1. - Kenku v džungli
Družina se znovu sjednotila na ostrově, z jedné strany moře, z druhé džungle. Džungle, v které vílí část družiny jasně cítila přítomnost Vílokřížení. Obratně se mu vyhnuli a zamířili do vesnice přátelských kenku. Od nich se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Že jsou nepřátelé Paldemora, který je a obry norkery využívá k podivným rituálům. Dřív vytvářel kenku z jiných ras a teď je s jinými rasami kříží.
Také se dozvěděli, že sem kenku kdysi byli zavlečeni na lodi tieflingy, kteří umřeli když ztroskotali při bouři. A že chtějí pryč z ostrova, protože na ně útočí norkeři i trollové ze severu. Pryč mohou pomocí lidí, kteří tu mají osadu, a nebo, jak jim navrhla družina, pomocí portálu, kterým jsem přišli oni sami.
Poté kenku družině ukázali směr k sídlu Paldemora, Zrcadlové věži, a také k jeskyni Sedmého Pekla, kde žije ďábel, který kdysi zabil vůdce kenku, jeho pekelného černokněžníka, a vzal mu jeho legendární meč. Když se mu ho kenku později snažili vzít, zabil všechny, kteří nestačili utéct. Družina se přes všechny varování rozhodla pro meč jít a Mlha, blížící se k jeskyni Sedmého Pekla, nedokázal z hlavy dostat vzpomínku na Madlu, kterou svým přátelům nikdy neřekl.
2. - Mlhova tajemná minulost
"Vážně si to nechceš s tím Paldemorem rozmyslet, Mlho?" zeptala se zvídavě malá hobitka Madla sledujíc sbaleného Mlhu v jednom z hostinských pokojů. Její oči nepřirozeně žhnuly pekelným ohněm. Vtipné jak se o ní Hirkal poprvé zmínil, malá, chytrá a počertech pěkná osůbka. Ani netuší jak přesný jeho popis byl.
"Ne, ale než odejdu do Studny Démonů, mohla by jsi mi prozradit kdo vlastně jsi a co je s pravou Madlou." Hobitka se hlasitě zasmála a ještě víc rozežhnula své oči, pekelný znak, který na veřejnosti skrývala. O to s větším potěšením jej ukazovala před Mlhou.
"Jsem ďáblice, jak jsi jistě pochopil, v podobě Madly, kterou jsem zabila dřív než jsi do Labyrintu přišel. Mým úkolem v Pekle je hlídat některé investice," pobaveně sledovala hobitův zamyšlený výraz, "ty jsi investice, poskytli jsme ti moc, očekáváme od tebe zisk na základě smlouvy. A po tvé smrti i duši. Já hlídám, aby se investice nestaly ztrátovými. Ty jsi ztrátový."
Jakmile Mlha uslyšel poslední slovo, rychle vytáhl dýky a připravil se k boji. Ďáblice se překvapeně zamračila, "ale né, nechceš si přece zabít jediného ďábla, kterému se zdáš natolik roztomilý, že je ochotný se s tebou otevřeně bavit. Ani já tě nechci zabít, podle pravidel Pekla je za tebe zodpovědný ten, kdo s tebou podepsal smlouvu. Nevím kdo to je ani co je ve smlouvě. Ty ses to měl dozvědět včas, ale vlivem několika špatných okolností ses o tom nedozvěděl, chytl ses špatné party a teď už tě proti nim ani já nepoštvu. Takže zkrátka podmínky smlouvy dřív nebo později porušíš a Peklo si vezme tvou duši. Užívej si dokud můžeš."
Mlha nesouhlasně vykřikl, "a co když ho zabiju, to přece nedává smysl! Moje duše nemůže být cenější něž životy ďáblů, kteří po mě půjdou." Hobit hledal v pekelných očích své bývalé milenky alespoň náznak souhlasu, ale odpovědí bylo jen nesouhlasné zavrtění hlavou. "Vám nejde o životy ďáblů co? Jen o princip a pravidla."
Tentokrát ďáblice souhlasila, "jak by to vypadalo, kdyby se smlouvy nemusely dodržovat. Černokněžníci by volně využívali naší moci, klidně i proti nám, a my bychom museli čekat na jejich duši do jejich smrti. Pravidla jsou pravidla a ve chvíli kdy porušíš smlouvu po tobě půjdeme. Pokud se snad nestaneš jedním z pánem Pekel, budeš pro ďábly kořístí, a kamkoliv půjdeš, Peklo ti bude v patách."
"Tak pánem Pekel říkáš," pousmál se Mlha, snažící se nemyslet na osud své duše, a natáhl se po klice dveří, "ve tvém zájmu doufám, že se už nepotkáme, sukubo."
3. - Jeskyně Sedmého Pekla
Maladomini, Sedmé Peklo, plné ruin, zničených měst, dolů a řek lávy. Jeho vládce je Baalzebul, Pán Much, Asmodeem proměněný v obrovského slimáka. Jeden z nejmocnějších Arciďáblů. A před jeho služebníkem teď možná stojím. A nebo služebníkem někoho jiného, co na tom sejde. Hlavní je, že je to můj ďábel. S ním jsem podepsal smlouvu, jemu jsem zaprodal duši. Vypadal jinak, rozhodně ne jako obr obmotaný řetězy, ale cítím to, je to on.
Náhoda, že je tento ďábel zrovna ten můj? Nebo se spolu vyměnili? Počkal by si na mne někde jinde, kdybychom sem nešli? Přišel by mi říct o velkém zklamání, které jsem způsobil? Jdu proti Paldemorovi, jeho poddanému, proti plánu zabít Havraní královnu ve jménu Orcuse. Šílenost! Pro mého ďábla jsem jen pěšák, kterému nikdo nedal příkazy. A teď jsem jeden dostal, zabít své společníky.
Bylo by to lehké, se svým pánem po mém boku. Ani Delgar mi nevěří, dokonce mne provokuje, dělá si srandu z mého dědečka, velkého hobitího hrdiny. Čeká, že zradím, ale já nejsem zrádce! Od začátku jsem věděl, jak tenhle střet skončí. Možná jsem blázen, možná jen pekelná moc v mých žilách podněcuje představy o mé velké moci, ale ďábel padne a jeho mrtvola bude symbol nového začátku.
Ďábel zaútočil a krátký souboj ukončil Delgar. Pozvedl svou hůl a vlna magické energie s ohlušujícím výbuchem poslala ďábla přímo k zemi. Vyhráli jsme, je to všechno? Cítím se stejně. Nic se nezměnilo. Jen jsem ty v Pekle pěkně naštval a budou mě lovit, jen ať přijdou.
Mí přátelé zatím neví, do jak vážné situace je dostávám, radují se z vítězství, zkoumají meč zapíchlý v kamenném kvádru. Hirkalovi nejde vytáhnout, úspěšná Allyks mu trochu shodí eladriní sebevědomí. Peblíg rozhodl, že meč vrátíme, a toto rozhodnutí se vyplatilo. Pozvali nás na obrovskou hostinu a my si tak mohli pořádně odpočinout před cestou do Zrcadlové věže.
4. - Zrcadlová věž
Celá černá, vysoká, bez vchodu. Teda aspoň zdánlivě, Waldrikův stříbrný klíč magicky odhaluje vchod a družina vstupuje dovnitř. Uprostřed místnosti se otevře portál a z něj vystoupí podobizna boha Vecny, jednoruký, jednooký kostlivec v černém hábitu. Touží po vědomostech, magických, historických, náboženských, jen tak nás pustí do dalšího patra.
Družina ani nezkouší útok, pár informací snad mohou obětovat, Mlha je stejně prokládá neužitečnými dezinformacemi. To Vecnovi nestačí, chce ještě trochu životní energie. Tu si rychle vezme a zmizí. Otevře se portál a mírně unavení členové družiny prochází do dalšího patra, do místnosti plné mlžného oparu a runami vyrytými na podlaze.
