K tomu Tondovu skakani :-)
http://www.stream.cz/video/828443-kam-se-hrabe-spiderman

Blizi se planovana chvile, Leese vola Savane. Ma nejaky plan, jak se k ni vemluvit. Ale nejak to nezabira. Nejen ze nejdriv ceka na prepojeni hovoru, tak to pak s ni uplne nezkouli a nedohodne se. Rikam si, ze mu skocim do hovoru a pozvu ji na kafe! Urcite by neodolala a byl by prostor si i v klidu promluvit. Na druhou stranu chci byt na miste, kde se ten hajzlik hacker schovava, kor jestli ji jeste navic vydira... Chci aby me videl a byl jsem u toho, kdyz mu zatnem tipec.
Nakonec to proste rozjedeme. Mame pripravene nahradni papiry pro vznasedlo, papiry pro odlet z planety a tak vubec snad i podchyceno nekolik alternativ k uteku. Prijenhorsim vtipkuju, ze Rak Dol zajme ty fregaty na orbite. Odsouhlasi to, jen pry potrebuje dostat pobliz. Rikam si, jestli dokazu Rak Dol dostat kopem do zadku az na orbitu. Leese jenom zavrci. Vypada na to, ze by ji tam zvladl dostat sam...
Blizime se k mistu jeji chaty. Bilo, snih. Se vznasedlem jsme se snazili nepozorovane plizit. Pilotuje Leese. Vzal si pokrocily vycvik v pilotazi a je videt, ze mu ty dva mesice treninku jdou k duhu. Proletli jsme snehovou bouri, jak kdyby se nechumelilo. Premyslim nad planem vysadku. Leese je relativne krehky. A pilot. Ja chci jednoho cloveka vzadu u te chaty, aby kryl pripadny unik, zatimco zbytek pristane vpredu. Po chvilce premysleni to budu ja. Muj jetpack mi dava obrovskou vyhodu. Rak Dol se sice neco podobneho naucila od Jediu, takze umi behat a skakat pomoci Sily az neuveritelne, ale ja i tak sedim vzadu jako podpora, takze co. Kilometr od chaty a blizime se. Leese zpomaluje. 50 km v hodine je paradni rychlost. Ne jako pri vycviku kdy nas vyhazovali v rychlosti kolem 300. To vam pak vzduch vrazi facku jak rancor.
Vyskakuju. Na zemi je nekolik malych vyvysenin. Pristavam lehce od jedne. Vsimnu si ale, ze jsou obydlene. Zrejme strelci. Menim namer, pridavat silu repulsoru a s jemnym krupnutim dosedam na povrch jedne z kupoli. Okamzite zapinam svetelny mec a protinam s nim kovovu kupoli. Ostatni kupole, nyni jiz vime, ze jsou to strelecke bunkry, zahajuji palbu. Moc na ne nehledim a venuju se praci. Tohle musi zbroj vydrzet. A taky ze jo. Nekolik narazu ma tendenci me vyvest z rovnovahy, ale vnitrni gyro a me svaly to hrave kompenzuji. Zbroj bez potizi vydrzela serii strel a ja se mezitim propadam spolu s vyrezanym kruhem dovnitr bunkru. Je to male zarizeni. Jen par metru v prumeru. Dva chlapi na me uzasle hledi a namiri pusky. Svetelny mec, hroziva zbroj a me zabruceni, ze je cas se vzdat. Zahazuji pusky a nechaji se uspat stunovaci pistoli. Prorezavam si cestu dal. Dostanu se az doprostred mezi bunkry. Mistnost je to velika a vypada jako silo. Nahore budou urcite oteviraci vrata. Nejspis hangar, nebo tak neco. Z ochozu po me zacnou strilet mistni. Vypadaji na nejake strazne, zoldaky. Maji jednotnou uniformu, nic ale, co by pripominalo Sepky.
Leese se me mezitim pta, jak to vypada. Uz taky pristali. Rak Dol si hraje na otvirak konzerv a likviduje bunkry. Rikam, ze dobre, ale at maknou. S tim vykropim tahlou kratkou davkou obe dve skupiny. Par jich padne k zemi, zraneni, ci mrtvi. Houknu na zbytek, ze je na case se vzdat. Poslechnou a zahodi zbrane. Kdyz behem deseti vterin vyridim polovinu z nich a oni mi nic neudelaji, verim, ze to ma osklivy dopad na moralku. A chlapi, co tohle delaji jen pro prachy nebudou nikdy bojovat do konce. Usklibnu se, to je rozdil mezi mandaloriany a ostatnimi, my vime, proc a za co bojujeme..
Pokracuju dal. Svou cestu vyznacim velkym krizem na zdi. Prosekavam se dvermi, likviduji jeden bezpecnosti post za druhym. Automaticke vezicky po me strili o sto sest a me konecne napada, ze bych mohl aplikovat, co me Rak Dol naucila. To povolani Sily k tomu, aby odrazila cast smrtonosne energie, co se na me riti. Dorazim pak uz bez problemu do hangaru. Dve stihacky, space transport. Nadhera. Pro jistotu na kazdy pripevnim detonite. Jak se mi nebude neco zdat, odstrelim jim kokpity. Komukoliv pak bude neprijemne foukat do obliceje. Ne-li hur.
Jdu zkoumat dalsi chodbu. Ostatni nasli par vedcu, nejakou kantinu a kasarny. Nechavaji je byt a hledaji dal. Ja pokracuju kupredu posledni chodbou. Ta me dovede k jakymsi prazdnym mistnostem a pak na lavku k nejakemu kontrolnimu centru, ci co. Mezitim ale slysim odpocitavani a ze rozmrazuji vzorek A. To je banda lidi. Sakra o co tu jde? Jsou sice pohyblivi, ale vypadaji divoce. Cast se po me dokonce sape! Sakra! Mluvim na ne, ale nic. Nemam cas to resit a kdyz zacnou vrcet a vylozene to vypada, ze chteji jit po me, hodim jim tam granat. Rozcakla tela se ale nekonaji. Sakra, ti maji ale vydrz! Co to tady s lidma delali? Pospicham dal. Otevru si dvere do kontrolni mistnosti, kdyz na obrazovkam vidim, ze se tihle lide tahnou smerem k Rak Dol a Leesovi. Houknu na ne a uz je vidim, jak miri do hangaru. Mezitim se uz rozmrazuje vzorek C. Laboranti v mistnosti to vypnout nemohou, to pry z laboratori. Blbci! To se ale uz na me zene nejaka skupina tech rozmrazenych. Par slov nezabira, tak je rovnou vykropim. Mezitim se mi podari jemnym naznakem, ze muzu stat taky stranou, presvedcit mistni, aby mi pomahali. Celkem zrucne se vyhybam jejich utokum. Je videt, ze maji vycvik. Nejaci mistni drsnaci, nejspis. Ale proc jsou tady? O co jde? Moc premyslim a malem me to stalo zivot. Nechal jsem se vyvest z rovnovahy a kdyz jsem se otacel, tak mi mrazik trhnul hlavou. Skoro mi zlomil vaz a to i presto, ze mam zbroj. Osklive to zabolelo, ale svaly jsem zatnul vcas. Odstrcim ho od sebe pomoci hydrauliky zbroje a nacpu mu hlavne rotacaku do bricha, kdyz se zase priblizi. Pet ran mu pretne pater a vetsinu trupu. S vlhkym cvachtnutim zbytek dopada na podlahu. Predposledni priserak je nejaky starec. Neprilis schopny cehokoliv. Tak ho neresim a mam ho spis jako stit proti poslednimu. Pokropim ho, ale on mi vytrhne z ruky starce a sam se zene dopredu. Nehodlam to riskovat. Jeho cerveny plast rika, ze bude nejaky lepsi. Navic mu zacnou rude zhnout ruce. To mu dali fusni rezaky do nich? Co to sakra je? Radsi necekam, privolam si Silu a s jeji pomoci jej zvednu z podlahy. Drti ho mucive sevreni, lapa po dechu, krouti se. Ruce mu stale sviti. Citim z nej dotyk temne strany Sily. Plne se soustredim a zesiluji stisk. Parkrat se po me jeste ozene svyma zhavyma rukama, nezli mu skubnutim zlomim vaz. Sesype se na zem. Kolem me proletne par vystrelu a srazi k zemi starce, co zustal jako posledni. Fajn, zapojili se taky a ma smysl jim pomoci. Kdo se o sebe nechce starat, jako ten posledni schouleny v rohu, dela jen maso na krmeni tehle stvur...

Co to tady Savana ma? Co to je za misto? Konecne mam cas trochu premyslet. Nic moc me nenapada. Ptam se, co je dal. Pry jeji soukrome mistnosti. Vyrazim tam. Mezitim se ptam na situaci v hangaru. Leese hacknul obe stihacky a ted se s nimi vznasi v mistnosti. Rak Dol v mezicase vyuziva palubnich zbrani jedne z nich, aby vycistila cokoliv, co vleze dovnitr. Je to masakr. Pry se snazi vzletnout s tim space transportem. No jezis. Leese doporuci odpaleni detonitu, co jsem tam zanechal. Ok. Odpaluju ho na dalku. Zvuk vybuchu se ke me ani nedonese. Leese ale mezitim nahazi zbyle dve vybusniny do kokpitu a na motor. Pak se stahne ve sve stihacce a pozada znovu o ohnostroj. Bum! Tentokrat to zachvelo s celou podlahou. Vybouchla totiz palivova nadrz transportu a roztrhala pri tom asi 20 mraziku. Moc jich podle kamer nezbyva. Asi je vyrazim dokoncit. Rozhlas hlasi rozmrazeni vzorku C. To jsou pitomci! Co to na nas porad zkousi? Vzdyt to vrazdi i ty jejich! Vidim na kamerach, jak se par zpozdilcu vrha na mnou omracene straze a likviduje je. Fuj. Vylezu na mustek. Mam v planu ho znicit, aby za nami nemohli. Rak Dol a Leese jsou ve stihackach v klidu, takze jsme jedine jidlo v okoli. Mustek dopadne se zazvonenim na zem. V mistnosti jsou dva modri mrazici. Koukaji na me. Zkusim na ne zase mluvit. Nejak se dohodnout, projevit inteligenci, cokoliv. Treba jsou jen vezni. Ale nic. Odbihaji pryc. O chvili pozdeji vidim, jak koordinuji zbytek a vedou je, ted jiz dokonce ozbrojene, na Rak Dol. Ta je ale zlikviduje presnou palbou. Na to, ze to s palubnimi zbranemi nema umet je dost dobra. Ne tak skvela jako ja, ale tady to staci :-)
Muj pohled se staci opet k mistnostem Savany. Musime se podivat po tech puvodnich zaznamech. Hlavnim duvodu, proc jsme tady. Chodby jsou ciste, tak Rak Dol a Leese pristanou a vydaji se za mnou. Co nas ceka v soukromych komnatach? A dostanem do ruky ty pitomce, kteri ty mraziky vypustili?

Hezky jsi to napsal, Hunter +1 fp! :-)

Zapis ze vcerejsi hry:

"Neeee, je mrtva, mrtva!"

Aneb, Wrigly, zkus nam napsat neco za Leese :-)

Tondo, tebe poprosim o popis zaveru - tj. to, co jsem "mastroval"/uvadel ja :-)

Epamaueki - jmeno planety, puvodne kolonizovana planeta v Mid Rim, kompletne vytezena, nyni spis pozustatky byvale slavy...

Seyuna Bayan - Jedi general (armadni general vojsk Republiky, velitel 5. operacniho svazu) - veli trem aclamatorum s doprovodnou flotilou a jedne divizi klonu (10 000 muzu).

Dneska zažito další zemětřesení, pro změnu přímo na vinici. 6.2 magnitude, žádné ztráty na životech ani nijak vážné poškození budov. Epicentrum opět v Seddonu.

Hehe, konečně to tu začíná být zajímavý :)

Tak jako to přestává být sranda... Teď jsme cítili další, o síle 6.0, to předchozí mělo nakonec 6.6 a pořád cítíme další slabší otřesy. Tak doufám, že to bude ok...

http://www.3news.co.nz/Quake-rattles-central-New-Zealand/tabid/423/articleID/309307/Default.aspx

http://www.nzherald.co.nz/nz/news/article.cfm?c_id=1&objectid=10913399

Takže jako dneska už 4. zemětřesení během několika málo hodin? Jup, je to tu zajímavé...

No vzhledem k tomu, ze ti jede normalne komp i sit, tak v poho, ne? :-)
Hele, takova myslenka bokem, ale zkouseli jste soulozit pri zemetreseni? To by mohla byt sranda, ne? :-P Hehe, skoro jako na pracce :-D

Ale vazne, doufam, ze jste v pohode! A doporuceni pro obyvatele Seddonu - prestante zem lechtat, prestane se klepat :-)

No tady je to v cajku, ale ve Wellingtonu to bylo horší :). A to víš, že se tu bojíme, kdo ví, co přijde :D.

Ad souložení, hele, já jsem nad tím přemýšlela taky :D :D. Ale nedostali jsem se k tomu :).

Nicméně doufám, že se to tam uklidní, protože plánujeme na začátku září začít cestovat po jižáku, nerada bych tam skončila někde uvízlá... Z toho jsem trochu nervózní.

Sex uvolnuje stres a tak, takze je to terapeuticky :-D A kde kdo vam tady bude zavidet zazitek :-) A sex po cely den, kdy cekas na dalsi otres je taky sranda :-)

A podle toho, co lidi pisou, tak to maj na Zelandu docela zmaknuty :-) Kyslikova maska, nebo alespon rouska a trocha te prenosne vody a jsi v pohode... Normalne hod fortitude save, ne? Vzdyt to nema ani pulku tvyho levlu to zemetreseni! :-)

Hehe, tak celý den sexovat sranda je, ale to bychom nesměli týden do práce :D :D. Ale můžem to zkusit :D.

Jup, oni to zemětřesení zmáknutý maj, ale my ne :D. Zatímco zélanďan zmizí pohotově ve dveřích nebo pod stolem, my se rozjařeně houpeme na židlích nebo ve sprše :D :D.

Hod fortitude save... To se ti řekne, já nemám kostku :D :D.

Ale na jižáku mezi Blenheimem a Seddonem je to veselý. Zavřený silnice, mosty... No bude to dobrodružství :D

Neboj Fibri :). Zatím jsme tu v pohodě a jediné, co na nás může spadnout je papundeklová deska či z kýho čerta tady ty baráky stavěj (cihla, beton, ocel ani dřevo to není). Akorát sklo z oken nás může trochu víc pošramotit. A ty hlavní otřesy jsou dost daleko od nás, my se tu jenom houpem. Až budeme na jižáku, tak se akorát budeme snažit neparkovat na noc pod stromem nebo pod nějakým tím kopcem.

A děje se toho dost. Zatím ne tady.

Rychly pohled Dexe...

Tak jsme ji nasli! Byla schovana za schovanejma dverma v schovany mistnosti! Povidame si se Savanou, ale moc to nikam nevede. Vysvetluju, ze potrebujem ten puvodni zaznam, abychom se mohli ospravedlnit. Ale pry ze ne, ze za to neco chce. Ty jo, o co jde? Snad jsme pratele ne? A pratele si pomahaji, vzdyt ji to nekdy vratim... Nebo ji fakt vydiraj a boji se. Tak nabizim pomoc... Ale nechce ji prijmout. Navic se ptam, co ty lidi venku, jestli ty dva jeji pesani sejmuli ty laboranty, co jsem chtel chranit. A prej ze jo. Kruci, o co jde? To ji to nevadi, ze prichazi o lidi? Vzdyt ji verili, pracovali pro ni! Ale ji je to jedno. Diva se na me s tim, ze to snad chapu. Tak to teda nechapu!
A kdyz pak doda, ze pratele nejsme, tak se vazne zarazim. Pomalu mi zacina vsechno dochazet. Ze me ona obalamutila? Zacinam mit zlost, ale snazim se ji krotit. Jdu bliz. Koukam na pesany. Ani nevrci, kdyz jsem blizko. Situace se zacina vymykat z kontroly. Leese se ji pokousi presvedcit, ale neuspesne. Rak Dol si pohrava s puskou a vypada, ze ty psy rozstrili na kousky. Osklivy pohled rudych oci prvniho psa na me. Citim nebezpeci, neco se schyluje. Instinkt mi zacina busit na poplach. Reflexy zacinaji nabihat samy od sebe. Zvazuju vzdalenosti, namerne, kryci palba. opru se o pohovku, co je za mnou, jsem pripraveny na parakotoul vzad od psu. V hlave mi bzuci adrenalin a kdyz Leese ukaze na psa u me a rekne - ten se mi nelibi, vypada, ze me chce sezrat, chapu to jako pokyn k palbe. Taky mu ta situace nesedi a necekam tedy. Strilim. Ostre vystrely rusi syceni plynu. Savana nas zkusila zplynovat! Me strely se osklive zaryvaji do tela psa, rvou z nej kusy kuze a odparuji svaly pod ni. Dvakrat se po me ozene, jeho zuby zaskrabaji na tezke zbroji. Rak Dol Silou mrsti se psy o zed a posleze je hazi na Savanu. Zmenim namernou a spustim tezkou palbu. Savana se vsak obratne vyhyba vetsine strel. V tom do me narazi jak vlak nenavist. Temna strana Sily se do me opre a snazi se me svou zlobou srazit na kolena. V ustech citim zelezitou prichut krve. Tece mi krev z nosu? Dohaje. Snazim se opanovat, ale nejde to. Savana vypada, ze se soustredi. Je forcer? Ksakru! A temny? Strilim. Tezka zbran a jeji razy otrasaji mou rukou. Jak ve zpomalenem filmu presunuju jecici vystrely na jeji hlavu. Na tu nadhernou, smyslnou postavu. Prvni rany se ji zakusuji do tela a finalni davka roztrhne hlavu. Nechci se divat, odvracim zrak. Zvuky ale nesedi. Misto cvachtaveho zvuku, ci jeciveho odrazeni strel od zdi neni slyset nic. Vracim se zpet pohledem. Savana si hlavu stihla zaclonit rukou a ta pohltila vsechny strely! Presto to s ni otraslo a spolu s Leesem a Rak Dol pokracujeme v palbe.
Mysl mi zacina umdlevat. Sila Savanu chrani pred privalem energie. Slzi mi oci, telo se svira kreci z nenavistne Sily, ktera je v cele mistnosti. Vidim, ze i ostatni jsou zasazeni. Moje palba je neucina, strilim jak to jde, ale vetsina strel reze prazdny vzduch. Nemuzu se poradne zamerit, oci jsou jak slepe, tece mi z nich dalsi krev. V hlave mi pulzuje. Jestli umru, vezmu ji s sebou, nebo alespon dam sanci ostatnim utect. Nevim ale jak to udelat. Nemysli mi to. Svet rinci a zacina se propadat do temnoty. Nahle slysim znamy hlas. "Dexi! Soustred se! Mir poradne!" Kousavy ton, Leese. Omamene potresu hlavou a snazim se zamirit skrz mlhu. "Strilej, ted!" tisku dlouze spoust. Strely oliznou Savane pazi a ta bolesti vykrikne. Razem je tlaku nenavisti, oci se procistuji. Strilime dal. Jeji obrana mizi, strely se zakusuji do jejiho tela a nici ladne krivky. Nazelenala krev ji crci z nespoctu ran. Znovu na nas uderi nenavisti a znovu me skrz mlhu provede Leesuv hlas. Posledni davka mrsti Savanou o stenu a kdyz se sveze k zemi, tahne se za ni krvava stopa. Pohlednu na Leese. Vypada o dost hur, nez se ja citim. Krev mu tece z nosu, usi, oci. Nechapu jak si v tom dokazal zachovat hlavu. A jeste me navigovat. Divam se na nej s novym respektem. Nevidi to, ale usmivam se vdekem. Kdyz dojde bliz, zacnu vybalovat polni lekarnu. Podiva se na me. Pujdu ji zkontrolovat zivotni funkce, nabidnu se. Neni potreba, odvedi a vystreli do jeji hlavy z blizkosti. Co to? Ostry zvuk vystrelu zazni jeste jednou. Leese se usklibne a az pak polevi. Je videt, ze dostal zabrat. Parchant jeden. Mohli jsme ji vyslechnout! Zjistit vic! Nebo ji pomoct se zbavit temne strany Sily! Nejradsi bych mu natah. To je typicky on. V jednu chvili obdiv a v druhe bych ho nejradsi nakopal.
Osetrim Rak Dol, sebe i jeho a vyrazime pryc. Postahujeme spoustu dat, se kterymi si Leese bude hrat na ceste zpatky. Hlavni je, ze mame puvodni zaznam, mame to, proc jsme prijeli. Ceka me delsi meditace, musim si vycistit hlavu, citim, ze na me Savana zanechala neblahe nasledky. Poprve na tehle zatracene planete si zapaluji doutnik. Znama chut a vune odplavuje stres z boje a potlacuje bolest ze zraneni. Bacta se taky chyta a kdyz koukam na novou neviditelnou stihacku, co jsme ukoristili, pousmeju se. Aspon nemusim uz jezdit na koni, ani nic proclivat. Odletam z planety a nechavam jeji zvyky i rozstrilene telo krasky za sebou. Sedive nebe vymeni zarive hvezdy. Kazda skryva nove planety, nove lidi a snad, jednou, i domov pro me a me bratry. Namirim si to na tu nejjasnejsi a pridam rychlost. Vzdycky je duvod pokracovat dal...

Skvělý zápisy, ale stejně netuším, o co přesně šlo? :D

nic si z toho nedělej, ja jsem to z toho taky nepochopil co se dělo...

Lol, ok, chybejici kousek:
Pote co jsme se vsichni sesli jsme dorazili do salonku, ze ktereho vedly dvere k Savanynim soukromym komnatam. Ze salonku vedly jeste tajne dvere. Tak jsme je otevreli a nasli tam tajnou mistnost se Savanou. Tu jsme chteli vyslechnout/poprosit o pomoc s nalezem puvodnich nahravek, na zaklade kterych byla Adra ocernena. Jenom s jejich pomoci jsme mohli prokazat, ze jsme byli ocerneni...