Před zhruba třiceti lety byl Quilik jen jedním z mnoha mozkožroutů v kolonii a byl tam spokojen. Jak každý ví, mozkožroutí kolonie jsou ovládány starým mozkem, a jen vzácně je nějaký Ilithid vyslán samostatně na výpravu velké důležitosti a dostane se tak po dobu jejího trvání z vlivu Mozku. S takovým vysláním je spojena velká důvěra a tedy i veliká čest, takže když byl Quilik, jakožto jeden z nejsilnějších psioniků, vybrán, aby vystopoval démona, který již nějakou dobu přepadával kolonii a zlikvidoval jej, znamenalo to pro Quilika víc, než co jiného.
Jakmile se Quilik dostal z vlivu Mozku, uvědomil si jednu věc. Na tuto práci se prostě nehodí. Přesněji řečeno, je defektní. Lidé by prostě řekli, že je idiot.
Ve velké kolonii, kde všichni byli pod vlivem Velkého Mozku, se ve změti ostatních myslí ztratil a možnost sdílet mysli též mnohé maskovala. Nicméně Quilikova mysl byla nedovivinutá, což mělo za následek jednak silně redukované psionické schopnosti, ale i zvýšené bariéry proti psionice, které byly mylně považovány za důkaz jeho výjimečných schopností.
Kromě jeho inteligence se poprvé vynořila i jeho osobnost. Quilik neměl ambice k světovládě jako jiní Mozkožrouti. Dokonce se mu ani nechtělo spřádat komplikované plány. Nebo si dokazovat svou nadřazenost.
Quilik zpanikařil, neboť si uvědomil, že démona neporazí a vlastně ani nedokáže udržet pod kontrolou otroky, které si vzal na cestu. Pokračoval v cestě od kolonie a přitom se snažil vymyslet jak ze své prekérní situace ven. Vrátit se nemohl. Jednak nesplnil úkol a jednak by se vše prozradilo v momentě, kdy by vkročil do pole působnosti Velkého Mozku. Rozhodl se tedy lhát.
Poslal Velkému mozku vzkaz, že démon měl spojence, kteří mu pomohli uniknout a že je tedy pronásleduje. Velký mozek to schválil a Quilik tedy pokračoval ve svém poslání.
A tak po dalších 30 let Quilik strávil pronásledováním neexistujících nepřátel kolonie(původní démon byl shodou okolností zabit potulnými dobrodruhy), odhalováním neexistujících spiknutí, sjednáváním nových spojenectví, následovaných pomstou za zradu a postupně tak vytvořil vskutku kolosální pavučinu lží.
Quilik totiž byl možná na Mozkožrouta idiot, nicméně byl stále poměrně dost chytrý a navíc obdařený obrovským štěstím a výřečností.
V průběhu let se jeho lži rozšířily natolik, že je mnozí začali považovat za pravdu, což jim samozřejmě jen přidalo na důvěryhodnosti. Kdekdo si navíc zprávy o jeho dobrodružstvích ještě o něco vyšperkoval, případně něco přidal, čímž už tak rozvětvená síť lží jen získala na síle. Králové Temných říší vysílali své vojáky aby zlikvidovali hrozby, které, podle Quilika, byly v kraji a tak jen Quilikovi pomáhali v udržování jeho lží, neboť mohl kdykoliv říci "Vidíte? Kdybych si vymýšlel, vyslal by snad král své vojsko?"
Mnohé kraje se skoro zhroutily, když se pokoušely nalést ve svém středu démonický kult, nebo konspirační skupinu o které informoval Quilik a ve výsledném zmatku se pár takových skupin zformovalo.
A Quilik? Ten nikdy ve skutečnosti s nikým nebojoval a nic neodhalil, nicméně se mu povedlo udržet se mimo dosah kolonie, neboť vždy když vyřešil jednu hrozbu pro kolonii se vzápětí objevila jiná. Po třiceti letech věrných služeb jej už nikdo v kolonii nepodezíral.
Mnozí slyšeli o Quilikovi, Ilithidském hrdinovi, který svou kolonii zachránil před tisícerým nebezpečím. Do dnešního dne se potuluje Temnými říšemi na své nekonečné pouti.
Hráči, kteří se dostanou do Temných říší o Quilikovi dříve, nebo později uslyší. Na svých cestách narazí na bojůvky drowů, démony, anděly, snad i jiné dobrodruhy z povrchu, kteří pátrají po nepřátelích, či artefaktech veliké moci o kterých se Quilik zmínil a ač je nenajdou, často se tyto rozdílné a vzájemně nepřátelské skupiny setkají a pozabíjí, aby pak vítězná strana odešla s pocitem, že pomohl porazit hrozící veliké nebezpečí..
Postavy hráčů se mohou doslechnout, že Quilik nalezl chrám živelného zla. Na cestě tam ovšem narazí na zcela jiný zapomenutý chrámve kterém zrovna táboří skupina pekelníků, kteří pátrají po probuzeném titánovi aby jej mohli znovu spoutat. Původcem zvěsti o titánovi je, jak jinak, Quilik. Mohou se doslechnout o legendárním drakobijci, který má prý spadeno na Quilika. Z drakobijce se vyklube zcela obyčejný hraničář, který má zájem o magický luk, který prý Quilik má. Quilik samozřejmě žádný luk nemá, nicméně přizná jen tolik, že mu zbraň ukradl prastarý rudý drak. Pokud hráči odejdou pátrat po drakovi, magickou zbraň sice najdou, ale ne luk, ale meč a ne ve vlastnictví draka, ale v rukou paladina. Paladin pro změnu pátrá po jistém hraničářovi..
Jakýkoliv úkol, který zahrnuje Quilikovo jméno začne tím, že hráči se o něčem doslechnou, na cestě tam uslyší historku, která poněkud poupraví jejich kurs, na cestě k novému cíli se doslechnou o dalším cíli a po jisté době, získají dojem, že zachránili svět. Nejsou si jistí jak a před čím, nicméně ho zachránili. Koneckonců, říká se to o nich po všech hospodách v Temných říších, tak to asi bude pravda, nebo ne?
Hráči se samozřejmě mohou potkat i s Quilikem samotným. Pokud se tak stane, Quilik je požádá o pomoc s poražením nesmírně nebezpečného nepřítele a pošle je náhodným směrem tam, kde se nepřítel jistě nachází. Než tam postavy hráčů dojdou, Quilik je dávno pryč.