Loki: moje chyba - já nechtěl říct, že se ty problémy už nevyskytují - určitě vyskytují, nejspíš hodně. Ale už minula doba, kdy byly dogmatické nebo (doufám) mainstreamové a jít proti nim byla nějaká revoluční snaha jít proti betonový stěně konsenzu že to tak má bejt. Velká část hráčů je už nepříjimá, ať už protože je opustila nebo protože přišla k RPG pozdějc a ty problémy je minuly. Další část podle nich pořád hraje, ale už vidí, že jsou alternativy (což samo o sobě často rozmělňuje dopady i v jejich vlastní hře, protože jsou třeba ochotnější otevřít o něčem diskusi s GMem po hře). Pokud někdo chce hrát realisticky, tak už to bere jako svojí stylizační volbu, ne jako default - a chápe, že výchozí nastavení pravidel tomu nemusí odpovídat. Když nějakýmu GM poradim (napíšu do článku, odpovim na otázku...) že má něco řešit s hráčema, tak spíš zamyšleně pokejve hlavou přemýšlí o tom kdy a jak tu diskusi při hře provést (a přinejhoršim namítne že tak jak hrajou to v tu chvíli neni vhodný), spíš než aby na mě koukal jako na magora co mu tlačí nějakej herní divnostyl a když v tom duchu napíšeme pravidla, tak se o tom v recenzích nemluví jako o převratnym přístupu co "by nemusel být pro každýho, wink wink". A hráči mnohem víc příjimají mechaniky jdoucí do hry od herního stolu pro zábavnost (oproti mechanikám co jdou z fikce ve snaze o nějakou věrnou simulaci).

Ohledně zlého GMa - já nenapsal antagonistickou, ale kvasi-kompetetivní. Což je to, co popisuješ. GM má nějakou svojí představu. Hráči nejsou na stejné vlně. GM si prosadí svojí (!). Hráči se snaží na něm něco ukecat nebo vykombit. A jsme v "klasickém" kolečku GM-hráčskýho přetahování a závodů ve zbrojení. "Hej lidi - chceme hrát přízemně a drsně, fakt vám přijde že by tohle mělo fungovat/jít/stačit?" je za mě mnohem legitimnější - a zdravější - GM reakce, než "ne, tohle prostě nemůžete!". (Samozřejmě neberu že GM běžně rozhoduje o akcích, mluvim teď o momentech, kde vznikne zjevnej nesoulad s rozhodnutim s citelnym dopadem.) Hromada GMů má pocit, že když na hráče nebude tlačit, tak si všechno udělají moc snadný. Moje zkušenost je spíš opačná - občas s některými hráči až doslova. V minulosti sem často mluvil o tom, že je potřeba aby hráči měli nějakou důvěru ke GMovi (v protikladu k paranoie z něj) - ale ono to funguje i naopak a GM musí mít i nějakou důvěru v hráče. EDIT: Btw. v tom rozhodně nejsem sám - John Harper v Blades in the Dark tohle probil do druhého extrému a as written to sou v Blades hráči, kdo rozhodují o tom jaké akce je nebo není možné udělat - jak žánrově tak worldbuildingově. Což byl v té době skok i na indie scénu - ale ukázalo se, že to vlastně žádnej velkej dopad na hru nemá a hráči se velmi efektivně sebe-moderujou. /EDIT

Ohledně té realističnosti - a bylo by i pro tak realisticky smýšlejícího hráče zábavné, kdyby jeho postava se zlomenou nohou měsíc herního času pajdala o berlích (hezky těch starech, žádný francouzský s moderní ergonomií) a nemohla se ani bránit, natož bojovat? Sem si jistej, že ne. Pokud tvrdí, že jo, sem si jistej, že ho to přejde hned, co si to reálně zkusí. To je ostatně něco co opakovaně zdůrazňuju ve vztahu k JaD Zraněním - ve skutečnosti chceš něco, co ta zranění jen příběhově stylizuje, jak co do následků tak co do trvání, rozhodně je nechceš realisticky. Podobně hráč co spí 9 hodin v reálu určitě chápe, že sou lidi, kterejm stačí spát 6 hodin.