ShadoWWW: mohu část "Hirkalovo dilema" (o pár příspěvků výše) přivtělit k příběhu? Chtěl sem trošku popostrčit příběh kolem Hirkala, ale nechci ti narušit něco jiného, pokud to máš namyšlené jinak.

Pěkné, pěkné. Zažili jsme toho docela dost, viděno takhle zpětně a uceleně v jednom pédéefku..

Wow, to je gigantické :-O

Takže jsem to sepsal, pište připomínky, opravy a tak podobně, abych to pak nahodil do článku.

Z VĚŽE DO PAHORKU

Zmatek (sepsal Hirkal)

Stojíme uprostřed křížení dvou chodeb z černého mramoru, kolem je tma za hranicí světla z lucerny. Jedna chodba je jako druhá a všude neporušená vrstva prachu. Nemá smysl se rozmýšlet, uděláme značku na jedné chodbě a jdeme do té napravo od poznačené. Něco se ale mění, roste ve mně příliv magické moci, mnohem větší než je má vlastní. Ostatní jsou na tom stejně, snad kromě Mlhy, který nás zmateně pozoruje. Jestli se něco nestane, explodujeme jako meloun po zásahu kladivem.
Aby toho nebylo málo, slyšíme kroky před námi. Vydáváme se za nimi, já a Peblíg, ostatní se zastavili.
Kroky se vrací a před námi stojí vysoký eladrin s fialovýma očima a zatímco nás zdraví došli ostatní za mnou a Peblígem. Dostal jsem nápad. Dle mého odhadu nám zbývá pár vteřin, než příliv magie v nás začne být nestabilní. Ten příliv sil je cítit teleportací, ale o takové koncentraci, až se mi z toho ježí vlasy na zátylku. Pokud bych se pokusil použít…
Zajímavé je, že to necítí ani Mlha, ale ani ten eladrin proti mně – není ale čas ptát se. Zařval jsem: „Hned se mě všichni chyťte“, naštěstí poslechli jen mí společníci a ne ten cizinec. Okamžitě jsem se zapřel svou myslí do přediva reality a pokusil se nás teleportovat za cizince.
Teleport se zdařil. Až na pár drobných mušek. Nejsme za cizincem, nejsme ve Věži, ale v nějakém pokojíčku patřícím evidentně nějakému Hobitovi, není tu Mlha a ani Delgar. Na podlaze je ve spěchu načmáraný magický obrazec a mě dochází, že nás to vykoplo kdovíkde. To dobré je, že už tu cizí magickou energii necítím, to špatné je, že mi začíná docházet, jak těžké bude najít Delgara a Mlhu.
Peblíg a Allyks zkoumají obrazec na zemi a potvrzují, že se jedná o teleportační rituál, který však stále udržuje slabou spojitost s místem, na něž vedl. To je divné, vždyť je použitý.
Bušení na dveře mě vytrhlo z přemýšlení, prý aby se jakýsi „Kaláh“ vzdal. Za dveřmi je 5 paladinů Bahamuta vedených hbitě se představivším sirem Viliamem Delrynem z Athkatly kdesi od Mečového pobřeží. A hned aby se Peblíg vzdal, ale kdovíproč ho považují za Kaláha. Je jich sice pět, ale mám za sebou zlej den a tak bych asi cenu za diplomata roku nezískal. Alespoň víme, že jsme v podzemní štole, kde měl úkryt Kaláh. Kaláh je prý Gnóm, cirkusák a zabil při jednom představení všechny v publiku, včetně osazenstva.
Nakonec je přesvědčíme, že nás rovnou nezatknou a že se pokusíme zprovoznit ten rituální teleport a vydáme se všichni svorně do… ehm.. za Kaláhem, ať už je to, kdo chce. Tajně doufám, že nás to dovede k Mlhovi a Delgarovi.
Peblígovi se podaří zprovoznit teleport tak výborně, že se začíná hroutit strop a také Paladinové. Běžím chodbou, na zádech Peblíga a s Allyks sprintem předbíháme Paladiny, abychom jim u vchodu podali pomocnou ruku a házeli je do trávy za námi. Jeden z nich zůstal v závalu. Otřesu se, když si uvědomím, co musel zažít.
Při pohledu kolem je vidět, že Peblíg to přece jen dokázal, rozhodně nejsme u Mečového pobřeží. Spíš u jeho obrazu ve Vílí divočině. Kde má být Athkatla, tam je les a omamně tu voní louka, ale nikde žádné zvíře, ani hmyz. Domov, sladký domov. Okamžitě se přesuneme od louky. Rozhodnu se vylézt na strom, abych se rozhlédl po nějakém orientačním bodu. Asi jsem si to mněl rozmyslet. Allyks a Peblíg se pochechtávají (Allyks by neměla spoléhat na to, že je Kenku, nějak v poslední době dokážu poznat, kdy se směje) a šeptají si – samozřejmě o mě a samozřejmě tak, abych vše slyšel. Ne že bych jim nedodával palivo, mám nejasný dojem, že svými pády z větve na větev asi příliš důstojnosti nezískám.
Náhle vidím Pixie. A ne jednu. Nakonec nám jedna z nich ukáže cestu k Sehaninině Pahorku a že nás tam prý i dovede, ale jen k němu a dál ne. To také splní a za půl dne cesty jsme přímo u spáleného kruhu čpícího sírou o průměru cca něco pod míli a uprostřed kruhu je malý kopeček porostlý nádhernou květenou. Asi jsme u té pověstné čarodějnice ze Sehaninina Pahorku, o které mluvili Pixies. Cestou Allyks učí paladiny elfštině, ale jak ji tak poslouchám, neubráním se občas smíchu. Mám dojem, že „Dobrý den“ není to stejné jako „Co nejponíženěji se před Vámi klaním ó vy skvělí a o tolik lepší elfové“. Nějak podezřele se motá kolem jejich mladého, vysokého, blonďatého velitele, ale asi je to jen náhoda.
Do Pahorku vedou dveře ne nepodobné hobitím, bez zámku a neotevřu je ani já, ani Peblíg. Je na nich několik vrstev magických zámků. O půlnoci Allyks najednou začíná zářit, projevila se moc Corellona. Vedena měsíčním paprskem otevírá dveře, ale při pokusu projít do tmavého ústí jí brání její batoh.
Vysype z batohu rozpálenou sošku Orcuse, kterou s sebou nese a kopne ji co nejdál do pusiny. Tam soška začíná poskakovat a zvětšovat se a roste do podoby velkého ďábla. Allyks mezitím vchází do Pahorku a zde uvidí nezměrný sál vyrobený celý z fialového mramoru a uprostřed něj je zlatý, obří cirkusový stan a z něj k ní kráší pavouk velikosti poníka. Ale neútočí, promluví na ni a Allyks poznává Delgara. Prý je zakletý pánem cirkusu a má z něj obavy a Mlha tu není. Allyks pošle Delgara na výzvědy a vrátí se k nám.
Před Pahorkem stojí Ďábel a nabízí mi smlouvu za to, že jsme ho zachránili. Allyks a Paladinové by mu nejradši zakroutili krkem. Peblíg se na něj dívá spíš dychtivě, zřejmě uvažuje, co by z něj vydestiloval, kdyby se ďábel jen trochu nechal. Ďábel je otřesen, když zjistí, že někteří jeho soukmenovci se paktovali s démony. Přikážu mu, aby zjistil do tří dnů, kde je Mlha, jak se k němu dostat a jak ho co nejlépe zachránit. Nevím, ale nějak tuším, že za tři dny se ho Allyks s těma čtyřma plechovkama zatlučou do prachu. Vím, že se nebezpečně pohybuju po hraně, vím jak Allyks nenávidí ďábly, ale nehodlám nechat Mlhu kdovíkde naspospas kdoví čemu.
Vcházíme dovnitř a naproti nám jde Delgar v podobě pavouka a za ním kráčí slon. Slon! A mluví. Jestli je tu vše jen iluze, tak je příliš dobrá, abych to dokázal prohlédnout. Něco mě ponouklo, že eliminovat počet pomocníků tajemného principála by nebyl špatný začátek. Slon po otázce jak se jmenuje odpovídá: „říkejte mi jak chcete…“. „Tak poslouchej, „Jakchcete“, my jsme také služebníky a ty jsi z nás nejlepší“.Když neprotestuje, poznám, že ač mluvící, rozumu moc nepobral. Namluvím mu (s pomocí trochy magického ovlivňování – bez magie prostě nejsou koláče), že jeho čelo je magický klíč, který otevře dveře Pahorku zevnitř, pokud se dostatečně rychle proti nim rozběhne. Vílí divočino div se, on mě poslechne. A dokonce dvakrát. Pak omdlí a já čekám, až se zvedne ze země řehtající se Peblíg. I Allyks si podezřele zakrývá zobák. Jen paladinové na mě koukají, jako kdybych trhal mouchám křídla.
Jdeme ke stanu a napadne nás společně plán, nejenže přesekneme lana držící stan, ale ten pak i podpálíme. Vše jde jak na drátkách, když stan náhle mizí a je tu Obr – Principál a vyvolá znovu slona ku své pomoci. Překvapení večera – je to známý Peblíga. Nedouk vyhozený z Akademie a na Peblíga má zřejmě pifku. Ale já ho taky poznal podle hlasu. Vždyť jsem se účastnil jeho nedobrovolného tobogánu do latríny. Opakovaně.
No asi mě taky poznal. Je vzteklý a útočí. S ním i slon. Jak to, že je tak silným magickým zřídlem? Má pakt? Je to Zaprodanec? Lidé jim tuším říkají černokněžníci – lépe to prý zní (tedy to alespoň tvrdí Zaprodanci – Mlhovi bych tak ale neřekl). Pekelný ten pakt není, nikde není cítit síra. Je to neuvěřitelné, stále žijeme a dokonce ani paladinové nemají ani škrábanec. Jakmile je po boji, prostor se smrští a tlačíme se v malém pokoji a na podlaze se válí Kaláh a umírá. Nestihne nám říct víc, než že smlouvu uzavřel s vysokou postavou – bezejmenným. Z dlaně mu padá magický drahokam a chce po Peblígovi aby cosi dokončil. O Mlhovi neví nic. Na stole leží nějaká kniha s nesmyslným písmem. Jakmile na ni sáhne Allyks, začne se písmo skládat do zprávy pro Allyks. Úžasný, Allyks z minulosti píše naší Allyks. Jestli to chápeme dobře, tak si Allyks kdysi připravila na tomto místě rituál, který jí vrátí její pravou podobu. Otevírá se nám schodiště do podzemí. Paladinové ale melou z posledního a tak se uložíme ke spánku s tím, že zítra sestoupíme do podzemí…

Super! Hra, zápis, překvapení, všechno :)

Děkuju, je to skvělý.
Level 8 zatím necháme.
Loot byl pouze Common/Uncommon Tome/Wand/Staff/Orb level 12 a méně + Zvláštní magický krystal pro Peblíga.

Nema to chybu:)

Hej, díky všem, už je to v článku. :)

Opět přidávám článek. Pište, připomínkujte, raďte. :)

MEPHASM

Sepsal Hirkal

Otvor v podlaze na nás zíval tmou a kupodivu čistým vzduchem. Nejdřív se ale musíme zbavit Kaláhova těla. Paladinové si vezmou jeho hlavu a vhodí jeho tělo do té podivné louky. Vznese se pouze pyl a my radši ustupujeme. Tedy kromě Peblíga, který jej nadšeně sbírá do lahvičky. Než se tady objeví ten jednokřídlý ďábel, musím si promluvit s Allyks a taky s paladiny. Nechci, aby na něj zaútočili dřív, než nám sdělí, co zjistil o Mlhovi. Navíc by bylo zajímavé ďáblovi říct o Urwalovi, živý ďábel s informacemi o spolupráci pekelníků a démonů… Pokud by se začali zabíjet mezi sebou, vůbec bych se nezlobil. Kupodivu Allyks souhlasí. Paladinům namluvím, že nemají dělat nic bez našeho souhlasu a Allyks mě podpoří.
Allyks… Podle přebalu knihy v Pahorku bych jí spíš měl říkat Skylla, ale nějak se nemůžu přinutit. Jsem unavený a v Pahorku se mi povede upadnout do transu snad ihned ve vteřině, kdy jsem dosedl. Po 6 hodinách cítím otřes. Jde to zvenku. Vykoukneme ven a všude jsou plameny. Asi 100 metrů před námi si Allyks všimla dvou rychle rostoucích kovových sloupů. Peblíg si okamžitě vzpomněl, že takhle se v pověstech popisoval vždy útok ďáblů!
Není na co čekat, jdeme dolů a před námi se otevírá obrovská prostora. Tak takovouhle knihovnu jsem snad viděl jen na Akademii. Asi za to mohlo překvapení, Delgar (teď už ve své podobě) zakopl a spadl dolů mezi regály.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
... sejdu po schodech dolu a vidím velkou knihovnu. Kde to všechno nabrala? To vykradla knihovnu nějaké univerzity nebo co? Evidentně i Delgar čučel na to množství knížek, protože opět zakopl a posledních pár desítek schodů bral obličejem. Nýmand, dělá nám gnómům akorát ostudu. Opět se za něj stydím..
-----------------------------------------------------------------
Okamžitě jsem k němu seběhl. Nechápavě otevřel oči. Představil se jako Binky, duch gnóma, který dělal Skylle knihovníka. Prý kdysi sloužil fomorianům. Kopal příliš vysoko a probudil něco, co mělo spát… Fomoriané ho sežrali. Nemůže opustit toto místo a odejít k předkům, ale prý pokud bychom ho odvedli v tomto těle, tak by mohl opustit tento svět.
Donesl nám poslední knihy, které Skylla četla. Zaujalo mě, že některé se týkaly školy transmutace a rituálů. Když jsme sešli o patro níž do alchymistické laboratoře (rozměry jsou spíš než na běžnou velikost uzpůsobeny obrům, což podporuje Binkyho tvrzení o fomorianech), překvapeně jsem zíral na magický obrazec složený z mnoha rituálních kruhů. Z překvapení mě vytrhlo vypísknutí Peblíga „tolik surovin a tak vzácných!“ Naštěstí ho rozum opanoval a nic z obrazce nebral. Opodál nás ale zaujal další nezvyklý jev, evidentně nemá žádnou spojitost s rituálem před námi. Vznáší se tu několik barevných krystalů (žlutý, modrý, fialový, zelený a červený). Náhle se nám zjevil maličký dráček. Představil se jako Jivex a je rád že nás, zejména Allyks, vidí. Prý je vše nachystáno a stačí zajít za Mephasmem dole a vzpomínky a tělo jeho paní se vrátí. Myslí si, že Mephasm je asi čaroděj a nikdy prý nechodí sem nahoru. Jeho paní také prý nikdy neopouštěla Pahorek horní cestou, takže cesta ven by mohla být dole.
Já a Allyks jdeme kvůli obrovským schodům dolů sami. Tedy já seskakuji, Allyks to samovolně teleportovalo dolů. Zajímavé. Dole stojí vysoký půlelf s dokonalými, až andělskými rysy, to je on, Mephasm. Já i Allyks z něj cítíme kupodivu vliv Astrálního moře. Kdo to jen může být? Něco v jeho očích mě vyděsilo, skrývá se tam moc, s jakou jsem se dosud nesetkal. Při přímé otázce sám sebe označil za příslušníka rasy baatezu, ale nic mi to neříká. Měl jsem víc dávat v Akademii pozor na přednáškách. Mephasm nám říká, že by bylo dobré se vypořádat nějak s ďábly na povrchu. Protože rituál přenosu duší mu odčerpá část jeho moci, ďáblové by mohli proniknout dovnitř Pahorku.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
... Nesnáším Hirkala!!! Jedná se mnou jako s děckem. Jeho ego je větší než on sám a musí do všeho kecat. Jak má všechno nejlepší, jak ví všechno nejlíp, někdy ho mám sto chutí kopnout do té jeho nabubřelé prdele, ale nejdřív si musím sehnat stoličku..sakra. Dělám si čárečku.
-----------------------------------------------------------------
Nahoře zjistíme, že náš známý jednokřídlý ďábel je zpět, že to on útočí spolu s dalším takovým na Pahorek. Mlha je podle něj v „Disu“ (jedno z devíti pekel), protože potupil peklo. Vrátí nám ho, když jim vydáme čarodějnici z Pahorku. Vyžádáme si čas na její předání (cca 2 hodiny). No tak tudy cesta nevede. Nevydáme jim Allyks, či snad Skyllu. Náhle se Allyks plácne do čela – no jasně, baatezu! To je přece ďábel! To mění situaci a chvátáme dolů. Je to tak. Mephasm se přizná, že ho jeho pekelný pán vyměnil za zabití tří jeho oponentů, aby sloužil Skylle za účelem ochrany Pahorku a využití jeho síly k zabíjení ďáblů. Máme čas provést výměnu těl a tak spustíme rituál. Náhle tu místo kenku stojí jednooká rudovlasá elfka, zcela nahá, což poněkud rozruší Peblíga.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
Heeeej, to je kus. Asi bych se mohl začít česat...
-----------------------------------------------------------------
Je to Allyks, nebo snad Skylla? Něco se pokazilo (nebo ne?), je to pořád naše Allyks, a to rozesmutní dráčka Jivexe. Peblíg už delší dobu pokukoval po těch záhadných krystalech a náhle to rozřešil. Seřadil je do správného postavení a nám se otevřely tajné prostory. Zřejmě to byla pracovna Skylly. Všude jsou nákresy ďáblů. V denících ukrytých ve stole jsou obrázky různých ras a na konci, ta nejbestiálnější – kenku. Uprostřed stojí obří krystal a v něm je tělo kenku, naší Allyks. Pobereme to nejcennější, co tam nalezneme a jdeme za Mephasmem.
Něco se pokazilo a vzpomínky nebyly přeneseny. Dohodneme se s Mephasmem, že ho propustíme, pokud udělá to nejlepší pro záchranu Mlhy, odstíní proti pekelnému sledování Mlhu a vzdá se útoků a intrik proti nám. Slíbí, že přenese krystal s Kenku nabitý na jeden měsíc do místnůstky za závalem, kde se dřív skrýval Kaláh, spolu s tolika knihami, kolik se tam vejde. Měli bychom se tam moci dostat, pokud Peblíg nalezne nějaký způsob, jak se napojit na rituální kruh v té místnůstce. Jivex se rozhodne zůstat blízko své paní a také se teleportuje ke krystalu s kenku. Mephasm nám otevře ocelovou stěnu za ním. Je zde průchod do Vílotemna (obdoba Podtemna ve světě smrtelníků) a on za námi zavře. Ještě mu řeknu o spojenectví některých ďáblů a démonů a řeknu mu, kde může najít Urwala. Teď bychom měli mít náskok před jednokřídlým ďáblem a jeho pohůnky.
Chodba nás dovedla ke čtyřem mrtvolám prchlíků. Něco nebo někdo je rozsekal zřejmě pomocí dvou čepelí. To se mi nelíbí. Prchlíci jsou pověstní svou rychlostí. Co by je dokázalo takhle zničit?
Na stropě chodby se objevují praskliny a to mě přivádí k nápadu, že by tady někde mohlo být vyústění na povrch. O kus dál skutečně takovýto komín zahlédneme. Noční obloha na nás působí jako balzám. Okamžitě šplhám nahoru, abych upevnil skoby a lano, ale naštěstí uklouznu. Naštěstí proto, že v letu zahlédnu postavu skrývající se v temnotě za námi. „Vyjdi, ať už jsi kdo jsi“. Zpoza rohu vychází postava s modrou pletí, bílými vlasy, špičatýma ušima a v rukách má dlouhý a krátký meč – drowka! Snaží se zaplést rozhovor, ale tohle není čas na dvorní etiketu, nebo souboj. Tohle je válka. Neexistuje něco jako smír s uctívači Lolth. Zaútočím a i ostatní zaútočí. Nikdy bych to nepřiznal, ale je to moje štěstí. Drowka je proklatě rychlá a nebezpečná jako hladová stínová bestie. Možná víc. I když nás na ni bylo sedm, tak po jejím zabití leží na zemi i dva paladinové. Drowka u sebe nemá nic, jen své zbraně a ty jsou navíc z kovu, co se rozpadá na slunečním světle. Nikde žádná výbava nebo jídlo. Je to podivné a tak se urychleně prodereme na povrch. Ukryjeme se o hodinu cesty dál na pobřeží, kde zmoženi únavou mí společníci usnou.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
Říkal jsem si, že to bude klidnej den. Ale nepovedlo se. Nějaká přihlouplá drowka na sebe upozornila. To se neumí schovat ani před Hirkalem, když padá ze stropu? No a on ty svoje vzdálený příbuzný tak miluje. Snažil jsem se to nějak urovnat, ale on v tý palici má snad sračky a nepřemýšlí. Tak jasně, že ji napadl. A byla dobrá. Kdyby jsme mu nepomohli, tak by mu rozsekala prcku, ani by nevěděl jak. Ale nezapomněl dodat, jak byl skvělej a jak mu to šlo... Dělám si další čárečku.
-----------------------------------------------------------------
Náhle zbystřím, Peblíg se posadí a ptá se mně, zda vidím také tu zahalenou postavu, ale ve směru kterým ukazuje nic není! Pak jen tak sedí a civí do prázdna. Když se probere z transu, tak nám šeptem sděluje, že ho kontaktoval „Bezejmenný“ a nabízel mu moc větší než Kaláhovi a že odmítl. Bylo nám to divné. Zeptal jsem se, zdali je to opravdu všechno. Peblíg na mě nechápavě zíral a pak se vítězoslavně usmál a vykřikl: „Jóóó! Hmpfff“. Naštěstí mu Allyks stihla zacpat ústa. Pak nám šeptem sdělil, že po něm Bezejmenný chtěl, aby mu přinesl Kaláhův krystal do Athkatly. Paladinové nám sdělují, že kromě jejich řádu pak nad pořádkem v Athkatle bdí i tak zvaní „Zahalení čarodějové“, kteří město brání proti zlým mágům.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
Někdo jménem "Bezejmenný"(to je divný) si ze mě dělá srandu. Během krásného spinkání mezi spoustou mečů, kordů, amuletů a kdo ví čeho, se přede mnou objeví neznámá osoba v plášti a s kapucou přes hlavu a mluví na mě. Představí se jako Bezejmenný. Zjišťuju jestli ho vidí ostatní. Ale přiblblý výraz Hirkala, kdy se tvářím asi ještě divněji, znamená, že asi ne. No, co se dá dělat. Tak jsem v tom sám. Dal by mi moc, jakou dostal Kaláh, kdybych mu dal ten krystal, co mám v batohu a že ho chce přinést do Athkatly. Tak jsem se mu vysmál, že to se moc nepředal. Jestli teda ví, jak Kaláh dopadl. Tak jsem ho odpálkoval s tím, jestli je to všechno, rád bych šel spát. Beztak to bude eladrin...
-----------------------------------------------------------------
Ráno se u louky setkáme s pixie, která s námi již mluvila. Jmenuje se Trixie a slíbí nás dovést co nejdál směrem, kde by v lese mohlo být osídlení elfů, či eladrinů. Není si tím jistá. Po delším pochodu nalézáme stopy. Vypadá to jako stopy tří eladrinů a jednoho koně. V noci nalezneme jejich tábořiště, kam nás dovede z ničehož nic se objevivší kentaur. Tolik k tomu, že s nimi byl kůň. Je prý průvodcem těch elfů a že nás zvou k ohni.
Přijmeme jejich pozvání. Vyklubou se z nich elfové ze smrtelného světa z Tethirského lesa poblíž Athkatly. Jsou to dva bratři Tharvek a Tharan Elmanesse a jejich setra Elwin. Prý je blízko vílokřížení do smrtelného světa. Bohužel z Tethyrského lesa je nutno ještě projít nebezpečným průsmykem malých zubů, takže budeme muset zbylé dva paladiny doprovodit, pokud chceme, aby měli šanci přežít. Ti tři jsou jednou z hlídek hledajících zde staré zmizelé město Myth Rhynn (takže to osídlení, o kterém nám povídala Trixie, už dávno neexistuje), kde byl založen „Mythal“, rituál nejvyšší síly. Může vymazat předivo magie a nahradit ho novým, pozměněným, může být dokonalou ochranou, či ničivou sílou. K jeho spuštění bylo zapotřebí vždy několik Vysokých mágů eladrinů a ten nejlepší zpravidla vždy zemřel. Bohužel časem docházelo k nepředvídatelným změnám v „Mythalu“, což vedlo zpravidla ke zničení těchto měst. Myth Rhyn jako takový by měl být podle pověstí plný nemrtvých. S postupující nocí se vytratila kamsi Allyks spolu s velitelem paladinů a já se sblížil s Elwin. Je to vlkodlačice, ale ostatním to neřeknu, alespoň zatím ne a ne před paladiny.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
By mě zajímalo, co na tom paladinovi vidí...
-----------------------------------------------------------------
Ráno jsme se dohodli, že se vydáme doprovodit paladiny do Athkatly, nejenom kvůli jejich bezpečnosti, ale také kvůli tomu záhadnému Kaláhovu krystalu a Bezejmennému. Ne že by mi tak záleželo na nějakém lidském městě, ale beru si poněkud osobně, když se mě někdo pokouší zabít skrz své pohůnky. Třeba nám to vynese nějaké peníze od paladinského řádu Bahamuta. Potřebujeme prostředky na vyřešení záhady krystalu s kenku – sehnat nějakého odborníka, nebo radu a hlavně prostředky na udržení krystalu v provozu. Ale pak, pak bych se moc rád taky podíval do Myth Rhynu… Přece jen kde jinde bychom mohli nalézt knihy, které by nám mohly pomoct se situací kolem Allyks, než v pracovnách dávno mrtvých eladrinských čarodějů?

Díky všem za včerejší hru, byla naprosto senzační! :)

A díky za shrnutí, je velmi výstižné. Jen pár detailů: rasy se v češtině píšou s malým písmenem. Ledaže by se pak některé z nich vyloženě považovaly za národ. Prchlíci, elfové, kenku, vše malé, Baathezu asi velké, eladrini - to záleží na autorovi. Ostatní rasy by je určitě psaly s malým, eladrin sám by je pak asi mohl chtít psát s velkým :)
A tu místnost s krystalem jsme odemkli dřív, než došlo k výměně těl, ale jestli je to v rámci zkratky, tak se určitě nic neděje. Jak píšu výše - jenom detail ;)

Jinak co se těch čachrů s Allyks/Skyllou týče, viděla bych to takhle:

První možnost, "dítě":
-Při původním rituálu se přenesla "duše" Skylly do kenku a "duše" kenku do elfčina těla.
-Vzpomínky Skylly zůstaly s jejím tělem, vzpomínky kenku byly zničeny.
-Allyks je něco jako kdybyste vzali Skyllu-dítě, prostě restart. A i když se jí vrátí některé vzpomínky, už nikdy nebude Skyllou takovou, jakou byla před rituálem.
-Skylla jako taková neexistuje. V těle kenku je nyní "duše" kenku, divoká bojovná entita, která má kompletní Skylliny vzpomínky. Oproti původní Skylle to až tak velký rozdíl ve finále není, ale přeci jen, asi bude například méně soucitná.

Druhá možnost, "průser":
-Při původním rituálu se přenesla "duše" Skylly do kenku a "duše" kenku do elfčina těla.
-Vzpomínky Skylly zůstaly s jejím tělem, vzpomínky kenku jsou tam nyní také.
-Allyks je něco jako kdybyste vzali Skyllu-dítě, prostě restart. A i když se jí vrátí některé vzpomínky, už nikdy nebude Skyllou takovou, jakou byla před rituálem.
-Skylla jako taková neexistuje. V těle kenku je nyní "duše" kenku, divoká bojovná entita, která má kompletní Skylliny vzpomínky a kompletní vzpomínky kenku. Vše záleží na tom, co byla zač původně ona kenku, protože jednou z možností je, že to, co se probudí, až/jestli se to probudí, může být něco jako rozpolcená osobnost, která ale celkem funguje, nebo brutálně mocná šílená věc.

S první možností bychom museli hledat nějaký způsob, jak vyjít s kenku-Skyllou. V druhém případě bychom museli asi zjistit, kdo byla původní kenku zač, a případně najít nějaký způsob, jak ty vzpomínky odebrat (ne zkopírovat :D).

No a co se Allyks a jejích tužeb týče, tak ona se do toho asi nyní až tolik nepohrne. Má zpátky své tělo a má strach, že by se z ní mohl stát šílený fanatik, takže vzpomínky - možná ano, ale postupně. Mlha a pomoc paladinům je přednější :)

EDIT: Není to úplně fantasy obrázek, ale ta tvář je víceméně taková, jak si Skyllu představuju. Odpusťte nízkou kvalitu zpracování pásky, nechtělo se mi s tím patlat hodinu.

Moc pěkné Nerhinn. :) Hirkal by asi nechtěl, aby Allyks (jakožto osobnost), jak ji zná, zmizela a nahradila ji jedna velká neznámá - Skylla. Hirkal by si asi přál, aby maximálně Allyks přišla k nějakým vzpomínkám, ale aby se nezměnila její osobnost. Allyks se mu líbila, taková jaká byla, Skylla mu ukazuje, jak by sám mohl padnout hluboko (inteligentní je na to dost, aby mu došlo, že manipulace má svou mez tam, kde manipulátor mění i sebe - a tím nemyslím fyzickou podobu).

Pěkně jsi to vymyslela, obě varianty mají spoustu možností, jak to zkusit rozvinout. Sem zvědav, jak to s Allyks nakonec bude.

hadrian: Moc hezký zápis, děkuju. Jen bych měl jednu malou připomínku. Rád bych abys opravil některé názvy, bude to tak lepší až budu v zápisech něco hledat.

Lolth - máš pravdu, že někde se používá i Lloth, je to drowský dialekt, který by eladrin nejspíše nepoužil.

Tethirský les - tady je to opravdu kuriózní, celá země, na které les leží se opravdu píše Tethyr, ale les je Forest of Tethir, našel jsem o tom pouze tuto zmínku "There is no known explanation of the difference in the spelling of “Tethir” and “Tethyr” other than, “that’s the way it’s always been.”"

Elmanesse - jeden ze dvou velkých elfích rodů v Tethirském lese.

Myth Rhynn - první slovo je označení Mythalu, druhé pravděpodobně název mága, který zemřel při jeho vyvolání. Celé dohromady je to název starobylého eladriního města. Takových měst je/bylo více např. Myth Drannor.

Nerhinn: skvělý shrnutí Allyks/Skylly. Souhlasím se vším co jsi napsala. Jinak je to tvoje postava a pokud vyloženě toužíš po tom si z těchto dvou možností vybrat sama, pak ti v tom nebudu bránit. Nicméně svoji verzi mám vymyšlenou už poměrně dlouho, v náznacích k ní směřuju a snad nebude vadit, když prozradím, že jsme došli ke stejným závěrům a možnostem, a tak moje verze je jedna z nich.

Opraven zápis, děkuju za připomínky. Nechal jsem otevření tajné místnosti v Pahorku tak jak je, líp mi to do sebe zapadlo, jestli to teda neva.

Skylla (ta dospělá) by mohla být ... a to si nechám pro sebe, abych pak viděl, jestli sem myslel na to, na co Assassin. :D (a není to něco ve smyslu: "já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde")

EDIT: zápis přidán do článku

Hadriane,
mel bych tu par vsuvek z Pebligova zapisniku. Mohl bys je prosim vlozit do zapisu? Urcite budes vedet kam:)



Útržky z Peblígova zapisníku
--------------------------------------------

... sejdu po schodech dolu a vidím velkou knihovnu. Kde to všechno nabrala? To vykradla knihovnu nějaké univerzity nebo co? Evidentně i Delgar čučel na to množství knížek, protože opět zakopl a posledních pár desítek schodů bral obličejem. Nýmand, dělá nám gnomům akorát ostudu. Opět se za něj stydím..

--------------------------------------------
... Nesnáším Hirkala!!! Jedná se mnou jako s děckem. Jeho ego je větší než on sám a musí do všeho kecat. Jak má všechno nejlepší, jak ví všechno nejlíp, někdy ho mám sto chutí kopnout do té jeho nabubřelé prdele, ale nejdřív si musím sehnat stoličku..sakra. Dělám si čárečku.

--------------------------------------------
Heeeej, to je kus. Asi bych se mohl začít česat...

--------------------------------------------
Říkal jsem si, že to bude klidej den. Ale nepovedlo se. Nějaká přihlouplá drowka na sebe upozornila. To se neumí schovat ani před Hirkalem, když padá ze stropu? No a on ty svoje vzdalený příbuzný tak miluje. Snažil jsem se to nějak urovnat, ale on v tý palici má snad sračky a nepřemýslí. Tak jasně, že ji napadnul. A byla dobrá. Kdyby jsme mu nepomohli, tak by mu rozsekala prcku, ani by nevěděl jak. Ale nezapomněl dodat, jak byl skvělej a jak mu to šlo... Dělám si další čárečku.

-----------------------------------------------
Někdo jménem "Bezejmenný"(to je divný) si ze mě dělá srandu. Během krásneho spinkání mezi spoustou mečů, kodrů, amuletů a kdo ví čeho, se přede mnou objeví neznámá osoba v plášti a s kapucou přes hlavu a mluví na mě. Predstaví se jako Bezejmenný. Zjisťuju jestli ho vidí ostatní. Ale přiblbý výraz Hirkala na mě, kdy se tvářím asi ještě divněji, znamena že asi ne. No, co se dá dělat. Tak jsem v tom sam. Dal by mi moc, jakou dostal Kaláh, kdybych mu dal ten krystal co mám v batohu a že ho chce přinést do Athlaky. Tak jsem se mu vysmál, že to se moc nepředal. Jestli teda ví, jak Kaláh dopadl. Tak jsem ho odpálkoval s tim, jestli je to všechno, rád bych šel spat. Beztak to bude eladrin...
----------------------------------------------------
By mě zajímalo, co na tom paladinovi vidi...



Tak snad se vam to bude libit:)