Dalcor:
No, já se takto komplikovaně vyjadřuji často. A věta má přesně ten smysl, co vyložil Rytíř; v zásadě toho předcházela spousta, čtenář si to může zjistit (třeba o tom Milánu), ale taky nemusí; může to nechat plavat. Pro další děj to význam nemá.
Archaismus, kombinovaný s něčím nespisovným a moderním, jest mi vlastní.
Andtom: Nad tím jsem neuvažoval, přiznám. Vymyslel jsem velmi krkolomné vysvětlení Kounovských řad, na kterém samozřejmě nijak netrvám; šťoural by toho namítl víc, například, že kameny v Kounovských řadách nejsou až tak velké, takže stín nestojí za řeč.
Jenže takto bych nemohl napsat ani řádku.
Ovce se ztrácet mohou; občas je sežere vlk, občas se zaběhnou; jsou to vesničany neoblíbené, leč nevyhnutelné "výrobní ztráty".
Nechat drakovi pár ovcí, když si je stejně může vzít kdykoli sám, považuji za docela rozumný obchod.
Rytíř:
Intro asi není přesné - tahle povídka je strašně stará (vyšla, tuším, 1992), a vznikala souběžně s naším světem (respektive, on vlastně byl odjakživa...); později se začala velká část mého psaní ubírat tímto směrem, a také ve hře se začaly postupně objevovat již jednou vynalezené postavy. Ovšem nemohu říci které; to by byl zase spoiler, a tentokrát zásadní.
Jinak má ale Dalcort pravdu, že svět tvoří jistý celek, ze kterého je vždy odhalena malá část. To jsem nevymyslel; takto prostě fungují staré kroniky. "Bylo viděti létati hada". Více se nedozvíme - kam a proč letěl. Nebo "toho roku bylo všude zemětřesení" (inspirovalo mne to k jedné složitější zápletce).