Kletba Hlubiny

Do příchodu nemrtvých armád Szasse Tama zbývaly 2 dny. Po odpočinku v Semberholme jsme se vydali do Hlubiny, chtěli jsme získat jakékoliv informace o Felicii, lidské dívce, která měla být spojena s Koliadou.

Seldarin nám ukázali vizi, že se Vecna ukryl na místě zvaném „Nejvyšší trůn“, které stvořili Batrachi. Nelze se do něj, ani z něj dostat… Tedy až na Vecnu, který se do něj očividně umí dostat, otázkou je, zda i z něj. Tím pádem je pro nás Nerulova kosa nedostupná. Vecna tam bude zapečetěn na tisíc let, nebude zabit a to kvůli Banemu, který by si nárokoval jeho moc a příliš by posílil.

V Hlubině vládl chaos. Konaly se popravy kněží Orcuse a jeho uctívačů. Nemera zjistila, že Feliciino jméno není úplně neznámé. Měla by to snad být cizí šlechtična.
Já a Peblíg jsme se vydali do přístavního úřadu zjistit, zda nepřiplula některou z lodí, vždyť Hlubina je jedním z největších přístavů dnešní doby. Bohužel po téměř bezvýsledném pátrání jsme pouze zjistili, že před 30-ti lety připlula lady Felicie na lodi v Tethyrských barvách, ale to až po tom, co nám Allyks s Nemerou oznámili, že vědí téměř vše.
Mezitím, co jsme se s Peblígem pachtili v přístavu, Nemera a Allyks navštívili kronikáře z Hlubiny. Přivítal je překvapivě mladý, mírně obtloustlý muž oblečený do místní módy – ubrusu. Příliš krátkého ubrusu. S jeho pomocí zjistili, co se stalo. V Tethyru byl vyvražděn královský rod Tethyru jiným šlechtickým rodem. Princezna Felicie, mladá a všemi obdivovaná, z tohoto nového královského rodu se měla stát královnou a ona a její rod byli pozváni do Hlubiny na Zimní slavnost. Kam se také před 30-ti lety dostavili. A na slavnosti se objevili vrazi, vyvraždili celý její rod, ji však nedokázali zabít, unesli ji za město a tam ji pohodili v závějích, kde musela zahynout. Ale tělo se nikdy nenašlo. Na uvolněný Tethyrský trůn dosedl původní rod, objevil se totiž poslední syn. Byl vychováván v utajení. Také jim kronikář prozradil, že zrovna dnes je Tethyrská královská rodina v Hlubině a jedná s představiteli Hlubiny o vyslání jednotek proti Orcusovi. Večer by se pak měl konat večírek k oslavě výsledku jednání.
Setkali jsme se u chrámu Havraní královny. Nemera tu zadala opatovi za úkol sehnat pro nás pozvánky na večírek Tethyrské královské rodiny. Za chrámem pohřbívali mrtvá těla popravených Orcových uctívačů. Pak jsme se vydali společně do Hlubinské strážnice. Chtěli jsme tam získat záznamy o 30 let starém vyvraždění Tethyrské královské rodiny.
Na nádvoří strážnice se zrovna slétaly stovky gryfů a všude pochodovaly stovky vojáků. Všude vládl organizovaný zmatek. Velitel celé pevnosti nás poslal do skladu, kde jsme zjistili, že to on vyšetřoval ten dávný zločin a že se nakonec přiznalo 5 vrahů, kteří byli urychleně popraveni. Velitel nám řekl, že bylo nutné rychle danou situaci řešit, ale už se nezjišťovalo, jak se útočníci dostali dovnitř a ven. Bylo vidět, že to je pro něj uzavřená záležitost a nechce to řešit.
Na hřbitově jsme našli těla těch popravených vrahů a zjistili jsme pomocí rituálů, že ji opravdu polomrtvou a téměř nahou pohodili za městem a pak se vrátili zpět. Na označeném místě jsme samozřejmě po 30-ti letech nic nenašli, ale nakonec jsme zjistili, že zřejmě byly povolány mocnosti, které jí nedovolily zemřít, i když si to přála.
Byl čas vyrazit na večírek. Vyzvedli jsme v chrámu Havraní královny vstupenky a dostavili se tam. Před sálem bylo nutné odevzdat zbraně, což jsem učinil bez obav, mne nelze odzbrojit tím, že odložím meč války. Ostatní také odložili zbraně (někteří je už před tím vložili do Lutécie) a vydali jsme se do sálu.
A pak se to začalo kazit, jen jsem si neuvědomoval, že se to děje.

Ze zápisů Nemery:
Nečekala jsem, že nás pátrání zavede na večírek hlubinské a tethryrské smetánky. Popravdě… nečekala jsem, že nás zavede vůbec někam, vzhledem k tomu, jaké stopy jsme měli k dispozici. Tedy jakou stopu, dá-li se jednomu jménu, navíc nijak zvláštnímu, říkat stopa. Ale co. Člověk žije, aby byl překvapován. Občas i příjemně překvapován, jak jsem slyšela. Počkám se stížnostmi až podle toho, jaké výsledky nám vyšetřování v kruzích místních prominentů přinese…¨…na to, že jsem pro dnešní večer vůdcem družinky, popravdě zrovna moc nevypadám. Hirkalovo ego je jiná váhová kategorie, Peblíg se vyšňořil dle poslední módy, takže připomíná papouška kakadu zkříženého s tukanem, a Allyks, slunce našich dnů… je holt Princezna Slunce. O šatech nemluvě, já bych si je přišlápla… elfí graciéznost má něco do sebe. Uch, tohle bude těžký večer, nemám ráda roli chudé příbuzné. Snad budou mít dobré občerstvení……byli jsme řádně ohlášeni coby vyslanci Letherny. Podle několika postranních pohledů a špitaných poznámek usuzuji, že nepůsobíme jako typičtí sluhové královny mrtvých. Královský pár ale zachoval dekorum, nechal nás se představit, trpělivě vyslechl naše tituly, řekl, že je potěšen přítomností vyslanců Havraní královny… a s noblesou nás odmával, abychom se šli družit s ostatními hosty. Vzhledem k tomu, že to byl od začátku náš plán, rádi jsme královskému pokynu vyhověli… Ha, bar… copak asi mají za víno?…král ani královna zrovna nevypadají jako typy, které by si objednali vraždu na zakázku. Spíš působí jako někdo, kdo by byl schopen v čele bandy dobrodruhů vpadnout do sálu a s pokřikem „zhyňte, zrůdní uzurpátoři!“ si právo na trůn zajistit sami… Bylo by nezdvořilé odmítnout připít si na nově uzavřené spojenectví, že?…najde se tu pár zajímavých tváří. Třeba zrovna tenhle. Kromě toho, že má místo jednoho oka zelený drahokam, mu dovolili ponechat si meč. Protekce? Na bodyguarda zrovna nevypadá. Tak nic, prý jde jen o rituální čepel. Pokračujeme dál… …kolem baru…Ha, mám to. …opravdu vynikající ročník…Potkal mě nápad. Slezina výkvětu šlechty ze širokého dalekého okolí, někde v tom nafintěném klubku musí být nějaký vryloka. Kromě mě. Tohle je přesně ta společnost, kterou by si mí drazí rodní nenechali ujít ani za nic. Ups, pardon, na tu vlečku jsem Vám opravdu nechtěla šlápnout…Bratře nebo sestro vryloko, ukaž se… Škrábě mě nějak v krku, z těch společenských řečiček, musím to trochu spláchnout. A mám tě! Ne ne ne, neutíkej… neomdlévej? Sakra, chci si jen popovídat. Ach jo, tohle jsou chvíle, kdy si uvědomuji, jak moc má role generálky Letherny, vyvolené služebnice Rudé čarodějky a Havraní královny, škodí mému společenskému životu. Působil docela sympaticky, než se málem udusil… úctou. Říkejme tomu úcta. Uvidíme, jestli z něj něco dostanu…Co je to za povyk? Gammalon? Proč všichni řvou, kde jsou král a královna? Allyks, Hirkale, tukane… teda Peblígu? Mám pocit, že večírek právě skončil..

Ze zápisů Peblíga:
V sálu nás Nemera představila. Allyks se dmula pýchou ve svých nádherných šatech, Hirkal po představení se královskému páru pro změnu zase trošku smutně zatvářil (Nemera neuměla jeho celé jméno). No a u mě to skončilo hodně rychle.Pak jsme se vydali směrem k baru se domluvit, co a jak dál.. Rekognoskovali jsme terén, abychom zjistili, která osoba by mohla byt Felicie. Naštěstí jsme mezi sebou měli telepatický most, takže jsme spolu mohli mluvit, aniž bychom museli být u sebe… V tom za námi přišel nějakej týpek, že prej je ze Zkroucené runy a že bychom měli vypadnout, že se tu něco stane.. A prý nám to vzkazuje Delgar. Známe Delgara a rozhodně tohle jeho způsob komunikace není… Chybí mi v tom kus jeho příspěvku, který vždy ochotně přidá… Teď přemýšlím nad tím, jestli to dělá k vůli nám, nebo kvůli sobě, protože jsou až děsivě úchylné. Ale to už jsme začali čut, že se něco posere. Nenechali jsme se odbýt a zůstali jsme tam. Nakonec jsme se rozdělili, dámská část šla směrem ke králi a královně, Hirkal směrem do davu, ani nevím kam.Já jsem si všimnul malejch děcek a šel jsem směrem k nim… Hned se ke mě přiřítili a začali se vyptávat, proč jsem zapomněl vyrůst, atd.. prostě samé proč otázky. Takže mezi dětma jsem sondoval, kdo je kdo, jak je znají atd.. Ani jsem pořádně telepatický most nevnímal, protože vnímat malé sviště, pak dvě ženské a Hirkala, to je nadgnómí úkol… Ale aspoň jsem se dozvěděl, kdo ke komu má vztah a kdo to vůbec je… Já jsem jim povykládal různé pohádky a oni byli šťastní…Co jsem tak zaregistroval, tak se rozhoduje mezi dvěma adeptkama na naší Felicii. Jedna stojí u královského páru a druhá, co nedávno přijela (doslova a do písmene) na křesílku, nějaká Freya. Hirkal zkusil nějakým záhadným způsobem jeho blízkým „zapůsobit“ na Freyu, aby získal nějaké informace. V množství informací, které byly přeposílány, jsem tak akorát zaregistroval, ze si ji Allyks odváži do vedlejšího salónku, kde spolu můžou v klidu mluvit.Když v tom se najednou ozvalo obrovitánké BUM… snažil jsem se popadnout malého prince s princeznou a strhnout je pod sebe.. Ale nešlo to. Výbuch byl tak silný, že to nemohli přežít.. Možná, kdybych se pokusil zachránit jedno…Hirkal zachránil první princeznu, kterou povalil a ochránil ji svým tělem, tj. Zalehl ji. Nemera se snažila zachránit krále , ale bezvýsledně, byl moc daleko od jejího dosahu. Allyks byla vedle s Freyou a ta se přiřítila až následně po výbuchu…Freya za tohle nemohla, i když hrozně chtěla…Jen doufám, že v tom nemá prsty Delgar, jinak ho zabiju... O Zkroucena runa je jasná...Už teď lze o ní mluvit v minulém čase..

Ze zápisů Allyks:
Allyks, oděná do bílého hedvábí, zlatých krajek a jizev, si nepozvána přisedla k paní Freye a upřela na ni svůj zrak.
"Takže co je dnes večer v plánu?"
Plán byl přímočarý. Jediná žena v této místnosti, dostatečně mocná, aby odolala jejímu kouzlu, může být Felicie. A ta buď neodolá a prozradí svůj plán, nebo odolá a prozradí samu sebe.
"Všichni můžou jít k čertu," zavrčela Freya. "Tahle párty stojí za starou belu."
Allyks se zachmuřila. To nebyla odpověď na její otázku. Žena sedící vedle ní je Felicie. Vyslala mentální znamení ostatním a Hirkal se nenápadně přiblížil.
"A co tedy bylo v plánu?" zeptala se elfka už o dost mírnějším tónem.
"Chtěla jsem to tu všechno vyhubit, rozprostřít tu věčný mraz... ale kašlu na to. Když zvednu ruku, ten mi ji usekne," kývla směrem k Hirkalovi. Dobrý odhad.
Feliciin příběh nebyl šťastný a ani po zásahu vyšší moci se nezlepšil. Když tehdy umírající zmučenou dívku nalezli sluhové Ledové čarodějnice, bylo už pro její nohy příliš pozdě. A Koliada se rozhodla dívku pouze využít. Ve svém chladném srdci pro ni nenašla lepší dar, než věčné mládí, věčně upomínané na křivdu, která se Felicii stala. Vždyť k čemu by jí byla schovanka, která ve svém srdci nechová nic než nenávist? Jakým nástrojem by jí byl člověk, který se smířil se svým osudem a rozhodl se jít dál?
Když jim Felicie prozradila, že Ledová čarodějnice jí zachránila život, ale chůzi jí navrátit už nemohla, Allyks s Peblígem si vyměnili šokovaný pohled, zatímco Nemera se rozesmála nechápavým smíchem.
"Miluješ svoji 'matku'?" zeptala se nakonec elfka.
"Nenávidím ji," zavrčela dívka.
A tak uzavřely dohodu. Allyks dá Felicii zpět ztracené zdraví a nový život nezatížený vzpomínkami. A až přijde čas, až bude Felicie stát nohama pevně na zemi, bude jí umožněno, tak jako předtím Skylle samotné, podívat se zpět a přijmout nebo odmítnout, kým byla.
Na oplátku Felicie zradí Koliadu a Koliada zemře.
Felicie přijala.
A tak Allyks pustila svoji ochrannou síť, kterou předtím rozprostřela nad všemi lidmi v sále, a odešla s Felicií do jiné místnosti, kde by v klidu mohla posoudit rozsah jejích zranění. Když zjistila, že rozmrazit Feliciiny nohy by obnášelo i vrátit dívce její roky, na chvíli zvažovala tuto informaci v rámci pravé vílí dohody vypustit, ale Feliciina tvář, poprvé po dekádách utrpení tající v nové naději, obměkčila její srdce. Allyks tušila, že dalším svým vazalům tak dobrou dohodu už nenabídne, ale co už. Nebylo snadné přiznat si to, ale Felicii by chtěla pomoci i jen tak. A tak jí přislíbila, že jí najde i speciální lék, který vyléčí nohy, ale nevezme zpátky roky. A to byla poslední kapka, po které se dívka v slzách zhroutila elfce do náručí.
Příliš času jim ovšem dopřáno nebylo, protože za chvíli otřásl palácem výbuch. Elfka zcela v rozporu se svým křehkým vzezřením popadla lidskou dívku do náručí a vmžiku ji skryla za závěsem.
"Něco se stalo a já musím jít za svými druhy," rychle vysvětlila Allyks Felicii. Když spatřila její vyděšený výraz, navlékla jí svůj prsten. "Když budeš v nebezpečí, otoč jím a budeš u mě."
Pohled plný bolesti, který elfka jejímu novému prstenu věnovala, odradil Felicii od jakýchkoliv protestů.
Sál byla směs černé a rudé, vzduch byl plný pachu spálenin a krve. Allyksini společníci byli naživu, princezna Cyriana potlučená, ale naživu, všichni ostatní mrtvi, spečeni do pokroucených soch. A pak mág s jedním okem, vřískající v agónii. Allyks mu vyléčila jeho zranění, bolest mu ale ponechala. A pak už tu nebyl nikdo, komu by mohla pomoct. A uvědomila si, že kdyby tu byla zůstala, nejen, že by zachránila krále, ale její ochranná síť by jednookého mága usmažila dřív, než by stihl cokoliv udělat.
"Osud," zašeptala, hořce se pousmála a šla za tím, kdo byl důležitý.

Za mě jen v krátkosti:
Její Královská výsost Královna Zaranda Hvězda Rhindaun, Monarcha Tethyru je mrtvá. Mrtvý je i jeho Královská výsost Král Haedrak Errilam Alemander Olosar Lhorik Rhindaun III, Monarcha Tethyru, dvanáctiletá princezna Sibilla, osmiletý princ Coram a výkvět Tethyrské šlechty.
Přežila pouzešestnáctiletá princezna Cyriana, která se stala novou královnou Tethyru a byla urychleně odvezena zpět do vlasti.
Lady Mynda Idogyr - Dvorní Vizera zemřela a Lord Gamalon Idogyr - Dvorní mudrc a její manžel nechápe jak se stalo, že způsobil výbuch, který vypálil celý sál.
Smějící se mág Damlath, který byl ovládnut kýmsi ze Zkroucené runy, varující nás (prý Delgar sám nám vzkazuje ať to necháme být a odejdeme), ten je také mrtvý.
Lady Freya - Princezna Felicia naštěstí přežila a přesvědčena díky Allyks se k nám přidává na naší cestě.
A já sám? Já… Je to moje vina, že jsem do toho více nezasahoval. Chtěl jsem dávat víc prostoru ostatním a kam to došlo? Nemera nezvládla tlak posledních dní a opila se tak, že moc nechybělo a díky jejím poznámkám a smíchu adresovanému zlomené Felicii to málem vedlo k něčemu hroznému. Je moje vina, že jsem si nevšiml, co se děje a včas nezasáhl. Je moje vina, že mi nedošlo, jak neobvyklou věcí je meč u boku dvorního mudrce, když nikdo jiný jej mít nemohl. A poznámka o tom rituálu mě měla ponouknout poslat za ním Peblíga, aby nenápadně zjistil víc o tom meči a jeho oku. Mohli přežít všichni. Ano překazili jsme plán Zkroucené runy, ale je to trpké.
Pohled na hořící lidi na večírku se nedá vymazat a jejich křik…
Nedávám nic najevo, nechci ostatním přidávat na jejich bedra víc starostí, ale temnota kolem mé mysli houstne. Ne, nebojím se, vím, že až přijde čas, dám vše do toho ze všeho vysekat sebe a ostatní. Jen ve mě doutnající vztek žhne a řeřaví, docela se těším, až jej vypustím na nepřátele.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Snad nám Felicie pomůže a odstraníme ze hry Koliadu. To by mohlo přivést do hry Prince mrazu, jeho pomoc proti Orcovi a Szassovi Tamovi by mohla mnohé změnit.
- Zkroucená runa… Budiž zatracena a ať jejich nemrtvé kosti zpráchniví ve stínu hnoje osla. Pokud to vše přežijeme, pak mi bude potěšením ukončit pár neživotů těchhle proklatých lichů.
- Nevěřím, že Delgar by souhlasil s touhle situací a nevěřím tomu varování – Delgar by nikdy nepoužil takováto slova, věděl jak uvažujeme a tak si myslím, že má problém týkající se právě Zkroucené runy. Nevěřím v jeho zradu.
- Jak dopadne nyní po těchto událostech v Hlubině společný postup Tethyru s Hlubinou proti Orcovi je ve hvězdách.
- Vypadá to, jako by každý náš čin pomáhal k uskutečnění plánů Orca, Szasse Tama a Koliady. To mě děsí. Určitě jejich plán jde dál než za pouhý boj démonských a nemrtvých armád. Něco chystají a znervózňuje mě, že nevím co. Ale na druhou stranu, ti, jejichž pomoc jsme překazili, by byli možná horší, nebo prostě jinou Nemesis.
- Nejsme připraveni tak, jak bych si představoval. A netuším, jestli se stihneme více připravit. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny.

Přidán zápis. Omlouvám se za zpoždění, bohužel nebylo způsobeno prokrastinací. Snad se bude líbit.

Se Zkroucenou runou měl svého času zásadní problémy Halaster Černoplášť (Kou20/ Acm5/ Epic5), Šílený arcimág Podhůří (blíže viz dobrodružství Stardock (2e)/ Expedition to Undermountain (3,5e)). Vzhledem k tomu, že družina je v Hlubině, mohli by se sejít a zkusit dohodnout na spolupráci. Halaster má kromě toho hromádku bývalých učňů (Arkturia (zrovna teď worm that walks), Trobriand Kovový mág...), které by možná dokázal přesvědčit ke spolupráci.

Děkuji za zápis. Moc pěkné, bavil jsem se.

Co se týče Halastera, už jsem se o něm v mých hrách zmiňoval a počítám s tím, že se v mé instanci Forgotten Realms udála nějaká varianta této kanonické události (o které jsem tuším taky mluvil při první návštěvě Hlubiny družinou):

Píše:
Shortly after dawn on Eleint 30, 1375 DR, an earthquake struck Waterdeep. Though the city suffered little damage, many people throughout the town saw visions of Halaster screaming, his eyes ablaze with rage, sorrow, and swimming stars. Arcanists who saw the visions also reported scenes of destruction in the vast maze of Undermountain: pillars cracking and crumbling, chasms and rifts opening, and explosions of sparks. Those brave enough to investigate quickly discovered that Halaster had inadvertently killed himself while attempting a powerful ritual; as he died, he hurled desperate visions and compulsions to people all across the continent.

Allyks, oděná do bílého hedvábí, zlatých krajek a jizev, si nepozvána přisedla k paní Freye a upřela na ni svůj zrak.
"Takže co je dnes večer v plánu?"
Plán byl přímočarý. Jediná žena v této místnosti, dostatečně mocná, aby odolala jejímu kouzlu, může být Felicie. A ta buď neodolá a prozradí svůj plán, nebo odolá a prozradí samu sebe.

"Všichni můžou jít k čertu," zavrčela Freya. "Tahle párty stojí za starou belu."
Allyks se zachmuřila. To nebyla odpověď na její otázku. Žena sedící vedle ní je Felicie. Vyslala mentální znamení ostatním a Hirkal se nenápadně přiblížil.

"A co tedy bylo v plánu?" zeptala se elfka už o dost mírnějším tónem.
"Chtěla jsem to tu všechno vyhubit, rozprostřít tu věčný mraz... ale kašlu na to. Když zvednu ruku, ten mi ji usekne," kývla směrem k Hirkalovi. Dobrý odhad.

Feliciin příběh nebyl šťastný a ani po zásahu vyšší moci se nezlepšil. Když tehdy umírající zmučenou dívku nalezli sluhové Ledové čarodějnice, bylo už pro její nohy příliš pozdě. A Koliada se rozhodla dívku pouze využít. Ve svém chladném srdci pro ni nenašla lepší dar, než věčné mládí, věčně upomínané na křivdu, která se Felicii stala. Vždyť k čemu by jí byla schovanka, která ve svém srdci nechová nic než nenávist? Jakým nástrojem by jí byl člověk, který se smířil se svým osudem a rozhodl se jít dál?
Když jim Felicie prozradila, že Ledová čarodějnice jí zachránila život, ale chůzi jí navrátit už nemohla, Allyks s Peblígem si vyměnili šokovaný pohled, zatímco Nemera se rozesmála nechápavým smíchem.

"Miluješ svoji 'matku'?" zeptala se nakonec elfka.
"Nenávidím ji," zavrčela dívka.
A tak uzavřely dohodu. Allyks dá Felicii zpět ztracené zdraví a nový život nezatížený vzpomínkami. A až přijde čas, až bude Felicie stát nohama pevně na zemi, bude jí umožněno, tak jako předtím Skylle samotné, podívat se zpět a přijmout nebo odmítnout, kým byla.
Na oplátku Felicie zradí Koliadu a Koliada zemře.
Felicie přijala.

A tak Allyks pustila svoji ochrannou síť, kterou předtím rozprostřela nad všemi lidmi v sále, a odešla s Felicií do jiné místnosti, kde by v klidu mohla posoudit rozsah jejích zranění. Když zjistila, že rozmrazit Feliciiny nohy by obnášelo i vrátit dívce její roky, na chvíli zvažovala tuto informaci v rámci pravé vílí dohody vypustit, ale Feliciina tvář, poprvé po dekádách utrpení tající v nové naději, obměkčila její srdce. Allyks tušila, že dalším svým vazalům tak dobrou dohodu už nenabídne, ale co už. Nebylo snadné přiznat si to, ale Felicii by chtěla pomoci i jen tak. A tak jí přislíbila, že jí najde i speciální lék, který vyléčí nohy, ale nevezme zpátky roky. A to byla poslední kapka, po které se dívka v slzách zhroutila elfce do náručí.

Příliš času jim ovšem dopřáno nebylo, protože za chvíli otřásl palácem výbuch. Elfka zcela v rozporu se svým křehkým vzezřením popadla lidskou dívku do náručí a vmžiku ji skryla za závěsem.
"Něco se stalo a já musím jít za svými druhy," rychle vysvětlila Allyks Felicii. Když spatřila její vyděšený výraz, navlékla jí svůj prsten. "Když budeš v nebezpečí, otoč jím a budeš u mě."
Pohled plný bolesti, který elfka jejímu novému prstenu věnovala, odradil Felicii od jakýchkoliv protestů.

Sál byla směs černé a rudé, vzduch byl plný pachu spálenin a krve. Allyksini společníci byli naživu, princezna Cyriana potlučená, ale naživu, všichni ostatní mrtvi, spečeni do pokroucených soch. A pak mág s jedním okem, vřískající v agónii. Allyks mu vyléčila jeho zranění, bolest mu ale ponechala. A pak už tu nebyl nikdo, komu by mohla pomoct. A uvědomila si, že kdyby tu byla zůstala, nejen, že by zachránila krále, ale její ochranná síť by jednookého mága usmažila dřív, než by stihl cokoliv udělat.
"Osud," zašeptala, hořce se pousmála a šla za tím, kdo byl důležitý.

Winnie, Endreyi, Nerhinn, díky moc za příspěvky.

Zapracován příspěvek od Nerhinn.

Zejména díky Winnie, byla první, kdo to stihl v termínu a do PM.

Winnie - vyhrála jsi tímto Faerunského bludišťáka. :)

Včera se mi s váma moc dobře hrálo, díky, díky, díky, zejména Assassinovi, atmosféra byla... Prostě díky.

Winnie/Nemero a geniální přívažek Nemeřiny mysli (Assassine) - Hirkal chce nejvyšší generálce Letherny něco 8 hodin před bojem navrhnout.

1) Co takhle vzducholoď vybavit výbušninama co to jde (případně nechat gnómy něco ještě vyrobit)? Můžou pak způsobit bombardováním velké škody pozemním jednotkám, rozhodně větší než banda paladinů, kteří jsou spíš specialisté na boj na koních a pěšmo, než jako posádka vzducholodi - gnómové s výbušninami jako posádka budou užitečnější + dobrodruhové samozřejmě.

2) Co takhle zaminovat močál? Nevím jak moc je to reálné...

3) Co takhle nebezpečí z močálu nechat vybombardovat? Pokud tam něco bude? Myslím tím jako moment překvapení, pokud bysme tam něco našli, nebo pokud by něco začalo vylézat...

Výhody: Lépe než využívat teď vzducholoď proti PŘÍPADNÉMU příchodu drakoliche, si myslím se oplatí ji použít jako bombardovací jednotku (o které možná ze začátku nebudou vědět).

4) Elfové a eladrini na gryfech by někteří nejlepší mohli strážit vzducholoď, další čáast využít pro rychlé depeše mezi armádami (komunikace především) a další část by mohla hlídat letecké stvůry nepřítele a jako stíhači se s nimi vypořádávat (hraničáři a čarodějové?).

5) Araevina je potřeba strážit - to by mohli paladinové?

Co na to Winnie/Nemera říká? A co na to její geniální přívěšek (Assassine)?

Assassine - a teď si vzpomínám - Hirkal získal nejenom titul Pán války, ale také zkušenosti předchozích držitelů meče. Copak mi moje vzpomínky vyjeví? Je můj nápad z předchozího příspěvku dobrý? Nedají mi vzpomínky nějaké vodítko?

Mně se ten nápad líbí moc. Paladinové na zemi se mi líbí víc; představa, jak ty plechovky padají dolů i se vzducholodí, aniž by si zabojovali, mě trochu trápí.

Vůbec teď nestíhám, takže spíše taková osnova, ke které se výhledově vyjádřím:

Nemera - znalosti vojenské taktiky stovek lidských generálů včetně Szasse Tama.
Hirkal - znalosti vojenské taktiky předchozích Pánů Válek.

1) Hodně dobrý
2) Ne (zdroje, rozloha, terén)
3) Spíše ne (les, terén)
4) Hodně dobrý
5) Hodně dobrý

Aspoň vám sem hodím obrázek Letherny :P

Myslenka gnomiho letectva se mi libi. Myslim si ze by nebyl problem udelat dostatecne mnozstvi vybuchujiciho materialu a shazovat to do tylu na nepratele. Mozna by nebyla spatne, kdyby posadka byli kusinici a mohli kdyztak strilet ze vzduchu.

Zjistit/zkusit jestli nejde nejak magicky/alchymii zlepsit povrch balonu, aby to neprotrhla abycejna sipka.

Dobrý nápad Endreyi.

Navrhuju rozdělení gnómských sil takto:

1. část - iluzorní čarodějové - použít je na zmatení pozemních sil nepřítele vytvářením iluzí terénních překážek tak, aby se vytvořil zmatek a velké nahloučení nepřátelských vojů - snížení jejich útočného potenciálu, snadnější likvidace pomocí pozemních sil a zejména likvidace bombardováním ze vzducholodě.

2. část - výrobci výbušnin - k distribuci na vzducholoď a jinde dle potřeby (doplňovat by to mohli někteří vyčlenění gryfí jezdci na vzducholoď).

3. část - pozorovatelé u močálu, těch mi je nejvíc líto.

4. část - u ochrany Araevina - představuju si to tak, že vnější kruh bude tvořit malá část shadar-kai na zpomalení nepřítele, pak za nimi úzký pruh a tam čekají gnómští házeči výbušnin aby případný příval sil zpomalili a vznikl zmatek a pak se gnómové schovají za kruh z paladinských štítů a uvnitř by byl elfoeladrinský kruh střílející přes paladiny. Malá jednotka gryfů chránící to ze vzduchu by nebyla od věci.

Zpevnění plášťe - dobrý nápad.

Enderyi, co ty na to? Pokud bychom zázrakem přežili, tak nakonec budou gnómské síly plně využity a budou z nich pravděpodobně velcí hrdinové téhle bitvy. Beru zpět všechny urážky gnómské rasy, zjišťuju, že mají velký potenciál a jsou tu víc než potřební. :)

Zima a Léto, příchod do Letherny

Do příchodu nemrtvých armád Szasse Tama zbýval 1 den. Po rozmluvě s Felicií jsme se rozhodli pokusit se vylákat Koliadu lstí. Felicie nás varovala, že Koliada má velmi mocný meč, vytvořený lidmi a připomínající černý led. Viděla, jak po jeho ranách byli protivníci rozežíráni tak, jako po zásahu jedem. Rozhodli jsme se, že léčku přichystáme v Žárné, v podmínkách, které lépe vyhovují nám. Zde Allyks přichystala rituál Slunečního svitu a Peblíg rozdal své lektvary, které nám měly pomoci překonat, nebo alespoň zmírnit dopady její moci na nás.
Felicie poslala zprávu Koliadě, že téměř celá královská rodina Tethyru byla vyvražděna až na princeznu Cyrianu, protože se do toho vložila arcivíla zářící mocí vílí divočiny, titulující sama sebe jako Princezna Slunce. V nastalém souboji měla Felicie co dělat, aby sama unikla, ale podařilo se jí tu arcivílu zranit a vysledovala, že se přemístila kamsi do Žárné a princezna Cyriana je možná s ní. Potom jsme ji ukryli do Lutécie a já sebe, Peblíga a Nemeru zamaskoval před zraky nepřátel a Peblíg nás přikryl svojí mocí, abychom unikli magickému sledování. Jen Allyks zůstala viditelná u malého ohníčku a vedle ní ležela zabalená v dekách postava s vlasy připomínajícími vlasy Cyriany, Tethyrské princezny. Ale byla to jen nápodoba lidské postavy.
Se zvukem hromu náhle vstoupily před Allyks dvě postavy. Jednou z nich musela být sama Koliada, majestátní, v bílém hávu, oděná mocí arcivíly, zpodobnění Zimy osobně. Ale ta druhá postava mi zmrazila srdce víc. Szass Tam tam stál a měřil si pohledem Allyks a okolí. Allyks udělala nezřetelný pohyb rukou a Koliada se zatvářila překvapeně, její moc na chvíli trochu pohasla. Na chvíli se jí podlomily nohy a byla schopná jen utíkat. Do toho jí Nemera pověděla o tom, co se stane v krátkém zbytku jejího podlého života a Peblíg s Allyks na Koliadu společně seslali kouzlo, díky kterému každé škrábnutí krvácelo jak rána sekyrou a každý sek mečem dělal příšerné zející rány do její bělostné kůže.
Ale Szass Tam se zdál účinkem Allyksiina kouzla nedotčen. Nebyl čas otálet.
Vyřítil jsem se z úkrytu a zaútočil na Koliadu i na Szasse Tama. Zatímco Koliada byla mým útokem otřesena, Szass Tam stál netknut, pobavené mi pokynul a naznačil, že mám útočit na někoho jiného. Tak jsme poznali, že je tam přítomen pouhou iluzí.
Koliadě po dalším mém zásahu jsem do jejího bolestí zkřiveného obličeje zasyčel „Rozsudek a milost náleží Seldarine, moje práce je připravit ti s nimi setkání“. Trochu to s ní otřáslo a bylo vidět, že se chystá k nějakému svému podlému plánu.
Koliada i přes naši přesilu byla strašlivým soupeřem. V jednu chvíli na mě udeřil její meč tak strašlivě, že málem naplno prošel mojí obranou a byl by mne zabil. Naštěstí mě jen zranil na boku a lektvar od Peblíga zřejmě udělal svoji práci. Nebyl jsem schopen se ke Koliadě skrze blizzard, zuřící kolem ní jako ledový štít, vůbec dostat. A to se i Peblíg snažil a velmi mi pomáhal. Nebýt Nemery, která ji posunula do mého dosahu, trval by souboj mnohem déle. Jakmile jsem ji měl nadosah, meč války zavířil a srazil mocnou arcivílu Zimy na lávové pole. Každý jiný tvor by byl po takových ranách mrtvý alespoň desetkrát, ale v ní pořád byla jiskra života a já cítil, že nejsem ten, kdo může ukončit její existenci. Zadýchaně jsem ustoupil a uvolnil místo Allyks.
Allyks se nad ní tyčila a záře kolem ní stále sílila až bylo skoro nemožné na ní udržet pohled. To bylo poprvé, co jsem si plně uvědomil, že Allyks se stala rovnou nejmocnějším Arcivílám Vílí divočiny. Zároveň se sílícím jasem začala Allyks prozpěvovat pradávnou hymnu prvního rozbřesku. Její hlas sílil a pak do zkroucené Koliady udeřil jas slunce za rychlého rozbřesku a její bolestný jekot ohlásil konec Zimní čarodějnice. Všichni jsme pocítili, že rovnováha sil Vílí divočiny byla navrácena - zimní čarodějnice byla mrtvá.

Opodál to pozorovala iluze Szase Tama a pobaveně nám poděkovala, za odstranění dalšího problému. Řekl, že doufá, že se s námi potká na bojišti a pak jsme pocítili jeho magii. Námi všemi prošlo cosi, jako pátrajcí magický prst. A nic se nestalo. Szass Tam zmizel a my přemýšleli, co to mělo znamenat. Peblíg, Nemera a Allyks vycítili, že naše Imascarkany (a máme už čtvrtou – meč Koliady byl jednou z Imascarkan) se rozrezonovaly Szassovou mocí a že to byl asi jakýsi rituál Imaskarských čarodějů. Bohužel nedokázali určit jeho povahu.
Shodli jsme se, že to určitě nic dobrého nebylo. Známe omezení Imascarkan, že poslouchají vždy svého nejdřívějšího majitele a tak nás přepadly pochyby, jestli se to nějak Szass Tam nepokusil obejít, popřípadě nám i jinak uškodit skrze imascarkany.
Vydali jsme se do Vílí divočiny najít domov pro Felicii u eladrinů a Allyks ji zbavila paměti, aby se prozatím netrápila minulostí s tím, že problém s jejími nohami Allyks odstraní později. Pokusí se jí nejen vrátit chůzi, ale i udržet jí mládí tak, aby přitom nezestárla na padesát let.
Pak jsme navštívili Prince mrazu. Toho potěšil skon Koliady a přislíbil svoji pomoc Havraní královně, jen že mu chvíli bude trvat sebrat svoje síly. Snad slovo dodrží a přidá se v boji na naši stranu.
Další cesta nás zavedla do Astrálního moře na Peblígův ostrov a zde jsme ukryli naše čtyři imascarkany. Protože se radši vzdáme jejich moci v nadcházející bitvě, než abychom dopustili, že Szass pomocí toho neznámého rituálu obrátí imascarkany proti nám. Doufali jsme, že s takovou možností Szass Tam nepočítal, že si něco takového, jako vzdání se moci ani neumí představit. Na ostrově jsme zjistili, že už tam leguán s duší drakoliche není, že porušil své slovo a zabil se tak, aby se zjevil u svého pána. Snad příště mí společníci nebudou soudit protivníky podle aktuálního vzhledu (kostra leguána), ale budou soudit podle skutků. Budiž jim to dostatečnou lekcí. Takto už Szass Tam možná ví, že máme jeho fylakterium, pokud mu to drakolich řekl. A pokud neřekl, tak to minimálně tuší.
Měl jsem obavy, abychom o to fylakterium nepřišli. Proto jsem poprosil Seldarin, zda by nedokázali vytvořit vězení pro fylakterium Szasse Tama tak, aby v případě jeho smrti, až se u něj zjeví, aby se nemohl osvobodit a byl navěky uvězněn. Tedy alespoň těch tisíc let do doby, než si jeho duši vezme Bane. Mám pocit, že jim to ale pár dní zabere.

A pak jsme přišli do Letherny. Před námi byla ledová planina posetá těly démonů a ďáblů. Vítězní ďáblové zrovna prostupovali průchody do pekla. Před námi byla skaliska ohraničující Lethernu a v průchodu mezi nimi jsme viděli tábory shadar-kaiů, elfů a gnómů. V táboře elfů, eladrinů a gnómů se něco dělo. V centru byl vidět Sadness a Ilsevelle.
Na místě samém jsem zjistil, že jedna z eladrinek, Miven Sin, chce odejít jako učednice se Sadnessem do pekla a Ilsevelle (a i ostatním elfům a eladrinům) se to nelíbilo.
Gnómové postávali v hloučcích okolo, vzrušeně debatovali a střídavě se přidávali k oběma stranám výkřiky. Bylo vidět, že jim nejde o povahu sporu, ale o spor samý a že to berou jako zdroj vzrušení a povyražení. Peblíg se k nim přidal a začal je poštívat. Byl jako ryba ve vodě.
Sadness byl jiný. Sálalo z něj peklo a byl jaksi důstojnější. Najednou jsem si uvědomil, že se ze spojence může stát hrozba. Modulovaným hlasem majícím váhu padajícího kamení mi řekl, že Miven Sin nijak neovlivnil, že je to její svobodné rozhodnutí. Ale už z jeho projevu bylo jasné, že ji možná magicky neovlivnil, ale jeho charisma na to jistě nějaký vliv mělo.
Zvážil jsem celou situaci a poradil se s Ilsevelle. Pak jsme pronesl řeč k celému táboru o tom, že jsme se všichni rozhodli dobrovolně bojovat v Letherně a pokud je to její rozhodnutí, nemůžeme jí zabránit odejít. Gnómové mi střídavě hlasitě dávali za pravdu, nebo naopak bručeli, podle toho, jak je Peblíg dirigoval. Naštěstí je nikdo nikdy nebere vážně, takže byli jen jakýmsi otravným šumem pro ostatní zúčastněné.
Sadness mi za to slíbil, že pokud by se vše opravdu hroutilo, pak by přišel na pomoc. Netvářil se u toho přívětivě a nebyl jsem si jistý, zda mu můžu věřit, ale nic lepšího jsme neměli.
Ještě předtím, než odešli do Pekla, během Hirkalova proslovu, se Allyks nenápadně přitočila k Miven a něco jí pošeptala. Miven přikývla. Allyks na chvíli vypadala jako usmívající se kočka.

Nemera zjistila, že velitelem všech vojsk se mezitím stal Káin. Nemera ho neměla příliš v lásce. Už jen proto, že kdysi opustil Havraní královnu a začal sloužit Vecnovi. Ale před konfliktem ho Vecna poslal zpět pomoci Havraní královně. A on tak nahradil Luciana – legendárního shadar-kaiského generála. Prý se Lucian zhroutil kvůli nemoci své dcery. Káin navíc snad i odmítá další armády, které chtěli pomoci.
Tahle informace Nemerou otřásla. Tak nějak jsme věděli, že Lucian byl jejím dětským hrdinou, fenomén, jaký se rodí jednou za deset tisíc let. Vydali jsme se k Lucianově stanu a tam jsme ho nalezli. Zlomeného a hledícího na bezvládné tělo své dcery. Bylo divné, že zrovna on, shadar-kai sloužící Havraní královně je tak zdeptán případnou smrtí své dcery. Řekl nám, že dcera přišla o duši, že jí ji sebral arcilich, který se zde znenadání objevil. Nabídli jsme mu, že se pokusíme získat duši jeho dcery zpět, pokud on za to opět povede armády Letherny. Přece jen Káinovi nevěříme, kdo by taky věřil Vecnově zaprodanci.
Vydali jsme se do skalisek, kde měl mít svou jeskyni onen arcilich. Před ní stál jeden shadar-kai, který nás varoval, ale udělal to tak, jako by on toho arciliche nebral jako protivníka. Vysvětlil nám, že předchozí výprava odtud odešla dobrovolně po rozmluvě s arcilichem a že Havraní královna ho bere jako neutrální mocnost. A tak jsme vešli, abychom se střetli s lupičem duší.
Jaké však bylo naše překvapení, když jsme z rozmluvy s ním zjistili, že Lucian nám zapomněl říci pár drobných detailů. Například, že legendárním generálem se stal až po tom, co mu tento arcilich propůjčil dedukční schopnosti tisíců lidských generálů (včetně Szasse-Tama). Nebo to, že za to měl po deseti letech odevzdat svoji duši jako platbu a že tak ze zbabělosti neučinil. A tak arcilich sebral duši jeho dcery a vrátí ji, pokud mu tu svoji Lucian dobrovolně odevzdá.
Vydali jsme se zpátky i s arcilichem za Lucianem. Byl nemile překvapen. Allyks jen poznamenala“ „Je vidět, že už dávno nejsi geniální stratég“. Konfrontovali jsme ho a on nakonec svoji duši dobrovolně odevzdal a jeho dceři byla navrácena zpět její duše. A pak se uskutečnila další dohoda. Arcilich dal Nemeře na 10 let stejné znalosti, jaké měl Lucian, ale vzal si za ně jeden magický artefakt od Peblíga, který neváhal a pro Nemeru jej nezištně obětoval.

Nemera si pak díky novým schopnostem uvědomila, že oblíbenou strategií Szasse-Tama je využít něco, co obránci považují za přírodní překážku – například jezera, nebo močály. A u Letherny jeden takový obrovský močál je.

Nemera se zastavila za vojí patronkou, Rudou čarodějkou. Ta jí dala svolení k tomu, aby se stala hlavní generálkou Letherny, ale před tím si to musí vyřešit s Káinem. Přivítal nás s neveselým úšklebkem, který patřil zejména Nemeře. Po troše toho příbuzeneckého škorpení (nevěděli jsme doteď, že Káin je jejím bratrancem, podoba je tam ale veliká) Nemera uzavřela dohodu, že se stane oficiálně hlavním velitelem, že ale neoficiálně budou dělat rozhodnutí spolu a že vzájemné antipatie vyřeší případným soubojem, pokud tedy přežije vůbec někdo, kdo by se takového souboje dožil. Káin se zatím chystal odmítnout nabídku Hlubiny s tisícem jezdců na gryfech. Prý proto, že lidem se nedá příliš věřit, když v Hlubině tak řádí Orcusovy kulty. Na tom něco bylo. Tak jsme se nakonec rozhodli, že přijmeme pouze gryfy a na ně posadíme elfy a eladriny. Tethyr svoji pomoc zrušil sám.

Proti dvěma milionům nemrtvých Szasse Tama tak stojí něco přes dvěstě tisíc shadar-kai, střelci a čarodějové z Athkatly, deset tisíc eladrinů a elfů, gnómské jednotky (čarodějové pracující s iluzemi, artificieři atp.), paladinové a nakonec vzducholoď. Tajná zbraň schovaná v nízkých mračnech. Má na ní být 30 nejelitnějších vojáků z Athkatly – čarodějové, vojáci a dobrodruhové. Vést je má jistý Edgar Roenal z Athtkatly, člen šlechtického rodu známého nevybíravým chováním. Majitelem tohoto létajícího zázraku pak má být náš starý známý gnóm Oswald se svou neteří. Prý má zatím sloužit pouze jako obrana proti případnému příletu drakoliche.

Peblíg se tam hned chtěl podívat a tak jsem ho tam vynesl. Sotva jsme přistáli na palubě, hned se vrhl za Oswaldem a Maralií a vzrušeně brebentili na přídi. Zato mě cestu zastoupil paladin v plné zbroji a obořil se na mě, že o nás slyšel a že je špatné mít kolem sebe špehy Szasse Tama. Tak jsem mírně odvětil, že jestli má mezi svými muži špehy Szasse Tama, pak asi nebude tak dobrým velitelem. Došlo mi, že se jedná o sira Edgara Roenala z Athkatly. Osopil se na mě, že myslel mě a ostatní a události kolem Hlubiny při zabití Prince stínů. A mě došla trpělivost. Řekl jsem: „Čekal bych od šlechtice a představeného paladinského řádu větší zkušenost s politikou světa. Mýlíš se, pokud si myslíš, že máš právo mě obviňovat a čekat, že se začnu hájit a předkládat své účty. Nemáš nade mnou žádnou moc lidský lorde a teď mi ustup z cesty. To my zabili Koliadu, Zimní čarodějku, co jsi vykonal pro pád Szasse Tama a Orcuse ty?“ Vykřikl ještě něco o tom, že si na mě dá pozor a na to jsem mu s vlčím úsměvem odpověděl: „To určitě udělej, lidský lorde, dát si na mě pozor velmi prospívá zdraví.“
Pak jsem jen nenápadně mrkl na sira Williama, který se tam nešťastně snažil tvářit, že tam vůbec není a vzal Peblíga zpět na zem. Byl čas k odpočinku.

Hlavou mi začaly probleskovat obrazy dávných bitev elfů a eladrinů, kteří přede mnou drželi meč války a já si zároveň vybavil, co bylo jejich slabinou – opakující se stejné taktiky a napadlo mě je trochu uzpůsobit tak, jak to dělají lidé, prostě improvizovat. Nechat vzducholoď plnou paladinů na obloze jen kvůli možnému příletu drakoliche je plýtvání.
Co takhle vzducholoď vybavit výbušninami co to jde? Může pak způsobit bombardováním velké škody pozemním jednotkám, rozhodně větší než banda paladinů, kteří jsou spíš specialisté na boj na koních a pěšmo, než jako posádka vzducholodi - gnómové s výbušninami jako posádka budou užitečnější + dobrodruhové z Athkatly a čarodějové na obranu vzducholodě samozřejmě.
Elfové a eladrini na gryfech budou rozděleni. Někteří budou strážit vzducholoď, jiní zase Araevina, další část bude využita na rychlé depeše mezi armádami a doplňování munice pro vzducholoď (rychlá komunikace je někdy právě tím rozdílem mezi vítězstvím a prohrou) a největší část by mohla hlídat letecké stvůry nepřítele a sestřelovat je z oblohy (hraničáři a čarodějové?). Zároveň, pokud by uviděli generály a výše postavené velitele Szasse Tama, mají za úkol o tom informovat své velitele a ti zase generály, aby se rozhodlo, jak je co nejrychleji a nejefektivněji likvidovat.
Araevin a jeho vysoká elfí magie je naší tajnou zbraní, musí být dobře strážen. Zejména by jej měli strážit paladinové a za jejich štíty pak elfí a eladrinští lučištníci a čarodějové, kteří se už nevešli na gryfy.
Část gnómů by mohla hlídkovat také u močálů a močál samý budou pročesávat smíšené jednotky shadar-kai a elfů a eladrinů, abychom odhalili včas, co Szass-Tam chystá a mohli to obrátit proti němu.
Gnómští iluzorní mágové (pokud se tedy nemrtví řídí zrakem a nevycítí pouze život) by mohli především vytvářet iluze terénních překážek tak, aby se vytvořil zmatek a velké nahloučení nepřátelských vojů, čímž by došlo ke snížení jejich útočného potenciálu, snadnější likvidaci pomocí pozemních sil a zejména snazší likvidaci bombardováním ze vzducholodě.

Peblíg chtěl ještě zjistit, jestli nejde nějak magicky, nebo pomocí alchymie zlepšit povrch těla vzducholodě, aby to neprotrhla obyčejná a možná i neobyčejná šipka.

Do boje zbývá už jen osm hodin…

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Smrt Koliady nám snad pomůže, ale Szass Tam se tvářil, že to spíše hraje do karet jemu. Snad také přijde na pomoc Princ mrazu a snad se i postaví na naši stranu.
- Zkroucená runa… Budiž zatracena a ať jejich nemrtvé kosti zpráchniví ve stínu hnoje osla. Pokud to vše přežijeme, pak mi bude potěšením ukončit pár neživotů těchhle proklatých lichů.
- Nevěřím, že Delgar by souhlasil s touhle situací a nevěřím tomu varování – Delgar by nikdy nepoužil takováto slova, věděl jak uvažujeme a tak si myslím, že má problém týkající se právě Zkroucené runy. Nevěřím v jeho zradu.
- Vypadá to, jako by každý náš čin pomáhal k uskutečnění plánů Orca a Szasse Tama . To mě děsí. Určitě jejich plán jde dál než za pouhý boj démonských a nemrtvých armád. Něco chystají a znervózňuje mě, že nevím co. Ale na druhou stranu, ti, jejichž pomoc jsme překazili, by byli možná horší, nebo prostě jinou Nemesis.
- Nejme připraveni tak, jak bych si představoval. A netuším, jestli se stihneme více připravit. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny. Musíme vydržet alespoň 5 dní.

Přidán zápis z minulé hry. Snad se bude líbit. Pro mě to byla jedna z nejlepších her.

Poznámky, opravy pravopisu, přídavky apod. vítány. :)

Jj, byla to vážně dobrá hra :) A je to i dobrý zápis...
...ale přeci jenom mám pár poznámek ;)

hadrian píše:
V nastalém souboji měla Felicie co dělat, aby sama unikla, ale podařilo se jí tu arcivílu zranit
hadrian píše:
Se zvukem hromu náhle vstoupily před Allyks dvě postavy.
Píše:
Allyks udělala nezřetelný pohyb rukou a Koliada se zatvářila překvapeně, její moc na chvíli trochu pohasla.
Na chvíli se jí podlomily nohy a byla schopná jen utíkat. Do toho jí Nemera pověděla o tom, co se stane v krátkém zbytku jejího podlého života a Peblíg s Allyks na Koliadu společně seslali kouzlo, díky kterému každé škrábnutí krvácelo jak rána sekyrou a každý sek mečem dělal příšerné zející rány do její bělostné kůže. You're welcome.
Píše:
V jednu chvíli na mě udeřil její meč tak strašlivě, že málem naplno prošel mojí obranou a byl by mne zabil. Naštěstí mě jen zranil na boku a lektvar od Peblíga zřejmě udělal svoji práci.
No, Allyks to mohla lusknutím prstů odvrátit, ale nebylo potřeba - Hirkal coby správný rek poněkud přehání svá zranění ;)
Píše:
se rozrezonovaly Szassovou mocí
Píše:
na Peblígův ostrov a zde jsme ukryli naše
Píše:
Sadness mi za to slíbil, že pokud by se vše opravdu hroutilo,
Ještě předtím, než odešli do Pekla, během Hirkalova proslovu, se Allyks nenápadně přitočila k Miven a něco jí pošeptala. Miven přikývla. Allyks na chvíli vypadala jako usmívající se kočka.
Píše:
jaký se rodí jednou za 10.000 let
Do vyprávění se číslice moc nehodí.
Píše:
Řekl nám, že dcera přišla o duši, že jí ji sebral arcilich, který se zde znenadání objevil. Bylo divné, že zrovna on, shadar-kai sloužící Havraní královně je tak zdeptán případnou smrtí své dcery.
Chce to prohodit ty dvě věty. Nejdřív nás překvapilo, že by plakal kvůli její smrti, pak nám vysvětlil, že holka nemá duši a nemůže jít ke Královně.
Píše:
nevěděli jsme doteď, že Káin je jejím bratrancem, podoba je tam ale veliká
Píše:
Káin se zatím chystal odmítnout nabídku Hlubiny s tisícem jezdců na gryfech.

Díky Nerhinn, zapracováno. Odstranil jsem i některé překlepy v poslední části, kterých jsem si všiml až teď (rozdělení jednotek).

Píše:
Gnómové mi střídavě hlasitě dávali za pravdu, nebo naopak bručeli, podle toho, jak je Peblíg dirigoval. Tohle mne opravdu rozesmálo. Jinak je to super jak tento tak předchozí zápisy. Opravdu mne mrzí, že nemohu hrát také a snad to něják dopadne, že se alspoň k jedné ze závěrečných her dostanu :) A za Sada se omluvám on je teď trochu ve svém živlu.