Chtěl jsem vám toho napsat o něco více, včetně lokací, které jsem vám včera nasliboval, ale nějak se mi podařilo zjistit, že jdu na hokej a tudíž nestíhám. Dodám to tedy vše někdy později, a jediné co vám sem postnu je malá zajímavost (tedy alespoň pro mne).

Když jste se včera ptali na větu, kterou Zeměvidec řekl Karsovi, tak jste dostali odpověď, že Zeměvidec Netheřany před Karsem varoval. Takhle znělo (můj překlad) jeho proroctví:

"Bude neuvěřitelně bystrý, zázračné dítě a génius v magickém umění. Povede váš lid daleko za představy vašich nejinovativnějších myslitelů. Vezme vše, co jsem vám dal a vylepší to způsoby přesahující dokonce i mé chápaní. Váš lid zná vynálezy, radosti, prosperitu a dlouhověkost. A on to všechno zahodí pryč..."

Tak jsem zjistil, že toho je zkrátka moc, takže zápis musí být rozdělen. Zasílám tedy 1. článek z našeho úterního hraní. Snad se bude líbit :).
Cokoliv budete chtít změnit, pište, přidám a upravím.

Kruh

Cesta do Baldurovy brány se poněkud zkomplikovala. Zkusím teď popsat, co se stalo z útržků vyprávění mých druhů, protože následující události byly poněkud zmatené a každý z nás je vnímal trochu odlišně.
Allyks se probrala v prázdném hostinci (doslova prázdném, bez korbelů, talířů, jen holé stěny, stoly, židle a prázdný nálevní pult). Cítila se omámená, jakoby minulou noc strávila pitím a nemohla se upamatovat, jak se tu vzala. Poslední myšlenka byla na cestu do Baldurovy brány. Chyběla jí její obvyklá zbroj a zbraně, zato měla na sobě noblesní elfí šaty, ale to nejzvláštnější bylo, že měla obě oči a vlasy barvy zralého žita. Náhle ji osvítilo poznání, je v těle Ilmadie! Tedy vlastně Skylly. V rohu si všimla sedícího unaveného Mlhy, přesto však z jeho očí byla pekelná moc a kolem něj se svíjeli kouřoví hadi z jeho doutníku. Promluvila s ním, Mlha ji zřejmě považoval za Skyllu. Mlha jí nabízel dohodu, pokud Skylla odvolá přípravu rituálu propojení Pekla a Propasti. Allyks v těle Skylly však odmítne jeho nabídku. Náhle se otevšou dveře hostince a v nich Allyks uviděla elfího lovce, téměř kopii Hirkala, ale bez eladrinní uhlazenosti, opáleného a tetovaného na tváři. Jakoby se vzhledem přiblížil dávným společným předkům elfů a eladrinů. Chyběla mu ruka a jedno oko.
Já vešel do hostince s pocitem něčeho nepatřičného. Chyběla mi ruka a oko! I uvnitř jsem se cítil jinak, proměněný, ale neměl jsem čas to zkoumat. V hostinci seděla Skylla a Mlha. Probírali rituál Skylly. Vyplynulo, že Skylle pomáhá sám Orcus, démonický princ, který si od rituálu slibuje chaos a nestabilitu, ale nepovedlo se Skyllu přesvědčit, aby to nedělala. Pak tak nějak vyplynulo, že Skylla není Skylla, ale Allyks.
Když jsem začal zjišťovat, co se stalo s mou rukou a okem objevila se podoba mého děda, ale pokřivená mocí Stínopádu – Clariburnus Tanthul osobně – ale toho jsem přece zabil. Naznačil mi, že nezemřel tak docela, stopa jeho osobnosti začala ve mně klíčit (chybějící oko a ruka jsou odkazem na Vecnu), ale byl jsem změněn mocí samotného Corellona a i Sehanine a tak byla stopa Clariburna uvězněna božskou mocí Seldarine. Clariburnus nám prozradil, že vše kolem nás je jakýsi mocný rituál přírodní magie.
Uprostřed hostince se náhle zjevil Delgar, aura jeho moci vzrostla a jakoby kolem něj svítili plameny. Byl zmatený víc než obvykle. Vzpoměl si, že jsme dorazili cestou do Baldurovy brány na hostinec „Přátelská náruč“. Hned potém se začali kolem nás zhmotňovat hosté, korbely a mísy s jídlem a místností vířili dvě dokonale krásné děvečky (ovšem jen jako iluze na dvou železných golemech, snadno prokouknutelná, avšak za cenu obražené dlaně).
Zkusil jsem zjistit svojí mocí, kde se nacházíme, ale nečekaně jsem ze své staré magické síly necítil nic, dočista nic! Tedy, něco ano, ale tahle moc byla jiná, ne tak proměnlivá jako magie, ale jako jasný plamen na pozadí mých myšlenek. Cítil jsem, že vše kolem nás není skutečné a že jsme někde v lese. Allyks si byla docela jistá, že cítí vliv Druidského kruhu.
Peblíg sledoval celý děj nepozorován a cítil v sobě moc rovnající se božské – mohl by cokoliv! Měl silný pocit, že vše může, stačí jen pomyslet a ta moc se mu nabízí. Proč si ji nevzít? Co by se mohlo stát? Náhle cítil, že ti, co do toho místa zakleli jeho druhy mu chtějí i skrze ně sebrat jeho novou moc. Kdyby se s námi spojil a přesvědčil nás, pak by si tu novou moc mohl ponechat… Zjevil se nám a předvedl část své moci. Já měl najednou obě oči a ruku, ale jiní dopadli hůře. Taky bylo zjištěno, že Orcusovi by se zmatek kolem propojení pekla démonické sféry hodil a umožnil by mu stát se bohem a uzmout moc Havraní královně. Skylla tedy nemá zrovna nejlepší plán a prostředky k jeho uskutečnění by asi nevyhrály cenu „za nejčistší svědomí“.
Netušili jsme, co tajemní druidové po nás chtějí, abychom v tomto snovém místě udělali. A napadlo nás, že možná jde o Peblíga, tedy o jeho nevítaného společníka v podobě nákazy Pandorymem. Možná kdybychom se sjednotili… Nebo možná tohle místo generovalo podvědomé myšlenky a touhy každého z nás, vždyť Delgar na chvíli zhmotnil hodty a vybavení hostince. Navrhl jsem ostatním, že si sedneme u stolu a budeme si vyprávět příběhy o Peblígovi, jak ho každý z nás poznal, co s ním zažil, co ho na něm bavilo a co třeba i méně a to vše z doby před setkáním s Pandorymem. Byly to jedny z nejlepších hodin za poslední dobu. Chvíle tichého proslovu byly střídány smíchem a tak nějak jsem cítil, jak nás to spojuje. Pak když nám došly příběhy Peblíg řekl, že nechce tu moc a společně jsme zkusili z hostince odejít a…
Probrali jsme se uprostřed kruhu deseti druidů, vůkol les . Stáli jsme tam my čtyři, já, Allyks, Delgar a Peblíg, Akasha nikde v dohledu. Všichni vypadali stejně, jen já pořád vypadal stejně jako ve snovém světě a pořád jsem se cítil jinak, zvláštní na tom bylo, že jsem se necítil „špatně!, vlastně jsem měl takový pocit, že teprve teď je to tak, jak to mělo být vždycky. Jeden z druidů vykřikl „Teď!!!“ Z Peblíga vyskočil krystal fialové barvy a kolem něj se svíjela chapadla. Něco ve mně povolilo, cosi se změnilo a já cítil, jak se čas kolem mě zpomaluje a mé tělo se mění, sílí, raší na něm krátká srst a kosti se tu zkracují a tu prodlužují. Stal se ze mě Vlčí proměněnec – dar od samotné Sehanine. Tohle vše mi běželo hlavou a přitom kolem vše bylo zpomaleno, pak se můj pohled upřel na krystal a jeho obraz vyplnil mou mysl, to je nepřítel mých přátel, je ten, který si zasluhuje můj hněv, hněv mstitele. Vyrazil jsem vlčí zavytí a rozběhl se jako vítr k němu.
Všichni bojovali jako proměnění. A nakonec jsme ho zničili. Delgar ho nakonec zničil ohnivou magií, bohužel ne bez následku, dva z druidů to odnesli na životě.
Akasha byla celou dobu mimo kruh, zajata Druidy. Prý po ní pátrali celou dobu. Druidové si říkají Ochránci žijící brány a specializují se na boj s bytostmi ze Vzdálených říší. Mluvili prý v Kalimshanu a starý šaman Jaftal jim o Akashe vyprávěl a prý může pomoci jak druidům, tak i celému světu. Akasha s ním chtěl mluvit v ústraní. Apelovala na naši slušnost, že se jedná o soukromé osobní záležitosti, příliš intimní na to, aby se probíraly v širším kruhu. Já, Peblíg a Delgar jsme se pokoušeli je sledovat a připlížit se k nim, ale mě a Peblíga Akasha objevila a vykázala. Takže celou rozmluvu vyposlechl pouze Delgar, který nám potom nic neřekl, jen se divně pochechtával a dělal posunky kterým nerozumím, zřejmě nějaký znakový gnómský dialekt.
Prý existují také Stínoví druidové, nepřátelé Ochránců žijící brány, jejich motto by se dalo shrnout jako „zlom větev - utrhneme ti ruku, pokácej strom - vybijeme ti rodinu“. Delgar tiše poznamenal, že když se Stínoví druidové potkají s těmi kolem nás, to pak musí srpy zvonit. Neodbytná myšlenka dvou armád druidů v sutanách se srpy nad hlavou, kterak se na sebe řítí mě tak rozesmála, že jsem musel dusit smích a o představu jsem se podělil s ostatními. Ale jak Allyks dodala „a občas některý z nich zakopne a …“ vybuchl jsem smíchy tak, až se na mě druidové pohoršlivě dívali. Rozloučili jsme se s nimi, poděkovali za záchranu Peblíga a vyrazili jsme z lesa. Náhle se zablesklo a ozval se hlas „Ha, tady jsi, poslední z Beletherionů“ a svět kolem nás zmizel.

Pěkné, tradičně :-)

Jediná poznámka z mé strany - rozhovor v ústraní si vyžádala Akasha, ne druid. Apelovala na vaši slušnost, že se jedná o soukromé osobní záležitosti, příliš intimní na to, aby se probíraly v širším kruhu.

Moc děkuji za (část) zápis(u). Původně jsem se k němu zatím nechtěl vůbec vyjadřovat, protože jsem vzhledem k dalším okolnostem ještě nestihl od hokeje vystřízlivět a následující plány v žádném případě nenaznačují změnu k lepšímu. Ale přesto pár připomínek.

hadrian píše:
Všichni bojovali jako proměnění. A nakonec jsme ho zničili. Delgar ho nakonec zničil ohnivou magií, bohužel ne bez následku, dva z mnichů to odnesli na životě.

Tady bych byl velmi opatrný. Mniši jsou dnd název pro skupinu zcela odlišných individuí a pokud bychom se měli navrátit ke kořenům dnd, tak druidové vycházejí z klasických kněžích.

hadrian píše:
Druidové si říkají Ochránci žijící brány a specializují se na boj s bytostmi z jiných sfér.
Tohle je hodně krátkozraké vyjádření. Bytosti z jiných sfér jsou velmi slabý odvar od toho čím se skutečně zabývá tato elita mezi druidy. Pokud bych to měl vztáhnout například na Tolkienovo universum, pak bytost této sféry byl například Legolas. Bytost z jiné sféry pak třeba Sauron a ten skutečný "nepřítel světů" ze Vzdálených říší, kterým se tito druidi zabývají, by i v Tolkienově universu byl asi Lovecraftův Cthulhu. A to Cthulhu je ještě poměrně roztomilá nestvůrka, Lovecraftovo universum (předloha pro Vzdálený říše) obsahovalo i mnohem zajímavější entity.

Díky, připomínky zapracovány.

Přidávám další část zápisu, snad se bude taky líbit. :)
Snad je na tom vidět i malinký posun Hirkala k dospělosti.

Orákulum a záchrana dívky v nesnázích

Objevili jsme se v kamenné jeskyni, kde na trůnu seděl obludný, rosolovitý lich se zplihlými prameny vlasů, na nichž měl posazenu korunu s kamenem fialové barvy a v ruce měl žezlo. Vyplynulo, že to on nás teleportoval. Jeho jméno je Aumvor Neumírající.

(když byla Netherská říše v rozkvětu, přišel s návrhem, jak být nesmrtelný. Tento návrh nebyl přijat s kdovíjakým nadšením, nesly se řeči, že úspěšnost Aumvor zvyšuje životní sílou díky pokrevním příbuzným jejich změnou na mrtvoly, což jeho oblíbenost nekatapultovalo na přední příčky společenské smetánky.)

Aumvor chtěl vědět, jak na shadovarské. Řekl, že Telamont zvaný Idiot (nám známý jako Telamont Tanthul – zřejmě nějaká nepřeložitelná netherská slovní hříčka) byl Karsův učeň, nyní je z něj shluk stínové magie a dle Aumvora nemá právo co povznášet netheřany. Jedině on, Aumvor a možná ještě Larloch (kterého považuje za silnějšího), ale Telamont nikdy. Larloch má pevnost nedaleko Baldurovy brány (směrem na sever). Řekl nám, že Ioulaum znal pravé jméno Zeměvidce a že Shadovar hledá Iolauma. Poradili jsme mu, že pokud chce zatopit Shadovaru, pak nejlepší bude zkusit buď ovládnout Valindřina drakoliche a poslat ho na nějakou bázi, nebo využít Szass Tama, bývalého vůdce červených čarodějů. To ho rozesmálo, prý je Szass nedouk a dost se s Larlochem nasmáli, když mu Larloch vyprávěl, jak se ho Szass a pár dalších „nejlepších“ červených čarodějů pokusilo odpravit.
Jenže pak Aumvor vycítil, že Shadovar ho už našel a dveře do jeho sálu se otevřely. On pro změnu otevřel průchod pro nás (do místa, kde by se mělo nacházet Orákulum) . Zaslechli jsme ještě, že Aumvor oslovil příchozího jako Telamunta a pak jsme vskočili do portálu.

Ocitli jsme se v lese. Po krátkém průzkumu jsme objevili zvláštní vesnici. Byla obydlena dobrodruhy různého zrna, nikde žádný obyčejný vesničan. Všichni působili, jako spolek obecních bláznů, stiženi bláznovstvím, dětinskostí a celkovou duševní slabostí. Jen uprostřed seděl jakýsi čaroděj vypadající na relativně normálního… Na čaroděje tedy abych byl přesný…
Vplížil jsem se mezi domy, ale ani průzkumem domu toho čaroděje jsem nezjistil příčinu bláznovství dobrodruhů ve vesnici, ani kde jsou vstupy do podzemí, kde by snad mělo sídlit Orákulum. Ostatní to zkusili jinak, přes domluvu s dobrodruhy a s čarodějem. Zjistili, že všichni zde se byli zeptat Orákula a tohle se jim stalo. Orákulum si totiž někdy něco vezme jako protihodnotu (vědomosti, chytrost, pokaždé jinak a v jiné míře). K Orákulu vedou dvě cesty, jedna sýpkou a druhá studnou, my zvolili sýpku. Po hodině cesty klesající chodbou tesanou do kamene jsme začali cítit zvyšující se nekrotickou magii dost podoubnou, jaká byla cítit u Aumvora Neumírajícího. Ocitli jsme se v obřím dómu a naproti nám zářil nazelenalý zdroj světla. Kolem nás jako by něco poletovalo. Když jsme se na to zaměřili (už si nepamatuji, kdo to byl), objevili se kolem nás tisíce duší ilithidů. Jakmile jsme se na ně soustředili a zejména na myšlenku, aby zmizeli, pak zas ustoupili pryč.
Došli jsme ke zdroji nazelenalého světla. Bylo to kyselinové jezírko a v něm obrovský mozek ilithida s chapadly. Toto bylo poslední stádium ilithidů, ale několikanásobně větší, než by mělo být. Tento mozek byl dávno mrtvý a udržovaný v neživotě nekromantismem. Kdysi to byl člověk, ale nechtěl mluvit o své minulosti a ještě víc nechtěl mluvit o tom, zda má něco společného s netherskou říší. Řekl nám, že za každou odpověď si bere svůj podíl – informace. A pokud někdo nemá dostatečné informace, tak i znalosti dotyčného a někdy i jeho mozkovou kapacitu. Od nás by chtěl informace ukryté v Imaskarkaně (a pak by ji vrátil zpět).
Přistoupili jsme na to a dozvěděli se následující:
1) Zjistili jsme přesné místo, kde nyní leží Oreme v Anaurochu.
2) Akasha se ho zeptala na sobě podobné. Stejně jako Akasha pátrá po sobě podobných, tak oni pátrají po ní. Narozdíl však od Ochránců žijící brány putují na východ z města Letohrad.
3) Plán Skylly se povede, množství démonů a ďáblů se sníží a Orkus se pokusí stát bohem smrti. Když nebude Shadovar poražen, pak se mu to i podaří.
4) Telamont je pořád sám sebou, jen je pozměněn.
5) Pandorym bude zničen v průběhu generací a to zabráněním spojení mysli a těla. Jeho tělo je ukryto v tajné zbrojnici imaskarských mimo sféry.
6) Získali jsme umístění dalších Imaskarcan (těch, o kterých „Orákulum“ vědělo).
7) Ti, kteří v minulosti již jednou zastavili Shadovar našli odpovědi v Oreme.
8) Slabina Shadovaru – mají tajnou věznici na hranicích Anaurochu, klíčem je osoba zde držená.
9) Zeměvidec nebyl člověk, ale člen prastaré rasy vládnoucí světu ještě před draky a netheřani byli jeho projekt. Zeměvidec možná schválně ponoukl Karsa k jeho výběru božské domény. Neví se, jestli Zeměvidec považuje netheřany za zdařený, nebo nezdařený experiment. Zeměvidec varoval netherijské před Karsem: "Bude neuvěřitelně bystrý, zázračné dítě a génius v magickém umění. Povede váš lid daleko za představy vašich nejinovativnějších myslitelů. Vezme vše, co jsem vám dal a vylepší to způsoby přesahující dokonce i mé chápaní. Váš lid zná vynálezy, radosti, prosperitu a dlouhověkost. A on to všechno zahodí pryč..."
Allyks si přála, aby Orákulum vrátilo zpět dobrodruhům nahoře, co jim uzmulo a dalo jim na vybranou. A tak se i stalo. My se vypařili rychle pryč směrem k poušti Anaurochu.
Od kočovníků jsme získali velbloudy a svrchní oděv na zamaskování našich postav a tváří. A pak nás omráčil pohled na Anauroch, bývalé centrum netherijců. Tam, kde má ležet Oreme je nad zemí i vysoko v oblacích spousta shadovarských bází, vrátili se do centra bývalé říše. Vydali jsme se k oné tajné věznici a skutečně jsme nalezli balvan kryjící poklop. Byl cítit magií a pokud ho neotevře někdo ze shadovaru, zřejmě by vyslal varování. Něco mě napadlo a zkusil jsem poklop otevřít. A on se otevřel a nic se nestalo. To zřejmě ta stopa Clariburna Tanthula. Spolu s Allyks a Akashou zajišťující komunikaci mezi námi jsme sešli do naprosté tmy. Potkali jsme dva strážné a mě se povedlo vyvolat dojem, že jsem princ shadovaru osobně a mohli se přetrhnout, aby splnili mé rozkazy (Skylla to pak dávala k lepšímu s tím, že prý jsem se nemusel moc snažit, stačilo mi prý se chovat jako před návštěvou stínopádu). Tvrdili, že vydání vězně je v rozporu s rozkazy vydanými Clariburnem dříve, prý z nějakého dopisu. Ale nakonec splnili, co jsem poručil. Z vedlejší místnosti bylo slyšet, jak cosi vytahují nahoru pomocí silných řetězů, jak je odmotávají ze sarkofágu, jak kohosi vytahují a pak přivedli štíhlou postavičku s železnou maskou na hlavě. Vězeň říkal vysokým hlasem „Tak co, už jste si to rozmysleli?“ Oba strážní se vzdálili a slyšel jsem jejich šepot „Co myslíš? Už je to čtyřicet sáhů? Nemůže nám to už ublížit?“. Vyvedli jsme vězně ven, naložili ihned na velbloudy a ujížděli pryč, jako bychom měli za zády samotné síly celého shadovaru (což nebyla až tak mylná myšlenka). Jakmile jsme byli dostatečně daleko, utábořili jsme se a sundali železnou masku vězni. A ejhle! Bylo to mladé, asi šestnáctileté děvče. Jmenuje se prý Tabra, žila se svými rodiči někde pod Letohradem a shadovarští ji zajali, prý asi kvůli výkupnému. Dostala najíst a usnula.

Hlavou mi pádili splašení koně myšlenek:
- Oreme nějakou chvíli ještě počká. Je příliš dobře stráženo, kdyby tak šly báze shadovarských vylákat někam jinam… Alespoň máme čas věnovat se jiným problémům.
- Tabra nás buď záměrně klame, nebo je opravdu jen pouhá vesnická holka. Otázky, které příliš nepodporují její vysvětlení: Proč by Shadovar ukrýval obyčejnou vesnickou holku v nejtajnějším shadovarském vězení, zakutou do železné masky, ukrytou v sarkofágu a proč by se jí dozorci sami báli snad více, než prince Clariburna? Na co by Shadovar potřeboval výkupné za vesnickou holku? Proč byla tak podivně klidná? Každá jiná by se zhroutila, hořekovala, tahle Tabra se jen pěkně usmívala.
- Pokud je Tabra jen vesnickou dívkou a je snad oním klíčem ke slabině Shadovaru a neuvědomuje si to, pak po ní Shadovar půjde kdekoliv, aby ji jako potencionální nebezpečí odstranil. Pak bychom ji měli ochránit a odvést někam, kde bude před Shadovarskými v bezpečí. Třeba do vílí divočiny k Lady Lině? (přes území elfů) Díky tomu bychom mohli zjistit, jak to dopadlo s fomoriany a s drakolichem a případně po sobě „uklidit“. Jenže jak bude samotné lidské dívce v zemi nesmrtelných elfů a eladrinů? Co stesk po lidské společnosti? Neodsoudili bychom ji tak k sice pěknému a rozlehlému, přesto však žaláři?
- Pokud nám Tabra tají svoji totožnost a to, jak by mohla být klíčem ke svržení Shadovaru, tak proč? Třeba proto, že netuší, co jsme zač a nechce se dostat z jednoho vězení do jiného. Nebo nemá zájem se účastnit čehokoliv. Nebo je prostě jenom tak opatrná.
- Ať už je to tak nebo onak, musí to počkat, až se vyspí. I kdybychom se odpovědi nedozvěděli, alespoň jsme Shadovaru sebrali něco, co považovali za cenné. A s tím už se dá žít. Vlastně je setkání s Tabrou tou nejlepší věcí za posledních pár dní. Konečně něco, co má smysl, i kdyby to byl smysl v osvobození vesničanky.
- Akasha by ráda potkala sobě podobné a pokud po ní pátrají cestou od Letohradu, tak bychom je mohli potkat cestou na západ. Koneckonců Tabra tvrdila, ať už z jakéhokoliv důdovu, že pochází kousek od Letohradu. Takže tam potřebuje, buď za rodiči, nebo za nějakými vlastními důvody.
- Co se týče Mlhy, rád bych ho zase viděl. A ne jako projekci stvořenou rituálem. Asi ho nepotěší co potká peklo, ale třeba by to, že Orkus toho bude chtít využít a stát se bohem mohlo pohnout ďábly (alespoň Asmodeovy ovečky) ke spolupráci proti shadovaru – vzhledem informacím orákula, že zbožštění Orkuse souvisí s vítězstvím Shadovaru… Co na tom, že už tušíme, že Orákulum nebylo žádné orákulum, ale mozek se spoustou informací, to se přece ďáblové nemusí dozvědět.

Trochu jsem to upravil - že netheřani byli projekt Zeměvidce a ne rasy, jejíž je příslušníkem a tak.

Sry, udělal jsem si takový malý valentýnský prázdniny, ale už se zase vracím do svého běžného režimu a postupně dodám, co jsem slíbil. Zápis přečten a je parádní, ani bych nečekal, že zrovna tato hra bude mít tak dlouhý dvojzápis. Skvělá práce.

hadrian píše:
Iolaum
Ioulaum

hadrian píše:
2) Akasha se ho zeptala na sobě podobné (ZDE PROSÍM DOPLNIT ASSASSINE)
Prozradil, že stejně jako Akasha pátrá po sobě podobných, tak oni pátrají po ní. Narozdíl však od Ochránců žijící brány putují na východ z města Letohrad.

hadrian píše:
Oreme nějakou chvíli ještě počká. Je příliš dobře stráženo, kdyby tak šly báze shadovarských vylákat někam jinam… Alespoň máme čas věnovat se jiným problémům.
Na konci hry jsem udělal chybu, nezdůraznil jsem vám, že Oreme leží od tajné Shadovarské věznice asi hodinu cesty daleko. Ukryto na západním okraji Anaurochu.
Líbí se mi však, jak si to napsal a rád bych to bral tak, že v okolí jste viděli mnoho Shadovarských táborů a nebyla možnost jak se tam dostat (bez armády / supermasterplánu). Asi jako když Frodo předstoupil před Černou bránu. Tak blízko a přesto tak daleko:)

Zamyšlení nad Tabrou... moc pěkný.

Díky moc za chválu, nediv se dvojzápisu, když chystáš tak skvělý dobrudružství. :)

Přidal jsem jeden bod do zamyšlení:
- Akasha by ráda potkala sobě podobné a pokud po ní pátrají cestou od Letohradu, tak bychom je mohli potkat cestou na západ. Koneckonců Tabra tvrdila, ať už z jakéhokoliv důdovu, že pochází kousek od Letohradu. Takže tam potřebuje, buď za rodiči, nebo za nějakými vlastními důvody.

http://www.d20.cz/data/S/172/tempmap.jpg

Přikládám další část orientační mapy, tentokrát pouze západní části Faerunu. Na této mapě je, kromě vašich dosavadních cest (červené šipky), vyznačeno několik zajímavých bodů:

Oreme (modrý puntík nahoře uprostřed) - Tajemné město Oreme, kde Zeměvidec, prastarý patron Netherilu, spí. Nedaleká červená šipka vedoucí od vesnice Orákula do tajné Shadovarské věznice naznačuje, že jste byli velmi blízko. Anauroch je však obsazen Shadovarem a jejich létajícími enklávami. Přiblížit se k Oreme se zdá být nemožné. Otočili jste se tedy na západ k Vysokému hvozdu (The High Forest) jak ukazuje modrá šipka (příští hru začneme na jejím konci).

Karse (modrý puntík na jihu Vysokého hvozdu) - Město postavené kolem vysokého rudého kamenného monumentu, pozůstatku Netherského skoroboha Karsuse. Dle Aumvora Neumírajícího byste se měli od tohoto místa držet dál, je dobře hlídáno Shadovarem.

Secomber (rudá kružnice pod Vysokým hvozdem) - Malé městečko, kde by se podle Orákula měla nacházet další Imaskarkana. Jediná v dosahu. Zbylé jsou buď ztracené na dalekém východu na území Imaskarské říše nebo ukryté na jiných sférách.

Velká světle modrá šipka od Letohradu k Vysokému hvozdu ukazuje směr, kterým putují ti, kteří pátrají po Akashe a měli by jí být podobní...

Poslední vyznačený bod je mezi Secomberem a Baldurovou bránou na Mečovém pobřeží. Černokněžnická krypta, úkryt Larlocha, jednoho z posledních Netherských králů a možná nejmocnějšího arcimága této doby.

Díky moc Assassine, tohle nám hodně pomůže. Tohle je lepší než GPS :))).

Co takhle jít do Secomberu, stejně to vypadá, že ti mniši jdou přímo k Akashe (asi ta psionika), tak bychom je mohli potkat. Umožní nám to zároveň obejít High Forest a přiblížit se jak k Letohradu, tak i k Larlochovi (který asi bude na seznamu návštěv Shadovaru hodně vysoko a který by možná ocenil informaci, že Aumvora už si našli - třeba bychom získali další informace od něj, nebo jeho tajemného spoutaného písaře). Co vy na to?

Oba zápisy z posledního hraní přidány do článku.

Tak zpátky do práce:P. Protože nemám představu, jak moc jste si dělali nakonec poznámky, tak napíšu krátkou osnovu včerejší hry.

1. Utáboření se u Vysokého hvozdu, Tabra stále spí, Delgar studuje tajemný Aumvorův svitek.
2. Ráno se Tabra probouzí, její krycí story praskne (rozbor krve, přírodní duchové), je to 1000 let stará studentka Ioulauma, stále zamilovaná a toužící po pomstě, když se dozví, že jeden Illithid musel přežít.
3. Kometa se zastavuje, Allyks cítí, že se něco muselo stát se Skyllou, pravděpodobně dokončila propojení Pekla a Propasti.
4. Tabra se mění na zlatého draka a letí s družinou na hřbetě zpátky k Orákulu, prozrazuje, že je to Ioulaum, využil Illithidy (Tabrou nesprávně pochopeno...), vykašlal se na Tabru, ale souhlasí zpětně splnit svůj slib. Ioulaum teleportuje družinu do Hromvod.
5. Socializace:D
6. Klášter, kalashtarští mniši, Dante, Michael, "Copatá" Beatrice. Danteho černý kámen. Akasha dostává košem. Dante a dalších 10 mnichů pátrají po Zemi zaslíbené, místu, kde lze komunikovat s Planetou.

Jak to možná dopadne, až se jedné krásné noci potkají... zdroje Hirkalova skóre :-)

A není ten vlk vlevo spíš Hirkal? To by dávalo větší smysl, vzhledem k tomu, jak dopadla Terces.

Nerhinn!!! Hirkal nenosí ženské šaty... ...a už vůbec ne v takové otřesné barvě!!!

Tak jak to vypadá se zápisem, pomohli jste Nerhinn nějak? Aby na nás pak nebyl Assassin zlej... ;)