Pokračujeme v prozkoumávání stavby na planetě, která oplývá podivuhodně silným přístupem k síle. Rozhodně bych si ji měl přidat na seznam planet, kde je potřeba se ještě zastavit, až bude více času.
Ostatní zkoumají základy, kde se promítaly holografická poselství a já zůstávám u průzkumu panelu. Po chvíli ho odkryji. Je celkem těžký, ale to se poddá. Uvnitř to vypadá na neznámé zapojení. Některé prvky jsou podobné s běžnýma technologiemi, ale i jejich provedení je zvláštní. Pokud bych to mohl odhadnout, tak se museli odštěpit alespoň před dvěmi až třemi tisíci let od postavení tohoto pultu, čili hodně dávno. Víc jak pět tisíc let. No, vedení je svedené do země, žádné dálkové přenosy a dál ho sledovat nemohu, tak vracím pult a jdu k ostatním. Už se stejně chystají odejít.
Chvíli si pohrávám s myšlenkou projít nehmotnou stěnou, ale nebudu pokoušet osud víc, než je nutné.
Venku potkáváme šamana, který za námi uzavírá průchod a já se po chvíli vyptávání vydávám s jiným vytvořit chůdy. Alespoň jim už budu stačit. Nějak se to protahuje a nedaří se nalézt správné větve a stromy. Po chvíli začínám rozumět, že to má hlubší smysl a pokračujeme, když se mi ozve komlink. Chtějí už letět. No, chůdy by byly fajn, ale kdoví, na jak dlouho by to bylo. Průvodce mne od odchodu zrazuje, tak se pro jistotu ponořím do síly a mám stejné neblahé tušení a proto jim oznamuji, že to musím dokončit, jinak mne to ohrozí na životě. S tím típnu Leesovi komlink a pokračujeme v hledání.
Po chvíli se zadaří a při dokončení propojení mi strom vydává ze svého vnitřku, svého srdce, nové, živé chůdy. Cítím se s nimi zvláštně propojen. Ale nejen s nimi, i s celým lesem a tímto světem. Přesně mi padnou a mé vnímání se projasní. I ten vzduch mi už nepřipadá tak špatný a při sejmutí masky zjišťuji, že tu mohu relativně dobře dýchat. No nic, poděkuji a vracím se na chůdách. Jů, to je rychlost. A to ani nemusím být ve stíhačce.
Říkají něco o tom, zda mne odchod nezabije. Nemám ten pocit, ale odevzdám se síle a uvidíme. Pilotovat mne ale nenechávají. Nu což, jdu se seznamovat s chůdami. Sami se přizpůsobili povrchu na lodi. Budu je muset lépe prozkoumat. Mám pocit, že by to mohlo být stejné pouto jako to s mečem, o kterém mluvili Jedi Mistři, když jsem byl malý.
Cesta k dalšímu cíli se protahuje a tak se více seznamuji s chůdami. Nechci riskovat, že se mi hned rozsypou, tak do nich vliji vlastní sílu a opatrně je zkouším v tělocvičně a často meditacemi, abych lépe porozuměl danému poutu.
Už se blížíme a mohlo by tam dojít ke konfliktu, tak po odmítnutí v pilotním křesle fregaty pospíchám do stíhačky. Ani jsem si neuvědomil, že běžím na chůdách, nějak jsem si na ně zvykl a ono to bude i lepší, alespoň mi je nepřihodí Rak Dol na táborák.
Něco se děje, ale hangár se neotvírá. Čekám u stropu připraven proletět z nečekaného úhlu, kde s trochou přízně síly zaskočím soupeře nepřipravené. Leese ale stále neotvírá vrata, tak je slyšet jen střelbu od Manshary a Dexe. Brzo to skončí a v malé delegaci se vydáváme na planetu.
Dochází k výměně některých technologií a získáváme tak pohon na tyto částice a detektory jejich změn v reálném čase. Zároveň podivuhodné video o Kolektorech, kteří tu jsou jako postrach a vytvořili tamtu planetu. Nevíme, co si o tom myslet, ale každopádně jejich pohon by měl být založen na obdobné technologii, takže se nám hodí, když dostatečně prozkoumáme a zapracujeme tyto možnosti. Jawa nikdy neví, kdy ho síla vyzve si vzít zpátky zapůjčené lodě a bude lepší, když je budeme moci překvapit my, nebo alespoň, když oni nebudou moci překvapit nás.
