - "V tom se ale v jezírku probudilo něco, co v něm raději mělo zůstat, obrovský znetvořený kobold. Nejprve se kobold v jezírku schovával před útoky, Mlha, Delgar i Peblíg proto do jezírka vylili své zásoby zelené jedovaté tekutiny, kterou nabrali v laboratoři nekromanta Kalarela.
Pak se z něj vynořil, Mlha využil veškeré své pekelné síly a kobold se stal obětí psychických úderů i ohnivých výbuchů, Peblíg i Delgar jen nevěřícně koukali na tu ohromnou magickou sílu proudící z Mlhy."

9. - "Sedmisloupovou síň před vpády nestvůr z Labyrintu a okolního podzemí chrání "Tři mágové Labyrintu". Díky nim je to relativně bezpečné místo."

10. - "Mlha po výslechu chladnokrevně podřízne zajatého hobgoblina a trojice najednou uslyší kroky z průchodu, k jejich překvapení to není nikdo jiný než uzdravený Hirkal a zkušená stopařka Allyks, která vypátrala zbytek skupiny."

Co se týče Mlhy, myslím, že po těchto událostech (vyloženě nehobití chladnokrevnost a 41dmg jedním nekritickým útokem do superkobolda) již není možné vše svádět na náhodu, triky a kouzelné předměty. Proto v hostinci Půlměsíc (pokud tam vůbec dojdeme) ostatním prozradí svůj ďábelský problém.