Píše:
Allyks chtěla po Srinshee probudit osobnost a vzpomínky Skylly, aby mohla uzavřít portál a podala jí Selu'kiiru.
Srinshee chtěla, aby se Delgar a Allyks naráz dotkli Selu'kiiry a Srinshee to bude kontrolovat. Allyks byla ve svém nitru konfrontována se Skyllou a nakonec přijala její vzpomínky, ale neovládla Skyllinu osobnost, ani jí nebyla ovládnuta, ale splynula s ní. Potvrdila si, že se s Delgarem znali už před Divokým honem. Ale nebyli až tak úplně přáteli. Delgar po ní chtěl znát umístění artefaktu – Masky – která by mohla pomoci neutralizovat kletbu skrytou ve zlatém plášti, v imaskarcaně, ale Allyks mu to nechtěla říci. Vše skončilo soubojem, kdy Delgar zastavil Divoký hon a při utkání Skylla použila Selu'kiiru a ta jim vyrvala vzpomínky a velkou část schopností. Potom, co se Allyks sjednotila se Skyllou zjistila, že portál lze zničit i bez smrti – on chce být zrušen. Jenže tím by se mohlo uvolnit něco prastarého, něco, co bylo ukryto v Mythalu Dračího hněvu, jak jí potvrdila Srinshee.
Allyks pak dostala zprávu od Aarona Tlustého. Prý něco objevil v poušti Raurin v místě, kde jsou v poušti rozvaliny hlavního města Imaskarské říše, Inuprasu. Szass Tam má určitě něco cenného. Máme prý spěchat, a taky že má hlad.Allyks o tom nikomu neřekla, jen mu poradila, ať ji s tím teď neotravuje.

Poslední, kdo se přihlásil o audienci, byla Allyks. Požádala Srinshee, aby šly stranou, a ve vedlejší místnosti jí vše řekla. O portálu, o selu'kiiře, o osobní zodpovědnosti, kterou za portál cítí, a konečně i o svém plánu, jak se znovu stát mistrem vysoké magie.
Srinshee se ptala na Skyllu a na to, jak došlo k jejich rozdělení, a Allyks jí řekla, co si pamatovala. Nakonec Srinshee požádala Allyks o onu selu'kiiru. Ta na zlomek vteřiny zaváhala - je dobré pochybovat nad všemi, i nad polobohy - ale pak Srinshee svoji selu'kiiru podala.
Srinshee prohlásila, že je schopná obnovit Skylliny vzpomínky, ale potřebuje k tomu toho, kdo byl rovněž přítomen, když došlo ke Skyllině rozdělení - Delgara. Gnóm souhlasil.
A tak stáli tři proti sobě - Srinshee držící v napřažených rukách prastarý kámen a naproti ní vedle sebe elfka a gnóm. Naposledy tak, jak se znali a jací byli, se na sebe podívali a současně pak položili ruce na kámen.

Phorcysova pevnost. Allyks stojí u hromady písku, na které si hraje malá rudovlasá dívenka. Děvčátko nakloní hlavu na stranu a písek se začne tvarovat do formy věží okolo ní. Allyks se chce k dívce sklonit, ale její pohled zachytí Phorcys stojící opodál. Její otec se dme pýchou.
Vize se rozmažou a slijí do řeky výjevů. Po chvíli se proud zastaví.
Akademie Bílého lotosu. Skylla exceluje. Někdo ale vyniká ještě víc, její kamarád Delgar. Dívce to nevadí, je pyšná, že za ní zůstali všichni ostatní, ne že před ní nezůstal nikdo. Píše otcovi. Phorcys přijíždí a s ním jeho nejstarší dcera, Deino. Sestra se ušklíbá. Její otec se stydí.
Čas se zase zrychlí, řeka pokračuje.
Skylla pečetí pokladnici se zlatým pláštěm. Delgar je vzteklý. "Dokážu tu kletbu překonat!"
Plavovlasý eladrin si obranářsky stoupne vedle Skylly, ve tváři odhodlání. Když se gnóm rozhlédne, ve tvářích ostatních společníků je totéž. Jsou na něj připraveni.
Zhluboka se nadechne. "S tou maskou to dokážu... copak ty nechceš Imaskarcanu?!"
"Tohle je můj lid," odpoví Skylla. "A i kdybys kletbu odnesl jinam, stejně to nebude dost dobrý důvod. Krom toho... ty bys mi ji snad pak dal?" usměje se elfka nevinně. "Odcházíme!" zavelí pak.
Zatímco Delgar vztekle rázuje od pahorku pryč, ostatní zasypávají vstup. Skylla pak silou vůle zastavuje vstup obřími balvany. Skupina se rozchází, elfka zůstává jako poslední, gestem odhání i Charybdise.
Další skok. Divoký hon. Delgar jej zastavuje, tohle je příležitost, která se nebude opakovat. Ve chvíli zoufalství Skylla ve své ptačí podobě vytahuje selu'kiiru a dochází k explozi. Delgar i kenku jsou vytrženi z honu, zkoumavě se kolem sebe rozhlížejí. Něco za Allyksinými zády upoutá jejich pozornost.
Allyks se otáčí a stojí zpátky u čerstvě zasypané skály, tváří v tvář Skylle.
"To ti to trvalo," ušklíbne se kouzelnice. A pak se dají do boje.
A Allyks vyhraje.
Obě jsou dost zničené šíleným soubojem, ale Skylla je ta, která leží na zemi. "Tak pojď, vezmi si, co potřebuješ. Řekla bych, že je chyba, nevzít si všechno, ale na druhou stranu, já bych to udělala stejně."
Allyks k ní poklekne. "Já vím. V tom se lišíme. Je na čase to ukončit."
Skylle se rozšíří oči.

Allyks se probudila a okamžitě se jí zatočila hlava.
"Vítej," řekla jí Srinshee. "Jak se cítíš?"
Allyks jen zapřemýšlela nad tím, kdo všechno se právě teď mohl probudit a jestli to Srinshee věděla. Došla k závěru, že věděla a bylo jí to jedno. Nedůvěru, kterou ke Srinshee předtím cítila, doplnily sympatie.
Delgar byl stále v transu.
"Když se odpojím, zabije ho selu'kiira?" zeptala se elfka.
"Ne, dokud ji držím já," odpověděla Srinshee. Allyks kámen okamžitě pustila.
"Jak dlouho ještě? Chtěla bych ji zpátky."
"Tak dlouho, jak bude Delgar potřebovat."
Allyksinou tváří se mihnul stín iritace. Nakonec si odněkud přitáhla křeslo a uvelebila se v něm (*nějak takhle). "Dobrá, počkám tu s vámi."

Přemýšlela. Zvědavě si osahávala nově nabyté vzpomínky, které zároveň vždycky byly tam. A uvědomila si, že ví, jak zavřít portál bez selu'kiiry. Mythal dračího hněvu se spojil s energií komety, která ovšem přicestovala ze Vzdálených říší. Postupem času se jeho energie a účel narušily. Zrušit portál není to samé jako zrušit jaýkoliv mythal. Tento mythal chce být zrušen; zlo, které je v něm chce být vypuštěno do světa.
Náhle se jí v hlavě rozezněla telepatická zpráva od Aarona Tlustého. Prý něco objevil v poušti Raurin v místě, kde jsou v poušti rozvaliny hlavního města Imaskarské říše, Inuprasu. Szass Tam má určitě něco cenného. Máme prý spěchat, a taky že má hlad. Allyks ho odbyla a doporučila mu znovu ji neotravovat.
Portál, vrátila se zpět k přetrhnuté niti předchozích myšlenek. Sám touží být zrušen a napomůže tomu, takže není třeba být mágem vysoké elfí magie, stačí mít potřebné znalosti, a ty ona má. Zeptala se Srinshee na názor a ta potvrdila její obavu - to něco, co je v kometě, by mohlo přejít do sesilatele kouzla. Takže stále žádná výhra. Ale rozhodně by teď bylo snazší někomu ochotnému předat potřebné znalosti. Bytost by pravděpodobně potřebovala nějaký čas na ovládnutí nového nositele. Čas, který by se dal využít například na useknutí jeho hlavy.
Takže vlastně zbývala pouze jediná otázka - jsme schopni najít někoho, kdo je ochoten zemřít pro zavření portálu? A řekneme mu pravdu?
Ano.
Allyks se unaveně usmála.

Zapracováno, pokud nikdo nebude mít nic dalšího, tak to ve středu nahodím do článku.
Assassin, Nerhinn: díky moc za připomínky a opravy.

hadrian: Nedávala bych do finálního textu
Nerhinn píše:
(*nějak takhle)pokud to nebude obsahovat odkaz.
A poprosila bych o zachování oddělení textu "současnost - minulost - současnost" alespoň mezerou, když už tedy z pochopitelných důvodů je všechno stejným fontem. Stěsnané pohromadě je to takové nepřehledné.
Díky.

Nerhinn píše:
A poprosila bych o zachování oddělení textu "současnost - minulost - současnost" alespoň mezerou

Opraveno.


(*nějak takhle) - odstraněno.

Zapis přečten. Je super děkuji :)) zase mám nad čím přemýšlet

Díky, chvály není nikdy dost. :D

...poprosila bych o zmínění faktu, že Nemera Tlusťocha důrazně varovala, že jestli ještě někdy provede podobnou prasárnu s dušemi a ona na to přijde, dá mu to sežrat.

Jenom aby ho ještě zastihla, chichi :)

Winnie - zapracováno.

Telamont Tanthul

Náš příběh začíná před více než 2 000 lety, přibližně 800 let po vzniku netherské létající enklávy Thultanthar, která je dnes známa spíše jako Město Stínů, a asi 300 let před Karsusem způsobeným pádem Netherilu. V této době se totiž na Thultantharu narodil talentovaný muž, Telamont Tanthul.

Mladý Telamont začal studovat na Akademii magických studií na enklávě Eilenar, kterou teprve před 40 lety povznesl do vzduchu tehdy 22-letý, geniální Karsus. Už od počátku studií projevoval značný talent ve Stínové magii a velmi rychle začal být mezi studenty a profesory známý pouze jako Stín. Poté publikoval vědeckou práci, ve které odhalil existenci druhého, do té doby neznámého, odrazu Světa, Stínopádu. Tato práce na něj strhla pozornost celého Netherilu, kritika ji odmítla, mágové Netherilu ji označili za naprostý blábol, který narušuje jejich model sfér, a mladý Telamont Tanthul byl z Akademie vyhozen.

Některým netherským arcimágům, ale nestačil zákaz jeho teorií. Chtěli Stína mrtvého, a tak na něj najali několik nájemných vrahů. Tato nebývalá pozornost na mladého akademika stačila, aby si jej všiml vládce enklávy Eilenar, samotný Karsus. Toho Telamontovi teorie zaujaly, i on sám už úspěšně objevil a experimentoval s věcmi, které jiní a mnohem starší arcimágové považovali za nemožné či extrémně nebezpečné. A i on sám musel čelit špatně informovaným nájemným vrahům, kteří následně prchali před mocí Karsuse. Poskytl tedy Stínu laboratoř, velmi dobře chráněnou Karsovou magií, a dostatek nekonvenčních mágů a vědců, kteří pomohou s pokračováním výzkumu.

Výzkum trval 11 let, ale nakonec, s Karsovým požehnáním, byla vydána Stínova práce, "Stíny: Hmatatelná soudržnost beztvaré tělesnosti". Práce nejenže dokázala existenci Stínopádu, ale nijak nenarušila dosavadní model sfér. Teorie byla přijata, všechna kritika stažena. Karsova Akademie magických studií se navíc stala velmi oblíbenou poté, co bylo odhaleno, že zde Stín studoval. Oblíbenou zejména studenty s nekonvenčními a radikálními myšlenkami, jako má Karsus, jako má Stín.

O více než 200 let později, Telamont Tanthul, již není více Stínem, ale Lordem Stínem, arcimágem enklávy Thultanthar. Díky netherským lektvarům dlouhověkosti je i ve svém věku 255 let stále mužem v plné síle a jeho moc na sebe strhává příliš nepříjemné pozornosti. Jeho kontroverzní práce je sice už řadu let přijata, ale fakt, že je chytřejší než někteří, mnohem uznávanější, arcimágové, mu nikdy neodpustí. V jednom ze svých oblíbených hostinců se setkává s krásnou bardkou, Alasharou Crywinds z Xinlenalu, Ioulaumovi enklávy. Rychle mezi nimi vzplane vášeň, sblíží se a Lord Stín začne plánovat svatbu, jenže Alashara mu prozradí, že je nájemným vrahem a byla poslána arcimágem Grenwayem, aby Stína zabila za jeho práci o Stínopádu.

Protože ani jeden z nich není schopen připustit, že zabije toho druhého, vymyslí jiný plán. Nechají se tajně oddat samotným Karsusem a Telamont poté vytváří Stínopádský odraz sebe sama, zanechávajíc své původní tělo mrtvé. Stává se tak prvním Stínem, novou rasou lidí naplněných esencí Stínopádu. Následně Telamont vytváří dočasného magického dvojníka Alashary, kterou pošle se svým původním tělem oznámit úspěšnou vraždu Grenwayovi (který Alasharu zabije). Telamont s pravou Alasharou pak odchází žít do Stínopádu.

Ve Stínopádu

Během 25 let se Alashaře a Telamontovi narodilo 12 synů. A bylo by jich určitě mnohem více, kdyby druhý nejstarší syn, Rivalen Tanthul na přání samotného boha Vecny, nezabil svoji matku. Telamont nikdy nezjistil, že to udělal jeho vlastní syn, Vecna toto tajemství velmi dobře skryl, tak, jak to umí jen on sám.

Dalších 25 let nechal Telamont všechny své syny studovat v Netherské říši a zároveň je učil Stínové magii ve Stínopádu. Každý z nich byl velmi talentovaný a milovali Netheril stejně jako jejich otec. Když však z Netherské říše odešel Ioulaum a říši zachvátila panika, Lord Stín se rozhodl vyzkoušet na svoji enklávu mocné kouzlo, přesunout ji celou do Stínopádu i se všemi obyvateli. A povedlo se.

Původně měl být tento přesun jen rychlá zkouška, pro případ, že by měla netherská říše problémy. Válka s phaerimmy se totiž nevyvíjela dle představ. Mnoho arcimágů včetně Ioulauma kvůli této nepříjemnosti opouštělo Netheril do klidnějších míst. Telamont se tedy chtěl ihned s celým městem vrátit do Netherské říše, ale zjistil, že přesun ze Stínopádu je obtížnější. Trvalo to týdny než se mu povedlo vrátit enklávu do Světa středu. Ale netherskou říši již nenašel, jen trosky. Celé dny poletoval nad troskami říše hledajíc přeživší. Nenašli nikoho. Telamont předpokládal, že pád říše způsobili phaerimmové a toužil po pomstě, uvědomil si však, že jedno město na ně nestačí a navíc jsou teď pravděpodobně poslední netheřani. Stáhl se tedy zpátky do Stínopádu, aby doufal v den, kdy se vrátí a znovu obnoví Netherskou říši do původní krásy.

Tento den nenastal po více než 1 700 let. Během toho obyvatelé Thultantharu, teď spíše nazývaného Město Stínů nebo Stínová enkláva, přijali víru Vecny. Každodenně bojovali s nemrtvými děsy Stínopádu a každou další generací byly více a více ovlivněni Stínopádem. Vecna sice svým kněžím prozradil, co se stalo ten osudný den, kdy Karsus, nikoliv phaerimmové, zničil Netheril, ale Telamont se rozhodl tuto informaci sdílet pouze se šlechtickými rody.

A nakonec ten správný den na návrat do Světa středu nastal. Nejvyšší princ Telamont Tanthul svému lidu odhalil, že je tím Lordem Stínem z legend, tím Lordem Stínem, který byl Karsovým studentem a objevil Stínopád a jen předstíral svou smrt rukou Grenwayova vraha. A tímto svým odhalením svůj lid inspiroval ke znovu založení Netherské říše a vítězství.

Telamont Tanthul, starý více než dvě milénia, se vrátil na Faerun. Přestože Stíny žijí několikanásobně déle než běžní lidé, a Telamont si život prodlužoval ještě mocnou magií, začínal cítit, že jeho tělo slábne. A pro návrat Shadovaru na Faerun potřeboval být silnější než kdy dřív, změnil tedy své tělo na čistou stínovou magii. Shadovar se vrátil, Anauroch má znovu svého vládce.

Rivalen Tanthul

"Budu poslední žijící věcí na této planetě, Brennusi, až všechno umře, já budu stále řvát do prázdnoty."

Všech dvanáct synů Telamonta Tanthula, Princů Stínů, se stalo mocnými muži. Nepřekonatelní mágové, stínoví čarodějové, válečníci a kněží Vecny. A mnoho z nich vynikalo i ve více, ne-li ve všech těchto disciplínách. Přesto i mezi nimi byl jeden, jehož moc byla ve srovnání s ostatními děsivě ohromná, Rivalen Tanthul.

Rivalen byl geniální mág a zároveň nejvyšší kněz Vecny. Byl něčím, co netheřani označovali jako theurg, mistr mystické i božské magie, který míchá magii Umění a Síly. Ačkoliv byl jeho otec oficiální vládce Shadovaru, Princ Rivalen byl jejich ikonou, jejich vůdcem. To on na základě svých předpovědí určil čas návratu Shadovaru na Faerun. A potom se postavil do čela všeho dění.

To on byl v první linii útoku na cormyrské město Tilverton, po němž z celého města zbyl jen kráter naplněný nepřirozenou temnotou. To on, společně se svým bratrem Brennusem, dobyl stát Sembii a vytvořil z něj jen loutkový stát Shadovaru. Díky svým úspěchům se stal exarchou Vecny a svou mocí tak překonal i svého otce, stal se jednou z nejmocnějších bytostí na světě. I samotného Mephistophela srazil na kolena a přivedl na enklávu, aby jej Telamont a Phorcys mohli spoutat.

Nebylo nic, co by Rivalena dokázalo zastavit a ostatní bratři k němu vzhlíželi jako k bohu. Alespoň do té doby, než Brennus, nejmladší z bratrů zjistil, že právě Rivalen zabil jejich matku. Několikrát poté Rivalenovi řekl, že jej za tento čin zabije, ale Rivalenovi byla tato výhružka jen k smíchu.

V době, kdy Tabra dokončila Ioulaumův rituál na zničení netherských enkláv byl Rivalen s Brennusem pod enklávou Sakkors, jedinou enklávou, která neměla Mythallar přesně dle Ioulaumova návrhu, protože jeho tvůrci, arcimágu Xolundovi, se ho podařilo vylepšit. Tato enkláva letěla nad ruinami hlavního města Sembie, Ordulinem, který už dříve Shadovar zničil, a i na ni zapůsobil Tabřin rituál a začala se řítit k zemi.

Všech 15 000 obyvatel Sakkorsu se stihlo evakuovat. Pomalu padala k zemi, kde Brennus, držíc matčin náhrdelník ve své ruce, zezadu objal svého bratra. Pevně jej stiskl, zarývajíc své paže do Rivalenova masa. Poté se podíval na oblohu a svému bratrovi pošeptal do ucha, "pozvedli jsme Sakkors z moře, ty a já. A teď stojíme přímo pod ním, kam padá. Mysli na matku až budeš umírat, Rivalene. Byla nástrojem tvého pádu."

"Nedělej to Brennusi, nedělej to."

Brennus se usmál. Stíny vířily kolem něj. "Hotovo. Tvoje hořkost je pro mne sladká." A pak už byl slyšet jenom Rivalenův řev, než na něj spadla hora. Brennus se pouze usmíval.

Kopíruji sem Assassinovu odpověď. Nicméně je to zatím pouze pro hráče, nikoliv pro postavy:

N: Teď, když mám k dispozici Skylliny vzpomínky, co všechno vím o masce?

A: Bohužel téměř nic. Byla nalezena ve stínopádském odrazu Mulsantiru. Byla zabalená do špinavých hadrů a vypadalo to, jakoby ji tam někdo zahodil / ztratil. Celá maska vypadá vážně divně, jako hlava nějakýho velkýho černýho pavouka (včetně mnoha otvorů pro oči).

Dle materiálu a způsobu výroby si myslíš, že pochází z Rashemenu a je velice stará. Obsahuje jen velmi slabé, spíše zbytkové množství magie, která byla dle Skylly silná tak maximálně na to, aby Masku udržovala nepoškozenou po stovky či tisíce let, ale jinak asi nebude mít žádné zvláštní schopnosti (dříve se takové "zbytečnosti" často dělali pro rituální účely, obzvlášť v Rashemenu).

Delgar však naznačoval, že ta Maska je velmi důležitá, že ji potřebuje, že má značnou spojitost s kletbou. Očividně věděl mnohem více než Skylla a nehodlal se o tyto informace podělit. Skylla ji tedy uschovala do tajné pokladnice pod rodinou pevností, kde má svůj úkryt, do kterého se ani Phorcys či sestry nedokáží dostat.

Ten článek o Telamontovi je super! Velice čtivé počtení :)

hadrian, Nerhinn: Děkuju :)

♥

Zápis bude o něco později. Odhaduji to na pondělí, nejpozději úterý.

V. píše:
...chtěla jsem se zeptat, jestli by bylo možné, aby Lutécie chňapla tělo toho prince stínů a vzala ho s náma do Myth Drannoru? ...

Nezlob se za zveřejnění, chtěl bych, aby tuto změnu reflektoval i zápis. Možné to je. Přidejte si však k lootu i plate / full plate armor - common / uncommon - do levelu 27.

Super! Díky :)

Zlatej, starej dobrej Assassin... :D

Zeměvidec

Před námi se zvedala z písku trojice bronzových věží pokrytých runami. Tak toto by měl být onen portál mezi dimenzemi. Věže byly nedávno vykopané. Nic dalšího jsme nenalezli. Sadness obcházel kolem věží a bez varování vypálil do jedné z nich výboj surové magie, zrovna když Allyks stála uprostřed věží a cosi si soustředěně prohlížela. Věž začala zářit, ale pak žlutý svit pohasl a my si oddechli. Zajímavý pokus od ďábla poslat Allyks dimenzemi kdoví kam. Taky se hned dozvěděl, co si o jeho nápadu myslíme a jaký máme názor na jeho příčetnost. Já a Allyks jsme se vydali zpět. Za sebou jsme slyšeli zvuky zápasu a další výboje magické energie. To Nemera asi na sebe vzala nelehký úkol udržet ďábla v pořádku a nenechat ho udělat nějakou kolosální… Delgarovinu… Nebo Peblígovinu… Cesty s našimi gnómy mu evidentně neprospěly.
Sadness se tentokrát pokusil zasáhnout všechny tři sloupy najednou, ale Nemera ho popadla a strhla stranou, tak že minul. Přehodila si ho přes ramena a kráčela směrem k paláci Inuprasu. Sadness se ještě jednou pokusil o to samé ze zad Nemery, tentokrát zasáhl, sloupy zazářili… A nic se nestalo.
Allyks už měla skoro dokončený portál do Myth Drannoru, když se objevila Nemera se Sadnessem. Přišli mlčky, ale jejich vzájemné pohledy byly výmluvné. Sadness zářil, zato Nemera byla nespokojená. Pak jsme prošli do Myth Drannoru.
Okamžitě jsme šli k Srinshee. Řekla nám, že Telamont Tanthul dříve své syny reinkarnoval, ale nyní to již nedělá. Naopak jejich energii po jejich smrti vplétá do sítě stínové magie- Shadovar a Vecna totiž něco plánují pro využití, nebo zneužití, možná i poškození klasické magie a pro posílení stínové magie. Měli jsme na ni spoustu otázek. Dozvěděli jsme se, že spoutaný Larlochův písař je podle ní magicky ovládnutý arcimág na jehož ztroskotané enklávě Larloch žije.
Při meditaci mi Seldarin sdělili, že nepřítelem Tel-quessir je Koliada. Narušila rovnováhu.
Allyks dostala od samotného Corellona zprávu o tom, že Koliada narušila rovnováhu a má být zastavena. Zaznělo jí přímo v hlavě: „Jako arcivíla se stáváš aspektem slunce, pravou Princeznou slunce a tím i protikladem Koliady“.
Sadness se snažil přesvědčit Srinshee, že je možné přejmout do sebe část mythalové energie a že to může pomoci v boji proti Orcusovi. Jde prý o to vložit tuto energii do elfa či eladrina. Srinshee se nelíbilo, že by u toho mohl zahynout elf nebo eladrin. Sadness navrhl, že by příjemcem moci Mythalu mohla být právě Srinshee, ale ta mu odpověděla, že teď na to není čas a leda až po porážce Orcuse. Sadness byl nespokojený.
Araevin si promluvil s Allyks o tom, že proběhla jeho odluka od Ilsevelle a požádal o další partii hry a Allyks přijala.
A pak nám Srinshee vytvořila portál do Oreme. Ještě před odchodem nás varovala před Zeměvidcem. Před hadími rasami je třeba mít se na pozoru, zvláště pokud je to možná tajemná rasa stvořitelů - sarrukhů. Kdysi ovládali tento svět, ale vlivem klimatických změn přestali být dominantní.

V Oreme nám horce a suše dýchla do tváří poušť. Před námi se rozprostíralo město kočovníků vybudované v mnohem starších ruinách. Oreme, kdysi známé jako „město bílých věží“ nyní hýřilo spíš odstíny okru. Na pár místech ještě šlo rozpoznat bílé rozvaliny kdysi mocného města, ale nyní zde byly nízké příbytky v hrubém, barbarském stylu. Přesto Oreme dýchalo životem. Pouští křižovali hlídky nomádů a z města bylo slyšet halas z tržiště, štěkot psů a výskot dětí.
Zastavila nás jedna z hlídek. Z jejich otázek jsme si dali dohromady, že zde vládnou shadovarští. Její velitel nás poslal do jednoho z nejhonosnějších stanů na okraji města. Prý tam žije jejich šaman a ten předpověděl náš příchod. Nezbylo, než se tam podívat. Nechtěli jsme poutat zbytečně mnoho pozornosti.
Snad proto jsme s Allyks a Nemerou nevěřícně pozorovali Sadnesse, jak nadšeně rýpe nožem do bílých rozvalin, zkoumá úlomky a přísahal bych, že jeden z nich, se soustředěným výrazem, i olízl. Nomádi zpozorněli a vyzvali ho, ať jejich posvátná místa dál už neničí. Zklamaně se k nám opět přidal.
Stan byl zvenčí i zevnitř ověšen spoustou amuletů, kostěných lapačů snů a jiných podivných ozdob. Ale zatímco venku byl suchý a horký vzduch, vevnitř bylo docela příjemně. Vzduch byl prosycen vůní koření a dýmem z vodní dýmky, kterou kouřil starý vrásčitý nomád. Po delší rozmluvě, kdy jsme poznali, že je jedno co říkáme jemu, ale je důležité co řekneme nahlas tak, aby nás skutečný Zeměvidec slyšel, nás poslal ze stanu. Venku byl značný rozruch. Aby taky ne, když uprostřed města se najednou tyčila titánská věž, celá zkroucená do spirály a ze zářivého bílého kamene se vypínala do takové výše, až se zdálo nemožné, aby takovou stavbu unesly základy. Celá vypadala jako přízrak.
Díky Nemeře jsme obešli nebezpečně vypadající davy a stáli jsme u té přízračné věže. Co to muselo být za rasu, která dokázala takto stavět? Ale nebyl čas se obdivovat dávným stavitelům. Bylo vidět, že z druhé strany k věži pospíchají shadovarští a tak jsme vběhli dovnitř. A tam, v základech přízračné věže byl kamenný poklop. Nemera se marně snažila jej nadzvednout, pot se jí perlil na čele a svaly se chvěly marnou námahou. Naštěstí Lutécie jednou rukou poklop oddělala a za námi pak zase zavřela.
Stáli jsme v podzemní chodbě svažující se do nitra země, odkud vanul chlad, který nás po horkém vzduchu nahoře roztřásl. Cestou dolů bylo znát, že roste množství arkánové magie v okolí. Po delší době jsme sešli do uzavřené místnosti, která kdysi musela sloužit jako trůnní sál. Na jejím konci stál velký, prastarý a polorozpadlý trůn. A na něm ležela zkroucená kostra ještěra ve zteřelém obřadním rouchu, jež kdysi muselo být pohádkově zdobné. Kostra se pomalu napřímila, upřela na nás znepokojivý pohled prázdných očních důlků a v našich hlavách se ozval syčivý hlas. A tak jsme potkali Zeměvidce.
Přivítal nás a řekl, že jej můžeme oslovovat jako „Váš královský majestát“ nebo jako Arthindola Zeměvidce.
O Netherské říši prozradil, že byla takový jeho osobní projekt. Sarukhové jsou nyní vymřelou rasou, kterou přežilo jen šedesát nemrtvých čarodějných králů a po celé věky spí ve svých sarkofázích, zatímco jeden z nich bdí a sleduje svět kolem. Jen Arthindol se zapojil do dění světa. Právě s Netherskou říší. Lidé prý byli předpovězeni jako rasa s největším potenciálem a jeho zajímalo, co ty holé opice vlastně dokážou. A oni ho překvapili. Jen vrcholem měl být Ioulaum a ne Karsus, pyšný a příliš ambiciózní. Mocnější než sarrukhští mágové. A tak tento svůj experiment ukončil. Tedy nepřímo. Dal Karsovi nápovědu a Karsus si sám vybral.
Řekl nám, že zatímco se tady bavíme, tak shadovarská enkláva se přesunula nad Myth Drannor a snaží se vysát mythal. Jde jim o to, jeho energii pojmout do Vecny, aby ten mohl potom sám zabít Orcuse. S takovým nenápadným bonusem jako je posílení stínové magie a poškození, či zničení magie normální. Zděsili jsme se. Prý se to Shadovaru nemůže povést, protože Ioulaum předpověděl jejich zkázu. Také pronesl slova – podobná těm, co kdysi řekl Karsovi: „Bůh magie bude čelit své největší výzvě, takové, která může změnit vnímání magie na věčnost“.
Arthindol Zeměvidec nám řekl, že jsou dvě možnosti, jak pomoci, ale neřekl nám, která byla lepší. Vytvořil nám dva teleporty. Jeden vedl do Myth Drannoru a mohli jím projít a ihned bojovat proti Shadovaru. Druhý pak vedl do Svítící tvrze. Tato cesta taky prý může mít velkou roli a navíc sestra Allyks je tam ve velkém nebezpečí. Vybrali jsme nakonec cestu do Svítící tvrze. Popřál nám štěstí a řekl, že už se nikdy neuvidíme.

A tak jsme stáli před Svítící tvrzí. V hlavách nám zazněla zoufalá zpráva od Euryalé o pomoc, měli jsme ale pocit, že je o hodnou chvíli zpožděná. Nepřivítal nás zde klid a mír tomuto místu tak vlastní. Všude kolem nás zuřil boj. Mniši se snažili bránit shadovarským silám. Někteří z mnichů jakoby bojovali černou magií. Euryalé, sestru Allyks nebylo nikde vidět. Allyks vyčistila prostor od shadovarských, když je pobila bílou září.
Vydali jsme se k hlavní budově a já s Lutécií jsme vyrazili k domku Euryalé. A tak jsme neviděli, co se událo po tom, co jsme zahnuli za roh budovy. Z hlavní brány vyšel Princ stínů a s ním jeho početná garda. Bylo jich prostě moc. A Euryalé nikde. Ale Allyks, Nemera a Sadness necouvli. Tady šlo o víc, ať už se tu dělo cokoliv, bylo nutné Prince stínů zastavit. A tak začal nerovný boj.
Já mezitím doběhl k domku Euryalé, zde se bránila to poměrně úspěšně, svojí magií. Prý nás volala telepaticky na pomoc, ale my neodpovídali. A tak zavolala Larlocha. Jenže ani od nás, ani od něj nepřišla žádná odpověď. Lutécie zde zůstala a já se vydal zpátky. Jakmile jsem uviděl, co se děje před vchodem do tvrze, srdce se mi málem zastavilo.
Nemera a Allyks byly zkrvaveny a i když někteří nepřátelé leželi kolem mrtví, tak ony byly zle tísněny Princem stínů a jeho gardou. Jen Sadness visel na balustrádě ve společnosti dalších chrličů, zdál se v pořádku a metal kolem surovou magii. Vrhl jsem se oběma dívkám na pomoc. Nakonec jsme spoustu Princových mužů poslali mrtvé k zemi, ale bylo mi jasné, že tento boj je pro nás příliš vysilující a blíží se okamžik, kdy už nebudeme zvládat se účinně bránit a skončíme rozsekáni na trávě před tvrzí.
Náhle jako by se samo nebe roztrhlo zvukem, který nám rozvibroval kosti v tělech. Nad nádvořím se zhmotnil lich, ale aura moci kolem něj daleko převyšovala vše, co jsme dosud poznali. Vždyť on se musel přinejmenším vyrovnat samotné Srinshee!
Luskl prsty a Princ stínů, jeho garda a i zbytek shadovarské armády padl mrtev k zemi a my pochopili, že před námi se vznáší samotný Larloch.
Věděl jsem, že teď jde o čas a musím upoutat jeho pozornost. A proto jsem mu řekl o Arthindolovi Zeměvidci. To ho zaujalo. Řekl jsem mu, co nám prozradil o shadovarských plánech s Myth Drannorem a o zapojení Vecny. Také jsem mu řekl přesné znění proroctví Arthindola týkající se Corellona. Napadlo mě totiž, že Larloch využívající klasickou magii nebude chtít, aby ta stínová ji převýšila, oslabila, či dokonce zničila.
Najednou magická bariéra chránící celou tvrz, která zde byla odedávna zmizela a Larlochova moc jako by se zdvojnásobila. Řekl jen, že si to bere jako odměnu a zmizel v portálu. Podle run jsme poznali, že míří přímo do Myth Drannoru. Tělo Prince vzala Lutécie s sebou. Allyks využila zbytky po jeho portálu a připravila cestu do Myth Drannoru pro nás.

Myth Drannor navštívila válka. Nad ztemnělým Myth Drannorem se vznášela shadovarská enkláva a kolem ochranných hranic Mythalu stály armády shadovarských a jiných zlých tvorů v jejich službách převyšujících dvacetinásobně počet obránců. Tyto vojska jen čekali, kdy budou moci vtrhnout do našich pozic a zabíjet.
Kolem Myth Drannoru se zvedalo šest mocných paprsků temné energie, které směřovaly do stínové enklávy. Cítili jsme, že moc Mythalu je slabší. Něco odčerpávalo moc Mythalu směrem do enklávy. Tušili jsme, že ta moc má přejít do Vecny, který musel výt přítomen na enklávě.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Musíme informovat Srinshee a Seldarin o tom, co jsme zjistili od Zeměvidce. O nebezpečí pro klasickou magii, kteou chce poškodit a možná i zničit Vecna ve prospěch stínové magie. Musíme jim říct o proroctví, které řekl o bohu magie Arthindol Zeměvidec. A také jim říct, že Larloch nám přišel pomoci, aby s ním spolupracovali a společně postupovali v tomto boji.
- Jestli se podaří ubránit Myth Drannor a zničit či vyhnat Vecnu, nebo stínovou magii, co se stane s enklávou nad našimi hlavami? Nečeká nás osud dávných netheřanů? Bude fungovat mythalar enklávy? Nezřítí se na naše hlavy? A pokud ano, zadrží ji oslabený Mythal Myth Drannoru? To si nedovedu představit a jímá mě z toho hrůza. Vždyť takové vítězství by se obrátilo v naši prohru. Šlo by poškozením těch šesti sloupů temné energie kolem Myth Drannoru posunout enklávu jinam? Nebo by to dokázal Larloch společně se Srinshee, dva nejsilnější čarodějové na naší straně?
- je nejvyšší čas získat třetí imaskarcanu a pokusit se získat fylakterii Szasse Tama. Měli bychom jít co nejrychleji do Rashemenu.
- Musím, prostě musím najít a zničit fylakterie Szasse Tama a jeho drakoliche a pak je oba zabít. Je víc než pravděpodobné, že spíš zemřu, než aby se mi to povedlo.
- Pořád nevíme jak se kletbě požírající duše bránit (Delgar mi kdysi tvrdil, že on to určitě zvládne). Víme už mnohé o jejím vzniku a to, že se to nikomu nepodařilo. Svítící tvrz nepomohla zjistit nic o obraně proti ní, musíme hledat dál.