Zápis bude. Jen jsem teď zavalenej termínama v práci (sedím tam do večera každej den a dneska taky). Takže zápis bude tak do příští neděle. Ale teda jestli mě někdo do té doby předběhne, nebudu se zlobit. ;)

Přidávám zápis.
Prosím o korekce, nápady, změny a názory.

Cesta do Žárné

Cesta na sever nás zavedla do Bahen padlých, kde nás přepadli. Přidali jsme pár dalších padlých z Ještěřího lidu, ale nevyšli jsme beze ztrát. Na zemi ležela otrávená Nemera. Tedy, otrávená jedem a v bezvědomí. Peblíg se snažil vysát jed, ale nepomohlo to. Nakonec jako vnuknutí z nebe někoho napadla myšlenka Nemeru schovat v Imascarkaně, kde neplyne čas a požádat v Žárné o pomoc. Místní léčitelé si snad budou vědět rady. Když jsme "uschovali" Nemeru do Imascarkany, vycítil Peblíg, že se něco změnilo - artefakt začal vyzařovat nekrotickou energii. Zeptali jsme se na to Imascarkany a ta nám řekla, že se přizpůsobuje magii toho, kdo je v ní. Konzultovali jsme to málo, co o Nemeře víme (tedy hlavně fyzický popis + obsah jejích kapes) s tím, co víme o různých rasách. Nakonec jsme došli k závěru, že je buďto nemrtvá, nebo vryloka (zrzka), nebo praktikuje něco ošklivého. Když přežila svěcenou vodu, kterou jsme jí přidali do těla, rozhodli jsme se, že ji zatím necháme žít a zeptáme se jí na to, až se probere.

Nakonec jsme dorazili do Žárné ve Vílí divočině. V domě mého rodu se Akademie Bílého Lotosu již zabydlela a potkali jsme zde hostujícího profesora, mága Joneletha (Blond, na elfa poměrně podsaditý). Požádal Delgara a Peblíga o přednášku. Praktické přednášky jsou prý pro žáky velmi přínosné. Peblígovu přednášku provázelo ticho a všeobecná nuda. Zato Delgar sklidil ovace za ukázky ohnivé magie. Peblíg si pak vylepšil reputaci, když začal ukazovat praktické použití léčivé magie POTOM co střelil šipku z kuše přímo do Delgara. Ovace a potlesk nebraly konce. Allyks zachytila šipku, která směřovala přímo do Delgarova oka. (Škoda, že tohle Peblíg na bojišti normálně nepředvádí, povzdychli jsme si.)

Druhý den jsme se sešli s Lady Linou. Řekla mi, že hraničářka Cierre je velmi stará elfka, že pamatuje Lolth ještě před pádem jako Araushnee a že byla její vyvolenou. Žije poblíž Žárné jako vyslankyně Zimní čarodějnice Koliady, arcivíly Zimního dvora. Dohlíží na to, aby každých 100 let odevzdala Žárná jedno eladrinské dítě Zimnímu dvoru. I já prý byl kdysi vybrán a můj děd, Haldor, spolu s dalšími mágy meče se za ní vydal, aby ji přiměl změnit názor. Vrátil se sám, zle poraněný, ale mne neodeslali pryč. Prý se pohybuje v okolí starého chrámu Araushnee.

Pak nás lady Lina pozvala na sněm o Shadovaru, který se měl konat další den. Mezi zúčastněné měli patřit Shadovarský vyslanec, tři kněží Havraní královny (člověk Daeron, shadar-kai Codren a eladrinka ze Zimního dvora - Meri). Pak už nás čekal jen klidný večer v jedné hospůdce spolu se studenty. PO dlouhé době jsme si užili klidný a veselý večer.

Druhý den na sněmu v poradním sále v sídle Lady Liny však včerejší veselí bylo jen snovou vzpomínkou. Shadovarský a Vecnův vyslanec byl nemrtvý rytíř Zahar. Přišel s požadavky a nabídkami. Eladrinové a elfové mají zastavit útoky na Shadovar. Vecna že na oplátku zabrání Orcusovi v získání moci Havraní královny. Shadovar by si ponechal Sembijský protektorát a na oplátku by se vydal ničit monstra z Podtemna. Vecna by dokonce daroval kněžím Havraní královny Nerullovu zbraň – Kosu Smrti, čímž by prý byla Havraní královna mnohem více chráněna. Chtěl jsem mu na tu nabídku odpovědět svým falchionem, ale byl vyslancem a tak jsem musel dbát na jeho imunitu.

Zahar nepočítal ale s tím, že dorazíme právě my. Přednesli jsme novinky z Jihu o soudu v Hlubině. O vypovědění války Shadovraru. Také jsme zpochybnili víru v dodržení závazků (spíše víru na nepřekroucení) od někoho, kdo je vyznavačem Vecny. Proč by chtěl bůh, který sám baží po majestátu Smrti, pomáhat své rivalce, Havraní královně? Nakonec se nám podařilo většinu přesvědčit, a Zahar odtáhnul s nepořízenou.

Nakonec nastal čas vydat se ke chrámu Araushnee. Cestou jsme narazili na stopy několika tvorů a rudé vlákno. Narazili jsme i na opuštěné tábořiště. Cosi obrovského muselo u tohoto tábořiště přistát a zase odletět neznámo kam. Z vyprávění vílího malého lidu nám došlo, že k tábořišti přiletěl náš starý známý drak(olich). Přiletěl, chvíli se vznášel nad tábořištěm, a odletěl. Jelikož Valindra, jeho paní, spolupracovala se Szassem Tamem, naše podezření na thayské mágy zesílilo. Co by zde mohli hledat?

Samotný chrám byl prastarý, okolní divočina nad ním začala vyhrávat. Šlahouny ovíjely kamenné bloky, pokřivené sloupy a nápisy byly nečitelné. Tíha minulosti na nás dolehla. Něco ale bylo špatně. Kolem nás k chrámu pospíchali pavouci, malí i velcí, všichni cupitali k chrámu. Nahoru se vinulo sice místy pobořené, přesto však použitelné schodiště. Po Cierre nikde ani stopa. Vydali jsme se nahoru a na vrcholku chrámu, u poničené sochy jsme objevili cestu do nejvyšších pater chrámu. Unitř nás přivítala temnota a pavučiny. Na stěnách byly prastaré fresky znázorňující Araushnee, Corellona a i jiné bytosti z panteonu dávných časů. Při prozkoumávání horního patra jsme objevili dvě sochy. Jedna byla zlatá socha Corellona, celá zčernalá věky a se zničenou tváří, jak si kdosi na ní vylil vztek a vedle ní stříbrná socha Araushnee, celá černá, jen vlasy byly očištěny. Allyks svojí mocí zjistila, že sochu Corellona poničila, se smíchem na rtech, kdysi dávno jakási drowka v kožené zbroji se dvěma scimitary. Na různých místech byly poměrně dobře viditelné pasti, kterým jsme se vyhýbali. Kdosi na stěnách zanechával nápisy křídou. Byly adresovány mě. „Odejděte, dokud máte čím“. „Znám Tě“. „Najdeš tu svoji zhoubu“. „Haldor křičel jako prase, když jsem ho nabodla na Nerullův oltář“. Byl jsem vztekem bez sebe. Celé to na nás působilo jako past.

Allyks a já jsme si všimli, že nás sleduje obrovský pavouk, zabiják elfů. Zahnal jsem ho, ale dostal se nám do zad. Napadli jsme ho a v tu chvíli z dlouhé chodby začaly létat šípy na Peblíga s Delgarem. Mě a Allyks se podařilo rychle zabít pavouka a vrhli jsme se na pomoc Delgarovi s Peblígem. Ti se úspěšně bránili drowce se stříbrnými vlasy v kožené zbroji s černým lukem, které na zádech vykukovali dva scimitary. Byla to Cierre osobně. Smála se a zasypávala nás opeřenými smrtícími střelami. Dostal jsem se k ní a rozhořel se boj. Byla neskutečně mrštná a její čepele se míhaly tak rychle, že jsem je stěží stíhal sledovat. Ale vztek ve mně mi nedovolil podvolit se obavám. Tohle byla moje Nemesis. Už byla hodně zraněná, když se jí podařilo spustit pasti v místnosti, kde jsme se drželi. Spadla na nás část stropu. Byl jsem zle posekán jejími čepelemi a když mě udeřil kámen ze stropu do hlavy, na krátký okamžik jsem omdlel. Ještě mi bleskla myšlenka „To je konec“. Ještě jsem viděl, jak Allyks uskakuje ke stěně, předtím, než spadl strop. Probral jsem se a zjistil, že žijeme a Cierre je poražena. Dozvěděl jsem se, že Allyks pomohla Peblígovi, aby se o nás mohl postarat, vyběhla za Cierre a chodba se zableskla ve výbuchu světla.

Prakticky hned poté, co drowka upadla do bezvědomí a zbytek družiny se vypotácel na chodbu, se objevila pětice červených čarodějů z Thaye. Vypadalo to, že celou dobu čekali, jak dopadne náš souboj, aby pak mohli přemoci jeho vítěze a zajmout Cierre. Co nejspíš nečekali, byla nečekaně pragmatická nabídka, kterou jim Allyks učinila. "Jsme unavení a nemáme náladu na šarády. Dostaňte z ní, co potřebujeme, a je vaše." Čarodějové poměrně nadšeně souhlasili. Chtěli ji vzít někam stranou, abychom od nich nemohli okoukat tajemství jejich výslechových metod, nicméně to nepřipadalo v úvahu. Nakonec souhlasili s tím, že výslech povedou v naší přítomnosti. Rozestoupili se kolem ní a dali se do práce.

Cierre tvrdila, že Erevana nezná. Haldora zabila, protože nesplnil slib. Abych nebyl odveden k Zimnímu dvoru, Haldor slíbil, že pro Cierre bude plnit mise. Když ale dostal za úkol prozradit informace drowovi z Menzoberanzanu, tak to neudělal a ve Stínopádu ho za to zabila. Přišlo jí vtipné, že to udělala v chrámu Nerulla na jeho oltáři a ani netušila, že tím umožnila Stínu získat cestu k mému rodu. Hořkost mi naplnila krk žlučí.

Červení čarodějové z Thaye chtěli, abychom jim pro Szasse Tama vydali Cierre. Prý nevědí, proč ji potřebuje. Červení čarodějové se prořekli, že Szass Tam má větší seznam těch, které potřebuje zajmout. Byli jsme vyčerpaní, zranění, špinaví a únava mi zakalila mysl.

Ostatní se víceméně shodli, že bychom jim ji mohli vydat. Naklonil jsem se k Cierre a pošeptal jí do ucha: „Možná si myslíš, že tě zabiju a bude to rychlé, ale mám pro tebe horší trest, vydám tě Szassovi Tamovi a cokoliv ti udělá bude neskonale horší, než bych byl schopen já, za svoje zločiny budeš platit cenu nejvyšší“. Odvedli ji a my se vyčerpaně sesunuli k zemi.

Únavou zkalenou myslí mi vířili myšlenky:
- Na co Szass Tam potřebuje určité zajatce?
- Tímto je dluh vůči Szassovi Tamovi vyrovnán, už mu nic nedlužíme a od příště je pro nás stejným nepřítelem, jako Shadovar.
- Musíme vyjevit v Žárné, že Cierre byla drowkou a donášela nejen na Zimní dvůr, ale i Menzoberanzanu. Nedělám si iluze, že by to něco změnilo. Zimní dvůr jen pošle dalšího výběrčího dětí.
- Je dobře, že nebylo přistoupeno na Vecnovu (Shadovarskou) nabídku. Více sil se bude koncentrovat na Shadovar z různých směrů a třeba se časem odkryje cesta do Anaurochu na ono tajemné místo, do Oreme.
- Stále nevím proč Erevan bojoval proti Cierre, co ho k tomu přivedlo, ale nevadí, alespoň vím, co stálo životy mé rodiny. Zlá rozmařilost Cierre.
- Jak to bude dál s ďábly a démony? Scénář Skylly se příliš nenaplnil. Protože jsou ďáblové rozděleni díky Mlhově revoltě, nemohou se účinně postavit démonům a tak démoni nejsou ohroženi a mohli by vyhrát s takovým rozdílem, že by vzniklo obrovské nebezpečí pro smrtelný svět. Orcus by mohl zesílit. To není dobré. Jenže tuhle záležitost nemáme jak ovlivnit. Nepředpokládám, že by se Mlha nechal přesvědčit. Nechce se mi (A Allyks se už tuplem nebude chtít) pomáhat ďáblům a navíc znamenalo by to vydat Mlhu jisté smrti.

wiki píše:
Lolth, sometimes Lloth in the Drow dialect, was formerly Araushnee.
hadrian píše:
že pamatuje Lloth ještě před pádem jako Aurashnee

hadrian píše:
Cosi obrovského muselo u tohoto tábořiště přistát a zase odletět neznámo kam. Ani pixie nám nebyly schopné říci něco víc.
Myslel jsem, že Hirkalovi potvrdili, že to vypadalo jako dracolich.

hadrian píše:
Unitř ná přivítala temnota a pavučiny.
Uvnitř nás...

Jinak moc pěkný, díky. Zejména popis chrámu jsi dal mnohem lépe než já.

Nerhinn píše:
Prosím, kdy bude zápis? Mám pár věcí, které bych tam chtěla opravit :)
Jsem zvědav:)

*Když jsme "uschovali" Nemeru do Imascarkany, vycítil Peblíg, že se něco změnilo - artefakt začal vyzařovat nekrotickou energii. Zeptali jsme se na to Lutécie a ta nám řekla, že se přizpůsobuje magii toho, kdo je v ní. Konzultovali jsme to málo, co o Nemeře víme (tedy hlavně fyzický popis + obsah jejích kapes) s tím, co víme o různých rasách. Nakonec jsme došli k závěru, že je buďto nemrtvá, nebo vryloka (zrzka), nebo praktikuje něco ošklivého. Když přežila svěcenou vodu, kterou jsme jí přidali do fýzáku, rozhodli jsme se, že ji zatím necháme žít a zeptáme se jí na to, až se probere.
*Allyks zachytila šipku, která směřovala přímo do Delgarova oka (kritika). Škoda, že tohle Peblíg na bojišti normálně nepředvádí, povzdychli jsme si.
*Araushnee
*Z vyprávění víl nám došlo, že k tábořišti přiletěl náš starý známý drak(olich?). Přiletěl, chvíli se vznášel nad tábořištěm, a odletěl. Jelikož Valindra, jeho paní, spolupracovala se Szassem Tamem, naše podezření na thayské mágy zesílilo.
*Myslím, že Corellonova socha byla zlatá. Ostatně pokud se nepletu, zlato nečerná tak snadno jako stříbro.
*Hirkal možná mohl ještě vidět, jak Allyks uskakuje ke stěně, předtím, než spadl strop. Co se potom mohl dozvědět, bylo, že Allyks pomohla Peblígovi, aby se o vás mohl postarat, vyběhla za Cierre a chodba se zableskla ve výbuchu světla. Cierre byla poražena.
*Prakticky hned poté, co drowka upadla do bezvědomí a zbytek družiny se vypotácel na chodbu, se objevili červení čarodějové (pět nebo šest) z Thaye. Vypadalo to, že celou dobu čekali, jak dopadne náš souboj, aby pak mohli přemoci jeho vítěze a zajmout Cierre. Co nejspíš nečekali, byla nečekaně pragmatická nabídka, kterou jim Allyks učinila. "Jsme unavení a nemáme náladu na šarády. Dostaňte z ní, co potřebujeme, a je vaše."
Čarodějové poměrně nadšeně souhlasili. Chtěli ji vzít někam stranou, abychom od nich nemohli okoukat tajemství jejich výslechového know-how, nicméně to nepřipadalo v úvahu. Nakonec souhlasili s tím, že výslech povedou v naší přítomnosti (takže kdybychom někdy chtěli někoho mučit tak, aby byl na pokraji šílenství, nyní víme jak. Hurá hop). Rozestoupili se kolem ní a dali se do práce. No a pak už to bylo tak, jak jsi to napsal.
*Mimochodem, Allyks by asi neměla až tak velký problém pomáhat ďáblům. Ale asi by měla problém to přiznat :D

Každopádně ale super zápis. A oceňuju tu snahu. Vím, jak se do toho občas člověku nechce ;)

Změny zapracovány, děkuju Assassine a Nerhinn.
Za chválu děkuju, to se pak ty zápisy píšou samy. ;)

EDIT: Přidáno do článku.

Bohužel jsem se spletl a nazval celý podzemní komplex Deadvaultem. Jedná se však o Doomvault - Pokladnici zkázy. Podle ducha dobrodruha Sorlana, legendární prastaré poklady přeplněné, ale navrženo jakožto nejvražednější, podzemí vybudováno dávným Červeným čarodějem Kazit Gulem. Když se však Thay stala nepřátelská vůči cizincům, a tedy i dobrodruhům ochotným riskovat život kvůli bohatství, na Pokladnici zkázy se pomalu zapomnělo. Až dobrodruh Sorlan, doufajíc v nefunkčnost starých pastí, objevil, že komplex našel Szass Tam a přebudoval jej k úplně jiným účelům, nežli chytat duše bláhových dobrodruhů.

Tarul Var:


Nezapomeňte, že s vámi je v Pokladnici také ohnivý elementál. Zoufale chce domů, ale s Delgarem si poměrně rozumí.

Příště se pokusíme porazit Shadovar (Princům se to nebude líbit) za pomoci čarodějky Tabry, aneb posledního dárku mocného Ioulauma svým "dětem".

A taky snad dořešíme Pokladnici Zkázy, jen pro ukázku, jak moc si výletujete:

(fialová úsečka)

Přidávám zápis.

Asi to nebude příliš správně vzhledem k časoprostorovým skokům. Tak mi s tím prosím pomožte, tzn. připomínky, nápady, změny a korekce vítány - ostatně jako vždy. :)

Pokladnice Zkázy

Události po porážce Cierre byly tak zmatené, že se budu snažit je vylíčit co nejjednodušeji, i já sám se v nich ztrácím.
Po zážitcích s Cierre jsme se vypotáceli z chrámu Araushnee a uložili se ke spánku v lese. Něco se muselo stát, probudili jsme se v podzemní síni kde stěny, strop i podlaha zalévali hrůzný výjev nazelenalým svitem. V hlavách nám tepala neodbytná myšlenka, že se stalo ještě mnohé mezi spánkem u svatyně Araushnee a probuzením zde, ale ne a ne si vzpomenout.
V jednom rohu stál kamenný katafalk obklopený svítícími ochrannými runami, místnosti pak dominovala jáma, kde po kolena v krvi a mrtvých tělech stál vysoký démon s kopím snažící se zabít poslední čtyři živé muže. Nad jámou stály tři bledé postavy, z nichž se později vyklubal upír se svými dvěma nevěstami.
Zaútočil jsem na démona a díky tomu jsem přišel na to, že ta jáma je past. Vtáhne do sebe bytost a odmítá ji pustit. O tom se přesvědčila i Allyks a nakonec i Delgar. Jen Peblíg zůstal v pořádku nahoře. Po zabití démona jsme se dozvěděli, že upír je sám zajatcem. Tato místnost prý slouží červeným čarodějům jako odkladiště zločinců, což nám nakonec po chvilce lhaní potvrdili i ti přeživší čtyři z jámy. Jednou za čas se objeví démon, který je v jámě zabije a tak to jde pořád dokola. Zajímavé bylo, že upír a jeho proměněné společnice nemohli opustit místnost (prý je prokletý a kouzlo ho zde drží jako trest), kdežto ti čtyři mohli, čehož využili, když jsme v jednom ze dvou východů objevili místnost s obří koulí vody (v níž se cosi hemžilo). Tam uprchli (před upírem), až tedy na jednoho, kterého si upír odchytl. Nebyla to naše starost a dotyčný byl stejně zločinec. Navíc jsme se chtěli dostat co nejdřív pryč.
Mezitím Delgar v druhém východu objevil místnost s elementální trhlinou chaotické energie, u níž byly uvězněni dva ohniví elementálové. Delgar jim rozuměl (a později i Peblíg). Naříkali a prosili o propuštění. Ohněpánovi Delgarovi se jich zželelo a propustil prvního z nich, který poděkoval a zmizel v trhlině, ale tím se stala nestabilní a zmizela v záblesku světla, po němž následovala tma. Když se nám vrátil zrak, tak místnost osvětlovala jen záře druhého uvězněného elementála. Delgar propustil i jeho a dohodl se s ním, že nám pomůže. Z této místnosti vedly dva východy.
Jeden z nich vedl do místnosti s iluzí podlahy, pod níže se nacházeli klece s démony, bodce a mrtvá těla. Mezi nimi byla mrtvola jakéhosi dobrodruha. Spolu s Allyks jsme luky postříleli uvězněné démony. Slétl jsem dolů k mrtvému dobrodruhovi, a když jsem se nad ním sklonil, vrhl se na mě jeho duch! Když ale zjistil, že nejsme s červenými čaroději, přestal útočit. Jmenoval se Sorlan. Prý se to tu jmenuje „Pokladnice zkázy“. Kdysi to bylo jedno z nejtěžších bludišť pro dobrodruhy s mnoha poklady. Ale dnes to tu zabral Szass Tam, který většinu pastí odstranil a něco zde připravuje. Sorlan se sem proto vypravil jen aby zde nalezl smrt mezi bodci. Podlaha je v téhle místnosti kouzelná a teleportuje vás při každém kroku nad jeden z bodců. Jaké štěstí, že šlapat na podlahu jsem stejně nemínil. Sorlan nás varoval, že za posledními dveřmi jsou červení čarodějové vyvolávající démony, kteří pak jdou do místnosti s upírem.
Zbývaly poslední dveře. Sotva jsme je otevřeli,…

…po probuzení u chrámu Araushnee jsme se vydali do Žárné. Tady jsme vylíčili všechny hrůzné skutky Cierre, což lady Lina jistě využije ke svým jednáním se zimním dvorem. Allyks s autoritou kněžky Seldarine požádala o výpravu zpět k chrámu, kde by byly započaty práce s odklízením závalů tak, abychom mohli proniknout do nitra chrámu a vymýtit zlo v něm usazené. Pak by se rozhodlo, jak s tímto kdysi svatým místem, později znesvěceným Cierre, udělat. Šli jsme zrovna po ulici směrem k chystající se výpravě, když tu se u nás objevil Mephasm s Asmodeovou holí v ruce. Byl ohořelý (!), posekaný a celkově vypadal, jakoby se vypotácel z bitvy. Což nám vzápětí potvrdil. Válka krve zuří a vybírá si svou daň. Podařilo se mu sjednotit ďábly a zlikvidovat tak Mlhovu revoltu. Přišel pro nás, protože prý má pocit, že jsme pro něj udělali dost. Vzal by nás do pekla, abychom mohli naposled s Mlhou promluvit. Snad by ho i nechal na živu(za jistých podmínek), kdyby Mlha souhlasil s odchodem z Pekla. Souhlasili jsme a prošli portálem do pekla.
Ocitli jsme se v jakési bezejmenné pevnosti. Do oken bušil kyselý déšť. Kromě Mephasma pořád v podobě půlelfa zde ještě byli dva obrovští ďáblové. Před námi byly dveře do trůnního sálu. Zabušili jsme na ně a zvolali, že jdeme za Mlhou. Hlas Mlhy nás vyzval ať jen klidně vejdeme. V oblacích dýmu, rozvalen na trůnu z kostí démonů nás přivítal náš dávný přítel, nyní poražený vůdce ďáblů. Spolu s ním zde byla jen jedna succuba, kterou poslal pryč. Řekli jsme mu o nabídce Mephasma. Ale Mlha byl zahořklý, změnil se. Peklo teď považoval za svůj domov a moc ho zaslepila. Když poznal, že mu nepomůžeme proti Mephasmovi (aby získal Asmodeovu hůl a pak, po nějaké době, by nám ji vydal – čestně!), slíbil že se o Peklo a jeho politiku starat nebude. Vyšli jsme ven a to samé bylo řečeno i Mephasmovi. I on musel cítit, že Mlha lže, ale přesto ho s námi pustil zpět z pekla ven a sám nás portálem nechal přenést do Žárné. Zde jsme Mlhu ubytovali v mém domě a vydali se k výpravě, když…

…uviděli jsme liche v rudé róbě v místnosti se šesti rituálními kruhy. Odtud vedly jen jedny dveře, ale před nimi byl portál, kam ale vede? Lich se jmenoval Tarul Var. Namluvili jsme mu (i s pomocí vynikajících brýlí od Allyks), že jsme od Szasse Tama. Prý nás může přenést přímo k němu. Prořekl se (díky Peblígově mistrovskému umění rétoriky, proti kterému jsme mi ostatní žalostnými nedouky na poli mluveného slova), že portál vede do rituální místnosti, v níž se má odehrát blíže nespecifikovaný rituál. To v nás všech vyvolalo obavy a zvědavost, přece jen Szass neproslul mírumilovnou povahou svých rituálů. Všimli jsme si dopisu a Allyks si ho nenápadně přečetla. Psal zde Tarul Var samotnému Szassovi Tamovi o připraveném rituálu. Pak ale Allyks změnila názor a chtěla spolu s Peblígem radši být přenesena k Szassovi. Vzhledem k tomu, že Tarul Var řekl, že ještě informuje Szasse Tama o našem průchodu do rituální místnosti, nelze se divit Delgarovu počínání (nesouhlasit je možné, ale divit se, to ne). Delgar na něj zaútočil a pak už nezbylo nic jiného, než Tarula porazit. Vyvolal ke konci ještě démona, ale pak jsme ho porazili. Naštěstí démon uvěřil, že z nás cítí ďábly proto, že jsme zrovna nějakého zabili a sám odešel zpět do války krve, odkud ho Tarul vytrhl svým povoláváním.
Pak jsme prošli portálem a uviděli jsme kruhovou místnost. Kolem místnosti byla umístěna těla dvanácti bytostí různých ras (elfové, eladrini, orkové, lidé, Juan-ti, muži i ženy) bez rukou a nohou a přesto živoucí a v bezvědomí (jedním z nich byla i Cierre. Uprostřed místnosti, zbavena chapadel, byla umístěna živoucí hlava krakena. Na druhé straně byl jakýsi obří portál, do kterého z každého těla proudila božská magie. Probudili jsme jednu elfku, z níž Allyks vycítila moc Corellona a Sehanine (a kupodivu i Tiamat), ale nevěděla nic, zato cítila zděšení, a když zjistila jak na tom je… Uspali jsme ji, pak jsme je ve spánku milosrdně všechny zabili a poprosili ohnivého elementála, aby po tom, co se vrátíme zpět do podzemí, toto místo vypálil.
Tak se i stalo. Vrátil se zpět s tím, že je dokonáno. Vydali jsme se zpšt k upírovi, ale tam se nic nezměnilo. Pokračovali jsme do místnosti s obří koulí a poznali tak, že je plná spících žraločích lidí. Tady jsme našli tři kvílející zločince. Z místnosti totiž vedli sice další tři východy, ale všechny byly zasypané. Naštěstí Allyks napadlo, že by se pomocí přenosného portálu mohla podívat do vedlejší místnosti a tak to i udělala...

...znovu v chrámu Araushnee, s výpravou eladriních řemeslníků jsme pocítili, jak nás cosi odnáší proti naší vůli prostorem. Ocitli jsme se na poušti Anauroch. Nad námi se vznášely obří shadovarské báze. Proti nám stála Tabra, prý zná rituál, kterým zničí mythalary. To ona nás sem teleportovala. Potřebuje naši pomoc při její ochraně. A dokáže nás i posílit, jak ji to naučil Iolaum. Začala čarovat a já pocítil, jak mne prostupuje magická síla. Cítil jsem, že se blíží smrtelně nebezpečný boj. Já jsem připraven, Allyks také, ale při pohledu na oba naše gnómy jsem si uvědomil, že mají problém... ;)

Únavou zkalenou myslí mi vířili myšlenky:
- Co bylo na druhé straně portálu v rituální místnosti? Byl to Szass Tam? Nebo jiná bytost? Má to podpořit nějakého boha, nebo naopak pomoci někomu stát se bohem? Mám neodbytný pocit, že jsme Sztassovi Tamovi překazili něco strašlivého a vysloužíme si tím jeho nenávist.
- Podaří se nám ochránit Tabru a pomůže zničení bází proti Shadovarské invazi? Nebo se Princové stínů i pak vzchopí a válka se rozhoří znovu? (Vždyť i Szass vypadal na hlavu poražen a teď je opět u moci.)
- Nebude tedy už potřeba jít do Anaurochu na ono tajemné místo, do Oreme? Ale zvědavost je příliš silná, nedělám si iluze, že bychom se příležitosti navštívit tak tajemné místo v budoucnu vzdali.
- Jak to bude dál s Mlhou? Změní ho Vílí divočina a později Smrtelný svět? Nebo se dál pokusí škodit peklu?

Mám pocit, že Tabra nás neodnesla z pokladnice, ale z chrámu při odklízení trosek...tzn z jiné časové roviny

Deputy má pravdu.

Jinak moc pěkné, díky. Překvapila mne rychlost napsání zápisu.

hadrian píše:
rift
Jestli chceš použít český ekvivalent, tak trhlina. Je to se mnou špatný, když si vzpomenu spíše na anglický výraz než český.

hadrian píše:
„Pokladinice zkázy“.
Překlep v názvu:P

Hirkalovi otázky na konci jsou tentokrát opravdu zajímavé a důležité. Těším se, až je spolu zodpovíme.

Trhlina, Pokladinice - opraveno

Deputy píše:
Mám pocit, že Tabra nás neodnesla z pokladnice, ale z chrámu při odklízení trosek...tzn z jiné časové roviny

L. píše:
Deputy má pravdu.

S tímhle mi prosím pomožte. Poslední odstavec před "myšlenkami" byste teda vložili přesně kam? (Mám v tom malinko hokej.)

Tak se i stalo. Vrátil se zpět s tím, že je dokonáno. Vydali jsme se zpět k upírovi, ale tam se nic nezměnilo. Pokračovali jsme do místnosti s obří koulí a poznali tak, že je plná spících žraločích lidí. Tady jsme našli tři kvílející zločince. Z místnosti totiž vedli sice další tři východy, ale všechny byly zasypané. Naštěstí Allyks napadlo, že by se pomocí přenosného portálu mohla podívat do vedlejší místnosti a tak to i udělala...

...znovu v chrámu Araushnee, s výpravou eladriních řemeslníků jsme pocítili, jak nás cosi odnáší proti naší vůli prostorem. Ocitli jsme se na poušti Anauroch. Nad námi se vznášely obří shadovarské báze. Proti nám stála Tabra, prý zná rituál, kterým zničí mythalary. To ona nás sem teleportovala. Potřebuje naši pomoc při její ochraně. A dokáže nás i posílit, jak ji to naučil Ioulaum. Začala čarovat a já pocítil, jak mne prostupuje magická síla. Cítil jsem, že se blíží smrtelně nebezpečný boj. Já jsem připraven, Allyks také, ale při pohledu na oba naše gnómy jsem si uvědomil, že mají problém... ;)

Pro upřesnění časová linie:
Den 1. - Poražení Cierre, její odvedení Červenými čaroději. Odpočinek u chrámu Araushnee.

Den 2. - Návrat do Žárné, Mephasmova návštěva, setkání s Mlhou. Odvedení Mlhy do Žárné a výprava zpátky do chrámu Araushnee. Odtud Tabřina teleportace na poušť Anauroch...

Den 3. (možná i později) - Záhadné probuzení v Pokladnici zkázy hluboko pod Thayskou horou, sídlem Szasse Tama.

Děkuju moc L., opraveno a zapracováno do článku. :)

hehe, nevadilo by mi někdy později potkat Tarula Vara. Výborné NPC a jistě na nás bude mít milé vzpomínky. :D

L.*: nediv se, že zápis byl tak brzy. Musel sem se hecnout ze tří důvodů:
1) Vzhledem k těm hrátkám s časem a protorem jsem to potřeboval nahodit co nejdřív, dokud si se mnou nezačne zahrávat paměť.
2) Další hraní už za 7 dní.
3) Bylo to prostě awesome! :D

Myslím, že Tarul Var bude rád, když se mu podaří znovu vniknout do nudného akademického života neživota. Každopádně počítal jsem již minule s možností (ale nedostalo se na ni, třeba příště) mu tento neživot ještě značně znepříjemnit.

Sám jsem byl zvědav, jak se se zápisem popereš a velice pěkné... implikace složitá hra -> rychle napsaný zápis, se mi líbí :D

Malá osnova:
1. Pološílená Sarkalla a její "děti", Pán slizu a Delgarovi patálie.
2. Golemové z masa a hlíny, "ošklivý pád" trpaslíka Gorvana, Lutéciino tělo.
3. Démonická lebka, vypuštění ohniváka, nový Lutéciin tunel, Aaron a devět mrtvých.
4. Plány Szasse Tama, obojživelná armáda, Bane, tajná Imaskarská zbraň, fylaktérie.
5. Kazit Gul a mrtví gnómové.

To je asi tak +- vše. Ještě teda začátek ohledně uzdravení Nemery. Možná by bylo zajímavý vymyslet něco o tom eladriním léčiteli. Další věc, které bych se mohl v budoucnu chytnout.

Taky by mohlo být dobrý, kdybyste se zamysleli, jak vaše postava bude reagovat na úmrtí v družince. Přeci jen zatím jste se dokázali vylízat v původním počtu ze všeho, a tento vámi dokonale dehonestovaný demilich dokázal zabít ne jednoho, ale rovnou dva členy.

Delgar se z toho asi nějak dostane, s jeho zálibou v temné magii, neznámým původem a hromadou nejasných a podivných tajemství by asi nikoho neudivilo, kdyby se ukázalo, že již potkal spousty podobných demilichů a ještě mnoho jich potká... ale Peblígovo mrtvé tělo bude to první, co po zhroucení Pokladnice fylaktérií uvidíte... jeho (pro postavy překvapivý) návrat vyřeším, až se vrátí Roman.

Nechci samozřejmě Pavla tlačit do nějakých rozhodnutí, které vůbec nechce. Ale přijde mi příhodné spojit Aumvorův svitek, smrt, předběžný výběr Archliche jakožto Epic Destiny do takové předpřípravy, zatím jen proměna v liche bez Archlich schopností (ty až normálně od 21. lvl). Je ale samozřejmě možné vybrat si jinou Epic Destiny a nějak to napasovat na ni.

Já pořád koketuji s myšlenkou, jestli Delgar není náhodou Aspekt nějaké nudící se Arcivíly, která náhodou vyhodila Allyks z Divokýho honu, když se mu proháněl po dvorku a pošlapával všechny kytičky. A pro zábavu se pak rovnou přidal k družince, aby zjistil jak to dopadlo...:D ale to jen tak pro inspiraci, hrajeme fantasy a možností, zejména v epicu, je hromada.

Další, asi nejméně zábavná, ale nejvíce pravidlová možnost z mnoha, by bylo uznat smrt Delgara a vytvořit novou postavu...