[Recenze] Šampióni zkázy - Champions of Ruin

Zlo by mělo být zapamatováníhodné. Není nic trapnějšího, než když si po pár letech od tažení budete hlavního zlouna, nebezpečného a zákeřného vojevodu – nekromanta, budete pamatovat jen jako Jak-jen-se-jmenovala Prvního, a jeho pohůnky překřtíte na Troubu Nudného, Nicku Bezvýznamného, Nulu Nevýrazného a Nýmandu Nezapamatovatelnou. Jistě, hru samotnou jste si asi užili… jenže z ní nakonec v paměti příliš nezůstalo.
Článek vložil chrochta | chrochta

Nutnosti kvalitního protivníka si naštěstí jsou odpovědná místa vědoma, a tak se objevila řada článků a příruček. Jednou z nich jsou i Šampióni zkázy od Jeffa Crooka, Willa Upchurche, Erika L. Boyda, Gwendolyn F. M. Kestrel, Christophera Perkinse, Richarda Bakera a George Krashose. O ilustrace se postarala devítka ilustrátorů, a i když obrázky mají tu a tam nějaké ty mouchy, jsou hodně povedené. O zbytku knihy se to bohužel říci nedá. Ostatně, je to kniha od Wizards of the Coast.


Kniha se dělí na celkem osm částí. Úvod je nejkratší (pouhé 4 stránky), a pohříchu také jednou ze dvou nejpřínosnějších částí knihy. Kromě stručného obsahu, co se kde bude v knize probírat, se tu na třech stránkách probírají filosofie stojící u kořenů zla. Něco může vycházet z tradice (otroci byli v některých částech euroamerického prostoru a některých dobách opravdu mluvícím nářadím), dotyčný si nemusí myslet, že páchá něco špatného (jen bere spravedlnost do svých rukou/ chrání společnost před „nákazou“), může být prokletý/ posedlý, může trpět psychickým postižením, může být obětí promyšlené manipulace (prosluli jí DrD ďáblové), postava může být příliš prchlivá, může jít o tvora „přirozeně“ zlého (sférici, nemrtví a podobně), anomického psychopata schopného jak nevýslovného zla, tak nezměrného hrdinství, může jít o osobu bez svědomí – nebo osobu jen se řídící heslem „účel světí prostředky“ (a účel klidně může být velmi vznešený).


První kapitola přináší popis tří nových ras obzvláště vhodných pro zlé postavy: draeglothy zrozené ze spojení démona a drowí kněžky, extaminára s hadí krví v žilách, a krintha, zplozence démona a humanoida ze sféry stínů. Druhá kapitola přináší „nezbytné“ nové odbornosti (celkem 44, z toho je šest zasvěcení, osm odporných a pět ohniskových, původně z Temných říší), kouzla (36 obyčejných, sedm epických) a kouzelné předměty (čtyři vlastnosti zbroje, tři vlastnosti zbraní, jedna kouzelná zbroj, jedna kouzelná zbraň, dva divotvorné předměty a jeden artefakt). Obsah je předpokládatelný, ovšem Kamélie černé dámy a Šedý portrét vypadají herně velice zajímavě (Obraz Doriana Graye znáte?). Ve třetí kapitole jsou stejně „nezbytná“ nová prestižní povolání. Je zde Kultista Černé krve, barbar obdivující lykantropy a uctívající Malara, Soudce lesa a žalu, mistr popravčí Eldreth Veluuthry, co to umí s lukem (má zajímavá kouzla ovlivňující schopnosti vystřelených šípů), Smrtonoš Nočních masek, zabiják ve službách upírů s hrstkou upírských schopností (včetně vytvoření krevního pouta se svou obětí), Lovec stínů, lovec pokladů – žoldák – oportunista, Thayský gladiátor, brutální rváč z nejdrsnějších gladiátorských arén kontinentu, a Rytíř odplaty, ozbrojená pěst Rytířů štítu v podobě skoro archetypálních násilníků. O užitečnosti se netroufám vyjadřovat (někdo to jistě ocení), o herní přínosnosti ano. Rytíř odplaty je skoro přesně ten rabiát, ze kterých má kolem sebe bandu hlavní záporák ve westernech; nevěřili byste mu mírumilovné úmysly ani v případě, že by měl bělostnou řízu, andělská křídla jako padlý sníh, kolem hlavy svatozář a kolem celého těla světelný nimbus šířící příjemnou květinovou vůni. Spoustu legrace by se dalo užít i se Smrtonošem a Lovcem stínů.


Čtvrtá kapitola představuje podrobněji některé zlé organizace. Některé jsou zcela nové, o jiných byla zmínka třeba v Pánech temnot, a ještě jiné už měly někde rozsáhlejší popis. Konkrétně jde o Kult draka, kulty měsíce, Eldreth Veluuthru, Mnichy temného měsíce, Šařiny buňky, Ilsensinovy nehodné a Zentarim. Struktura informací je následovná: stručné představení organizace/ skupiny, Oblasti vlivu (kde dělá/ bude dělat problémy), Vstup do organizace (jak obtížné je stát se členem), Výhody a nevýhody členství (co jako člen získáte, co po vás budou jakožto členovi nadřízení chtít), Působení v organizaci (jaká práce čeká na družiny složené ze samých členů organizace), Působení mimo organizaci (jaké možnosti má člen organizace v družinách složených z nečlenů). Kulty měsíce jsou organizace nelykantropů, které uctívají Malara a obdivují lykantropy. Ilsensinovi nehodní je organizace prozatím složená z klanu divousů a klanu trpaslíků, oddaná víře v Ilsensina, božstvo mozkomorů, vedená fanatickým mozkomořím následovníkem Ilsensina, kterého z nějakého důvodu jeho druhové ve víře vykázali ze svého stáda.


Pátá kapitola přináší popis několika kategorií zlých míst, a je asi největším zklamáním knihy. Nejprve se objevují ohniska zla, místa, kde je koncentrace zla taková, že se zlo začíná projevovat jistými efekty. Ohniska mohou mít různou velikost a sílu (obé je spolu svázáno – čím mocnější ohnisko, tím rozlehlejší). Fakticky jsou použitelná jen pro sesilatele (nebo psioniky, používáte-li ve hře psioniku), a z herního pohledu jsou absolutně nezajímavá (mechanicky se jejich efekty vztahují jen na magii/ psioniku). Kdyby autoři převedli na mechaniky třetí edice pár věcí z Ravenloftu, udělali by mnohem lépe. Stejným způsobem fungují ohniska Stínového tkaniva. Naopak svatyně temných božstev – nejedná se o „klasické“ chrámy! – potěší o dost víc. Pokud se v nich vykoná jistý konkrétní rituál, následovník daného božstva získá mechanicky nějaké výhody (a všichni ostatní nějaké ty kletby a postihy). Herně jsou dost zajímavé – jste-li kněz, ale nikoli banita, rozhodně nechcete participovat na rituálu v Komnatě hromů zasvěceném Baneovi. Popsané příklady jsou zasvěceny Malarovi, Baneovi, Šar, Loviatar a Tiamat. Čtvrtou skupinou jsou jiná zlá místa, zahrnující jak nejklasičtější klasiku (šperk-skarab hlídaný dvacítkou mumií; kámen postihující nenechavce prokletím démonických spárů; prokleté hrobky), tak zatím neotřelá témata (svatyně, jejíž kameny nechtějí k sobě; kopec ve tvaru lebky s obrazem nelidského, nezemského, leč přátelského tvora).


Šestá kapitola, jménem Setkání se zlem, je tou druhou přínosnou částí knihy. Nejprve se věnuje troše teorie (Tón hry, Co hráči chtějí, Proč vést zlou hru, Zábava pro všechny zúčastněné), a pak následují popisy několika cizích postav, se kterými mohou postavy bojovat či spolupracovat. Je tu několik služebníků Šar (reorganizují církevní organizaci v Západním vnitrozemí), pološílený člen Kultu draka (konečně se mu podařilo se proměnit rituálem na polodraka!), těžce fanatický zakladatel Ilsensinových nehodných, banitský generál od Jezera páry, barbarská náčelnice kultu měsíce snažící se využít Lid Černé krve proti nenáviděným orkům, extaminárský operativec rodu Extaminos v Hlubině, krinthský pašerák lidí z Města stínů, a docela společenský draeglothský hrdlořez.


Sedmá kapitola, Šampióni zla, je zklamáním. Představuje osmici mocných zlých bytostí, ale kromě netherilského kostěje Aumvora Neumírajícího (myslel si na Laeral ze Sedmi sester jako na svou „nevěstu“, a mohl za její přechodné šílenství pod vlivem Rohaté koruny, a tím i narození dcery Maury) a démonky Soneillon, „Královny šepotů“ (může za skoro všechno zlé, co kdy postihlo Impiltur) jde o nudné – nebo alespoň nudně podané – patrony. Dendar Noční had, Kezef Ohař chaosu, Ityak-Orthél Elfožrout a Bazim-Gorag Ohňonoš patří k tupým strojům na ničení. Démonický lord Eltab (na Faerún ho přivolali narští králové) a padlý Corellonův solár a vyhnaný pekelný princ Malkizid sice potenciál mají, leč ostatní jsou prostě schopnější. Kromě výše zmíněné osmice tu je u Aumvora uvedená šablona na živou zombii, u Eltaba prestižní povolání Eltabův vazal, u Soneillon statistiky jejího prince-manžela, rytíře smrti a bývalého impilturského krále, u Dendary a Kezefa pak geografická místa spojená s jejich existencí.


Částečný překlad příručky Chamipons of Ruin najdete zde


Článek vložil chrochta | chrochta 15.05.2019
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 0 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.10255289077759 secREMOTE_IP: 18.97.9.170