Sedim ve strilne Aclamatoru. O dost utulnejsi a prostornejsi misto, nezli na Citadele, to se musi nechat. A zaroven se nemlatim hlavou o pazeni pokazde, kdyz se Skrt rozhodne riznout zatacku. Jo Aclamatory... Paradni lod - rychla jak stihacka, dvakrat tak rychla v hyperprostoru, nezli Citadela a jeste to ma paradni baterie turbolaseru. Z jedne jsem vyhodil nejakeho bezneho noumu. No jasne, je to "bracha", ale nic moc, na Adru nema. Preci jenom si se zbranema hrajeme od ty doby, co on dostal svou prvni plastikovou dece sedmnactku. Preoravam s gustem byvalou zakladnu separatistu. Vim, kolik se jich musi tedka hroutit strachy pod boricimi se stenami. Skoda ze to neni na planete, vydrzeli by o neco dele prihlizet tomu skvelemu divadlu. Takhle se prilis rychle proleti vzduchoprazdnem.
Korveta bojuje s odhodlanim, spadly nam stity a vidim, jak sousedni baterie je ozehnuta od blizkeho pruletu vysokoenergeticke strely. Soustredena palba ale korvetu snadno udola. Pak zacne sestrelovani much bazukou. S tim pomalym turbolaserem se sice nemam sanci natocit a strefit nejakou stihacku sepek, ale ty mechanaci zapominaj, ze me staci strilet do vetsiho houfu a rezidentni stopa je smazne taky... Bitva konci. Jdu se najist a pro nove doutniky. Zase se to neobejte bez kecu, ale porad mame sva privilegia.
Prichazi Dailen, celkem prima chlapek, co se i na civilistu ukazal jako dobra pomoc. Kdyz uz nam nedali vojenskeho profika pres kompy, tenhle musi stacit. Zase nejaka mise na obzoru. Protoze letime na obchodni stanici, mam radost - neni nad to rozhazet trochu tezce vydelanyho platu. Dailen se zavre se sefem ochranky a ja beru Skrta na prohlidku mistniho podniku. Na hodku si poridime zabavu v podniku s dostupnou obsluhou. Setkani sice nestihneme vcas, ale desatnik nas kryje, takze pohoda. Letime se stihackama na nejake misto. Dailen je zticha, nic nerika a kdo vi, co tam budeme delat. Takhle by se mise vest nemela - copak nebyl nikdy na briefingu? Chci se ho zeptat, co tu budeme delat, kdyz na nas vyskoci obrovska lod jasne pripominajici obratneho dravce. A dohajzlu, co tu dela bitevni lod Hapanu? Skrt hulaka do mikrofonu, ja uz skoro strilim z del Citadely. Obrovsky kriznik se nad nami vyhruzne tyci. At je to co je to, urcite to nejsou Nogriove, kterym ty stihacky mame vratit. Dailen naviguje, ze mame zaletet dovnitr a nalozit stihacky. Nelibi se mi to. Nevylezu z vezicky po celou dobou transakce, i kdyz jsme zadokovali v hangaru. Mirim na vsechny kouty a skenuju, co se da. At je to co je to, neni to mala obchodni lodicka, ale evidentne bojovy kriznik, ktery nekdo velkoryse nazval obchodni lodi. A nezajima me, ze vozi misto tun sunky hromadu zlata, at si rika kdo chce co chce.
Vracime se zpatky na Eclipse. Mam toho plny kecky, Dailen nekomunikuje, nikdo nevi, o co tu sakra slo. Namitky, ze to nejsou Nogriove byly smeteny ze stolu. Mam pekne blbou naladu. Sere me, jak se k nam chovaji. To ze sme kloni neznamena, ze s nama muzou zametat. Sakra!
Dailen se zastavuje z niceho nic. Tak do nej vrazim trosku naschval, aby si uvedomil, ze je v jednotce a ne sam na vylete. Cuci nekam do bocni mistnosti. Neco tam je, ocekavejte problemy serzante. Skvele, jako kdybych je neocekaval na kazdem rohu. Sviram madlo tezkeho rotacniho blastru a zkontroluju mrknutim silu baterii. Vchazim do maleho skladku a vidim na hromade beden sedet nasi starou znamou. Zatracena jedijska svine! Jak se dostala na lod? Co tu chce? A jak to, ze si toho nas super general nevsimnul? Premyslim mezi jednotlivymi vystrely z blastru. Strely se kolem ni zaryvaji do sten, az zkoncentruju palbu a sevru ji v neuniknutelne smycce zhave energie. Polibek smrti, ty mrcho! Natahuje ale ruku a nekolik strel do ni chyti. Zatraceny triky! Jeste ze ji nekolik ran zasahne. Vzduchem se nese zapach pripekleho masa. Zazhne jeji lightsaber a ja zahazuju kulomet. Prichazi cas pro raketomet. Seskakuje a je mi nadosah. Dailen neco hulaka, strilim. Raketa vybuchuje v zarivem sloupu ohne, kdyz pred nami prostupuje podlahou. Urcite to byl jenom mindtrick, rikam si. Zablesk z vybuchu mi automaticky ztlumi hledi. Dobijim raketu a opet mirim. Dailen porad neco hulaka. Rvu na nej co?! Jedijka zmizela. Citim ji ale Silou. Je pod podlahou a ceka. Vylez, vylez ty srabe! Posilam ji vrazedne myslenky. Je cas tenhle spor ukoncit. Po chvilce mi neco vytrhava raketomet z ruky a nici ho. Je mi jasne, kdo to byl. Jima me vztek, nejsem nejaka ovce na porazku, me nedokazes premoct! Me ne! Citim strasny hnev, roztrham ji rukama a budu se koupat v jeji krvi. Nenavidim ji celou svou bytosti. Prsty jako spary se natahnou, aby ji mohli zacit skrtit. V tom z nich cela ma zloba vyleti na ni. Jsem prekvapeny a tak muj uder polevi a lehce zmeni smer. Nic jineho nepotrebuje a uskakuje stranou. Ale i tak s radosti sleduju, jak po ni tanci modre jiskricky. Rozhoduju se ji dodelat - sejmu ji vlastnima rukama a budu ji dusit tak dlouho, nez vypusti dusi. V tom me zasahnou jeji blesky. Proudy palcive energie me zvednou nad podlahu a mrsti o stenu za mnou. Telo se krecovite zmita, ale mysl tu bolest vita a koupe se v ni. Vezmu si z ni silu a tou te pak zabiju. Pomalu, hodne pomalu. Cukam s sebou na podlaze. Vstavam a tasim pistoli. Nemirim s ni ale na ni, cekam, staci aby trosku polevila a omracim ji. Pak si s ni pohraju, nez ji dodelam. Dailen se mi nacpe do palebne drahy. Idiot! A co ti ostatni? Proc nestrili? Vykecava se s ni a dokonce ji podava nejakou datakartu. Takze je to kolaborant. Mel bych ho odprasknout taky. Neco mi naseptava, ze by to bylo dobre. Mel bych je vsechny odpraskout, jsou neschopni. K nicemu je nepotrebujes a jeste by te zradili. Jasne, vsichni jsou to kolaboranti. Pali me u srdce. Sakra, prekousnul jsem si doutnik. Oharek mi zapadl za zbroj. Strhavam ji ze sebe a vychladam. Pribiha super jedi general. Stejne na hovno jako predtim. Vydesene se na me diva. Jo, jen se divej, kraliku, vsak ty si taky na rade... Jedna rana do hlavy a ten tvuj mecik ti nepomuze. Ja nejsem takovej neobratnej hnup jako ostatni a ty nejsi Windu, tomuhle neuhnes... Mam Dailena i Jediho na musce. Pocitam, kolik ran do nich budu muset nasazet a kolikrat prebit. Prochazim si plan v hlave, kam uhnout, kdy vystrelit. Co potom. Ovladnu celou lod a nakopu ty slabochy doprdele. Jo, to se mi libi, tak to udelam. Jako spravnej Mandalorian budu plenit a nicit. Ja jim dam pohrdat nami, naucim je, ze se nas musi bat...
Jedi utika pryc. Urcite nahlednul do budoucnosti a pochopil, co ho ceka. Jen bez, utikej. Dailen neco brbla, asi bych mel davat pozor. Hmm, ukazuje mi video, na kterem je jeho tata a ta zenska. Pry je to tri dny stare. Takze cela rodina kolaborantu? Budu je muset odprasknout jednoho po druhem. Nebo ne? Sakra, co se to se mnou deje? Koukam na pistoli v ruce. Tezky blastr nastaveny na maximalni vykon. Zabit nepritele je ok, ale clena tymu? Sumi mi v hlave. Musim si jit lehnout. Vsechno se mi nejak mota a premyslim nad tim. V pokoji si zkousim techniku z mladi. Kamioanskou meditaci pri zvuku oceanu. Houpu se v mysli na vlnach a rozjimam. Desi me, co jsem udelal, co dokazu. Ale zaroven me to laka. Ta moc, ta sila, to prekvapeni na jeji tvari, kdyz ji blesky olizovaly kuzi... Musim se ale hlidat, vybuchy jako tenhle se nesmi opakovat. Cas na pomstu bude, staci si pockat, rikal vzdycky Fett. Usinam. Zda se mi o budoucnosti a na tvari mam kruty usmev...
