Čepel Války
Oknem jsem zahlédl stojícího Malkizida na louce před Zkroucenou věží.Náhle se otevřel portál a proti mně se zjevila Nemera! Nebyl čas na přivítání, jen jsem ji upozornil na Malkizida a ten se zneviditelnil. Přesto jsem dokázal nějak vycítit jeho přítomnost. Jenže pak zmizel docela a Delgar vykřikl, že je někde ve věži. A já si uvědomil, že tu nejsme sami, kolem bylo pět neviditelných. Tři jsem zabil v mžiku, ale Nemera minula čtvrtého, ten se přesunul. Zato pátý stál na místě, pokud jsem mohl věřit svým smyslům. Přes všechen boj se moje oči stále stáčeli k Čepeli války. Malkizid se potuloval kdesi po věži a tím, jak zranil Delgara, dával tušit, že pověsti o jeho moci nejsou rozhodně nadnesené. Allyks u Čepele války vyslala ke Corellonovi modlitbu o radu, co udělat s mečem a odpověď zněla, že jej máme odnést do Myth Drannoru.
Schoval jsem vlastní zbraň a sevřel jílec Čepele války. Modrostříbrné plameny pohltily mou pravou ruku a já přivřel oči v očekávání, zda budu uznán jako hodný jej nosit, nebo mě potrestá. Ale nic se nestalo. Čepel války si vybrala.
Vzduchem zaznělo zklamané zavřísknutí a za Delgarem a Peblígem se zjevil Malkizid, popadl je a zmizel i s nimi. Sadness poznamenal, že cítil, jako by se přesunuli do pekla. Čtvrtý neviditelný zemřel a poslední neviditelný se zviditelnil. Před námi stál imp, který potvrdil Sadnessovu teorii. Ale prý Malkizid nebyl rád, že prchá zrovna do pekla. S útěkem nepočítal, protože neočekával, že by někoho mohla Čepel války přijmout. Celé to byla jeho past, která ale nesklapla podle jeho očekávání.
Sebrali jsme mrtvá těla hlídek vyslaných sem před námi a vydali se k Myth Drannoru. Napadlo nás, že by nás Mlha odtamtud mohl poslat do Pekla, abychom mohli osvobodit oba gnómy. Sadness žádal, aby si mohl nechat impa jako mazlíka. Když jsme to odmítli, uraženě mu utrhl obě křídla a mrštil ho po Nemeře, avšak bezkřídlý řvoucí imp byl zachycen Lutécií, která krátkým škubnutím ukončila jeho trápení.
V Myth Drannoru nás přivítaly ztichlé ulice. Co se děje jsme zjistili až na náměstí, kde se shromáždili snad všichni obyvatelé města. Procházeli jsme davem a já držel Čepel války vysoko nad hlavou a dav kolem nás jásal. Ale pak utichl a soustředili se na střed náměstí. Konečně jsme se prodrali až tam. A tady uprostřed náměstí rostl posvátný Strom a u něj opalizoval modrý portál. Ilsevele mi pošeptala, že už má přijít. Než stihla říct kdo, z portálu vystoupila vysoká štíhlá eladrinka s vlasy barvy safíru a já ji poznal podle podoby s letitými obrázky v jedné z knih v Akademii Bílého Lotosu. Byla to Srinshee. Čišela z ní nezměrná moc a kolem celého města se změnilo počasí. Chladný podzim vystřídalo příjemné léto a kolem nás zněl ptačí zpěv. Bylo cítit, že Mythal začal pracovat naplno. Dav jásal, něco se změnilo, naděje nás obklopila.
Srinshee se v ruce objevil kamenný meč se znakem koruny ověnčený zlatými plameny. V záštitě byly vsazeny dvě černé Selu'kiiry a jako hruška je použita rudá Selu'kiira. Předala ho Ilsevele a provolala ji 7. Coronalem Cormantyru. Ilsevele pozvedla, zvedl se veliký vítr a poničené budovy Myth Drannoru se sami opravily a ty zbořené dokonce vyrostly přímo ze země. Všem na náměstí zářili oči, když se rozhlíželi po Myth Drannoru. Jen já nemohl spustit oči z Ilsevele.
A pak vše skončilo a když se dav rozešel, zahlédl jsem na ulici dvě malé postavičky. Obě byly pokryté sazemi, v roztrhaných oděvech a pach síry z nich táhl na sto honů. Delgar a Peblíg se vrátili! Delgar měl u sebe takovou tu síťovku, se kterou gnómové na trzích běžně nakupují ty své tuříny. Ale teď měla jiný obsah - hlavu Malkizida s naraženou rudou spriganskou čepičkou. Všiml jsem si, že Malkizid má ve tváři nečekaně smutný výraz.
Prý se ocitli v pekle uprostřed jakési skupiny ďáblů a ti, když uviděli, co jim přicestovalo přímo před nos, se spolu s gnómy pustili do padlého anděla. Nakonec ho udolali a na důkaz s sebou vzali jeho hlavu.
Po těchto událostech jsme se odebrali já, Ilsevele a Srinshee do trůnního sálu, kde jsme měli jednat s vyslanci. Události, které provázely tato jednání byly často tak zmatené, pokusím se je vypsat co nejsrozumitelněji, avšak ne vždy podle časové souslednosti.
Peblíg byl vyslán do gnómského města pro pomoc Myth Drannoru při přesunu do Stínopádu.
Nemera požádala oficiálně o pomoc pro Lethernu a my (já, Ilsevele a Srinshee) stejně oficiálně slíbili. Co na tom, že se přesun na pomoc Havraní královně plánuje už delší čas.
Poté se Nemera setkala s vyslancem Vecny. Pán Vecna nabídl jako pomoc Nerullovu kosu Nemeře. Tato kosa by mohla zabít Orcuse. Také nabízel pomoc Shadovaru. Zato chtěl, aby Nemera od něj převzala runový černý kámen pulzující magií stínopádu a umístila jej poblíž stromu v centru Myth Drannoru, prý to jenom oslabí elfy a eladriny, aby později nebyli moc výbojní. Nemera sváděla duševní boj. Tato pomoc se zdála velkou, ale přijmout ji, znamenalo zradu elfů a eladrinů. Vzala si čas na rozmyšlenou a zadumaně odešla.
Delgarovi Srinshee řekla, že ví, že je lich a že je zde portál do Zkroucené runy a že jej zapečetila. Musí si promluvit s ním a s Allyks.
Pak se zúčastnil rituálu se Selu'kiirou. Upadl do transu a zůstal v něm i potom, co Allyks odtrhla své ruce od krystalu.
Allyks chtěla po Srinshee rady ohledně Portálu a vlastní osobnosti (byla poslední na audienci).
Požádala Srinshee, aby šly stranou, a ve vedlejší místnosti jí vše řekla. O portálu, o selu'kiiře, o osobní zodpovědnosti, kterou za portál cítí, a konečně i o svém plánu, jak se znovu stát mistrem vysoké magie.
Srinshee se ptala na Skyllu a na to, jak došlo k jejich rozdělení, a Allyks jí řekla, co si pamatovala. Nakonec Srinshee požádala Allyks o onu selu'kiiru. Ta na zlomek vteřiny zaváhala - je dobré pochybovat nad všemi, i nad polobohy - ale pak Srinshee svoji selu'kiiru podala.
Srinshee prohlásila, že je schopná obnovit Skylliny vzpomínky, ale potřebuje k tomu toho, kdo byl rovněž přítomen, když došlo ke Skyllině rozdělení - Delgara. Gnóm souhlasil.
A tak stáli tři proti sobě - Srinshee držící v napřažených rukách prastarý kámen a naproti ní vedle sebe elfka a gnóm. Naposledy tak, jak se znali a jací byli, se na sebe podívali a současně pak položili ruce na kámen.
...Phorcysova pevnost. Allyks stojí u hromady písku, na které si hraje malá rudovlasá dívenka. Děvčátko nakloní hlavu na stranu a písek se začne tvarovat do formy věží okolo ní. Allyks se chce k dívce sklonit, ale její pohled zachytí Phorcys stojící opodál. Její otec se dme pýchou.
Vize se rozmažou a slijí do řeky výjevů. Po chvíli se proud zastaví.
Akademie Bílého lotosu. Skylla exceluje. Někdo ale vyniká ještě víc, její kamarád Delgar. Dívce to nevadí, je pyšná, že za ní zůstali všichni ostatní, ne že před ní nezůstal nikdo. Píše otcovi. Phorcys přijíždí a s ním jeho nejstarší dcera, Deino. Sestra se ušklíbá. Její otec se stydí.
Čas se zase zrychlí, řeka pokračuje.
Skylla pečetí pokladnici se zlatým pláštěm. Delgar je vzteklý. "Dokážu tu kletbu překonat!"
Plavovlasý eladrin si obranářsky stoupne vedle Skylly, ve tváři odhodlání. Když se gnóm rozhlédne, ve tvářích ostatních společníků je totéž. Jsou na něj připraveni.
Zhluboka se nadechne. "S tou maskou to dokážu... copak ty nechceš Imaskarcanu?!"
"Tohle je můj lid," odpoví Skylla. "A i kdybys kletbu odnesl jinam, stejně to nebude dost dobrý důvod. Krom toho... ty bys mi ji snad pak dal?" usměje se elfka nevinně. "Odcházíme!" zavelí pak.
Zatímco Delgar vztekle rázuje od pahorku pryč, ostatní zasypávají vstup. Skylla pak silou vůle zastavuje vstup obřími balvany. Skupina se rozchází, elfka zůstává jako poslední, gestem odhání i Charybdise.
Další skok. Divoký hon. Delgar jej zastavuje, tohle je příležitost, která se nebude opakovat. Ve chvíli zoufalství Skylla ve své ptačí podobě vytahuje selu'kiiru a dochází k explozi. Delgar i kenku jsou vytrženi z honu, zkoumavě se kolem sebe rozhlížejí. Něco za Allyksinými zády upoutá jejich pozornost.
Allyks se otáčí a stojí zpátky u čerstvě zasypané skály, tváří v tvář Skylle.
"To ti to trvalo," ušklíbne se kouzelnice. A pak se dají do boje.
A Allyks vyhraje.
Obě jsou dost zničené šíleným soubojem, ale Skylla je ta, která leží na zemi. "Tak pojď, vezmi si, co potřebuješ. Řekla bych, že je chyba, nevzít si všechno, ale na druhou stranu, já bych to udělala stejně."
Allyks k ní poklekne. "Já vím. V tom se lišíme. Je na čase to ukončit."
Skylle se rozšíří oči...
Allyks se probudila a okamžitě se jí zatočila hlava.
"Vítej," řekla jí Srinshee. "Jak se cítíš?"
Allyks jen zapřemýšlela nad tím, kdo všechno se právě teď mohl probudit a jestli to Srinshee věděla. Došla k závěru, že věděla a bylo jí to jedno. Nedůvěru, kterou ke Srinshee předtím cítila, doplnily sympatie.
Delgar byl stále v transu.
"Když se odpojím, zabije ho selu'kiira?" zeptala se elfka.
"Ne, dokud ji držím já," odpověděla Srinshee. Allyks kámen okamžitě pustila.
"Jak dlouho ještě? Chtěla bych ji zpátky."
"Tak dlouho, jak bude Delgar potřebovat."
Allyksinou tváří se mihnul stín iritace. Nakonec si odněkud přitáhla křeslo a uvelebila se v něm. "Dobrá, počkám tu s vámi."
Přemýšlela. Zvědavě si osahávala nově nabyté vzpomínky, které zároveň vždycky byly tam. A uvědomila si, že ví, jak zavřít portál bez selu'kiiry. Mythal dračího hněvu se spojil s energií komety, která ovšem přicestovala ze Vzdálených říší. Postupem času se jeho energie a účel narušily. Zrušit portál není to samé jako zrušit jaýkoliv mythal. Tento mythal chce být zrušen; zlo, které je v něm chce být vypuštěno do světa.
Náhle se jí v hlavě rozezněla telepatická zpráva od Aarona Tlustého. Prý něco objevil v poušti Raurin v místě, kde jsou v poušti rozvaliny hlavního města Imaskarské říše, Inuprasu. Szass Tam má určitě něco cenného. Máme prý spěchat, a taky že má hlad. Allyks ho odbyla a doporučila mu znovu ji neotravovat.
Portál, vrátila se zpět k přetrhnuté niti předchozích myšlenek. Sám touží být zrušen a napomůže tomu, takže není třeba být mágem vysoké elfí magie, stačí mít potřebné znalosti, a ty ona má. Zeptala se Srinshee na názor a ta potvrdila její obavu - to něco, co je v kometě, by mohlo přejít do sesilatele kouzla. Takže stále žádná výhra. Ale rozhodně by teď bylo snazší někomu ochotnému předat potřebné znalosti. Bytost by pravděpodobně potřebovala nějaký čas na ovládnutí nového nositele. Čas, který by se dal využít například na useknutí jeho hlavy.
Takže vlastně zbývala pouze jediná otázka - jsme schopni najít někoho, kdo je ochoten zemřít pro zavření portálu? A řekneme mu pravdu?
Ano.
Allyks se unaveně usmála.
Sadness nabídl pomoc Pekla a naznačil, že by portál mohl uzavřít i Araevin (Nechápu, proč na mě pomrkával). Nemohl se ale zaručit za to, že ho ďáblové poslechnou a ani kolik by asi těch ďáblů bylo a jak mocných. Pak přišel vyslanec Pekla Scaramandar a jednali jsme dále ve třech. Scaramandar řekl, že Orcus už portálem neútočí, že už se se svými vojsky přesunul k Letherně. Jenže na Peklo se valí Demogorgon v čele svých šiků. Dokud bude portál spojovat Propast a Peko, pak ďáblové nepomohou. Ale pokud ho uzavřeme, pak přislíbil vojska Asmodea a Mephistophela.
Šel jsem tyto zprávy říct Ilsevele a potkal u toho zamyšlenou Nemeru. Radostně jsem jí tu vpravdě „ďábelskou novinu“ sdělil. A ona mě poprosila, že si chce promluvit se mnou, Ilsevele a Srinshee a někam odběhla.
Doběhla do hostince a vyhledala zakukleného vyslance Vecny. Promluvila s ním, vzala si od něj černý runový kámen a odešla.
Pak přišla zpět do trůnního sálu a tam nám řekla, co jí nabídl vyslanec Vecny a co za to chtěl. Srinshee poznala, že by oslabil obranu Myth Drannoru, protože by pošpinil spojení stromu na náměstí s mythalem. Nemera předala Srinshee kámen a ta jej zničila. Srinshee řekla, že se Nemera rozhodla správně a že Vecna stejně asi nezůstane bokem. Pak jsem jí prozradil ono proroctví, že Shadovar musí být zničen, aby Orcus mohl být poražen. Chápu, jak těžké rozhodnutí to pro Nemeru muselo být a o to víc jsem si jí vážil.
Přišla mi telepaticky zpráva od Aarona Tlustého: „Kde jste? Já tu čekám a mám čím dál větší hlad.“ Vyjasnili jsme si o co jde. Že by to byla ta jeho tajná skrýš s fylakterií? Dal mi popis, kde to je, abychom se za ním mohli dopravit. Ale večer nekončil. A museli jsme nejdřív vyřešit portál do Pekla. Po audiencích jsme s Ilsevele odešli do mé Věže války. Ten den byl jedním z nejúžasnějších, jaké jsem kdy zažil.
Allyks a Nemera si šly promluvit s posmutnělým Araevinem. Nestěžoval si, nemohl to prý nečekat, že by to nikdy nepřišlo. Ale zdálo se, že to zvládá poměrně dobře.
Allyks přišla na nápad, jak vyřešit problém s Portálem. Od Nemery si vyžádala tři shadar-kaiské čaroděje a vybrala jednoho z nich. Vysvětlila jim, že tento úkol s sebou nese smrt, ale že to pomůže Havraní královně. Všichni tři se toho chtěli ujmout a Allyks vybrala jednoho z nich. Toho pak naučila způsob, jak zavřít portál.
Díky Mlhovi jsme se dostali do Pekla. Před portálem stála armáda ďáblů. Vybraný shadar-kai zrušil portál a ten se rozpadl. Energie se zformovala do obřího rudého válce a ten se začal přibližovat k našim řadám. Změnil se v obrovského červa stvořeného z mythalové energie a telepaticky nám rezonovala jeho slova v hlavách: „Mé jméno je Nihal a tento svět bude čelit destrukci“. Za jeho příšerného telepatického smíchu se vlil do postavy nebohého shadar-kaie. Jakmile zmizel i ten nejmenší kousek jeho prokletého těla a rozzářili se mu oči, okamžitě jsme ho rozsekali na malé kousky. Celé jeho tělo bylo zevnitř rozežrané a černé. Všichni jsme byli radostí bez sebe, jen Sadness kdovíproč naštvaně odcházel pryč, dolétl jsem ho, ale nechtěl říct, co mu vadí. Nakonec se otočil a vrátil se s námi do Myth Drannoru. Nevím co mu je, ale když to nechce říct, nebudu to z něj páčit násilím. Buď nám začne důvěřovat a svěří se a pak mu začnu důvěřovat i já, nebo ne. S tím dokážu žít. Ale mrzí mě to, můj pohled na něj se dost změnil od našeho prvního setkání.
A pak, další den jsme se přenesli do Inuprasu. Kolem nás byla poušť a v kruhu byly poházeny zásoby jídla. Přímo před námi se vypínal zčásti vykopaný palác a u něj rozházené stany rudých čarodějů. Vedle nás byla zpola zasypaná velká socha Demogorgona a čišel z ní pach démonické moci. V dlaních této obludnosti leželo tělo mrtvé dívky. Byla obětována.
Kolem stanů ležela poházená těla rudých čarodějů zmasakrovaných asi démony. Nikde ale nebyla těla otroků. Allyks a Sadness pomocí rituálů zjistili, že mrtvá dívka zemřela nedobrovolně a díky její oběti byli povražděni rudí čarodějové. V záznamech Rudých čarodějů se psalo o stovkách otroků, ale teď tu nebyl ani jeden z nich. Také se tam psalo, že přišel Szass Tam, vešel dovnitř a už nevyšel. Také se tam psalo, že vykopali asi o kilometr dál Bukharské věže.
Vešli jsme do paláce a objevili zde Aarona. Stál v chodbě. Bylo zde po stěnách sedm obrazů, s postavami odpovídajícími obrazu z potopeného města Coveya Kurganis. Před obrazy byly po stranách dva runové symboly. Lutécie se jich dotýkala a vždy se zosvěcely některé obrazy. Když se dotkla toho vpravo, rozsvítili se dva vpravo. Když se dotkla toho vlevo, tak se rozsvítli dva vlevo. A když se dotkla obou zároveň, tak se rozsvítili jen ty dva vpravo.
Všiml jsem si, že v těch symbolech jsou znaky, které odpovídají trojici. Hned nás napadlo, že je zapotřebí alespoň tří imaskarcan k projití dále.
Aaron Tlustý prý zabil tu dívku a obětoval její duši Demogorgonovi. Jinak by se rudým čarodějům neubránil, kdybychom prý přišli dřív… Ostatní otroky pak zachránil přesunem do Hlubiny. Podle výrazu Allyks nelhal.
Allyks vypadala před jeho proslovem jako někdo, kdo by ho nejraději zabil. Zajímavé je, že poté, co vysvětlil, že to udělal, aby zachránil otroky, Allyks se sice nepokusila jej zabít, ale její výraz se příliš nezměnil.
Nemera Aarona důrazně varovala, že jestli ještě někdy provede podobnou prasárnu s dušemi a ona na to přijde, dá mu to sežrat.
Rozhodli jsme se, že se už jen podíváme k Bukharským věžím…
Hlavou mi vířily myšlenky:
- je nejvyšší čas zísdkat třetí imaskarcanu a pokusit se získat fylakterii Szasse Tama. Měli bychom jít co nejrychleji do Rashemenu.
- Musím, prostě musím najít a zničit fylakterie Szasse Tama a jeho drakoliche a pak je oba zabít. Je víc než pravděpodobné, že spíš zemřu, než aby se mi to povedlo.
- nastal čas na cestu do tajemného Oreme a pak se můžeme vypořádat se Shadovarem.
- Pořád nevíme JAK se kletbě požírající duše bránit (Delgar mi kdysi tvrdil, že on to určitě zvládne). Víme už mnohé o jejím vzniku a to, že se to nikomu nepodařilo. Svítící tvrz nepomohla zjistit nic o obraně proti ní, musíme hledat dál.
