Athkatla
Brána do Athkatly nás spolkla. Před vstupem jsme měli nahlásit naše jména a tak Taliesin, Zilgar, Deblíg a Kenkylla vyrazili vstříc městu.
Athkatla – přístavní lidské město, jehož počet obyvatel je mezi dvěstě až pětisty tisíci a to podle konání trhů. Město jako tavicí kotel plný vůní, barev, halasu, ras a… smradu… no je to holt lidské město. Skrz Athkatlu vede řeka s jedním obřím mostem, na kterém jsou umístěny domy a hostince. O pořádek se starají Paladinové Bahamuta ze Zářícího Srdce a zahalení čarodějové. Bez licence nelze magii provozovat a získat lze jen ve vládní budově. Kdo je přistižen při užití magie, je bez milosti eskortován do Čarotvrze, tzv. „léčebny“, ale nikdo zatím nemluvil s nikým, kdy by tam byl „vyléčen“. Athkatle vládne kupecká oligarchie, tzv. rada šesti a nikdo neví, kdo do ní patří.
Po cestě do chrámu Paladinů jsme si všimli lodě. Ale ne jen tak ledajaké (říkejme jí prozatím astrální loď – i když to zcela neodpovídá). V kamenném rybníčku na jednom náměstí si hověla tato astrální loď, jako by tam patřila odjakživa, je ale evidentní, že se musela snést „z nebe“. V chrámu nám paladinové Bahamuta předvedli že nám jsou dost vděční a dostalo se nám požehnání Bahamuta a co je lepší i finanční ocenění naší snahy. Ne že by se Allyks a mě ty peníze nějak ohřály v kapse. Allyks 250 zl věnovala kdovíproč řádu Paladinů, asi se jí líbí jejich zlacení kyrysů (Prelát kolem ní víří tak, že bych mu nehádal jeho lidských šedesát).
Poznámka: paladinové nám prozradili, že se objevilo po vyvraždění cirkusu několik podivností. Ztratilo se 10 z 20 čističů v kanalizaci a později těch 10 ztracených spáchalo atentát a utekli až na jednoho – po vyslechnutí tvrdil, že si na nic nepamatuje. Astrální loď přistála den před naším příchodem a vystoupili z ní žlutí ne-lidé, neznají rasu (později jsme zjistili, že se jedná o Gythianki).
Po cestě odtamtud jsem 500 zl věnoval Corellonově kapli a Allyks zbytek odměny od paladinů. Jestli po mě jde nějaký prašivý vrah, pak mít dobré oko u Corellona nemůže uškodit, jak soudím. Odpočinuli jsme si v nehorázně drahém hostinci, kde se naši gnómové pokusili přivodit si otravu alkoholem – a to jen kvůli tomu, že „musíme přece všechno co mají na baru ochutnat“. Aby taky ne, hostinec vede zjizvený trpaslík a chlubí se obrovskou sbírkou piv. Já radši seděl bokem – jednak se líp vcítím do „ducha místa“ a za druhé jsem nechtěl mít poblité boty, až to ti dva přeženou. A taky že přehnali.
Druhý den já lehce nevyspalý, Allyks vyspalá do růžova a dvě podivné zelené bytosti vydávající se za Peblíga s Delgarem jsme se vydali do vládní budovy zjistit, co se dá a zjistit, jak sehnat licenci na čarování. Osud je opravdu Corellonova mince, nikdy nevíš, co padne. Na mostě nás doběhl Bili Jansen. Já a Peblíg ho známe ještě z akademie, nezměnil se, jen je víc zarostlejší. Vždycky to býval nadějný artificier oblečený do fialovobílých kalhot s laclem. Pozval nás k sobě domů do chudinské čtvrti – prý je tam něco jako kápo, každý ho tam má rád.
Pozn.: Billi nám řekl o tajemném holohlavém cizinci v červené róbě, který bydlel v přístavu a představil se Billimu jako „Bezejmenný“. Je to pravděpodobně čaroděj z Thaye (velmi nebezpeční, velmi dobří v magii, otrokáři). Co tady dělá a proč se honosí svojí róbou? Nemyslím, že by to byl „náš“ Bezejmenný, jen hlupák by na sebe upozorňoval rudou róbou – znakem čaroděje z Thaye. Ale setkat bychom se s ním měli. I kdyby jen ze zvědavosti.
Ve vládní budově nás uvítal Zahalený čaroděj. Byl dobrodiní samo, nabídl nám, že pod rukou dá 4 licence za „pouhých“ 5.000 zl. Ve vílí divočině bych mu za tu drzost zlomil ruku, takhle jsem se slušně rozloučil a odešli jsme porozhlédnout se po městě.
Naše kroky nás zavedli do Jižní (chudinské) čtvrti. Nepřátelské pohledy vystřídal údiv hned po tom, co jsme se odvolali na Billiho Jansena. Zavedli nás k hospodě, kde zrovna byl a potom nás zavedl k sobě domů. Kdysi opravdu velký dům se honosí dírou ve střeše, jako by tudy uletělo deset pekelníků (a to „jako by“ zavání spíš jistotou). Billi zde žije se spoustou svých příbuzných a evidentně se mu daří dobře.
Poznámka: Díky Billimu víme, že krystal po kterém jde Bezejmenný je artificierský a starý, velmi starý. Snad by to mohla být součást Imaskarcany jednoho ze sedmi pověstných artefaktů, vrcholů jejich umění. Imaskarská říše byla říše, kde vládli Lordi Artificieři a jejich moc prý snad i předčila moc Eladriních Vysokých mágů. Chápu, že každý řád rád přehání úspěchy svých předků, ale Billi nikdy nepatřil k těm, kteří by si vymýšleli ohledně jejich práce. Vyjma tedy jeho tuřínů. Tam se mu snad i práší od pusy. Prý abychom je po cestě ochutnali, až půjdeme na Avandřinu promenádu. Hnus. Ale Peblígovi, Delgarovi a Allyks to evidentně chutná.
Zamířili jsme na Avandřinu promenádu, chloubu Athkatly. Tady se dá vidět a koupit snad cokoliv. Billi nás poslal do krámku Paní Yuth. Prodává magické předměty, rituály a vyzná se prý i v historii. Peblíg to před Paní Yuth pěkně rozbalil.
Poznámka: Díky ní víme, že ten náš krystal je pouze jedna třetina jiného – většího a pravděpodobně jde o součást Imaskarcany. Za to by nám podřízl krk kdekdo. Imaskarská lidská říše prý opravdu překonala elfí magii. Dělali portály i do světů bez magie a brali odsud miliony otroků. Jejich bohové ale sestoupili a bojovali s Imaskarskou říší. Říše byla zničena, ale bohové do jednoho umřeli. Otroci byli vysvobozeni a proto jsou východní země tak přelidněné.
Chci ostatní přemluvit, abychom si koupili tu prokletou licenci na použití magie. Ale zdá se, že ti tři radši rozebírají možnosti zbohatnutí na papírové panence Vecnovi a dodat různé přidělávací doplňky jako šaty, klobouk, ruku, oko… Taky je rozrušila představa pokoutního zahaleného chlapíka v sutaně, který zašeptá: "Hej, nemáš zájem o nějaký zboží?" Roztáhne sutanu a na vnitřní straně sutany mu visí další sutany a škrabošky… Myslím, že je to potom tuřínu, co jim Billi dal, kdoví, čím ho urychluje. Asi to tak bude, Allyks se dožaduje dalšího tuřínu.
