Zajímavý článek.Divím se že se taktika "sesednout před bitvou" víc nepoužívala častěji.Jasně viděli jak je účiná a stejně se proti sobě rozjížděli.
Dál mě dost zaujala účinost lukostřelby.Považoval jsem ji za záležitost o něco novější(longbow) nebo naopak o něco starší(nomádské reflexní luky).

K tématu bych ještě doporučil "Meč a kříž" od Jiřího Kovaříka.Tam je Vilém Bastard a Bohemund z Tarentu rozebrán dost podorobně.

Se sesedáváním je to tak, že záleží na terénu. Někde (nahoře na svahu, les, obecně náročnější terén) je blbost zůstat na koni, jinde naopak (typicky otevřená rovina). Doplňkovou roli tady hraje i počasí.
S luky to asi bude obdobně, někde a někdy jsou proti jízdě výborné a jindy (třeba dlouhé vlhko a navlhlé tětivy) jsou střelci naprosto k ničemu.

Normanocentrických výkladů dějin jsem četl několik; vše podstatné se odehrálo údajně skrze Normany. je to malinko přehnané, jako všechny podobné nápady (existují dějiny anglocentrické, frankocentrické atd.)

Co je třeba uznat jako národní normanskou zvláštnost je veliká schopnost v oboru válečného vylodění, této velesložité válečné disciplíně. Zřejmě je za tím tradice Vikingů; faktem je, že Normané vděčí za úspěšné vylodění za zisk Normandie, Sicílie, Anglie (viz Chrochta), ale také se úspěšně vylodili i Richard Lví Srdce v Akkonu nebo v Portugalsku. Zvláštní shodou dějin se i moderní Normandie pojí s jedním velmi slavným vyloděním (a zase úspěšným).

Normanům bych také uznal docela zajímavý přínos do výstavby katedrál.