Tak a je tu zápis z minulého hraní. Snad se bude líbit. :)
Prosím o připomínky, doplnění a opravy.

Super. Díky.

H. píše:
Před námi se zvedala z písku trojice bronzových věží pokryté runami.
Píše:
Dozvěděli jsme se, že spoutanáý Larlochův písař je podle ní magicky ovládnutý arcimág na jehož ztroskotané enklávě Larloch žije.
Píše:
Díky Nemeře jsme obešli nebezpečně vypadající davy aa stáli jsme u té přízračné věže.
Píše:
Cestou dolů bylo znát, že roste množství stínové magie v okolí.
Arthindol nepoužívá stínovou magií. Asi jsem se nevyjádřil přesně, myslel jsem klasickou arkánovou magii.
Píše:
A na něm leželo zkroucená kostra ještěra ve zteřelém obřadním rouchu, jež kdysi muselo být pohádkově zdobné.
Píše:
Prý se to Shadovaru nemůže povést, protože Arthindol Zeměvidec předpověděl jejich zkázu.
Nemyslel jsi Ioulaumovu předpověď?
Píše:
Jakmile jsem uviděl, co seděje před vchodem do tvrze, srdce se mi málem zastavilo.

Děkuji za počtení k ranní kávě ;-)

Assassine díky, zapracováno.

Winnie - není zač. :)

Pro hadriana na přání srovnání věků jednotlivých "mocností" Forgotten Realms (seřazeno dle odhadované moci v současnosti či v době jejich pádu):

Lord Karsus, Ničitel Tkaniva
357 let - Pád Netherilu, Karsus "zemřel", jeho částečně božská duše je však do dnes připoutána k materiální sféře.
2186 let - Věk v současnosti

Otec Netherilu, Ioulaum Velkolepý ze Sedmiměstí, Orákulum z Ellyn'taalu
2944 let - Ioulaum se dobrovolně změnil v liche.
2976 let - Pád Netherilu, Ioulaum nebyl přítomen.
3644 let - Ioulaum je zabit skupinou mozkožroutských lichů (illithilichů), svých studentů, aby jeho mozek připojili ke svému Staršímu mozku. Celé je to Ioulaumův plán, protože jeho vědomí je natolik mocné, že naopak on připojuje Starší mozek k sobě. Stává se nemrtvým Starším mozkem, Orákulem z Ellyn'taalu.
4805 let - Věk v současnosti
- Je dost možné, že Ioulaum ve své nejnovější podobě překonal i Karsuse.

Arthindol Zeměvidec
+- 35000 let - Věk v současnosti, z toho tak +-98% života prožil jako lich.

Stínový král Larloch, Ultra-lich
281 let - Pád Netherilu, magií rozeznal, co se chystá a uletěl na drakovi ze své létající enklávy. Někdy v následujících letech se dobrovolně změnil v liche.
2110 let - Věk v současnosti

Nejvyšší mág Vysokých mágů Cormanthoru, Oluevaera Estelda, Srinshee
Věk neznámý, všeobecně však považována za jednu z nejstarších eladrinů vůbec. První zmínka o ní pochází z doby před 2212 lety, kdy už jako mocný mág bránila, po válce s drowy oslabené, elfí město Yrlaphon před hordami orků, aby obyvatelé města mohli bezpečně uniknout.
O 10 let později se změnila v baelnorna, eladriního liche, aby se o téměř 1000 let později změnila zpátky, avšak do omlazeného těla.
- Někde jsem četl vyjádření samotného tvůrce Forgotten Realms, že čistou magickou silou Srinshee Larlocha převyšuje. Jenže Larloch je mnohem vzdělanější, geniálnější a tak ve výsledku i mírně mocnější arcimág než Srinshee.

Lord Stín, Nejvyšší princ Telamont Tanthul
306 let - Pád Netherilu, Telamont nebyl přítomen.
2017 let - Telamont se dobrovolně změnil v bytost čisté Stínové magie.
2135 let - Věk v současnosti.


Takže přestože Telamont byl Karsovým studentem, jsou společně s Larlochem v podstatě vrstevníci a narodili se až téměř na konci vlády Netherské říše.

Ioulaum na druhou stranu byl jedním z prvních Netherských arcimágů a sám tisíce arcimágů vytrénoval.

Věk Srinshee je neznámý, ale může dosahovat až věku Ioulauma.

Zeměvidec je členem rasy stvořitelů, a tak je jednou z nejstarších bytostí na světě. Převyšují jej jen Prvorození a nejstarší z bohů.


Na závěr obrázek Sarrukského liche (podobně mohl vypadat Arthindol):


a obrázek mladého Ioulauma (170 let), který takovou "malou" orčí genocidou ukázal netheřanům jaký to je, když přijde Allyks mezi miniony.

Díky za další osvětu. :) Tyhle informace ze světa Forgotten Realms pro mě dodávají naší hře tu správně hutnou atmosféru.

Píše:
Srinshee se nelíbilo, že by u toho mohl zahynout elfí vysoký mág.
Obecně se jí nelíbilo, že by mohl umřít elf. Elf nebo Eladrin by nemusel být vysoký mág. Klidně by to mohl být i válečník na tom nesejde.

Píše:
Sadness navrhl, že by tvůrce Mythalu mohla být právě Srinshee. Ne tvůrce, ale ona by byla ta co by byla posílena mythalovou energií ( né že by potřebovala bejt ještě silnější ) ^.^

Jinak se mi zápis líbil a děkuji za něj. Těším se na další

Sephi - zapracováno, díky. :)

Assassin, Nerhinn - nakonec jsem zvolil jiný feat (takže žádný bonus ke zranění za postih k zásahu) - budu mít "Censure´s Grip". Já si prostě s CharBu užiju. ;)

Nothic - Eye of Vecna


Princ Mrazu a dvě sestry za ním.

Díky Assassine. Přidán Zápis z předminulé hry do článku. Začnu vyšívat na zápisu ze včerejška.

Pád Srinshee

Nad Myth Drannorem se vznášel Thultanthar. Vše kolem se nořilo do přízračného soumraku způsobeného nejen shadovarskou bází stínící slunce, ale i díky šesti temným sloupům energie obepínajícím Myth Drannor a vysávajícím mythal.
Allyks poklekla k tělu Ydera, prince stínů, a provedla rituál. Společně s Nemerou pak vyslechly, že shadovarští chtěli ve Svítící tvrzi zničit mnichy, kteří byli agenty Szasse Tama .
My ostatní jsme doběhli k paláci. Před palácem obklopen magickými bariérami se Larloch soustředil na jakýsi rituál a nevšímal si okolí. Samotný palác obklopoval zářící štít a nedovolil nikomu proniknout dovnitř. Mě samotného popálil. Nebylo jak informovat Srinshee.
Pod Thultantharem se začala soustřeďovat temná energie a stejně tak na palácem zase zářící energie, které se začaly k sobě přibližovat. Generálové se mě ptali na rozkazy. Dozvěděli jsme se o elitní jednotce vyslané přímo na enklávu, v které byl i sám Runový Mistr arcilich Delgar, Ohněpán s úkolem překazit rituál.
Nakonec, s přispěním Peblíga, jsme vymysleli plán – zaútočíme na jeden z těch sloupů. Ale před tím ho nechám obestoupit ochrannou zdí z mythalové bariéry, abychom omezili síly, kterým budeme čelit, až se budeme chtít dostat ke sloupu. Sloupy temné magie udržovali shadovarští čarodějové, protože jinak by byly velice nestabilní.
Sadness pak pomocí magie zkusí odtrhnout čaroděje od sloupu. Pak už do něj jen pustí něco své divoké magie a sloup by se měl zhroutit. Tedy snad. Společně s Allyks a Nemerou jsme vyrazili.
Boj byl rychlý a krutý. Prosekali jsme se skrz oddíl kopiníku a lučištníků. Jenže potom se Sadness teleportoval přímo doprostřed sloupu a začal sám odčerpávat mythal! Allyks jej zasáhla a vytrhla svou mocí ze sloupu. Ale Sadness se tvářil spokojeně, jako by dosáhl všeho, co chtěl. Zacílil na sloup temné magie svoje síly a ten se začal hroutit.

Mezitím jsme pocítili, že se něco děje, všude proběhl poryv prastaré magie a my poznali, že začalo fungovat něco, co vypustil Larloch. Všechny ostatní sloupy se začaly rozpadat, protože náhle ovládnutí shadovarší čarodějové do nich bez rozmyslu pálili výboji magie.
Rozeběhli jsme se zpátky k paláci. Tady už bylo vidět souboj temné a zářící magie mezi palácem a Thultantharem. A Larloch promluvil:
"Po dlouhý čas jsem se spokojil se studiem Umění, posunul jej dále než kterákoliv entita kdy dřív a nechal tento svět bez mého zásahu. Nestaral jsem se o žádnou říši, vládce ani společenství a byl rád, že mne i oni nechávají na pokoji. Ale svět nerostl k lepšímu, nízcí tyrani stále více nedbale využívají magii, od těch hlupáků z Thaye až po tyhle arogantní navrátilce z Tulthantharu. Nastal čas, a to už velmi dávno, abych zasáhl. Ne abych vládnul, ne abych vytvářel zákony a všechny je tak uboze nutil dodržovat - ale abych zašlápl ty nejhorší parazity a vandaly a umožnil běžnému lidu se znova nadechnout. Současní vládci a králové jen všechny vykořisťují a hrají si na bohy. Budiž konec králů. Budiž jen... Larloch."
Bylo cítit, že Vecna po tomto proslovu zmizel z enklávy.
Pak začala energie mythalu klesat mnohem rychleji než předtím, ale tentokrát byl jejím cílem Larloch sám. A nám došlo, že se chce stát bohem magie sám. Allyks vykřikla a zmizela u stěny paláce.
Soustředil jsem se na jedinou myšlenku. Nesmí se mu to podařit a Seldarin by měli něco hodně rychle udělat – například kontaktovat Srinshee. Jenže to pak ta temná magie udeří do paláce a z Myth Drannoru zbude jenom kráter. Než jsem se dostal dál, vše vyřešila Allyks.
Spolu s Allyks vyšla Srinshee z paláce a přerušila Larlocha. Řekla mu: „Dost“! Larloch poprvé znejistěl a…

Téměř všichni elfové a eladrinové z Myth Drannoru, já a moji druzi jsme stáli v rozvalinách Semberholme, přenesení sem Srinshee. Byli jsme otřeseni. Rozhlížel jsem se po tvářích kolem sebe a viděl, jak se úžas pomalu mění v beznaděj. Já sám cítil v sobě pocit ztráty nad Myth Drannorem a Srinshee. Ale nemohl jsem si dovolit na sobě nic znát. Rychle jsem začal udílet rozkazy ohledně zajištění ubytování, ošetření ranění a průzkumu okolí. Pak už jsem běžel davem a hledal Ilsevele, která se mi prodírala v ústrety. A uprostřed našich Tel-quessir jsme se setkali. V zelených hlubinách jejích očí zářili zlaté jiskry a já se najednou cítil jako znovuzrozený. Šeptla mi, že si přeje si mě vzít a já jí odpověděl, že není nic, co bych si přál víc. A pak jsme promluvili k Tel-quessir, že Myth Drannor nepadnul, že stále tepe v našich srdcích. Myth Drannor je myšlenka a tu nelze zničit a my si ji poneseme v sobě a budeme za ni bojovat. Nakonec jsme oznámili naši svatbu a dav jásal.

Já s Allyks jsme se zaletěli podívat k Myth Drannoru. Nalezli jsme jen zkázu. Zbytky žoldnéřských armád rabovali pozůstatky Thultantharu a dobíjeli přeživší shadovarské. Allyks cítila, že Srinshee je mrtvá, ale že Larloch přežil a uprchl.
Když jsme se vrátili, tak v davu k Allyks přistoupil vysoký eladrinský válečník a objal ji, ona však toto objetí příliš neopětovala. Byl to Charybdis. Allyks mu řekla, že není tak docela Skyllou a že ho už nechce využívat. Byl zklamán a chtěl odejít. Nemera ho zadržela a on jí řekl, že Szass Tam získal jednu z imaskarcan – imaskarský meč, že osvobodil tělo Pandoryma a ten je nyní uctívám některými kulty pod jménem Entropie. Já sám jsem ho požádal, že kdyby změnil někdy názor, pak někdo s jeho schopnostmi by našel u pána války uplatnění a on řekl, že si to rozmyslí.
Z Vílí divočiny přišly portálem elitní jednotky gnómů zverbované Peblígem. Bylo mezi nimi hodně čarodějů vládnoucích iluzemi a věřím, že budou v našem boji proti Orcusovi platní, snad se v nich nepletu.
Pak jsme se vypravili zpět do Svítící tvrze, abychom získali informace, co chtěl Szass Tam pomocí svých agentů získat za informace. Pomocí Allyksiných rituálů jsme zjistili, že ho zajímaly informace o imaskarcanách, o Pandorymovi, o Zimním dvoru, o Havraní královně, o Nerullovi a o Nihalovi – Rudém červu.

Pak se konala v Semberholme svatba mne a Ilsevele Miritar. Celý obřad vedla Princezna slunce Allyks a sami Seldarin nám požehnali. Tato událost vlila do lefů a eladrinů novou naději, kterou tak moc potřebovali.

Druhý den jsme se vydali do Zimního dvora, vílího odrazu Letherny. Kolem se rozprostírala zasněžená krajina rozeklaných skal se stromy obtíženými sněhem a proti nebi se vypínal ledový palác, sídlo Prince mrazu. Kolem se potulovalo spousta zimních víl a elfů a eladrinů, kteří nás nevraživě pozorovali. Dostali jsme se do paláce a zde, v ledovém trůním sále na trůnu seděl ledově modrý, bělovlasý eladrin, který si nás měřil chladným a krutým pohledem. Na sobě měl dlouhý plášť a u boku meč z ledu. Za jeho trůnem bylo vidět dvě siluety nádherných eladrinek a byl slyšet jejich šepot určený uším Prince mrazu. Princ mrazu přímo neodmítl pomoc Havraní královně, ale ani ji nijak nepřislíbil. Řeči o rovnováze jej nechaly chladným a poukázal na to, že není vládcem Zimního dvora. My však věděli, že jeho vliv na politiku Zimního dvora je zdaleka největší. Na druhou stranu by mu nevadilo, kdyby Koliada zemřela. Zvlášť, když jsme mu řekli o plánu Orcuse, Szasse Tama a Koliady na rozdělení sfér moci Havraní královny, kdy Koliada by se mohla stát bohyní zimy. Řekl nám, že Koliada se kdysi starala o lidskou dívku jménem Felicia a ta by snad mohla být v Hlubině. Máme si ale pospíšit.
Možná že by byl ochotnější pomoci Havraní královně, kdyby Koliada byla odstraněna a její vliv na víly ze Zimního dvora by nepředstavoval riziko pro jeho pomoc.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Měli bychom co nejdřív odstranit Koliadu a to přes lidskou dívku Felicii, která by měla být někde v Hlubině. Snad by potom Princ mrazu byl ochoten nám pomoci. Ale určitě by to oslabilo Szasse Tama a Orcuse.
- je nejvyšší čas získat třetí imaskarcanu a pokusit se získat fylakterii Szasse Tama. Měli bychom jít co nejrychleji do Rashemenu.
- Musím, prostě musím najít a zničit fylakterie Szasse Tama a jeho drakoliche a pak je oba zabít. Je víc než pravděpodobné, že spíš zemřu, než aby se mi to povedlo.
- Pořád nevíme jak se kletbě požírající duše bránit (Delgar mi kdysi tvrdil, že on to určitě zvládne). Víme už mnohé o jejím vzniku a to, že se to nikomu nepodařilo. Svítící tvrz nepomohla zjistit nic o obraně proti ní, musíme hledat dál.

Přidán zápis. Prosím o připomínky, doplňky a tak podobně.

Mám pocit, že ledové princátko vyloženě neodmítlo pomoc Raven Queen: ne nahlas a doslova. Ani naprosto výslovně nebylo požádáno... že se kolem toho dokola bruslilo, je věc jiná.
Ale jinak děkuji za zápis .)

Díky za zápis.

Píše:
..., ale i díky sedmi temným sloupům energie obepínajícím Myth Drannor a vysávajícím mythal.
Bylo jich šest.
Píše:
Prosekali jsme se skrz oddíl kopiníku a lučitníků.
Píše:
..., že to začalo fungovat něco, co vypustil Larloch.
Píše:
Allyks u řekla, že není tak docela Skyllou a že ho už nechce využívat.
Píše:
ismaskarský meč, že osvobodil tělo Pandoryma a ten je nyní uctívám některými kulty pod jménem Entropie.

+ možná bych doplnil něco o návratu Peblíga do Myth Drannoru a elitní jednotce vyslané přímo na enklávu, v které byl i sám Runový Mistr arcilich Delgar.

Připomínky zapracovány jak od Winnie, tak od Assassina - díky za ně.

Co se týče příchodu elitních gnómských jednotek, tak to v textu bylo - protože přišly až do Semberholme. Teda aspoň tak jsem to měl v poznámkách, což neznamená, že to tak skutečně bylo. ;)

Setkání s mrtvým bohem

Kde je Delgar? Takhle otázka nám nedávala spát. Jisté bylo, že má nějaké potíže a nemůže se s námi spojit. Kletbu požírače duší a získání třetí imaskarkany však bylo třeba řešit bez odkladu.

Přenesli jsme se do Phorcysovy pevnosti. Přivítal nás zápach hniloby. Jak jsme se blížili k trůnnímu sálu, tak zápach sílil. V sále samém byly stoly obtěžkány těmi nejlahodnějšími pokrmy, ale můj nos mi říkal, že tu něco mým očím lže. V rohu sálu trčel z podlahy ostrý dřevěný kůl a na něm byl naražen shadovarský Stín s hlavou nepřirozeně otočenou vzad. Na trůnu seděla elfka. Nádherná a hrozivá, oděná nepřirozenou mocí s šedivými vlasy a jedním okem zavřeným. Byla to Deino, Skyllina sestra. Chtěla vědět, co se stalo s Phorcysem a byla velmi rozezlená. Také chtěla přivolat Euryale, aby mohl rod pokračovat. Allyks se povedlo ji přesvědčit, že je stále Skyllou, díky tomu nás Deino nenapadla. Chtěl jsem pomoci Euryale a snažil se přes Seldarin, ale místo toho jsem měl vidění o boji Seldarin s Bahamutem na jedné straně proti Vecnovi na straně druhé. Prošli jsme kolem Deino a vkročili jsme do podzemí. Zde ještě Peblíg vyslal varování k Euryale do země věčnosti, aby se mohla připravit.
V podzemní tajné skrýši Skylly našla Allyks svitek a masku v podobě obludného pavouka.
Cestou zpět v hlavním sále jsme uviděli Deino, jak připravuje jakýsi rituál. Ale moc co z něj sálala byla špatná, pokřivená. Jakoby Deino nebyla ani z masa a krve. Ten rituál měl být na přivolání Euryale ze země věčnosti. Chtěl jsem ji zastavit, i za cenu boje s ní, ale Allyks byla proti. Rozhovor se vyostřil a aby dokázala, že ví o skonu Phorcyse vše, nechala celý příběh vypovědět Stínem na kůlu, který stále žil, ač se to nezdálo možné. Nakonec Deino řekla Allyks, že tedy Euryale zatím bude jen pozorovat a až jednou založí rod, pak bude konat. Co tím měla na mysli neobjasnila a střelilo mi hlavou, co udělá až zjistí, že Euryale už rod založila, že má dítě. Nebudu se do toho plést, je to Allyksina věc, její rod, její pravidla.

Na sinalých přízračných koních jsme se přenesli k pahorku, pod kterým odpočívala kletba požírače duší. Znovu jsme prošli kolem majestátního Okkua, telthorské arcivíly a i kolem hrozivé Nakaty, strážců pradávné Nerullovy kletby. Stáli jsme před kupolovitou místností pokrytou strážnými runami a hleděli na pozůstatky arcimága, kterému kolem ramen splýval zlatý plášť.
Nakonec se Nemera rozhodla vkročit dovnitř s maskou pavouka. Marně se Peblíg nabízel a poukazoval na to, že Nerull zcela jistě nepočítal s gnómy. (Tak jako každý.) Vkročila dovnitř a… …Nic se nestalo. Až na to, že Nakata řekla, že nyní je Nemera posedlá. Ta však nic necítila. Oblékla si plášť. Cítila se tak nějak „správně“, jakoby ten plášť měl pro ni něco udělat, něco správného. Také zkusila oslovit Akachiho, toho, který byl kletbou samou a připomenout mu jeho lásku Akali a tak moci dát jeho duši spočinutí a zrušit kletbu. Ale nic se nestalo.

Náhle měla Nemera vizi. Viděla Peblíga na jakémsi mechanickém ostrově v podobě krychle v prázdnotě astrálního moře. Měla pocit, že Peblíg je tam něco jako bohem.

Nemera hodila plášť Allyks a ta měla stejné pocity „správnosti“ jako Nemera, dokonce i Lutécie je měla. Při té příležitosti vyšlo najevo, že imaskarkana poslouchá vždy toho majitele v blízkosti, který ji měl v držení nejdál v minulosti. Peblíg z toho byl rozmrzelý (rozhořela se mezi nimi debata a vyšlo z ní najevo, že Allyks asi nemá ráda některé jeho vtípky a celkově že nemá ráda, pokud má Peblíg v držení takovou moc - to mne trochu zneklidnilo). Nakata a její smečka začala hrozivě vrčet a zvedat se. Nemera nám řekla o své vizi a my se díky Peblígovy vydali s obavami na cestu portálem na jeho mechanický ostrov, přece jen posledně tam byl astrální kraken.

Po krakenovi nezbylo nic. Nemera pocítila hlad, ale ne po jídle. Něco uvnitř ní se chtělo krmit a to ne jídlem, ale dušemi. To se poprvé projevila její kletba. Ale Nemeřina silná vůle odolala tomuto vábení. Pospíšili jsme si do středu mechanického ostrova otvorem u jezírka. A tam, uprostřed všeho toho tikání, vrčení a klapání jsme se ocitli v rozlehlém dómu, kde spočívala obrovská kostra, snad titána, nebo nějakého boha uvězněná zde, v tomto „Semínku“, jak ho Peblíg pojmenoval.
Na páteři stáli tři rytíři zakutí v černé zbroji a ti vykročili k nám. Pozdravili nás a řekli, že čekají na Přítele Nerulla, jejich pána, který zde leží. Pocit nebezpečí se zestonásobil. Vždyť podle nich Nerull stále není zcela mrtvý a my jsme mu na dosah, na dosah Strašlivému ničiteli, Pánu tisícinásobné smrti, Nerullovi osobně. Nemera pocítila opět hlad, ale tentokrát odolala jen tak tak. Nerozhodně jsme tam stáli a radili se s ní telepaticky. Nakonec jsme se rozhodli zariskovat a vydat se směrem k lebce, tam kam nás poslílali ti tři rytíři. Napadl mě totiž zoufalý, téměř nereálný nápad. Ale času nebylo nazbyt a Nemera se bude muset „nakrmit“ něčí duší. Asi převážil můj názor, protože mi u toho vyhrožovala, že pokud to nevyjde, budu prvním, koho nechá pozřít kletbou.
Oči titánské lebky fialově žhnuly a promluvila na nás skřípavým, nepříjemným hlasem: „Jsem Nerull, vítejte. Mohu vám pomoci zabránit Orcovi v porážce Havraní královny“. Jenže stála by taková pomoc za všechno, k čemu by vedla? Hlavou mi táhly vzpomínky na Telamonta a Vecnu, k jakým koncům měla jejich pomoc zřejmě vést.
A pak přišel čas na náš plán. Nemera vypustila kletbu, aby se poprvé nakrmila, ale rovnou na esenci zbytků Nerullovy duše. Napadlo mě totiž už dřív, že ta kletba není jen mstou na jeho dávném stoupenci, ale zároveň šikovným způsobem, jak energií z požraných duší udržovat Nerulla na hraně jeho neživota. Z Nemeřiny masky vyrazila obludná podoba velkého pavouka a obestřela Nerullovu lebku. Ozval se řev, který rozvibroval vše kolem, kolem nás se sypala malá ozubená kolečka a ohlušila nás Nerullova poslední slova:

„Přijal jsem svou smrt a je ironií vesmíru, že co mě mělo udržet při životě, mě zabije“.

Tak zemřel svojí vlastní mocí Nerull, pán Smrti, padlý bůh.

Všichni jsme se radovali. Jenže pak jsme si vzpomněli na ty tři rytíře. A Nemera znovu dostala hlad. Jak je to možné? Ptali jsme se navzájem. A tak Nemera znovu vypustila kletbu v podobě nestvůrného pavouka a pozřela duše těch tří. Znovu jsme vyšli k lebce Nerulla a do jejího čela jsme vyryli rituální kruh pro spočinutí duše. Jakmile byl dokončen, Nemera uvnitř upadla do transu.

Viděla sama sebe v základním táboře své jednotky. Byla noc a spala ve stanu. Náhle ji někdo zavolal a Nemera vyšla ze stanu ven do vlahé noci. U ohniště stál statný muž s pavoučí maskou a vedle něj stála vesničanka. Muž Nemeru uctivě uvítal jako nositelku kletby. Řekl jí, že život je síla. Řekl Nemeře, že žena vedle něj má určitou moc žít spokojený život. Vychovat děti, starat se a lopotit, aby byla pro ni a její potomstvo obživu a pak zemřít. Zachovat tak řád věcí. Ale kdyby bylo možno ženě dar jejího života sebrat a dobře využít – lépe nasměrovat, bylo by možno nejenom zachovat řád věcí. Ale i ho napravit, za cenu života jedné vesničanky zachránit tisíce jiných. Nemera cítila, že stojí před volbou. A její vůle a víra opět odolala vábení moci, odmítla dál nosit „dar“. Pak se probrala. Hlad byl pryč.

Vystoupila z rituálního kruhu a vypadala unaveně. Zdálo se, že už ji ten hlad po duších nesžírá. Ale stále jsme měli obavy. Peblíg si nasadil zlatý plášť. Díky němu měl vidinu.

Viděl Orcuse, Szasse Taama Koliadu jak se ve Stínopádu radí a radují, že byl Nerull zastaven, prý poslední jejich překážka.

Vydali jsme se zpět do pahorku a Nakata nám potvrdila, že je kletba pryč. Prošli jsme portálem rovnou do Inuprasu, do rozvalin sídelního města Imaskarské říše. Potvrdilo se to, co jsme tušili, pomocí tří imaskarkan se nám otevřel portál v místě jednoho z obrazů (buď na jedné straně, nebo na druhé, ale ústily stále na stejné místo – chodbu vyloženou fialovými kameny).
Vydali jsme se chodbou a za rohem jsme uviděli sférickou místnost, do které ústila naše chodba v nejširším místě místnosti. Tato koule mohla mít tak 30 metrů v průměru. Na dně místnosti stál podstavec s náhrdelníkem s krystalem a vedle podstavce ležel stočen do klubíčka kostlivý leguán. Chodba byla jištěna kouzlem, které by každého, kdo projde do místnosti proměnilo v kámen a on by pak jako socha sklouzl do místnosti. Toto očarování se táhlo i mimo ústí chodby. Nakonec se nám podařilo získat onen náhrdelník a to díky Nemeře, protože ona nepatří tak docela mezi živé. Je to fylakterie Szasse Tama. Z kostlivého leguána se vyklubal náš starý známý Azharzel, drakolich. Nyní uvězněný v tomto malém kostlivém ještěrovi. Zřejmě tu byl jako pojistka, a kdyby ho případný zloděj zabil, tak by se objevil u Szasse. Ten by tak věděl, že někdo pronikl do jeho pokladnice. Nakonec jsme ho přemluvili, aby se dal od nás přenést na Peblígovo Semínko a tam počkal alespoň deset dnů. Pak se prý zabije, aby mohl být se svým pánem. Ostatní mu věřili a tak nepřistoupili na můj plán, aby ho na Semínku Peblíg uvěznil tak, aby se nemohl zabít – aby tam za své činy pykal navěky a my měli zároveň jistotu, že nevaruje svého pána.
A tak jsme se rychle vydali na další cestu.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Mohli bychom co nejdřív odstranit Koliadu a to přes lidskou dívku Felicii, která by měla být někde v Hlubině. Snad by potom Princ mrazu byl ochoten nám pomoci. Ale určitě by to oslabilo Szasse Tama a Orcuse.
- Vypadá to, jako by každý náš čin pomáhal k uskutečnění plánůOrca, Szasse Tama a Koliady. To mě děsí. Určitě jejich plán jde dál než za pouhý boj démonských a nemrtvých armád. Něco chystají a znervózňuje mě, že nevím co. Ale na druhou stranu, ti, jejichž pomoc jsme překazili, by byli možná horší, nebo prostě jinou Nemesis. Že by nám nějaké vodítko mohla dát ona tajemná dívka Felicie?
- Kde je Delgar a co se mu stalo? Je příliš dlouho pryč. Nemohu si připustit, že by byl mrtvý, spíš se s námi prostě nemůže spojit. Doufám, že ať ho zdrželo cokoliv, nepotrvá mu dlouho se k nám přidat.

Přidán zápis z poslední hry. Prosím o připomínky, poznámky, opravy, vlastní vsuvky atd.. Předem dík.

Díky za zápis, už se těším, až si ho stihnu přečíst :-)

Díky za zápis. Nějaký moje připomínky:

Píše:
...ale místo toho jsem měl vidění o boji Sledarin s Bahamutem na jedné straně proti Vecnovi na straněš druhé.

Píše:
Také zkusila oslovit Akachiho, toho, který byl kletbou samou a připomenout mu jeho lásku Akali, dcery a tak moci dát jeho duši spočinutí jeho duši a zrušit kletbu.
Dcery?

Píše:
Vždyť podle nich Nerull stále ení zcela mrtvý a my jsme mu na dosah, na dosah Strašlivému ničiteli, Pánu tisícinásobné smrti, Nerullovi osobně. Nemera opět pocítila opět hlad, ale tentokrát odolala jen tak tak.

Píše:
Napadlo mě totiž už dřív, že ta kletba není jen mstou na jegho dávném stoupenci, ale zároveň šikovným způsobem, jak energií z požraných duší udržovat Nerulla na hraně jeho neživota.

Píše:
Vychovat děti, starat se a lopotit, aby byla pro nia její potomstvo obživu a pak zemřít.

Píše:
Viděl Orcuse, Szasse Tamaa Koliadu jak se ve Stínopádu radí a radují, že byl Nerull zastaven, prý poslední jejich překážka.

Píše:
Prošli jsme portálem rovnou do Inuprasu, do rozvalin sídelního města Netherské říše.
Imaskarské

Píše:
Chodba byla jištěna kouzlem, které by každého, kdo projde do místnosti proměnilo v kámen a on by pak jako socha sklouzl do místnosti jako socha.

Píše:
Z kostlivého leguána se vyklubal náš starý známý Azkazel, drakolich.
Azharzel