Opět velmi poučné a zajímavé.Měl bych pár připomínek k popisu - při běžné hře "v roli postav" nemusí mít hráči informace o minulosti a motivaci cizí postavy. V jiném článku jsem četl, že stačí znímit tři aspekty vzhledu - jeden detail postavy, jeden tváře a jeden oblečení. Za sebe bych přidal detail situace.Například: Postava v širokém klobouku a dlouhém splývavém plášti stojící nezúčastněně uprostřed davu se skloněnou hlavou, takže mu není vidět do tváře - jen černá pečlivě střižená bradka prozrazuje, že jde o muže.

Ono když o tom tak přemýšlím, tam možná místo motivace mohlo být napsáno charakter. Prostě aby se to nesoustředilo jen čistě na fyzické charakteristiky. Např. v tom, co jsi uvedl stojí nezúčastněně.

Souhlasím s Jersonem... poučné a zajímavé. I když musím říct, že u nás bývá spíš opačný problém... NPCs jsou sotva zmíněné, natož popsané. :)

Pořád doufám, že se jednou dostanu do stavu, kdy každá významější CP bude mít svou kartičku s portrétem a budu na ní připisovat poznámky. Jednou vidět (tvář a postavu) je lepší než 100x slyšet.Jinak jsem už vyzkoušel, jak jedna CP může v průběhu několika let stát proti družině (tedy přesněji družina proti ní), pak se stát spojencem, pak zdánlivě zradit, pak se ztratit a nakoec změnit celé své životné přesvědčení - hráče dost překvapilo, když našli největšího bojovníka proti démonům v Pandemonii, protože při boji s nimi zjistil, že ho jen jedna frakce démonů využila proti jiné a že o nich vlastně nic neví.

Xeth: Budeš holt muset svou herní skupinku (a zejména Vypravěče) nasměrovat sem k nám :-D Třeba se to potom změní k lepšímu. Jinak díky za pochvaly, hned mám chuť zase něco psát.Jerson: Ty jsi nějakej vysazenej na kartičky. I když je fakt, že by to nebyl až tak špatný nápad... Možná takové A4 karty, 1/4 obrázek, 1/4 staty, v bodech hlavní charakteristiky, pár podrobností a prostor na poznámky...

Pěkný článek, Alnagu.Jestli mohu, zajímavé je také nahlédnout pod pokličku spisovatelům, co třeba tady (zejména části hrdinové příběhu, popis, dialog): Jak psát povídky

"To bylo dobrý čéče." :-)) Opravdu. Já jsem CP nikdy nepodceňoval a chvilku trvalo než jsem vytvořil způsob jak je do hry nenásilně a nenápadně prodat. Je smutný fakt, že hráče většinou neuchvacuje vaše literární tvorba, jak krásně máte toho velitele městské stráže popsanýho a kdo je jeho manželka a kolik má dětí, atd. Hráči chtějí hrát a to co nejrychleji (aby se mohli hodinu dohadovat jak překročit potok aby se nikdo nemusel namočit). Takže to dělám tak, že všechny důležitější postavy mají jméno a nějaký základní model chování. Při každém dalším setkání (i v rámci jedné hry) řeknu k té CP něco navíc. Čím častěji se s CP hráči setkávají, tím víc o ní vědí (myslím zjevné věci - oblečení, výstroj, barva vlasů, způsob řeči, celkový dojem, velikost prsou, ...). Tím odstraním jeden důležitý problém, který bych měl, kdybych důležitou CP popsal hned podrobně. A to, že bych hráče upozornil na to, že postava JE důležitá. Často totiž taková postava nechce vědět aby si ji hráči moc všímali. A tak vesele hráčům popisuji majitele zvěřince, členy bratrstva mágů, paladina, který se stal jejich spojencem, a ono jim nějak unikne (ale popis dostanou podrobný), že ta pohledná majitelka dřevařské společnosti, která jim občas dohodí nějaký nebezpečný kšeftík, je ve skutečnosti vychytralá dračice z blízkého temného hvozdu, která se jejich prostřednictvím zbavuje svých nepřátel. A oni nic netuše, se jednoho dne, až budou příliš nebezpeční, budou HODNĚ divit. - Teď doufám, že tenhle článek nikdo z mých hráčů nečte, oni fakt nic netuší, tak by mě to dožralo-.

Thief - hmm, tak to je opravdu dobrý koncept, prozrazovat postupně víc a víc! Asi to tak děláme podvědomě a mimoděk, ovšem teď když to vim, zkusim to využívat řádně! :)Andtom - docela pěkný rady, stručně a k věci, a pokud mohu soudit, tak zcela pravdivě :) Co je to vlastně za web, jak ses k němu dostal? Zkoušíš psát? :)

Alnag: Fakt dobrý článek. Thief: To postupné odhalování detailů je dobrý nápad. To zkusím využít.Co se týká několika málo jasných rysů pro NPC (CP), já si říkám, že to je dobré i pro PC (VP). Respektive čím kratší hra, tím to má větší význam. Běžná postava v komplexní RPG hře jako DnD má spoustu dovedností, rysů (feat), vlastností povolání i rasy, navíc nějakou nepravidlovou historii. Z toho pak není příliš vidět, čeho si hráč cení a co by si chtěl zahrát. A v kratší hře nestihne dojít na všechno. U "nekonečné" kampaně už pak je to skoro jedno.

U vlastních postavy by to mělo být podobné - nemám rád, když při představování každý popisuje, že měří 183 cm, má jizvu na rameni pod košilí a medvídky na spodkách. Někteří hráči pak neví, kolik by jejich postava měla meřit a jaké spodky se nosí "v té době", a je malér. Ale jednovětný popis postavy, tváře a oblečení by měl dát dohromady každý hráč a z hlavy, jen z toho co o své postavě ví. (A nemělo by to být "Tvářím se ... no ... normálně".)

Jerson: To důvěrně znám. Něco jako pod pláštěm mám brnění XY a mám dva meče, ale ty teď nemám u sebe.... :) Tiše doufám, že přes to jsem se už dostali.Měl jsem k tomu i trochu jiný problém s hráči. Sem tam si někdo někde nalezl obrázek, který odpovídal tomu, jakiou měl představu o postavě a při hře ho pak prostě uká zal se slovy "tak takhle vypadám." V tom lepším případě zůstalo jen u toho, v tom horším ještě dodal něco jako "tohle nemám" nebo "místo tohohle mám." Požádal jsem hráče, aby si místo takového přidstavení vzal ten obrázek před sebe a popsal ho. Hned to vypadalo jinak. :)

My obrázky používáme (díky jedné hráčce) v opačném pořadí, ona si při hře kreslí do deníku jiného hráče a tak se tam dají najít obrázky jak její postavy, tak i jiné.(Problém s popisy mám u figurek, protože si někteří stěžují, že nemám ty správné modely s těmi správnými proporcemi, zbraněmi, vybavením a tak dál. Ale to je vedlejší.)Nicméně co se týká popisu, tak jsem sjitil, že obrázky hrají dost podstatnou roli - na Pragoconu jsem postavám nabídl zbraň Mauser "smeták" - neznali parametry, ale jen jsem jí ukázal na obrázku, tak svorně řekli "tohle nechci". A to to byla lepší zbrraň než měli v danou chvíli oni.Takže myslím, že kdyby se podařilo sehnat správné obrázky cizích postav, tak si na ně postavy (skrz hráče) můžou udělat "první dojem", i když by si ho tedy udělal primárně hráč, což by lidem orientovaným na prožitek postavy mohlo vadit. Protože je rozdíl, když řeknu "vypadá jako nafoukaný hejsek" a když ukážu obrázek muže s pečlivě střiženou bradkou, učesanými vlasy a hůkou s kamenem v ruce - nepodsunuju nikomu hodnocení.Skvěle udělané to bylo třeba v Jagged Aliance 2, kdy každá herní postava i významná CP měla obrázek a tón hlasu odpovídající roli, takže opravdu stačil jeden pohled, a věděl jsem, jestli mám co do činění s klasickým ňoumou technikem, místním mafiánem, podrazáckým barmanem, nebo hysterickou matkou patnáctiletého fracka. Nevím, jestli v jiných RPG (třeba Baldurs Gate) je to také tak markantní, třeba mám zkreslené představy právě jen z jedné dobře udělané hry.

Rytíř: Já Ti to velké tajemství, jak jsem se k tomu článku dostal, ale nesmíš to nikomu prozradit. Jmenuje se google :) Jen mně napadlo, že to vykreslování postav atd. souvisí s psaním, tak jsem zagooglil a jelikož se mi to líbilo, takl jsem dal link do diskuse. kdyby to někoho zajímalo.Jerson: Z Tebe by měl radost C. Lombroso, který mimo jiné tvrdil, že zločinci se vyznačují velkýma ušima, nízkým čelem, výraznou čelistí ... Žel, tato teorie se nepotvrdila. Radši nedomýšlím, jak podle takových fyziognomických teorií vypadám já :))

Andtome, těžko můžu říct, čím se projevují zločinci, ale klidně ti řeknu, že týpek s vyholenou hlavou v černé bundě, uzkých kalhotách zastrkaných do kanad bude ve větším počtu kopat bude ochoten kopat do ležícího negra s pravděpodobností 90% bez ohledu na svou fyzickou konstituci. Stejně tak můžeš v metru poznat lidi, kterým kdzž šlápenš na nohu, tak řeknoiu "nic se nestalo", a těmi, co tě seřvou, případně to vezmou jako osobní útok - ne u každého je to efidentní, ale jde to.Třeba u Dalcora je na první pohled vidět, že když půjde od tuhého, tak nějakého hajzlíka klidně zmlátí, u tebe bych na to nevsadil, i když postavu na to máš :-)To že se z vzhledu nedá vůbec odvodit charakter je kec - dá se to naučit. V hrách se tato dovednost jmenuje "odhad lidí" či podobně :-)

Jerson: Obrázky mohou pomoci, to určitě, ale jen v určitých situacích a v urřitých případech.Ten případ co jsem uváděl já byl jednoznačně nevyhovující pro takový postup. Prostě představení PC jako "takhle vypadám" je podle mne hodně špatné. Nicméně nemám nic proti ddatečnému předvedení daného obrázku, tedy po popisu.V případě NPC (hlavně v RPG hrách) je obrázek a hlas většinou namalovaný/vybraný na objednávku podle charakteru postavy, takže je hned z kraje možno určit s kým mám nejspíš tu čest. Pokud jde o předvedení obrázku NPC ve hře (DnD a spol.), myslí, že je to celkem dobré řešení pro představení, ale zase bych to raději viděl po popisu, tedy jako doplněk. Bez toho popisu předem mi to přijde horší, ale skousnutelné. Rozhodně je to lepší než v případě představování PC.Pokud jde o představení potvory v encounteru, tak její nalistování v MM (a předvedení obrázku) je naprosto otřesné řešení. :)

Jerson: Ten příklad co jsi dal, je extrémní. Skupina lidí, která chce stádovitě uniformně svým vzezřením provokovat, to není typický vzorek. U běžné populace jsi v koncích, stačí vyjít na ulici, většinu lidí neodhadneš. Člověk přece často neodhadne ani lidi, které zná dlouhou dobu.Jó kdyby to bývalo tak jednoduché :) Tak je tomu v těžce béčkových filmech (nezáleží na tom, že sami sebe označují za kategorii AAA), kde je žádoucí, aby i podprůměrně inteligentní leč ochotně platící diváci v kině pochopili who is who: zlouni jsou škaredí (s výjimkou krásky - potvory), hodní jsou hezcí :)

Tedy, obrázky určitě jako podpora, ne zástupný prvek, ale stejně si myslím, že to hře dodává nový rozměr.Andtome, to byl opravdu jen příklad, protože ti tžko můžu popisovat lidi okolo mě, když je neznáš. Ale pokud jde o RPG, tak tam se objevují postavy více či méně schematizované, a tak nebo onak různé aspekty vzhledu napovídají o osobnosti.Nic to nemění na faktu, že první pohledem nepoznáš vše a že tě dotyčný nemůže překvapit, ostatně já jsem dobrý protipříklad tomu co říkám.Každopádně mi jde ale o to, že je mnohem lepší dát hráčům informace nijak nepodbarvené, pokud se dotyčný (neb někdo jiný) nesnaží vypadat jinak. Já třeba nemám rád, když mi někdo řekne "ten týpek se ti zdá podezřelý, nelíbí se ti", a on za celou hru neudělá nic špatného. Nebo naopak "je to vážená a moudrá žena, vznešená" - a přitom se mnou dotyčná jedná jak s kusem hadru a přijde mi namyšlená a pitomá.Takže se dostávám ke sporu, kdy popis slovem musí být krátký, výstižný a ne návodný. Pořád s tím bojuju (i když jedna hráčka chtěla, abych oživil hlavního záporáka z minulé kampaně, protože se jí moc líbil :-))

Takové ty našeptávací informace taky nemám rád, přesně z těch samých důvodů. Když chci, aby si o někom postavy mysleli, že je nějkaký, zahraji ho tak. Pokud nemají dost času nebo prostoru na to dotyčného poznat, proč bych jim říkal, jaký je. Určitě je mnohokrát lepší, když si hráči udělají o postave (PC či NPC) představu na základě zkušeností s ní, ne z popisu, který neodpovídá.

Jerson: Rozumím co chceš říct. Návodný slovní popis se Ti nelíbí a radši to řešíš přes archetypální návodný obrázek, že je to takové elegantnější. Chápu to. Ono se to v širší míře týká hrozně zajímavého problému a je těžké nalézt jednoznačně lepší řešení, spíš záleží na tom, jak to kdo rád.Ten problém tkví v informaci/dezinformaci hráče. Jak z charakteristiky NPC neudělat průhlednou věc, ale současně nedostat hráče do situace, kdy bude o všem pochybovat. Najít tu správnou rovnováhu. Problém je o to větší, pokud se přímo počítá s věcma jako Bluff (oblbování) a Disguise (maskování se za jiného) jako v D&D. Jak to řešit, co a jak říkat hráči, aby to nebylo prozrazující, ale aby to bylo ještě hratelné.Aby to nebylo tak jednoduché, postava opravdu může někdy mít špatný nebo dobrý dojem a pocit z NPC, aniž by k tomu uměla přiřadit logický důvod. Ono to totiž je prvotní DOJEM, nikoliv prvotní INFORMACE. Mají se takové dojmy vůbec postavě říkat? Pokud ano, mají se říkat jen když jsou pravdivé nebo i když je postava cítí mylně?Vzpomínám na jednu silně detektivní hru v AD&D. Byly jsme celkem tři postavy, v uzavřeném kláštěře s řadou NPCček, kde bylo známo, že někdo (jeden nebo víc) dělají něco nekalého, nebylo jasné co. DM dával indice včetně toho, kdo jak vypadá a kým byl v minulosti, balancoval na hraně, aby to nebylo jednoduché, ale aby to bylo hratelné, ovšem nedali jsme to. Pamatuji si na NPC padlého paladina, který tvrdil, že seká latinu. Věřit či nevěřit. Určitě jsme museli DMovi připadat jako blbci. Lezli jsme při zjišťování informací až kam jsme neměli a DM to správně dohrál. P.S.: Tímto Tě zdravím, DMe, Ty už víš, který jsi, je mi líto, že jsme neuspěli ;)

Andtom: souhlas! Já se třeba nebojim už při prvním popisu vypouštět zabarvující popisy.. pro mě nahrazují právě ten první dojem, který si udělá postava a hráč nemůže, protože prostě nevidí celkový vzhled a chování toho dotyčného. Samo je to tak, že to svádí k manipulaci... nesmí se to zabarvení přehánět :)Myšlenka každou CP nepopisovat, ale zahrát, ať si udělaj hráči obraz sami.. no ta je pěkná, ale to jde jen u těch důležitejch. Což je zase blbost, protože už jen tím, že "toho typa, co se opírá o bar vedle tebe" začneš hrát upozorníš, že to není jen tak někdo. :) Obrázek je fajn, ale sem moc línej, než abych ho měl ke každému..