Sice mám takovou přirozenou nedůvěru ke knihám se širokým geografickým záběrem, ale i tak se to někomu může hodit, třeba jako inspirace k nějaký hře. Jako přehled rozhodně fajn.

Kdysi jsem hledal takovýto přehled a nikde jsem ho nenašel. Možná se mi bude v budoucnu hodit, protože RPG a šlechta jsou u mě dost propojená témata.

Monseigneur se myslím dodnes používá i jako titul biskupů a arcibiskupů.

Pěkné! Přehledně sestaveno, jako základní info určitě velmi dobré.
Některé body by sice zasloužily obšírnější výklad, ale v zásadě je to shrnuto dobře.
Několik drobných připomínek:
Status korouhevních pánů jsem zaznamenal jen v Uhrách. Je nějaký zdroj že byl ustanoven i jinde?
Slovo "prince" znamená (jak je správně uvedeno) kníže. Pročež i u titulů "korunních princů" se jedná o knížete z Walesu, knížete z Asturie atd. Spojení slova princ s následnictvím pochází patrně z Německa, kde se následník kurfiřta (kurfürst - tedy kníže oprávněný volit německého krále) nazýval kurprinz. Jak došlo k translaci prince do němčiny ovšem netuším. V této roli byl pak princ přebrán do české slovesnosti. Jinak český kníže byl v latině vévoda (dux) a jeho následníkem kněžic (ducellus). Německé "fürst" se objevovalo v českých zemích jen jako označení moravských údělných knížat, tzv. "teilfürst". Poměr titulů kníže a vévoda byl v Evropě proměnlivý.
Jednotlivé tituly nemusely být rovnocenné. Při integraci Benátska do Rakouského císařství vyvstal palčivý problém srovnání titulů, neboť i přes podstatné uvolnění možnosti přístupu k šlechtictví byly tituly v Rakousku poměrně stále vzácné, zatímco italské byly vysloveně inflační. Kde kdo byl v Benátkách a Lombardii kníže či hrabě, přičemž významem odpovídal v Rakousku nižší šlechtě. Čili devalvace titulů v Rakousku nastala, ale pořád měla daleko do poměrů jinde.
Dále je třeba odlišit tituly a hodnosti. Navzdory rozšířenému pojmosloví hrabě, kníže, baron atd. jsou hodnosti. Tituly jsou ona oslovení, Jasnost, Osvícenost, Výsost atd. Což mimochodem znamená, že český zákon z r. 1920 o zákazu šlechtických titulů je nakoncipován nepřesně a vlastně ono užívání hodností - hrabě tad. nezakazuje, přestože to jistě měli zákonodárci v úmyslu.
K rytíři lze jen podotknout, že ve variantě 1. nemusel být onen bojovník šlechtický. Milites byli rozmanitý stav. Skupina 2 je v podstatě důsledkem jejich rozvoje a pozdějšího spojení rytířství se šlechtou.

Ke ztrátě šlechtictví lze říci, že v Rakousku mohl být šlechtický titul odebrán panovníkem. Samotný přechod země na republikové zřízení k zániku titulu nemusí vést, pokud není vydána příslušná legislativa. Na okraj: v rakousku bylo systemizováno tzv. řádové šlechtictví, což znamenalo, že někteří nositelé státních vyznamenání měli nárok na některý nižší šlechtický titul. V důsledku toho bylo vnímání vyznamenání a šlechtictví prakticky rovnocenné aprvní varianta protišlechtického zákona zakazovala nejen šlechtické tituly, ale i řády a vyznamenání. Toto ustanovení bylo později zrušeno, neboť znemožňovalo nosit např. i vojenská vyznamenání.

Par poznamok - nedalo by sa pouzivat niekolko urovni nadpisov? Takto je to dost zmanocne.

Nedala by sa hodit v ramci jednotlivich vetiev aj celkova hierarchia nieco v style - otrok -> remeselnik -> baron -> hrabe -> princ -> kral -> boh?

crowen: Technicky to možné je. Tady ty články jsou formátované v klasickém HTML.

crowen:

otrok a řemeslník nejsou rovnocenné kategorie, pokud se tedy nepohybujeme v nějakém kastovním systému, kde řemeslníci tvoří vlastní kastu (Indie, Japonsko).

Samotní otroci by vydali na vlastní článek: druhů otroctví byla celá řada. Jen starý Řím měl různé druhy otroků, kteří se lišili postavením a zejména cenou (ačkoli navenek byla jejich práva apovinnosti stejné). Otrok v postavení domácího správce který měl na starost chod domácnosti, nebo domácího učitele se nedal srovnat s otrokem - válečným zajatcem, zakovaným v řetězech a pracujícím v dole nebo na poli. Ten první se obvykle mohl vykoupit nebo byl časem propuštěn na svobodu. Tito významní otroci sice nebyli osobně svobodní, ale jejich materiální zabezpečení bylo nezřídka vyšší, než jakému se těšili lidé sice svobodní, leč nemajetní.

Úrovně šlechty by se musely rozepsat v podstatě pro každou zem zvlášť, všude byly nějaké místní zvyklosti.
Pokud máš nějaký konkrétní dotaz, řekni, zkusím ti to sepsat.

DenGrasse: mna by zaujimala spolocnost v Anglicku a Skandinavii okolo rokov 700-900 :-)

to crowen: Ve Skandinávii bylo primární dělení nejspíše na otroky a svobodné, přičemž ti svobodní se nejspíše ještě dělili na sedláky (tj. většinu společnosti)a družiníky (poněkud privilegovanější, okolí náčelníka). V Anglii to nejspíše vypadalo podobně, jen tam asi byli ještě nevolníci a jinak závislí lidé (dosti rozrůzněná skupina; podrobené galořímské obyvatelstvo).

Píše:
otrok a řemeslník nejsou rovnocenné kategorie

Ve středověkých Čechách dokonce zatraceně vzdálené. "Řemeslník" je především profese, nikoli společenské postavení.
Může zahrnovat
- nevolníka, což je standardní nejnižší společenský level částečně svobodný; má majetek, ale nesmí odejít a musí pracovat),
- svobodníka, zajímavou a podceňovanou skupinu obyvatel,
- člena družiny šlechtice (menšího na vesnici nebo i většího ve městě), což je vlastně speciální případ svobodníka,
- laického bratra v klášteře, to samé ještě jinak,
- a dokonce měšťana, což je v průběhu středověku stále rostoucí skupina počtem i mocí, která se po husitských válkách šlechtě lecčím vyrovná.

Otrok je proti tomu exotická vychytávka, v Čechách spíš mizející ze scény někdy po roce 1000; otroci se standardně lovili v cizině a prodávali zase někam jinam na východ nebo jih. Ve Středomoří ovšem otroci strašili ještě o celá století později.

Takže v extrémním případě, mezi otrokem na galéře a majitelem obchodu s těmi galérami v Benátkách tkví prakticky celá společenská hierarchie.

crowen, chrochta: ano, v zásadě souhlasím. Ovšem skandinávští sedláci byli o dost drsnější cháska než by vyplývalo z názvu. V létě sedlačili a jinak vyjížděli na vík, lovili otroky a získávali kořist :-)
Plnokrevných válečníků bylo málo; někdo je musel živit. Pokud se uvádí, že kolem roku 1200 byl poměr ve Francii 50 sedláků na uživení 1 rytíře, lze si představit, že ve Skandinávii a tamních podmínkách to bylo ještě horší (situaci patrně zmírňovala rozsáhlá možnost lovu a rybolovu).
Na vrcholu stál jarl, což byl titul dědičný; nad ním byl prakticky už jen král.

V Anglii v této době představovali hlavní sílu svobodníci, kteří tvořili základ vojska. Tato vrstva prakticky zanikla po normanském vpádu. Známé tituly jsou reeve (http://en.wikipedia.org/wiki/Reeve_%28England%29) v mnoha variantách, z nichž z jedné (shire-reeve) vznikl sheriff; jinak reeve samotné se dnes překládá jako rychtář či fojt. Většina z nich znamenala nějakou úřednickou pozici ve městě či v přístavu, ale označoval se tak i držitel venkovského sídla. Staroanglické znění titulu je gerēfa (podobnost s německým gräf).
High-reeve (hēahgerēfa) je zván summus praepositus (tedy zhruba nejvyšší představený), opět úřednický titul, obvykle pro správce nějaké oblasti (http://en.wikipedia.org/wiki/High-reeve).
Vyšším titulem byl ealdoman či ealdorman (http://en.wikipedia.org/wiki/Ealdorman), v podstatě předchůdce earla, ovšem v této době spíše na úrovni vévody, resp. jeho římského předchůdce (opět se jednalo spíše o funkci). Dědičné tituly nebyly v této době běžné.