Pojmem "cokoliv upravit" nemyslím formátování a styly, ale události ze hry. Ale jestli mám tvůj příspěvek brát jako nabídku, že si formátování a styly článku vezmeš na starost osobně, pak sláva ti slovutný Endreyi. :D

Mám tu pokračování našeho dobrodružství. Tak jak se vám líbí a co potřebuje upravit? Připomínkujte, haňte, chvalte. :) Nebo co byste i vy ostatní tam za své postavy chtěli vložit?

Bezejmenný

Zamířili jsme do vládní budovy a uplatili zahaleného čaroděje. Získali jsme povolení používat magii. O 5.000 zlatých lehčí jsme zamířili do chrámové čtvrti, abychom získali povolení vyšetřovat od preláta paladinů Bahamuta případ zmizelých a vraždících čističů. Napadlo nás, že by to mohlo souviset s Kaláhem. Ale tam se to začalo komplikovat. U Astrální lodi pět zahalených čarodějů hovořilo se dvěma gythianki z lodi. Dalších deset je pozorovalo z paluby. Delgar zjistil, že chtějí cosi vyšetřovat. Já si ale všiml, že o kousek dál před prelaturou Bahamutova řádu stojí náš známý prelát a hádá se s pěti po zuby ozbrojenými paladiny. Vydali jsme se zjistit, co se děje.
Paladinové chtěly napadnout ty gythianki! Prelát jim to ale nechce dovolit a oni se mu vzepřeli. Rychle jsme se dohodli s prelátem, že se je pokusíme nekrvavě zastavit, zatímco on dovede pomoc. Mezitím ale už paladinové vytáhly své meče a chtěli se vrhnout k astrální lodi. Strhla se velmi podivná bitka, kdy oni se nám snažili vyhnout a my je nezranit. Naštěstí Allyks tři z nich shodila do vodního příkopu kolem prelatury a tak se nám nakonec povedlo je zastavit, než dorazil prelát se sirem Wiliamem a dalšími dvěma paladiny, kteří své druhy odzbrojili. Pod helmou měl poslední z nich podivnou obroučku z fialového kovu a po jejím sundání na nás nechápavě civěl a nic si nepamatoval. Jak moc se to podobá tvrzení zajatého čističe kanálu po atentátu bilo přímo do očí. Mezitím ale zmizeli zahalení čarodějové a deset gythianků naskákalo do do kanalizace.
Prelát nám děkoval a slíbil sehnat mapu kanalizace a my se vydali bryčkou za Billim, jestli by nedokázal zjistit spojitost mezi čelenkou a tím, kdo ovládal skrze ni paladina. Billimu se to nakonec podařilo a s pomocí mapy jsme zúžili oblast – je to někde pod chrámovou čtvrtí. gythianki jdou evidentně po tom samém co my a mají náskok. Než jsme se vrátili zpět do chrámové čtvrti, jejich náskok se zvýšil na dvě hodiny. Hned jsme se vrhli do stok. Tma, vhlko a smrad jak ve skřetím doupěti. Lidé si svoji špínu schovávají pod zem, ale o to je to horší a koncentrovanější. Náhle se mi udělo nejen špatně, ale i slabo, jako by se mi mozkem proháněly psychické vlny a třeští mi hlava. Ostatní jsou na tom stejně.
Po krátkém průzkumu jsme objevili mrtvoly čističů kanálů zle posekaných meči. Peblíg zjistil, že mohli být zabiti právě těmi gythianki. Že by to bylo těch devět, co po atentátu tak zmizelo? Náhle jsme spoza rohu zaslechli podivné šustění. Jako by se kdosi blížil v róbě. Co teď? Za námi slyšíme dusot přibíhajících pěti gythianki. Když jsme se nerozhodně zastavili u rohu chodby a pokusili se nahlédnout za něj, něco se stalo.
Zmizela stoka, zmizel smrad a tma. Na tváři cítím déšť. Do nosu mě štípe mořská sůl. Jsme uprostřed oceánu, ze kterého se vypínají dvě kamenné věže vzdálené od sebe 8 metrů. Na jedné jsme já a Allyks se dvěma gythianki a na druhé je Peblíg s Delgarem a dalšími dvěma gythianki. Kde je ten pátý? Nikde ho nevidím. Ti gythianki musí mít nervy na pochodu, označili nás za illithida! Vůbec se s nimi nedá bavit. Jako by nás neslyšeli a napadli nás. Byl to těžký souboj, gythianki byli zkušenými válečníky. Nakonec jsme je zabili, či svrhli do vln tříštících se pod věžemi. Náhle se nám zjevil pátý z nich a sdělil nám, že vše je jen iluze illithida (jako bychom to nevěděli už sami) a že s ním vede boj a dokáže na chvilku zrušit naši iluzi. Ale že jestli se nám illithida nepodaří zabít včas, pak je s námi konec.
Náhle se svět vrátil k normálu. Pokud tedy smrad, splašky a tmu považujte za normál. Kolem nás jsou čtyři mrtví gythianki, za námi pátý z nich, který je v transu. A proti nám monstrum. Zrůda z šílených nočních můr, illithid osobně. Chce abychom zabili toho pátého githianki a že nám za to prozradí, kde se nachází další část krystalu. To je tedy ten tajemný bezejmenný! Neváháme ani chvilku a i když jsme zdecimovaní po boji v iluzi, vrhneme se na něj. Po jeho zabití jsme u něj nalezli v řetězu zasazený druhý úlomek krystalu, který pasuje k tomu našemu, ale jeden jakoby stále chyběl. Přeživší gith nám děkuje, představí se jako Iquel, sebere stříbřité meče padlých a odchází. Pobrali jsme co mělo nějakou cenu a vydali jsme se zpět s hlavou illithida na povrch, myslím že stok máme plné zuby. Naštěstí ne doslovně.
Když jsme vylezli ze stok, astrální loď už byla pryč. Za hlavu illithida jsme obdrželi odměnu 3.000 zlatých od městské pokladny. Nedivím se jim, mít v podzemí takovou odpornost, to na důvěře obchodníků nepřidá. Lady Yuth nám prozradila, že prý v severních městech Letohradu, Hlubině a Luskalu by mohly být knihovny, kde bychom se mohli něco dozvědět o tom krystalu, z něhož dvě části máme. Ale to je přece blízko Akademie Bílého lotosu! A bohužel i blízko vílokřížení v Letohradském lese, kde ve vílí divočině sídlí můj rod. Jediné pozitivum na tom vidím v tom, že bych se mohl dozvědět, zda ten najatý fialovooký eladrinský černokněžník po mě nejde kvůli něčemu souvisejícímu s mými příbuznými.
Máme ale práci. Kenku v krystalu pohřbená v závalu ve vílí divočině s Jivexem. Musíme zjistit co s ní dál. Hlavně Allyks. Dohodli jsme se s Billim, že sežene partu padesáti dělníku a při vidině výdělku jednoho zlaťáku nám odkopou zával v tomto světě ke Kaláhově komůrce. Odtud bychom se snad mohli dostat do stejné kobky ve vílí divočině. Měli jsme ale čas a tak jsme se vydali na cestu do taverny „Mořská štědrost“ v přístavu, kde má být ten červený čaroděj z Thaye.
Před tavernou postávalo pár „nenápadných“ ozbrojených námořníků, co měli dost práce s tím předstírat, jak k sobě nepatří. Uvnitř byl hluk, smrad a vlhko, až mě napadla spojitost mezi tavernou a stokami pod městem. Jedno evidentně směřuje k druhému. Uprostřed místnosti stál velký stůl plný jídla a cpal se u něj neuvěřitelně tlustý a velký člověk v rudé róbě s potetovanou holou hlavou. Zajímavé bylo, že podél stěn stáli strážní a velmi „nenápadně“ jej pozorovali. Jestli s tím nesouvisí ti „námořníci“ před tavernou, tak ať Delgar sní svou hůl. Přisedli jsme k němu a nabídl nám obchod. Prý ho na moři přepadli piráti a on se rozhodl teleportovat pryč z lodi, ale něco silně magického zde v Athkatle strhlo jeho kouzlo stranou a míso v Thayi se objevil zde ve městě. Zatím ho pod dobrém hostí zahalení čarodějové, kterým nalhal, že ho to vyhodilo pod mostem do řeky. Ale až zjistí, že je balamutil, čeká ho mučení a až prozradí správné místo, pak i smrt. On sám by to prý neudělal jinak. To je holt osud. Osud bylo i to, že nám nedošlo, že ten „předmět“ o který se tak vehementně zajímají zahalení čarodějové a který změnil destinaci portálu tohoto čaroděje (jmenuje se Aaron, prý Velkolepý, ale prozradil, že v Thayi mu říkají spíš Aaron Tlustý) je ten samý odštěpek krystalu, co nosil na krku illithid. Mysleli jsme si, že se třeba jedná o třetí odštěpek a tak jsme souhlasili, že mu pomůžeme. Aby prý mohl vyvolat svůj rituál na teleport, potřebuje odstranit sledovací rituál, který na něj uvalil zahalený čaroděj z vedlejší budovy. Aaron prý nikomu neublíží (víc než je třeba) a setká se s námi za městem v blízkosti Kaláhovi jeskyně.
Vyšli jsme ven na opačnou stranu (výborný gnómský nápad), než byla ten domek se zahaleným čarodějem a obloukem jsme se dostali k němu. To nám ale už dobré nápady došly. Vykouřilo se mi z hlavy, že Aaron nás varoval, že pokud využijeme nějaké lidi, aby zahalence rozptýlili, tak on je bez milosti zabije. Prostě a krátce, rozdal jsme padesát zlatých padesáti otrhancům, kterých je každý přístav plný, že jsme společnost zabývající se pomocí chudým a hladovým, že druhý zlaťák je čeká v domě, kde se skrývá náš společník a že se nemají nechat odbýt, že v tom je ten vtip. Ostatní za mnou se dusili smíchy a myslím, že někteří i slzeli. Ještě štěstí, že jsem si při lhaní vypomohl magií. Dav si dal říct a padesát otrhanců vyrazilo do domu pro svůj zasloužený druhý zlaťák. Nevím co se stalo, ale z domu začala pršet krev, maso a další tělní tekutiny. To jsem nečekal. Padesát životů ten bastard sprovodil ze světa jen tak. Aaron nám řekl, že to nestačilo, že koncentrace zmizela jen na chviličku, že máme přijít s něčím lepším.
Delgar a Peblíg navrhli, že odpálíme magické suroviny (cca 400) u domu, a že to by už mohlo koncentraci rituálu toho zahaleného čaroděje narušit. Osvítil mě nápad. Bojím, se napsat že dobrý. Přesvědčil jsme rychle se rozrůstající dav čumilů u domu, že jsme známí zachránci a „právě“ jsme objevili ty kusy mrtvol kolem domu a že se chystáme udělat mocný léčivý rituál, co napraví škody. Snad že by mohlo pomoci, kdyby zpívali nějaké nábožné písně. Spustili cosi o Pelorovi. Neznám moc Pelora dobře ale jestli je slyšel, musí to být stoik, jinak by je musel všechny zabít za prznění jeho božství. Peblíg s Delgarem zatím uhňácali bábovku ze surovin a se spoustou tajuplných gest ji odpálili. Obrovská rána, světelné efekty. Zajímavé ale bylo, že i v domě se rozlehla rána. Zřejmě to vybuchlo zakuklenci do obličeje. Když se vyklonila z okna očouzená tvář a začala nám nadávat („Co jste to za idioty, co jste to udělali? – dost se opakoval), jsme zvolali „Hle! Zdařilo se! On žije!“ Peblíg ještě s pochechtáváním zamumlal – „Chvalte Pelora“. Dav freneticky vyvolával nám i Pelorovi slávu a u nás se zjevili další zahalení čarodějové. Nevím jak, ale udrželi jsme emoce na uzdě a tak nás měli jen za opravdu otravné a blbé dobrodruhy, co nevědí, co činí, Zabavili nám povolení kouzlit a že nás eskortují za brány. Tak se Delgar zeptal, jestli dostaneme zpět tu vratnou zálohu, pět tisíc, co od nás vybral ten čaroděj z vládní budovy a to už jejich skřípění zubů bylo slyšitelné. Když jim ho Allyks navíc detailně popsala, začali na nás cestou k bráně řvát. Že jsme osvobodili známého vraha a prznitele, červeného čaroděje z Thaye a zda jsme na sebe hrdí. Když jsem se nevině zeptal, když je tak nebezpečný, proč dávno neseděl v čarotvrzi a nechali poblíž nevinných lidí několik dní v krčmě, tak jsem myslím zahlédl i kousky pěny, co jim odletovala od úst. Vyhodili nás za hradby a nemáme se prý vracet, pokud si nechceme prohlédnout čarotvrz zblízka. Nechtěli jsme a vydali jsme se na cestu ke Kaláhově skrýši.
Tam nás čekal Aaron. Potvrdil nám, že jeho příchod teleportem ústil do chrámové čtvrti a nakonec svolil, že nás přenese z Kaláhovy skrýše zde ve smrtelném světě do její obdoby ve vílí divočině. Jen mu prý máme věřit, že si musí zajít pro suroviny do Thaye. Rezignovali jsme a vyplatilo se. Vrátil se zpět a splnil slib. Ale před tím nás ještě chvíli přemlouval, ať mu těch padesát kopáčů prodáme. Vyšrouboval cenu hodně vysoko, ale spíš si nás jen dobíral. Kdo ví? Kdo se vyzná v otrokářských čarodějích, potomcích otroků?
Po teleportu jsme se objevili v malé komůrce uprostřed mnoha knih. Chodba byla stále zasypána, jen krystal, kenku Skylla a Jivex byli pryč. Zůstal tu jen přichystaný teleportační kruh. Pro nás? Uvidíme. A viděli jsme. Přeneslo nás to do místnosti uprostřed nějakého města, nábytek a zařízení zničené jak po nějaké rvačce a všude rýhy po dápech, drápech nějaké kenku, mám-li být konkrétnější.
Do místnosti vtrhla kenku a byla to naše známá Skylla. První otázka „Kde je Mephasm???“ nám ukázala, že je opravdu naštvaná. Oznámila nám, že chce zpět své tělo. Že má kámen vědomostí „Selukíra“, který jí umožní se naučit vše potřebné, ale pouze v elfím těle. A že chce utvořit přímý, obousměrný a hlavně stálý portál mezi peklem a chaosem živlů a to pomocí vysoké elfí magie, aby se démoni a ďáblové mezi sebou vyzabíjeli. A tehdy jsem se neudržel a sarkasticky jsme se zeptal, proč si myslí, že e jí to povede, když vysoká magie dost často končí špatně a i její vlastní rituál výměny těla neproběhl „bezproblémově“. Zatmělo se mi prostě před očima a bylo mi jedno, co říká, prostě jsem ji jen sarkasticky osočoval. Až pohled na Allyks, která kroutila hlavou a nesouhlasila se mnou mě vrátil zpět. Zastyděl jsem se, oč jsem lepší než Skylla, která si prostě chce vzít své tělo, aniž by se ptala na souhlas Allyks, když i já se pletu do jejích záležitostí bez jejího svolení. Oč jsem pak lepší? A pak se stalo…

Jsou tam nějaké gramatické skluzy, ale čert to vem. Akorát ten výborný gnómský nápad nebyl vůbec gnómský, ale prohnaně elfský :)

Změním a zapracuju.

Všiml jsem si, že se správně píše Githyanki, ale to je drobnost. Poprosil bych však opravit název města Luskan.

Selukíru jsi trefil dost přesně, ale oficiálně je to elfsky Selu'kiira, v překladu do angličtiny high loregem. Loregem je na místním překladovém klíči jako klenot tradic, s tím že tohle je Vysoký klenot tradic ve smyslu mnohem mocnější a komplikovanější než běžný, vytvořen Vysokými mágy Vysokou elfí magií.

A ještě malé upřesnění, Skylla chce propojit portály Peklo a Propast, Propast je malá část (pomineme-li, že nekonečně hluboká) Chaosu živlů a zároveň domovina démonů.

Jinak super, díky. Pár překlepů, ale to je v pohodě.

Zapracován poslední zápis včetně připomínek.

Přidávám další zápis ke kontrole, vy připomínkujete, já zapracovávám.

Binkyho spočinutí

Skylle jsem předestřel teorii o démonech a ďáblech, dvou nejmocnějších rasách, co se síly jednotlivce týče. Tedy, že vlastně nikdo, včetně nebešťanů nechce, aby se rozpoutala Krvavá válka – konečné řešení démonsko-ďábelské otázky. Protože jedna strana pak nakonec vyhraje a nikdo nemůže zaručit, že vítězná strana bude nějak výrazně oslabena – oslabena proti nám a astrálnímu moři. Protože oči vítězné strany zla se upřou na astrální moře a mezi ním a jejich plány existence je taková nepatrná věc, jako naše světy. Slíbila, že to uváží, což jí nevěřím a slíbila, že zatím tělo od Allyks nechce, což je dobře. Darovala nám pak domek, do kterého jsme se dostali a prozradila nám, že jsme v Luskanu! Pak zmizela.
Luskan! Pirátské přístavní město na Mečovém pobřeží s cca 15.000 obyvateli. Na to jak je malé, tak má mohutné opevnění proti pevnině a dobře opevněný přístav. Chrámová čtvrť je v Luskanu malá, chrámy tu má Havraní královna, Mellora a Kord. V přístavu kotvilo 30 válečných lodí a u ústí řeky je vidět několik ostrůvků spojených mosty a na jednom z ostrůvků jsme uviděli jednu z nejpodivnějších staveb. Obrovská věžová stavba ve tvaru stromu, nevypadá na dílo smrtelných rukou, ale na vliv magie.
Výborné je, že zde je velká knihovna, kde snad nalezneme informace o dvou krystalech, tvořících jeden z předmětů Imaskarcany.
Vydali jsme se na obhlídku města a stali se svědky popravy – půloví kat usekl ruku a posléze přeťal páteř jakémusi chidákovi, co chtěl utéct z města. Město prý je napadeno a to jak z pevniny, tak z moře a uzavřeno. Doufali jsme, že nám Kapitán Baram řekne, co se to tu děje.
Kapitán Baram nám sdělil, že město je v obležení, ale důvody napadení moc nespecifikoval, snad jen že na lodích byli viděni Drowové. Dál jsem už moc neposlouchal. Mám možnost napravit pár omylů přírody a pomoci těm nebožákům ocelí do břicha. Kapitán mezitím sdělil ostatním, že ta podivná stavba v přístavu je sídlem Mystického bratrstva a že čarodějové neodpovídají na výzvy. Že bez nich se Luskan moc dlouho neudrží. Cokoliv pomůže proti Drowům, je dobré. Slíbili jsme tedy kapitánovi pomoc a vydali se hned k věži.
Po cestě jsme nevšímavě minuli hostinec a cesta nás vedla kolem podivných ruin z jiného času, odkud byl cítit vliv Stínopádu. Byla už noc a my zahlédli za jedním ze zlomených sloupů se krčit obří siluetu. Byl to nějaký nemrtvý a chtěl, abychom mu vydali Delgara. A tu mne napadl nešťastný nápad – jít na nemrtvého duchem a poprosil jsem Delgara, aby zkusil uvolnit ducha Binkyho ukrývajícího se v jeho mysli. Vypukl boj mezi námi a tím nemrtvým a asi vlivem stínopádu a zla skrytého v tom místě se Binky zbláznil a rval se o nadvládu s tělem Delgara. Takže Delgar střídavě napadal nás a nemrtvého. Nakonec jsme vyhráli a Delgara svázali. Ale co dál? Rozhodli jsme se ho odnést do chrámu Havraní královny, kde nám probuzená kněžka pomohla ducha Binkyho usmířit a nechat odejít. Jenže Dlegar nebyl schopen se ani pohnout únavou. Cestu k věži jsme tak museli odložit až na ráno.
Ráno jsme došli k věži Mystického bratrstva, ale v hale spalo jen několik stráží a nic nevěděli. Prý se po celé věži dá přemisťovat pouze pomocí jakýchsi kamenů, které aktivují teleportační kruhy v jednotlivých patrech. Nakonec Peblíg s Delgarem pomocí šipky, lepidla a elfích lan vyšplhali do 1.patra, kde je 7 čarodějů a v kleci byla Erinie (druh ďábla, válečnice). Čarodějové nám tvrdí, že ve věži je boj proti rebelům a že nám pomůžou, když pobijeme vzbouřence ve 3. Patře, od kterého nám dají teleportační kámen. Erinie nám radí, abychom ji pustili, že tyhle čaroděje pobije. Kde byl ale arcimág? Na oko jsme přistoupili na plán čarodějů a vydali se do třetího patra. Čas nás začínal tlačit, boj se přenesl na hradby a v přístavu se do sebe pustili válečné lodě.
Ve třetím patře bylo 5 vyděšených noviců, kteří nám řekli, že rebelové jsou ti druzí a že někde vězní Arcimága. Neměli u sebe žádný teleportační kámen. Tak jsme z okna zavolali do 1. Patra, že jsme je pobili a jim potichu nařídili ať leží a ani neceknou. Hned se objevil jeden z čarodějů z 1. Patra. Po krátkém výslechu byl chudší o 2 prsty, ale řekl, že vězní arcičaroděje v jeho komnatách, že stačí zničit čtyři sloupy pro jeho uvolnění, ale to hlavní – že arcimág je Lich! Arcimág, aby zvýšil svou moc, se proměnil na Liche. A jedné z klik Mystického bratrstva se to nelíbilo a proto tenhle zmatek. Omráčili jsme ho a nechali svázaného a vydali jsme se do druhého patra. Zde bylo plno mrtvol mágů, ale žádné kameny. Průzkumem jsme pobrali nějaké věci a vyrazili dál – do prvního patra vstříc šesti čarodějům. Původní plán byl vypustit Erinii, ale ten jsme naštěstí opustili.
Po krátkém boji jsme zaskočené čaroděje dílem pobili a dílem zajali. Získali jsme tři čarodějné hole, kdy jednu si vzal Delgar a dvě na rozložení na suroviny Peblíg. Dali jsme čaroděje dohromady s těmi ze třetího patra a tam je vyslechli. Jeden ze zajatců se prořekl, že Luskan a zejména jeho pět Kapitánů a Arcimág podporovali pirátské výpady proti jiným městům a jejich lodím po celém měčovém pobřeží. A že Hlubině (Hlubina není drowí město, takže kapitán Baram lhal) došla trpělivost a vyslala svá vojska zjednat nápravu. Ne zničit město, ale sesadit kapitány a zabít arcimága. To nám znělo jako odplata a navíc zasloužená. Rozhodli jsme se, že není čas a odeslali čaroděje do přízemí věže, ať zkusí pomoci svému městu a sami se vydali do 5. patra, kde byla knihovna.
Sotva jsme nastrkali do batohů pár knih o Imaskarcaně a Imaskarské říši (a Allyks nějaké tituly o proměnách těla), věží proběhla vlna syrové magie A za ní další a větší. Že to nedopadne dobře by poznal snad i obecní blb. Okamžitě jsme se dostali do přízemí a utíkali, jako s peklem v zádech. Věží otřásl výbuch a zůstali po ní jen trosky, na které se snášela oblaka prachu. Boj se mezitím přenesl do města a pomalu utichala ohniska odporu Luskanských. Kapitáni sesazeni, Arcimág mrtev a moc Mystického bratrstva zlomena.
Jsme zvědavi, co vyčteme z knih. Možná se podíváme před cestou dál do těch ruin, odkud na nás zaútočil nemrtvý.

"půloví kat usekl ruku a posléze přeťal páteř jakémusi chidákovi"
vykonavatel byl patrně půlorčí a mutilaci utrpěl chudák

Dobré, dobré :)
Já bych snad jen dodala, že se píše Erinye nebo Erínye, ale ten ypsilon tam prostě je ;)

nj, já to po sobě nečtu a sebekriticky přiznávám, že jsem vám velmi vděčný, za revizi (na kterou vás takto využívám). ;-)

Přidáno do článku.

Měli jsme tam dneska mrtvé spriggany, gnóma Egona a hnusnou babici.

hadrian chtěl něco na čtení. Sice to není úplně Forgotten Realms, ale líbí se mi tohle shrnutí a vycházel bych z něj http://nuntonlibrary.wikia.com/wiki/Archfey. Pozor nejedná se o rozdělení eladrinů, ale všech feyů žijících ve Vílí divočině. Pro rozdělení rodů eladrinů bych klidně použil ty nepříliš šťastný názvy Ghaele, Bralani, Tulani atd.

Dále tu máme jednu detektivní logickou hádanku: v domě jisté eladrinské rodiny bylo jedné noci beze svědků zavražděno X eladrinů v souboji magií, mečem i kombinací obojího. Stopy boje nasvědčují, že s těly nebylo po smrti hýbáno. Někteří zemřeli na místě, další se pokoušeli utíkat. Dále bylo v domě nalezeno X (kde X=X pochopitelně) míst, která obsahují zbytkové množství energie Stínopádu, buď z použití nějaké Stínopádské magie nebo přítomností tvora vytvořeného takovou magií. Tato Stínopádská místa neleží na místech, kde umřely nebo započaly boj oběti. Ať už za celým činem stojí kdokoliv, najal/i si na posledního přeživšího z rodiny eladriního vraha. Další stopou může být, že duše obětí jsou natrvalo upevněna ve Stínopádu, a tak nemohou být přivolány zpět rituálem.

Píše:
úplně převrátilo atmosféru u stoluAle že to dalo práce.

Assassine, výborná hra!

Čarodějnice a vrah

Po výbuchu Věže mystického bratrstva v Luskanu jsme se ocitli ve Vílí divočině, uprostřed zelného pole. Jenže ne sami. Spolu s námi se přenesli i někteří Luskanští a vojáci z Hlubiny. Jsme blízko moře a kromě útesu, na kterém stojí věž vidíme jen les. A ten já znám. Nedaleko odsud sídlí můj rod.
luskanští a Hlubinští jsou dezorientováni, ale nevypadá to, že by se nakonec do sebe pustili. Jenže na poli nejsme sami. Jsou tu i tři strašáci ze slámy. Jakoby nás poťouchle pozorovali. A najednou ožili. Zřejmě jsme moc šlapali po zelí. Měl jsem obdobné pocity, jako když se nám do hlav proboural ten odporný illithid. Vše se kolem mě mění na odpornosti z toho nejhoršího snu. A nejsem asi sám, protože Delgar na mě dokonce zaútočil. Oheň a ocel nakonec dokoná svoje, ale ne zadarmo. Někteří z lidí jsou mrtví, zabil je strach.
Vydali jsme se bez nich k věži a podařilo se nám odhalit, že je někdo uzamknul zevnitř, ale ne proti návštěvníkům zvenku. Uvnitř bylo 5 mrtvol sprigganů (pozn. Jsou to vzdálení bratři gnómů, vyšlechtěni aby mohli pracovali… Takže je k tomu nutná mocná magie, aby něco takového bylo možné) zabitých ledovým kouzlem. Použili jsme sud k uzavření vchodu do podzemí a vydali jsme se do 2. patra věže. Po cestě jako by se zachvěl složený dvojkrystal Peblígovi v batohu. Zatímco se Peblíg s Delgarem dohadovali, proč jen se mohl pohnout, zaslechli jsme někoho nad námi.
Ve druhém patře jsme našli Egana, spolužáka z akademie Bílého Lotosu. Prý mu něco překazilo teleportaci, když vyřizoval pochůzku pro děkana akademie. Cestou do třetího patra jsme pocítili Božskou moc chránící svaté místo. Byla tam Corellonova kaplička. Po krátké modlitbě se nám zjevil duch a požádal nás, abychom věž očistili ode dvou zel, která v ní jsou. Jedno staré a druhé nové a silnější.
Poslali jsme Egana pro lidi na poli, aby jim pomohl se dostat do akademie a třeba tam získají pomoc k cestě do smrtelného světa.
Při odpočinku ve svatyni jsme konečně prostudovali knihy z luskanské věže. Na Páteři světa v Kuldaharu na sever od Luskanu se prý nachází artefakt „kamenné srdce“, ze kterého je prý kus odštípnut (a mohl by to být náš dvojkrystal). Kamenné srdce je prý místními používáno k věštění, či vidění věcí daleko ve světě. Zajímavé je, že ač jeho moc je mystická, tak jej zřejmě má na starosti jakýsi Druid. Allyks se dozvěděla, že v Thayi je na magické akademii škola transmutací, kterou vede Zulkir Druxus a u kterého by se pravděpodobně dalo něco zjistit o proměnách obecně a možná i o její osobní proměně.
Ráno jsme se vydali do sklepení. Ve tmě a smradu žluklého oleje jsme našli brloh odpornosti zvané někdy nesprávně čarodějnice. Většinou mívá podobu krásné eladrinky, kterou ze sebe strhá po cárech. Stála uprostřed místnosti za kotlem plného odporné horké břečky. Na hladině plavala vílí křídla, oči a dalí věci, které jsem raději moc nezkoumal. Babice si mrmlala pod vousy (ano, přesně tak…) něco, z čeho jsme vyvodili, že tam „kdosi“ (nové silnější zlo?) prošel a na její dotaz, zda ho může zabít jí jen řekl „nemám čas“. Pak si uvědomila, že na ni zíráme a optala se, zda nás třebas smí sníst. Gnómové zřejmě tohle zlo neznali a tak se začali dohadovat, zda by se s ní nemohli domluvit na pomoci, ale tady jsem doma já a způsobům jak vyjednávat s takovou odporností jsem se nikdy nevyhýbal. Navrhl jsem jí, ať zkusí sníst něco jiného než nás. Navrhl jsem jí to mečem. Vřískala a sekala po nás pařáty, ale soustředěné síle našich útoků dlouho odolávat nemohla. Zkusila se sice vzdát, ale někdy jsou věci takové, jak se zdají být a tak jsem ukončil její existenci rychle. Byl jsem k ní rozhodně milosrdnější, než ona ke svým obětem.
Rychle jsme se dali na cestu dál a hned v další místnosti jsme narazili na Liche, kterak dokresluje poslední črty magického teleportačního kruhu. Tohle musel být arcimág Luskanu! Že by mu také „něco“ pozměnilo směr jeho teleportace a on se pokoušel dostat domů, aby se pomstil? Zkusil jsme mu zničit jeho obrazec, ale nepovedlo se to. Pak následovala krátká výměna, ale on stihl proskočit portálem, ve kterém jsme na moment zahlédli Luskan.
Vrátili jsme se nahoru za duchem a ten nám poděkoval za očistu věže.
Vydali jsme se k mému domovu, sídlu rodu Beletherion. Cestou lesem jsme se blížili k sopce známé pod názvem Hotenow – místně „Žárná“ (Hotenow znamená „Dost horká“, díky ní je i přes polohu lesa až neskutečně teplé podnebí a ve smrtelném světě je to i důvod, proč jedno ze severních měst se jmenuje „Letohrad“). Cestou jsme cítili, že nás kdosi sleduje. A pak jsme uviděli na cestě stát fialookého eladrina.
Vraha, před kterým mě varoval Mlha. Vydal se pomalu k nám a zastavil se kousek ode mne. Řekl mi, že mě má zabít. Že to neudělá ze stínu, nebo jedem, ale v čestném souboji, až zesílím a ať si řeknu čas a místo. Že mě má odstranit, abych se nemohl mstít. Mstít za smrt své rodiny. A když ho porazím v souboji, že mi prozradí i jméno jeho zaměstnavatele, který stojí za smrtí mých blízkých. Neskutečné.
Ten prokletý, nastokrát zatracený parchant i s celou svojí samolibou blazeovaností! Oznámí mi, že jsem poslední z rodiny. Že je zabil nebo nechal zabít někdo, kdo si najmul i jeho na moji likvidaci. A on čeká respekt? Uznání? Jeho představa – buď vyhraje souboj on, zabije mě a nechá si vyplatit odměnu, nebo já ho porazím, on mi vše prozradí a rozejdeme se jakoby nic?
Poslal jsem ho do horoucích pekel, aby vypadl a místo i čas své smrti aby si zvolil sám, že mě je to upřímně jedno, kde shnijí jeho kosti.
Obešel jsem ho a rychle se vydal i s ostatními k sídlu mého rodu. Nejdřív jsem zamířil k hrobce. Strávil jsem tam sám celou noc. Zvláštní. Nikdy jsem s rodinou, vyjma děda, nevycházel a spíš se jich pak i stranil a přesto… Jakoby mi někdo vzal tu možnost se s nimi někdy v budoucnu usmířit. Nečekal bych, že budu cítit až takový pocit prázdnoty. Ani to, že se rozpláču. Ale k ránu se smutek přetavil ve vztek. Najdu ty, co jsou za to zodpovědní, najdu je a oni zaplatí. Tak jak oni uspořádali život mé rodině, já uspořádám jejich životy.
Vyšel jsem z hrobky a uviděl jsem, že na mě Allyks celou noc čekala. Nemohl jsem však ze sebe dostat nic než jen tiché „děkuju“, krk jsem měl suchý a sevřený. Vydali jsme se k domu mé rodiny, abychom zjistili, co se stalo a Allyks se stavila pro gnómy do hostince.

Zjištění: jedné noci beze svědků byla zavražděna celá rodina eladrinů (5 – otec, matka, dva bratři a sestra) v souboji magií, mečem i kombinací obojího. Stopy boje nasvědčují, že s těly nebylo po smrti hýbáno. Někteří zemřeli na místě, další se pokoušeli utíkat. Dále bylo v domě nalezeno 5 míst, která obsahují zbytkové množství energie Stínopádu, buď z použití nějaké Stínopádské magie nebo přítomností tvora vytvořeného takovou magií. Tato Stínopádská místa neleží na místech, kde umřely nebo započaly boj oběti. Ať už za celým činem stojí kdokoliv, najal/i si na posledního přeživšího z rodiny eladriního vraha. Další stopou může být, že duše obětí jsou natrvalo upevněna ve Stínopádu, a tak nemohou být přivolány zpět rituálem. Eladriní vrah se jmenuje Erevan a je celkem uznávaný, dřív prý býval strážce lesa.
Další vodítko - Můj děd Haldor Beletherion, pán Beletherionského domu a válečný kapitán rodu Bralani se ztratil před rokem ve stínopádu, pověřen úkolem, o kterém nám nikdo nechce nic říct. Nevím, jestli je živý a jestli splnil ten utajený úkol.

Nakonec jsme zůstali pod Žárnou celý měsíc. Delgar a Peblíg odjeli dodělat zkoušky do Akademie, Allyks se cvičila v chrámu a já, já splnil to, co se ode mne čekalo (snad poprvé). Absolvoval jsem výcvik u Královské gardy.
Napadá mě další krok. Vydat se do Kuldaharu a zjistit, jestli pomocí „kamenného srdce“ bych nemohl něco zjistit o tom, co se stalo. Zkusím to navrhnout ostatním, asi bych to nahlas nepřiznal, ale jejich společnost teď potřebuju.

Výše je koncept zápisu, prosím připomínkujte. Kidně i chvalte ;).

Assassine: Místo a čas si sice postava nevybrala, ale jako hráč říkám (a píšu) 12. level prosím. :)

Super. Přejmenování Vílího odrazu Hotenow na Žárnou je skvělý. Hned si to musím napsat, abych to příště použil. Máš tam sice nějaký překlepy, ale to je fuk, jediný co bych chtěl zmínit jsou dva názvy. První je thayský Zulkir Druxus, který se píše s "x". Druhý je název pohoří v originále Spine of the World. Z hlavy jsem to přeložil jako Hřeben Světa, ale zapoměl jsem se podívat na překladový klíč, kde je přece jen lepší překlad Páteř Světa. Tak by bylo možná lepší to přepsat a používat tenhle název.

Jinak jsem taknějak od vás pochopil, že jakmile se vyhrabete ven z lesa, tak chcete do smrtelného Světa a kolem Luskanu právě k Páteři světa a najít Kuldahar.

Erevan si tě má tedy najít až příští level? Dobrá...

Assassin - nejsem na něj vybaven paragonskými předměty, no :DDD. Ale jestli se ti hodí příběhově mě s ním popasovat během cesty do Kuldaharu, nebo po výcviku, proč ne.
A co si vzpomínám, před vyhrabáním z lesa možná něco v eladriním městě pod Žárnou? Nějaký ten úkol?

EDIT: upraveno.