My jsme hráli všechna dobrodružství kromě Proti obrům a Mrtví v Thayi. Všechna ta dobrodružství jsou skvělá. Nejvíc se mi z nich líbila Skrytá svatyně tamoachanská, zamiloval jsem si ten aztécký motiv. Nevěděl jsem, co čekat od Hrobky děsů, ale ta mě taky velmi mile překvapila. Hned po SST se mi líbila nejvíc. Už chápu, proč je to taková klasika. Líbila se mi dokonce ještě víc než Hrobka anihilace. Ale hráči musí být připraveni na podobný zážitek jako úvodní síto v DCC. :-D

Proti obrům a Mrtví v Thayi jsou proti ostatním dost rozlehlejší.
Hrobku děsů snad raději někdy později :-D

Vtipné u obrů je, že v ofiko mapě chyběly do jedné místnosti dveře.

ShadoWWW píše:
Nevěděl jsem, co čekat od Hrobky děsů, ale ta mě taky velmi mile překvapila.

Mě zas překvapuje tenhle názor, protože znám jenom tu původní verzi a ta je fakt hlavně jedno velké jebání hráčů do ucha.

Zkoušel jsem trochu googlit a zdá se, že verze pro 5e je trochu stelizovaná, není tak smrtící. Buď je to mírnějším nastavením překážek, nebo obecně benevolentnějším nastavením páté edice (víc hitpointů, záchranné hody, long resty...). Traduje se, že v původní Tomb of Horror umře tak 90 % postav. To se vám hádám nestalo, že?

Zajímalo by mě, jestli ten rozdíl je fakt daný jenom tou konverzí do jiného systému, nebo i tím, že upravili obsah toho dobrodružství.

(EDIT: Třeba White Plume Mountain je ale v tomhle sborníku dost věrná reedice jen s minimálními změnami.)

Markus: jakože Tomb of Horrors - někdy si jí budu muset jít zahrát (byť mám bohužel vyspoilovanou legendárně prokeclou Sféru anihilace), protože sem slyšel názory na obě strany - jak to že je ucho-jebačně vražedná, tak to že si jí někdo šel zahrát v původním setupu a že když hráči následujou nápovědy v ní rozeseté, tak je ve skutečnosti relativně snadná.

Jinak tahle dobrodružství by měla být poměrně autentická originálům, protože záměr Wizardů bylo v 5e "provázat" hráčskou zkušenost a zážitky mezi dřívějšími generacemi (edicemi) hráčů a současnou 5e generací, aby "se mohli bavit o tom samém DnD zážitku bez ohledu na edici, ve které ho prožili" (nebo tak něco byla ta promo hláška - obecně to navazuje na tu 5e ideu ultimátního, konečného a sjednocujícího DnD - která se paradoxně k překvapení všech fakt docela povedla).

Neměli jsme umírací seanci. Ale to bylo tím, že dva hráči ve skupině už četli originál předtím a na důležitých místech "nenápadně zasáhli".

Ale ToH mi nepřijde jako apriory jebací. Je to psané jako challenge pro hráče a je pravda, že zkušenosti a "běžné postupy" tu vedou pod drn. Ale to je tím, že v sedmdesátkách byl průzkum podzemí rutina a Gygax tady hodil geekům do jejich postupů vidle. Co je ale na tomto dungeonu nejlepší a co podle mě žádná jiný smrtící dungeon nepřekonal, že všechny pasti jde objevit a vyhnout se jim. A když hráč past spustí, tak si zpravidla záhy uvědomí, že udělal chybu. Je to jiné než klasické jebání do ucha, kde PJ nedává hráči šanci logicky přijít na správné řešení, jen ho nechá hádat správné řešení bez jakýchkoli nápověd. To je pak opruz. Je ale fakt, že z desítek skupin, které se o dohrání na tom slavném GenConu pokoušeli, to dohrály myslím jen dvě skupiny.

nemá nějaký dobrodinec mapu pro hráče 5.1 z mrtvých v thayi? mám ji vyčištěnou, ale chybí tam ještě doretušovat čísla místností.. na což nemám čas, ale pokud by případně měl někdo chuť, pošlu mu psd.

Tak se mi postupně podařilo sepsat anotace ke všem dobrodružstvím z tohohle sborníku, takže je to tam hezky přehledně a ke všemu jsou bližší informace.

A kdybyste to někdo chtěl hodnotit samostatně... ShadoWWWe, dívám se tvým směrem :)